 |
 |
 |
 |
MOŽNÁ JSEM BLÁZEN…
je „nekniha“ plná krátkých fejetonů a esejů, které
pojednávají o běžných životních situacích a popisují je
s nadhledem a humorem. Většina z těchto krátkých próz
již byla publikována v několika posledních letech v
tisku, celá sbírka vyšla též knižně v roce 2000 v
brněnském nakladatelství Šimon Ryšavý a byla doplněna
kresbami Jany Blažkové. | |
|
 |
 |
 | |
|
 |
 |
 |
|
Přihlásila jsem se na zájezd. Abych byla
přesná - manžel přihlásil na zájezd nás oba. Pojedeme do
pražského divadla na muzikál s názvem Krysař. Děti jsme
odložili k babičce doufajíc, že ji za ten jediný den
nepřivolají ani nervový otřes ani (probůh!) infarkt.
Pak
jsme s chutí nasedli do autobusu, abychom se v něm čtyři
hodiny drkocali do vzdálené a lákavé Prahy. Úžasnou jízdu jsme
asi v polovině přerušili, abychom si všichni výletníci lační
kultury protáhli své pokroucené údy, občerstvili znavená těla
a odlehčili svým potřebám. Mě navíc zrovna začala nehezky
tlačit moje nová pravá bota. Levou botu jsem měla taktéž
novou, přesto netlačila. Toalety byly moderní a čisté. Bohužel
však byly postaveny minimálně sto metrů od našeho
zaparkovaného autobusu a ne a ne popojít blíž k nám.
V
Praze bylo blaze. Sluníčko optimisticky svítilo, já jsem s
manželem neoptimisticky přestávala komunikovat vzhledem k
rozdílnosti našich představ o využití volného času, a moje
pravá pata se obrňovala puchýřem. Karlův most byl nádherný i
se všemi kejklíři a muzikanty a žebráky. Všechny sochy stály
na svém místě, Vltava se ve slunci nádherně třpytila, a já si
na dlažebních kostkách připadala jako v pohádce. Jako ta malá
mořská víla, která cítí každý svůj krok, jakoby chodila po
ostří nože. A zamilované dvojice se dál líbaly a prodejci dál
vychvalovali své zboží, které bylo nechutně předražené, navíc
většinou v markách, a stará paní nejistě a nesebevědomě
nabízela sbírky známek a nikdo si jí nevšímal. Bylo mi jí
líto. Známky nesbírám. | |
|
 |
 |
 | |
zpět / hlavní
stránka / kategorie
