 |
 |
 |
 |
V naší prodejní
nabídce se objevuje publikace ”Čtení (nejen) o
účetnictví a právu”, jejíž autorem je Jan Huleš. Tento
titul obsahuje v uspořádání podle jednotlivých roků
výběr zahraničních i domácích událostí a výběr článků z
časopisu ‚Účetnictví‘ i jiných periodik, vždy opatřené
aktuálními glosami. Jde o svého druhu ”výročenku”,
bilancující uplynulých více než tucet let autorovy
publikační činnosti.
Uváděné dílo není pouze
mechanicky sestaveným souborem, ale skutečným čtením,
při kterém čtenář může nejen získat zajímavé informace o
daném tématu pobavit, ale také se pobavit. Jak sám název
publikace napovídá, hlavním a jednotícím motivem je
vzájemný vztah účetnictví a práva, nahlížený autorem z
různých úhlů.
Pokud jde o výběr zahraničních a
zejména domácích událostí v jednotlivých letech, lze
tento označit za netradiční až subjektivní v dobrém. Tak
například ze zahraničí v roce 1990 je uveden live
projekt ”THE WALL” britské skupiny PINK FLOYD k 1.
výročí pádu Berlínské zdi, nebo v roce 2000 skutečnost,
že problém ”Y2K” se nekonal a přechod počítačů na nový
letopočet proběhl hladce; z domova v roce 1991 informace
o ”RŮŽOVÉM TANKU” na Smíchově v Praze (sovětský tank č.
23 natřen na růžovo Davidem Černým, výtvarníkem a
sochařem), nebo v roce 1996 informace o úmrtí pana
Františka Pláničky, slavného fotbalového brankáře.
Samozřejmě, že v tomto výběru nalezneme i klasické
informace z politiky, ekonomiky, kultury i
sportu.
Naopak výběr článků od roku 1988 až do
letošního roku je možné charakterizovat jako
reprezentativní. Tématicky je výběr zaměřen, dá se říci,
na zásadní otázky vztahu účetnictví a práva. V ukázkách
za první tři roky se lze seznámit i se stylem psaní z
období totality. V roce 1992 je zařazen ‚Stručný
komentář k zákonu o účetnictví‘, dnes již klasický
poněvadž zachycující původní nezkreslený význam
ustanovení zákona. V letech 1993 a 1994 jsou to články,
které se již věnují účetnictví a jednotlivým skupinám
účetních jednotek (pojišťovny, banky, podnikatelé). V
roce 1995 jde o stěžejní článek ‚K jednomu nálezu
Ústavního soudu ČR‘, který se zabývá otázkou, co že je
právním předpisem resp. pramenem práva. V letech 1996 až
1999 jsou to články, které rozebírají některé důležitá
hlediska zákonné úpravy účetnictví (použití cizích
jazyků, pojmosloví, účetní závěrka), problémy
harmonizace ve vztahu k právu Evropských společenství,
nebo články o připravované novelizaci zákona o
účetnictví. Tímto tématem pokračuje soubor i v roce 2000
a 2001 včetně reakce na zamítnutí dvou vládních návrhů
novely, jakož i první reakcí na schválení poslaneckého
návrhu novely zákona o účetnictví v červenci
2001.
Jak již uvedeno, všechny roky a v nich zařazené
příspěvky jsou opatřeny aktuálními glosami, spíše
kritickými, někdy mohou i pobavit, jindy nutí čtenáře k
zamyšlení. Je zde použito i citací z literatury,
konkrétně ‚Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války‘
od Jaroslava Haška, a to již i v mottu výročenky, nebo v
roce 1997 v souvislosti s tzv. sarajevským atentátem
(pád druhé vlády Václava Klause), nebo citátů z jiných
děl či výroky osobností (např. v letech 1989, 1996 nebo
2001). Za všechny a na závěr je to výrok, který
nalezneme v roce 1998 a zní ”Smát se je ovšem snazší než
něco udělat, to je pochopitelné, ale není to
trestuhodné.” od Jana Wericha.
Z publikačních důvodů
- zasílání neknihy jako jednoho souboru - je číslování
poznámek pod čarou průběžné a tím se liší od původních
textů v časopisech. | |
|
 |
 |
 | |
|
 |
 |
 |
|
Rozvod daní s účetnictvím
(EURO
4/2001)
Vážená redakce,
považuji za vhodné vyjádřit se k
některým problémům týkajícím se účetnictví a auditu,
uveřejněným ve zmíněném rozhovoru s náměstkem ministra
financí; věřím, že je to v demokratické společnosti možné, ale
i potřebné.
První poznámka se týká samotného zákona č.
563/1991 Sb., o účetnictví. Nemyslím si, že jsem právní
purista nebo dogmatik, jak jsou nyní s oblibou označováni ti,
kteří pouze zastávají názor, že zákony se mají dodržovat (i ty
špatné, které je možno legální cestou změnit), ale neznám
pojem ”unitární zákon” uvedený v rozhovoru (patrně v
nadsázce). Paradoxně zákon o účetnictví vznikl na úrovni
federace (poznamenávám, že tou bývalé Československo bylo v
letech 1969 až 1992). Tehdy bylo také rozhodnuto, že půjde o
jeden obecný zákon o účetnictví. Připomínám, že u jeho vzniku
stály ještě dnes uznávaní odborníci ekonomičtí (např. Ing.
František Havel, bývalý ředitel odboru účetnictví FMF/MF,
který již, bohužel, není mezi námi) i odborníci právní (např.
JUDr. Pavel Rychetský, tehdejší i nynější předseda
Legislativní rady vlády). Neskrývám, že jsem přívržencem
jednoho obecného zákona, který by do budoucna mohl mít podobu
kodifikace „účetní materie“ vytěžené i z toho, co dosud bylo a
doufám, že ještě bude vytvořeno v této oblasti (viz
dále).
Novinkou pro mě je, že máme více než jedno
účetnictví. Podle mého názoru existuje jen jedno účetnictví
(jako ekonomická disciplína), které je charakterizováno svým
předmětem, metodou, oceňováním, jakož i obecnými (společnými)
principy. Tato charakteristika účetnictví se pouze různě
projevuje především v závislosti na charakteru činnosti
jednotlivých skupin subjektů (účetních jednotek); odtud tedy
účetnictví podnikatelů, účetnictví bank, účetnictví
pojišťoven, účetnictví organizačních složek státu apod. Tak je
tomu i v dosavadních opatřeních vydávaných ministerstvem
financí na základě jednoho obecného zákona o účetnictví. Tato
opatření mají být při novele zákona (viz dále) nahrazeny
prováděcími vyhláškami a českými účetními standardy. V
rozhovoru uvedených „více účetnictví“ (a zvláštních zákonů)
zjevně vyjadřuje uživatelské hledisko, které se navíc spíše
týká účetní závěrky. K takové „reformě“ nevidím důvod. Jak je
vidět, dosavadní zákon o účetnictví uplatnění zmíněného
hlediska nebrání, a nebude bránit ani do budoucna.
Uvedené
se týká i principu true and fair view (z angl.), v rozhovoru
nevhodně označeného za „věrný a pravdivý“, neboť obě slova
jsou v podstatě synonyma vyjadřující objektivní stránku
zobrazení. Termín ”věrný” byl doporučen právě při vzniku
zákona o účetnictví, kvůli mj. nezaměnitelnosti s termínem
„pravdivý“ - kategorií filozofickou či trestněprávní. Anglický
název principu naopak vyjadřuje jak stránku objektivní výrazem
”true” (=také věrný, odpovídající skutečnosti), tak stránku
subjektivní výrazem ”fair” (=také poctivý), což je v
účetnictví něco podobného poctivému obchodnímu styku nebo
dobrým mravům v občansko-obchodně právní úpravě. Česky tedy
lépe ”věrný a poctivý” obraz. O toto formální (překladové)
hledisko však ve skutečnosti vůbec nejde. Podstatný je totiž u
tohoto principu jeho obsah, který je o zobrazení reality,
ještě k tomu ekonomické. A z hlediska tohoto obsahu si dovolím
tvrdit, že věrný a poctivý obraz existuje i v účetní závěrce
například organizačních složek státu, územních samosprávných
celků apod., neboť jistě nelze připustit, že by tyto účetní
jednotky vykazovaly údaje, které by neodpovídaly skutečnosti
nebo údaje dokonce fiktivní! V době, kdy i do účetnictví
těchto jednotek pronikají v mezinárodním měřítku tržní prvky
bych za nevhodné považoval, kdyby jejich účetnictví v ČR bylo
opět degradováno jen na jakousi evidenci plnění veřejných
rozpočtů. Podle mého názoru je naopak třeba uvedený účetní
princip učinit univerzálnějším a srozumitelným pro širší než
jen účetní a auditorskou obec a v žádném případě tento
neprosazovat nad či proti zákonu (právním předpisům), jak se
to někdy takřka děje již dnes, zejména ze strany velkých
auditorských společností (viz dále).
Tím se dostávám k
jinému problému rozhovoru, kterým je případné použití
mezinárodních účetních standardů (IAS) v České republice.
Předně uvádím, že tyto standardy nejsou právními předpisy, ale
jen metodickými doporučeními používanými primárně v procesu
konsolidace účetní závěrky, a to ještě jen v souvislosti s
mezinárodními finančními a kapitálovými trhy. Z právního
hlediska je nutné v rozhovoru vyslovený záměr o přímém použití
IAS namísto českých účetních předpisů, snad dokonce i v tzv.
individuální účetní závěrce, označit za sporný především i
politicky, neboť jeho realizace by vlastně znamenala
připuštění pouhých metodických doporučení do českého právního
řádu (to se téměř rovná ”vypuštění Džina z lahve”). A to
nemluvím o ekonomických podmínkách, kdy při „skomírajícím“
českém finančním a kapitálovém trhu člověk by pomalu na
prstech rukou spočítal, kolika vlastně účetních jednotek by se
použití IAS týkalo. Použití IAS samo o sobě znamená prakticky
oddělení účetnictví od daní, s tímto „rozvodem“ nemohu
nesouhlasit. Nejde však o žádný vynález, ale již dříve známou
skutečnost. Evropská unie sice rozhodla o tom, že IAS budou
používány v jejích členských státech po roce 2005, a byť o tom
nemám podrobné informace, jen těžko si dovedu představit, že
by například Francie nebo Německo, bez ohledu na mezinárodní
určení a souvislosti zmíněné výše, nařídily nebo dovolily
”přímé” použití IAS namísto svých národních účetních
předpisů.
Připomínám ještě, že použití mezinárodních
účetních standardů v ČR právě s ohledem na jejich mezinárodní
určení a souvislosti, řeší návrh novely zákona o účetnictví,
která jako celek však nebyla (z důvodů velkého lobbyingu, a
malé politické podpory) již dvakrát přijata PSP ČR. Přitom
tato novela je nezbytným krokem dalšího rozvoje účetnictví a
jeho právní úpravy.
Pokud je mě známo, poradní komise
ministra financí se nemá zabývat reformou účetnictví. O tu
totiž nejde. Má jít jen o další rozvoj účetnictví, neboť jeho
regulace z hlediska právního je dána (je zřejmé, co je právním
předpisem), ale ne tak z hlediska ekonomického. Jde-li o
poradní orgán, z právního hlediska nemá a nemůže mít
rozhodovací pravomoc a také nemá a nemůže nahrazovat
legislativní proces (výstupem práce komise tak jen těžko může
být plán legislativních prací; ten přísluší vládě ČR!) Naopak
může a má dávat doporučení ve věcech účetnictví a auditu a
smyslem činnosti této komise by také mělo být, že její
nevládní či nestátní členové (např. Bankovní asociace, Česká
asociace pojišťoven, Komora auditorů, Komora daňových poradců)
by poznali a snad i pochopili, že nezřídka jejich připomínky,
které předkládají v legislativním procesu v rámci
připomínkového řízení, jsou z hlediska veřejného zájmu,
reprezentovaného ministerstvem financí, až absurdní a
politicky neprůchodné (nechtějí-li se uchýlit k lobbyingu, viz
výše). Nelze totiž pominout, že odpovědnost za prosazení
veřejného zájmu v daných oblastech nakonec nesou „jen“
úředníci, ministerstvo a vláda ČR.
Rovněž tak nemá velký
smysl vést nikdy nekončící diskuse například o postavení a
činnosti auditorů. Neprospívá jim ani naší ekonomice to, že
svou nezávislost podle zákona dost často oni sami vydávají až
za absolutní. Právě ve zmiňovaných USA stačilo pár žalob na
auditory a v jejich odpovědnosti začalo být jasno. V ČR se k
takové žalobě zatím, bohužel, nikdo neodhodlal. Důvody by se
našly. Mírně řečeno faktem zůstává, že se auditoři (zejména
velké auditorské společnosti) nedobře „podepsali“ na auditu
například dosud zkrachovalých 17 bank (za všechny jmenuji
poslední čtyři – Pragobanka, Universal banka, Moravia Banka a
IPB banka). A vůbec přitom nešlo o nějaké „předpovídání
budoucnosti“, ale jak se vzápětí ukázalo většinou šlo též o
trestnou činnost zaměstnanců nebo managementu těchto bank.
Jako klient jedné z nich a malé banky to znám z vlastní
zkušenosti. Bezpochyby, takovou „situaci z minulosti“ auditor
měl alespoň signalizovat - záporným výrokem nebo odmítnutím
výroku – vůči bankovnímu dohledu, ne-li orgánům činným v
trestním řízení. Pokračovat, myslím, netřeba.
JAN
HULEŠ,
Praha
EURO č. 8/2001, s. 6 a 7.
| |
|
 |
 |
 | |
zpět / hlavní
stránka / kategorie
