 |
 |
 |
 |
Příběh lesa je
seriál 11-ti mikropohádek pro ještě nečtenáře i malé
čtenáře o malém borovicovém semínku zavátém větrem na
nehostinnou zemi, o jeho trampotách a nebezpečích, které
muselo překonat, než vyrostlo v strom a položilo základ
celému lesu. Mikropohádky jsou kraťoučké a při
předčítání před spaním zaberou ještě méně času než
večerníček. Doporučují světlušky a skautky z Kralupsko -
Libčického střediska Osmička: Lucka, Lída, Andrea,
Petra, Magda, Týna, Ája, Martina, Adéla, Klára, Nikola,
Ivana, Jana, Katka,Tereza 1., Tereza 2. Tereza 3. . .
. | |
|
 |
 |
 | |
|
 |
 |
 |
|
1. O prvním semínku
Vítr hvízdavě a
studeně fučel přes ostrá skaliska a smutně se rozhlížel po
nehostinné zemi okolo. Jeho povinností sice bylo foukat, vát i
fučet, jenomže raději by se proháněl mezi korunami stromů a
ševelil v hebounké zelené trávě. Najednou si všiml, že
uprostřed nejprudšího vzdušného proudu se vznáší semínko. Bylo
těžké a hnědé a vítr okamžitě pochopil, že tohle semínko běžně
nelétá, jako například chmýříčka pampelišek.
„Ahoj,“
pozdravil slušně, „nechtělo bys někam zanést?“
Semínko
unaveně vzdychlo.
„Za bouře jsem se dostalo do vzduchu,
docela rádo bych už padlo na zem. Kam bys mě mohl
posadit?“
Vítr váhavě ukázal na skalnatou planinu dole.
Nebyly tam stromy, ani tráva ani zvířata a skoro žádná půda.
Nevěřil, že by se semínko chtělo usadit v takové
poušti.
„Tak jo,“ souhlasilo pochvíli přemýšlení semínko,
„snad to zvládnu.“
Po několika pokusech našli místo, kde se
mezi dvěma balvany schovávala malá hrstka unavené půdy.
Semínko se do ní co nejrychleji zavrtalo, aby ho náhlý poryv
větru náhodou neodnesl o kus dál. | |
|
 |
 |
 | |
zpět / hlavní
stránka / kategorie
