 |
 |
 |
 |
Hrdinkou příběhu
”Ohrožená čest” je děvče amerického Západu Rosemary
Baxterová, která žije se svou matkou a bratrem na malé
farmě na plošině na okraji Coloradského kaňonu. Musí
čelit nepřátelství a nenávisti lidí z nedalekého
městečka, kde spáchal před svou smrtí její otec údajně
těžký zločin. Dívka je ale přesvědčena o otcově nevinně.
Je ale sama proti všem. Největší a nejzarytější
nepřátelé rodiny Baxterů jsou jejich sousedé, bohatí a
mocní Forestové. Avšak jeden z Forestových synů, který
se vrací z Východu ze školy, podlehne kouzlu krásné
Rosemary a postupně se staví na její stranu a pomáhá jí
rozplétat tajemstvím opředený zločin, který se stal na
okraji kaňonu a do kterého jsou zapleteny obě
znepřátelené rodiny.... Rosemary mu přes jejich dřívější
spory postupně začíná stále více důvěřovat a na vzdory
všem se do Kevina zamiluje, čímž si zkomplikuje
život… | |
|
 |
 |
 | |
|
 |
 |
 |
|
Na farmě pomáhala Rosemary balit matce věci.
Po obědě čekala na bratra a Kenta Lucase, až se vrátí, aby jí
mohli doprovodit na její pátrací cestě. Svůj úmysl - pátrat po
tajemném kulhajícím střelci, který možná věděl něco o
ostatcích Philipa Baxtera, však Rosemary nakonec
změnila.
Její bratr Steve přivezl na farmu závažnou zprávu
: „Paik Hamlin řádí v kraji. Hledá prý Kevina Foresta, protože
mu v noci zastřelil spolu se šerifem bratra.“
„Cože?“
ulekla se Rosemary. „Kevin?“
„Jo. Fletcher to má za sebou a
novým šerifem je prý nyní rančer Travis. I on s Becknellskými
hledají vraha. Hamlin ho chce sám lynčovat, jinak tady bude
řádit se svou tlupou. Zabíjet, vypalovat, rabovat...“
„Tak
Kevin....“ opakovala si dívka zamyšleně.
„To je hrozné!“
zabědovala Carolina Baxterová. „Říkala jsem ti, že je to
grázl.“
„Ale třeba se musel bránit!“ namítla Rosemary.
„Včera nás ti bandité obtěžovali. Chtěli mě pro svoje
potěšení. Jenom šťastnou náhodou z toho nebyl boj.“
„Jo, to
je pravda.“ přiznal Steve Baxter.
„Musím ho varovat.“
vyskočila jeho sestra.
„Budeš sedět doma!“ vykřikla na ní
nervózně matka. „Už toho mám dost. Už se do ničeho
nepleť!“
„Určitě ho chytnou. Vracel se na ranč.“ říkala s
obavami dívka.
„Jestli mluvíte o Kevinovi, máte pravdu.
Chytili ho.“ hlásil Kent Lucas, který právě přijel a zaslechl
poslední dvě věty, jež Rosemary řekla.
„Co se stalo? Kdo ho
chytil? Není mu nic?“ starala se se strachem a úzkostí v očích
dívka.
„Viděl jsem to jen z dálky;od coloradského
kaňonu.“
„Co jste tam dělal ?“
„To není teď
důležité.“
„A kdo tedy Kevina chytil?“
„Kevin mířil od
kaňonu na pastviny. Proti němu jela skupina jezdců, vedená
šerifem Travisem. Vůbec před nimi neutíkal.“
„Střílelo
se?“
„Ne. Chvíli se dohadovali, ale pak přijelo i několik
Hamlinových mužů. Kevina odzbrojili a vezli ho v doprovodu
šerifa do města.“
„Ach, bože, já se zblázním.“ vzlykla
Rosemary. „Co s ním bude?“
„Asi ho odvezou Hamlinovi do
Becknellu a tam ho oběsí...“
„Ne.... To ne! To nedovolím!“
vykřikla vášnivě dívka a chtěla vyběhnout ven z domu. Matka ji
však silou zadržela.
„Já se tam pojedu podívat.“ nabídl se
Steve.
„Jo,....a oběsí tě s ním!“ nesouhlasila jeho
matka.
„Pojedu s ním a uvidíme, co se dá pro Kevina udělat.
Snad mu pomohou jeho bratři. Snad ho v tom nenechají....“ řekl
Kent Lucas.
„Já bych na to moc nespoléhal. Těm se to hodí
ještě do karet.“ oponoval mu Steve.
Rosemary se náhle matce
vytrhla, odstrčila bratra ode dveří a vyběhla ven.
„Vrať
se!“ křičela za ní matka.
„Musím za ním. Já ho miluju!“
otočila se a křikla na vysvětlenou. Za okamžik už divoce
pobízela svého vraníka do prudkého trysku. Byla tou zprávou
velice rozčilená. Měla o Kevina oprávněný strach. Teprve nyní
si uvědomila, jak silná je její láska. Nemohla by snad ani bez
něj žít. Puklo by jí srdce žalem, kdyby se mu mělo něco stát.
On sice neopětoval její lásku, nestál příliš o ní, ale ona ho
milovala celou duší a celým srdcem.
Cválala k Becknellu a v
hlavě se jí honily myšlenky na to, co udělá, až do města
dorazí. Nic jí zatím nenapadalo a byla z toho zoufalá.
Nevěděla, jak právě ona by přesvědčila šerifa a ostatní, aby
Kevina ušetřili potupné smrti a propustili ho, ať už zabil
Hamlinova bratra nebo ne. Smrt si za to jistě
nezasloužil.
Uvědomila si, že si nevzala s sebou zbraně.
Nyní měla pouze svojí ženskost a svojí dívčí čest, protože ta
její lidská čest byla díky činu jejího otce v Becknellu a
okolí pošpiněna a ohrožena. Nevěděla, co udělá, ale modlila
se, aby přijela do města včas.
Když se její zpěněný vraník
vřítil do hlavní ulice Becknell City, všimla si shromáždění
lidí u Wardenova saloonu. Na jeden z jeho vyčnívajících trámů
už kdosi zavěsil smyčku.
Rosemary Baxterová zarazila koně a
snažila se prodrat dovnitř; do středu lidí, nashromážděných
okolo šerifa Travise, spoutaného Kevina Foresta a zamračeného
Paika Hamlina. Když se jí to povedlo, mluvil zrovna rančer
Travis: „Kevine Foreste! Proboha odpovězte! Jde vám o život!
Proč jste na sebe stříleli?! Prý jste pak z blízkosti
vystřílel do Glenna Hamlina celý zásobník? Byla to sebeobrana
nebo vražda?“
„Já nevím...... Byl jsem opilý..... Na nic se
nepamatuju. Nevím, co se stalo, ani proč se to stalo,....bože
můj..... Nevím, proč bych zabíjel Hamlinova
bratra...“
„Protože jsi měl s ním včera spor!“ vyštěkl Paik
Hamlin.
„Ale mohl střílet v sebeobraně. Mohlo jít o
souboj.“ namítl na Kevinovu obhajobu šerif Travis.
„To
nebyla čistá hra. Glenn byl střelen z bezprostřední blízkosti
šesti ranami. Byla to vražda a ten chlap za to bude teď
viset!“
„Ale vždyť to nemusel být on!“ protestoval
Travis.„Byl tak opilý, že nic neví.“
„Šerife, nechte toho.
Nemá to smysl. Ten muž patří mě. Nedrážděte mě těmi jeho
obhajobami..... Je snad někdo, kdo byl svědkem té
události?..... Není...... Nikdo neviděl Foresta od doby, co ho
Prentice vyhodil ze svého lokálu. A to bylo v deset hodin.
Někde se prospal a po půlnoci střelil Glenna!....... Je někdo,
kdo může prokázat, že to ten chlap neudělal? Že nezavraždil
tak brutálně mého bratra?...... Ne....“
„Ano! Já to vím!
Kevin Forest to neudělal!“ vyrazila ze sebe vášnivě
Rosemary.
„Co víte?“ zeptal se Travis.
„Kevin Forest to
nemohl udělat!“ opakovala zaníceně.
„Ale
proč?“
„Protože...................byl tu noc se
mnou.........“
Ozvalo se překvapené zahučení
přítomných.
Rosemary vykřikla toto smyšlené přiznání, aby
ho zachránila, i když věděla, že se tímto sdělením
kompromituje a shazuje v očích veřejnosti na úroveň děvky.
Přesto to ale učinila a nelitovala toho. Jen se modlila, aby
její přiznání přesvědčilo i šerifa a Hamlina.
„Vy jste byla
s ním celou noc?“ zeptal se Travis.
„Ano.... Od jedenácti
až do rána. Celou dobu jsme........byli spolu.....“
Opět se
ozvalo hučení lidí.
„Kde jste byli?“
„Ve skalách nad
kaňonem Colorada.“
„Byl s vámi celou tu
dobu?“
„Ano.“
„Co jste tam dělali?“
„........Milovali
jsme se..........“ zalhala hrdě.
„Je to pravda, Foreste?“
ptal se šerif, sám překvapen upřímností dívky.
„Když to
řekla, tak asi ano....“ koulel nevěřícně očima Kevin.
„Proč
to teda neřekl hned?“ mračil se Hamlin.
„Zřejmě jí chtěl
chránit. To přiznání by jí v očích lidí zkompromitovalo.“
vysvětloval Travis.
„Je to opravdu tak?“ obrátil se vůdce
tlupy na dívku.
„Ano.“ řekla odvážně, ač byla plna studu.
„Věřte mi, on to neudělal.“
„Hm...“ zavrčel Hamlin. „A kdo
k čertu tedy?!“
„Zkusím se ještě poptat lidí. Jistě si
někdo něčeho všiml. Určitě viníka najdeme a trestu neujde.“
snažil se uklidnit bandity Travis.
„Šerife! Do zítřka chci
vědět, kdo má Glenna na svědomí. Jinak poznáte můj hněv.....“
| |
|
 |
 |
 | |
zpět / hlavní
stránka / kategorie
