 |
 |
 |
 |
NaÜe svoboda p°i
prosazovßnφ vlastnφho ₧ivotnφho stylu nenφ, a ani nem∙₧e
b²t neomezenß. Je ohraniΦena nejen svobodou druh²ch
lidφ, jak hrd∞ hlßsß liberßlnφ osvφceneckß filosofie,
ale i zßjmy ochrany p°φrody, jak zvlßÜt∞ z°eteln∞
vyvstalo v druhΘ polovin∞ prßv∞ konΦφcφho automobilovΘho
stoletφ.
Prost°edky, kter²mi m∙₧eme zasahovat v rßmci
nßrokovßnφ si svΘho ₧ivotnφho stylu do prßv a svobod
spoluobΦan∙, kter²mi m∙₧eme poÜkozovat fl≤ru a faunu,
jako₧ i celΘ p°φrodnφ ekosystΘmy, s pokraΦujφcφm
technick²m rozvojem nab²vajφ, jak znßmo, na ·Φinnosti.
V∞tÜφ moc v rukou jednotlivce v tomto procesu tak
automaticky klade i vyÜÜφ nßroky na odpov∞dnost v∙Φi
okolnφmu sv∞tu. P°esn∞ji °eΦeno, vzr∙stß naÜe osobnφ
odpov∞dnost za rozhodovßnφ k jakΘmu ·Φelu, a v jakΘ
intenzit∞, budeme nejr∙zn∞jÜφ civilizaΦnφ vymo₧enosti
pou₧φvat.
P°φmo uΦebnicov²m p°φkladem masovΘho
pou₧φvßnφ technickΘho vynßlezu v²znamn∞ ovliv≥ujφcφho
utvß°enφ naÜeho ₧ivotnφho prost°edφ je automobil.
Automobilovß doprava se dot²kß v²sostn²ch zßjm∙
jednotlivc∙ i cel²ch skupin obyvatel, ba co vφce, ₧ßdß
si p°etvß°enφ krajiny a formuje tvß° naÜich m∞st a
vesnic.
Zßkladnφ demokratickΘ pravidlo, ₧e svoboda
ka₧dΘho Φlov∞ka konΦφ u nosu jeho souseda, je pro naÜe
automobilovΘ Üφlenstvφ vskutku trefnß. Krom∞ zajiÜt∞nφ
nedotknutelnosti a integrity i nejzazÜφho v²b∞₧ku
lidskΘho t∞la toti₧ vystihuje i elementßrnφ pot°ebu a
etick² nßrok ka₧dΘho z nßs na Φist² vzduch, kter² tφm
nosem d²chßme. Na vzduch bez obsahu Ükodlivin, je₧ tam
kdosi druh² p°i realizaci svΘho usurpovanΘho dφlu
svobody p°imφchal.
Äe tento zßkladnφ princip
spoleΦnosti svodn²ch lidφ vÜeobecn∞ nedodr₧ujeme, je
nabφledni. To ovÜem v∙bec neznamenß, ₧e nad poruÜovßnφm
p°ednφho lidskΘho prßva m∙₧e p°iv°φt oΦi a odevzdan∞
mßvnout rukou. Nebo¥ krom∞ samotnΘho faktu zneu₧φvßnφ
svobody jedn∞ch na ·kor druh²ch, tedy ähluboko za nos
mΘho bli₧nφhoô, tu nelze opominout tak st∞₧ejnφ
zßle₧itost, jako rozsah tohoto jevu, podφl na n∞m
ka₧dΘho z nßs jednotliv∞, a s tφm spojenou konkrΘtnφ
odpov∞dnost.
Povφdka Jak jsem se sp°ßtelil s
motoristou je p°enesenφm naznaΦenΘ otßzky svobody
individua a jeho odpov∞dnosti p°i seÜlßpnutφ plynovΘho
pedßlu do meznφ situace lidskΘho ₧ivota, a tφm i
vyost°enφm jinak do Üedi pokryteckΘ konvence pono°en²ch
obrys∙ lidskosti, spravedlnosti a svobody, kulturnφch a
civilizaΦnφch hodnot, na kterΘ se tak Φasto odvolßvßme.
Koncentrace na zvolen² v²sek ÜirokΘho aktußlnφho tΘmatu
Φlov∞k a automobil umo₧nila autorovi soust°ed∞n∞
sledovat dva rozporuplnΘ p°φstupy k nabφdce svobody v
rßmci ka₧dodennφho jednßnφ, vΦetn∞ d∙sledk∙, je₧ sebou
p°inßÜejφ. P°φstupy, kterΘ jsou tak vystaveny
zat∞₧kßvacφ zkouÜce, kdy se Φlov∞k propadß a₧ na samΘ
dno svΘ existence. Kdy p°ichßzφ Φas splßcet dluhy. - Inu
₧ßdn² ₧ivotnφ styl nelze zalo₧it na nepokrytΘm
·v∞ru.
P∙vodnφ kosmickß vzdßlenost obou hlavnφch
protagonist∙ p°φb∞hu vÜak, jak se nakonec ukazuje, nenφ
nep°ekonatelnß. OvÜem, za jakou
cenu? | |
|
 |
 |
 | |
|
 |
 |
 |
|
Rozsudek zn∞l struΦn∞, a₧ ·seΦn∞, technicky:
ärakovinaô. Jako kdy₧ se mezi °eΦφ zb∞₧n∞ konstatuje ätrvale
zata₧enoô nebo äzßn∞t nosohltanuô. ZkuÜenß lΘka°ka se dφvala
do papφr∙ a proud jejich slov jen Üum∞l a roztßΦel moji
ochromenou mysl k zßvrati. V∞d∞la, ₧e Φekßm na jejφ pohled, na
jejφ oΦi. Dob°e to v∞d∞la. Jen ty oΦi mi mohou potvrdit, ₧e
jsem se hloup∞ p°eslechl, Üpatn∞ rozum∞l, ₧e se chybn∞
vyjßd°ila, ₧e popletla diagn≤zu, ₧e à Jen ty oΦi. Pak je
zvedla. Krßtce. - Jejich pohled byl prßzdn². Bo₧e tak prßzdn²!
Tak vzdßlen² tomu mΘmu vybiΦovanΘmu oΦekßvßnφ. A tak krut∞
odosobn∞l². Jako rozpadajφcφ se oblßΦky tisφckrßt vy°Φen²ch
frßzφ opouÜt∞jφcφch te∩ jejφ vrßsΦitß ·sta. Bezobsa₧nß slova
povzbuzenφ a nad∞je sklouzßvala kamsi do ztracena. Chyb∞lo v
nich to hlavnφ û teplo. Teplo, po kterΘm jsem, rßzem citov∞
vyprßzdn∞n, p°φmo bytostn∞ tou₧il. Jß, chlap, jφm₧ doposud jen
tak n∞co neot°ßslo, nßru₧iv∞ dychtil po ka₧dΘm, alespo≥
malinko h°ejivΘm t≤nu v °eΦi tΘto cizφ starÜφ ₧eny v bφlΘm
naÜkrobenΘm plßÜti. Marn∞. Mφsto toho, potΘ co vstala od
stolu, opatrn∞ p°ilo₧ila k mΘ propocenΘ dlani suchou, studenou
neohebnou ruku. Ne₧ zamφ°ila k umyvadlu, jeÜt∞ jednou na m∞
nep°φtomn∞ pohlΘdla a naznaΦila n∞kolik doprovodn²ch krok∙
sm∞rem ke dve°φm. Vlastn∞ k brßn∞ do zlov∞stnΘ temnoty. Ano,
takhle to zaΦalo. | |
|
 |
 |
 | |
zp∞t / hlavnφ
strßnka / kategorie
