 |
(Co byste asi tak vÜichni °φkali, kdybysem
najednou nebyla? To by m∞ fakt zajφmalo. Co t°eba ty, mami?
Pustili by t∞ sem na m∙j poh°eb? Poplakala by sis? D∞da s
babiΦkou by to snad p°ijali mu₧n∞. Jind°ich by smutek peΦliv∞
vychutnßval a na m∙j skon by urΦit∞ slo₧il bßse≥; zatφmco Jura
by m² fotky opat°il Φern²m rßmeΦkem, ale zßrove≥ by, pacholek
jeden, z toho, co na filmech mß, o mn∞ stoprocentn∞
zkomponoval n∞jakou d∞sn∞ prolhanou montß₧. RadÜi si ani
nep°edstavovat, jakou. Han∞ bysem, aspo≥ myslφm, byla ·pln∞
fuk. NaÜla by si na komandovßnφ jinou nanynku.
To pomyÜlenφ
m∞ p°ece jen trochu vzpru₧ilo.) Vstala jsem a balancovala po
v∞tvi zpßtky. (A co ty, lßsko moje? Man₧eli bejvalej od m²
t°φdnφ, zanedlouho u₧ taky bejval²? Panφ profesorka si
neodpustφ lhostejn² pokrΦenφ ramen a ty na ni vyÜt∞kneÜ:
äAndreo!ô a ona ud∞lß äBububu. Jen si zak°iΦ, ty hrdino...ô û
Nek°iΦ na ni. Hned jφ jednu plßcni. Dlu₧φÜ mi vφc: to kv∙li
tob∞ um°u nedotΦena. Ujedou mi te∩ nohy, praÜtφm se o v∞tev a
omrßΦenß spadnu do vody, nebo do nφ naopak tiÜe vstoupφm a
voda mi pomalu vyhrne koÜili jako Ofelii Üaty tenkrßt, v tom
pochmurn²m krßlovstvφ dßnsk²mà jen₧e jß umφm plavat, sakra.
Tak takhle by to neÜlo.
Tßtu by to asi vzalo, to je jednou
jist². A Pavlu taky, Φern² Üaty by jφ sluÜely a Φernej
klobouΦek, ten sluÜel i mn∞, kdy₧ jsem si ho u nφ zkouÜela ke
krajkov² podprsence... Ükoda. T² srandy, co se s t∞mahle v∞cma
dalo jeÜt∞ za₧φt! Nebo ₧e bysem fakt radÜi zaΦala plavat, a₧
do t² vody vlezu? Ono toti₧ v∙bec nenφ jist², ₧e se na
poslednφ chvφli n∞kdo objevφ, n∞jakej pirßt t°eba nebo od
ΦeÜtinß°ky man₧el nebo tatφnek, a s nasazenφm ₧ivota m∞ vyrve
krut²mu ledov²mu ₧ivlu z nßruΦφ a potom vroucφm polibkem...
teda pokud to nebudeÜ prßv∞ ty, tati. Jen₧e ty u₧ nejspφÜ
sedφÜ ve vlaku a koukßÜ z okna a myslφÜ na Pavlu a na m∞ si
ani jednou nevzpomeneÜ.)
UslyÜela jsem straÜn∞ blφzko
datla. Naklonila jsem se nad vodu, jestli ho neuvidφm, a
ruΦnφk mi sklouznul dol∙. Zvolna odplouval, jeÜt∞ na moment
jsem se po n∞m zasn∞n∞ podφvala, ale scΘnka ze ₧ivota mladiΦkΘ
rozervanΘ dφvky musela te∩ poΦkat; p°eb∞hla jsem na b°eh,
rychle si p°etßhla koÜili p°es hlavu a veÜla do °eky za tφm
ruΦnφkem. Dostal se u₧ do proudu a m∞l malej nßskok, ud∞lala
jsem Φty°i p∞t rychlejÜφch temp a najednou jsem z dßlky
zaslechla volßnφ: äPetro!ô
P°estala jsem plavat. RuΦnφk se
zachytil o kus dßl, kde dalÜφ rozsocha courala sv² menÜφ v∞tve
ve vod∞, a jß u₧ byla skoro u n∞j. Ani m∞ nenapadlo na n∞jak²
volßnφ odpovφdat, schovala jsem se za listφ a pozorovala
Pavlu, jak p°ibφhß a rozhlφ₧φ se, nejde a₧ k vod∞, ale
odboΦuje na p∞Üinku k jezu, p°ivφrß oΦi a koukß do dßlky a
sna₧φ se m∞ zahlφdnout, jak ve Ülajsn∞ provozuju obvykl² vodnφ
radovßnky. Marn∞. M∞la na sob∞ taky jen noΦnφ koÜili; co to
asi bylo za sφlu, kterß ji zniΦehonic vyhnala z pelφÜku,
nastartovala do b∞hu, a dokonce, sv∞te div se, probudila i
naÜeho noΦnφho valdÜtejnsk²ho badatele a p°inutila ho Ükobrtat
za Pavlou a tvß°it se vyd∞Üen∞.
Patrik m∞l v∞tÜφ Üt∞stφ ne₧
Pavla: seÜel a₧ dol∙ k vod∞, tam naÜel ViktorΦiny hßbky, bez
v∞tÜφch obtφ₧φ si domyslil, Φφ jsou, a pospφchal s nima za
velitelkou zßsahu. äCo se d∞je?ô vyhrknul ud²chan∞, z°ejm∞ ne
poprv² dnes rßno.
äKdes to naÜel?ô nap∙l vyk°ikla teta a
brala mu mou koÜili z rukou. Div₧e se tam o ni nep°etahovali.
Byla p∞knß blbost si ji svlφct; kterß holka se jde
zasebevra₧dit nahß? Jenom₧e kdy₧ jsem ji svlφkala, tak jsem se
zrovna nesebevra₧dila... lezla jsem do vody pro ruΦnφk. Prost∞
pech. äTak mluv, sakra!ô zajeΦela Pavla, kterou takov²hle
Φist∞ technick² ·vahy pochopiteln∞ nenapadaly. Byla bledß, oΦi
m∞la velik², a jako kdyby ji vedla neviditelnß ruka, otßΦela
se pomalu m²m sm∞rem. äOdkud to mßÜ?! A d∞lej n∞co,
chlape!ô
äCo mßm d∞lat?ô
äHovno, ty blbeΦku!ô v°eÜt∞la
na n∞j jako smysl∙ zbavenß. äTe∩ je akorßt Φas na
vysv∞tlovßnφ!ô
Rozhlφdli se po °ece a vÜimli si oba
ruΦnφku, zachycen²ho o v∞tev. Vid∞la jsem je perfektn∞, oni m∞
ale zatφm zahlφdnout nemohli. äProkristapßna,ô °ekla teta, mou
koÜili koneΦn∞ pustila, ud∞lala dva kroky ke mn∞ a znenadßnφ
zajeΦela: äPetro!ô tak p°φÜern∞, ₧e nßm vÜem naskoΦila husφ
k∙₧e. Kdybysem fakticky... u₧ t°eba nebyla, stejn∞ by m∞ to
jeΦenφ probudilo, to se klidn∞ vsadφm. S tou mou p°ipitom∞lou
hrou beztak bylo zapot°ebφ skonΦit: jednak mi zaΦφnala bejt
zima, jednak m∞ Pavla nebo Patrik uvid∞j, a₧ se rozhodnou
vlφzt pro ten neÜ¥astnej ruΦnφk. Pustila jsem se a pomalu
vyplula na °eku tvß°φ dol∙, jedno ucho nad vodou. To aby se
v∞d∞lo, co se bude dφt.
äTam!ô ozval se d∞snej °ev. SlyÜela
jsem dusot na b°ehu a pak blφ₧φcφ se rßchßnφ. Kdy₧ m∞ Pavla
chytla za voln∞ plovoucφ ruku, skrΦila jsem nohy pod sebe,
vymrÜtila se jako Φertφk z krabiΦky a ud∞lala jsem: äBaf!ô Ale
ouha; vody tam bylo, tati, taktak nad kolena. RadÜi jsem
nekoukala, kde Patrik je a kam Φumφ.
Pavla leknutφm
zajeΦela, podklouzla a spadla, hned ale vstala a skoΦila po
mn∞. Vysmekla jsem se, ona m∞ znova chytla, znova jsem se
vysmekla a ona mi dala straÜlivou p°es tvß°, pak jeÜt∞ jednu,
kterß se jφ u₧ tolik nepovedla, a vzlykala p°itom a zßrove≥ se
smßla: äTak₧e ty ses neutopila, ty spratku? Tak t∞ utopφm jß!ô
a fakticky m∞ povalila do proudu a zkouÜela mi v n∞m p°idr₧et
hlavu. Vytrhla jsem se jφ, popadla za mokrou koÜili a Ükubla k
sob∞, lßtka zapraskala a objevilo se Pavlino rameno, te∩ nohy
ujely nßm ob∞ma a spadly jsme û jen₧e tentokrßt jsem byla p°i
vstßvßnφ rychlejÜφ, byla zas na mn∞ °ada zajeΦet, ale jß
zdaleka tolik nev°φskala, kdy₧ jsem jeÜt∞ jednou Ükubla jejφ
koÜilφ, ta u₧ mi z∙stala v ruce a jß s nφ po Pavle Ülehla
jednou, podruh², pak i pot°etφ, a udejchan∞, ale taky se
smφchem jsem jφ slibovala: äTy ₧e budeÜ moje mßma? No to se
teda t∞Ü, kamarßdko!ô | |
|
zp∞t / hlavnφ
strßnka / kategorie
