 |
 |
 |
 |
Příběhy poručíka
Space Interpolu (kosmické meziplanetární policie) Dana
Younga vycházely v roce 1993 sešitově a některými
kritiky žánru science fiction byly nazývány „českým
Perry Rhodanem“. Není to tak docela pravda – autor v té
době neměl o tomto nekonečném (a dost hloupém) německém
seriálu ani ponětí a jeho Dan Young je proti Rhodanovi
nejen mnohem lidštější, ale též čtivější a (dalo by se
říct) i „mládeži přístupnější“. Jeho příběhy snad
poněkud připomínají dávné kosmické romány J. M. Trosky,
ale i televizní seriál STAR TREK, případně HVĚZDNÉ
VÁLKY, přičemž sám S. I. man Dan Young je hrdina z rodu
Bigsů, Finků a dalších postav vytvořených J. Velinským,
známým též pod trampskou přezdívkou Kapitán Kid (na
obálkách sešitků též uváděnou). Protože tyto sešitky už
dávno nejsou k sehnání (vyšla v nich vlastně jen první
část, další pak vyšly porůznu společně s příběhy jiných
autorů a poslední dva nevyšly vůbec), a protože tucet
Youngových příběhů si o to přímo říkal, autor je mírně
upravil a pod společným názvem S I. MAN DAN YOUNG spojil
po šesti do dvou dílů – NEBEZPEČÍ ODJINUD a LABYRINT
ČASU. | |
|
 |
 |
 | |
|
 |
 |
 |
|
1 / NEBEZPEČÍ ODJINUD
„Být pánem
života a smrti,“ řekl Deuce Worm, „není to podstata božství,
Youngu…?“
„Nepřipadám si ani trochu jako bůh,“ řekl Dan
Young a prudce vytrhl z límce skafandru misericordii.
Deuce
Worm pochopil, když se v Danově ruce zaleskla metrová čepel.
Vymrštil se z křesla a hmátl k opasku. Vysoké opěradlo trčelo
mezi nimi a Dan byl ve svém skafandru mnohem méně
pohyblivý.
Spatřil úzkou hlaveň laserové pistole typu
Mamba, jak se po něm otáčí, a ve zlomku vteřiny zmobilizoval
vlastní vůli. Vrhl se na podlahu, prudce se převalil a odrazil
se nad Wormovu hlavu. Paprsek zločincovy zbraně přejel po
opěradle křesla a hladce je odřízl. V téže chvíli Dan shora
bodl a zasáhl Worma do krku těsně pod límcem
overalu…
Kupodivu to nemělo skoro žádný účinek; Worm jenom
odskočil stranou, aby mohl lépe zamířit. Dan neměl na vybranou
– smrt byla příliš blízko. Rozmáchl se a mrštil tenkou čepel
přímo proti zločincově hrudi.
Metrová misericordie projela
Deuce Wormem skrznaskrz přesně v okamžiku, kdy znovu stiskl
spoušť laseru. Jeho ruka se zřejmě stáhla křečí, a jak se
potácel, tenký, sotva viditelný paprsek pustošil armaturu
navigačního pultu. Dan Young uskočil, aby se nedostal do dráhy
paprsku; neuvědomil si mlčenlivou přítomnost Ghoola a gorilí
tlapy mu smrtelným stiskem skoro rozdrtily ramena… Vtom
paprsek mamby přejel po pancéřovém skle panoramatického
okna.
Na všechny strany se rozběhly klikaté praskliny; pak
vnitřní tlak roztrhl rozrušenou tabuli a jak do prázdného
prostoru venku vyrazila vánice miniaturních střípků, sevření
Ghoolových paží povolilo.
Danova přilba se automaticky
uzavřela.
Deuce Worm padl na tvář a znehybněl; paprsek
pistole zhasl a zločincovo tělo se okamžitě pokrylo vrstvou
jinovatky. Dan se ohlédl na Ghoola a hned se zase odvrátil;
vnitřní přetlak roztrhl ohavnou hmyzí hlavu netvora jako
přezrálou dýni.
Dan nutně potřeboval zbraň, ale marně se
pokoušel vypáčit mambu z Wormových prstů ztuhlých na kámen
kosmickým chladem.
Z okna bylo vidět Dart II 12/b, jak
dosedl na své přistávací podpěry. Dan nemohl vědět, jestli
muži u děla čekají na povel, či zda do napadení Lacey Wormovou
baterií smrti zbývají pouhé vteřiny. Vyhoupl se na okenní
parapet a vrhl se dolů.
Naneštěstí svůj pád nemohl nijak
urychlit a muži u děla měli svoje rozkazy. Zatímco Dan zvolna
klesal, vyšlehl tenký paprsek, v prudkém slunečním svitu
takřka nepozorovatelný. Dan pohlédl na vzdálenou elegantní věž
Dartu II a s děsem viděl, jak se její horní třetina láme a
pomalu padá podle zkomoleného trupu. Oblak zmrzlého vzduchu,
který vytryskl ze smrtelné rány, klesal stejnou rychlostí na
povrch Ďáblova kladiva.
To už Dan dokončil svůj skok a
ocitl se na plošině mezi oběma muži. Byli v nevýhodě, protože
si neuvědomili, že příchozí je nepřítel. Oba měli pistole a
poručíka zachránil jen moment překvapení. Snad si ti dva
mysleli, že mezi ně klesá shůry sám Mistr Deuce
Worm…
Vytrhli pistole se značným zpožděním. Dan Young měl
jen holé ruce, ale mnohaletý trénink všech možných způsobů
boje, umocněný ještě schopností koncentrovat vůli podle metody
Rabhíndráta Smithe, jeho síly zmnohonásobil. Jeho tělo se
vřítilo mezi muže jako obrovitý kyj; zatímco hledí přilby
jednoho z nich puklo pod zásahem poručíkovy boty jako skořápka
vejce, ruce v rukavicích z elastického pancíře uchopily rukáv
druhého zločince a prudce trhly. Muž v rozervaném skafu
přepadl přes okraj plošiny.
V témže okamžiku si Dan všiml,
že laserové dělo je stále v činnosti; paprsek teď sice
směřoval do prázdného prostoru, ale protože hlaveň děla byla
před zásahem Dartu II uvedena do horizontálního pohybu, musela
se během několika vteřin obrátit přímo proti lodi Deuce Worma.
Žádný S. I. man nebyl seznámen s ovládáním laseru MX 064; byla
to zbraň určená pro zcela jiné úkoly, než byly úkoly Space
Interpolu.
Zastavit pohyb děla tedy nebylo v Danových
možnostech; během zlomku vteřiny si uvědomil, že paprsek
laseru se zařízne do Wormovy lodi, stejně jako se před chvíli
zařízl do trupu Dartu II. Bylo v tom smrtelné nebezpečí –
řítící se trosky by Dana s největší pravděpodobností
rozdrtily.
Ještě jednou pohlédl na laserové dělo
připomínající velkou třínohou želvu s pštrosím krkem; a
protože věděl, že nevhodným zásahem by mohl nebezpečí ještě
zvětšit, skrčil se na okraji plošiny a s mohutným odrazem se
vrhl šikmo vpřed směrem ke vraku Dartu II.
Dvě tři vteřiny
nato se paprsek děla MX 064 dotkl trupu stopadesátimetrové
věže.
Dan Young se zvolna snášel k povrchu planetoidy a
neviděl, co se odehrává za ním…
Paprsek byl ve dvou
třetinách trupu, když unikající a okamžitě mrznoucí vzduch
roztrhl titanový pancíř jako obyčejnou konzervu. Reaktivním
tlakem unikající atmosféry se dvacetimetrová příď zlomila
nazad a jak se trhaly zbývající pláty obšívky, zkroutila se a
nedzvedla i plošina, na které stálo dělo. Po šikmé podlaze
plošiny pomalu klouzalo směrem k zející studni shora
otevřeného trupu, a ve chvíli, kdy se horní část odtrhla úplně
a řítila se dolů, táhnouc za sebou zkroucené cáry titanových
plechů, přepadlo dělo dovnitř. Protože bylo stále v činnosti,
rozřízl jeho paprsek trup odshora dolů klikatým řezem; obě
části se zvolna naklonily do protilehlých stran a pak se
začaly kácet, zatímco mezi nimi se bez jediného zvuku řítily
přepážky, armatury a nádrže pohonných hmot, které se dole
tříštily, aby nakonec unikající okysličovadlo pomocných
raketových motorů přispělo ke konečné zkáze. Paprsek laseru
zapálil tryskající pohonné hmoty; na planetoidě R 673 poprvé a
naposledy vyšlehl do obrovské výšky plamenný sloup, unášející
a rozmetávající trosky na všecky strany.
Teprve s ním
uhaslo i laserové dělo MX 064.
2 / LABYRINT
ČASU
První, co si Dan Young uvědomil, když se mu kolem
límce skafandru sevřely čtyři uzlovité končetiny, bylo, že
útočník je jedním z netvorů, kteří rozpárali titanový plášť
sondy. Nesměl mu dát příležitost, aby učinil totéž s jeho
ochranným oblekem.
Pro případy, kdy všechno záviselo na
bleskovém rozhodnutí, studoval Dan v policejní škole metodu
Rabhíndráta Smithe. Díky jí dokázal v okamžiku potlačit
všechny ostatní myšlenky a zmobilizovat vůli jako bleskově
fungující stroj. Příšera použila jen dva páry rukou; zbylý si
zřejmě ponechala v záloze pro případ útoku druhého protivníka.
Díky tomu měl Dan vlastní paže volné. Protože ho útočník
uchopil zezadu, povolil jeho tahu. I se skafandrem vážil kolem
sto čtyřiceti kilogramů a strhl příšeru na zem. Přitom stačil
vytrhnout z pouzdra těžkou laserovou karabinu, ale nemohl ji
ihned použít, protože ležel zády v objetí
útočníka.
„Nestřílejte, šéfe!“ vykřikl Frank.
Jako
android typu alfa-omega měl reakce mnohem rychlejší než Dan
Young a žádnou metodu okamžitého soustředění nepotřeboval.
Obrovským skokem přeletěl zápasící po celé délce a ocitl se za
jejich hlavami.
Dan cítil, jak mu netvorovy prsty hmatají
po skafu a hledají, kde by se pevně zachytily; jakékoli
porušení skafandru by znamenalo okamžitou smrt. Sklonil hlaveň
karabiny k jedné z tápajících paží; ale hned nato si uvědomil,
že by se to rovnalo harakiri. „Pospěš si, Franku,“
řekl.
Android neměl na vybranou. Nebyl ozbrojen; to by bylo
proti předpisu, který platil v celé Sluneční soustavě.
Naštěstí to neplatilo pro horolezecké náčiní a Frank měl cepín
z kadmiové oceli. Rozmáchl se a prudce jím naplocho uhodil
mezi vypoulené hmyzí oči netvora. Výsledek byl ohavný;
kulovitá lebka ze pod úderem roztříštila s nehezkým čvachtavým
zvukem, jako by byla naplněna blátem. Paže svírajíci Dana
povolily; rychle se odvalil stranou a zvedl se do kleku, když
bezhlavý netvor znovu zaútočil.
„Teď střelte, šéfe,“ řekl
Frank.
Dan Young nečekal. Bez dlouhého míření stiskl spoušt
a vodorovně trhl hlavní. Netvor se rozpadl na dvě části; horní
dopadla až k Danovi a okamžitě mu sevřela nohy svýma šesti
rukama. Dolní část, vlastně jen dvě sloupovité nohy, zaútočila
na Franka.
Danovi chvíli trvalo, než se dokázal zbavit
sevření. Musel příšeru rozkrájet na mnoho části a otřásl se
hnusem, když viděl odříznuté čtyřprsté ruce, jak se k němu
znova vrávoravě plíží, podobné nestvůrným krabům. Odkopl je
stranou a rozběhl se na pomoc Frankovi.
„Kdybyste to
rozpůlil, šéfe,“ řekl Frank. „Valně mi to ublížit nemůže, ale
taky to nechci donekonečna odstrkovat.“
„Řekl bych, že je
to komické, kdyby to nebylo tak odporné,“ prohlásil Dan Young
a oddělil dolní končetiny od sebe jediným řezem laserového
paprsku. Jenže ani to nebylo mnoho platné; každá z nohou žila
dál vlastním životem. Navíc teď byly nebezpečnější, neboť z
nich nahoře trčely zahrocené úlomky skeletu jako hroty
okovaných klounů starých válečných lodí.
„Pozor,“ křikl
Frank.
Jedna z nohou se vrhla po Danovi jako torpédo;
taktak uskočil. Potom znova stiskl spoušť laseru. Černý kouř
naplněný sazemi se zvolna plazil těsně nad zemí.
Teprv když
bylo z každé končetiny osm kusů, přestaly se hýbat; jen prsty
oddělených rukou sebou ještě cukaly jako v agonii. „Hnus,“
řekl Dan Young.
„Mám nějaký kousek sebrat?“ zeptal se
Frank.
„Opovaž se,“ odmítl to Dan. „Něco podobného jsem
musel už jednou udělat… Nikdy už nedám příležitost nějakým
pavědcům, aby té hydře umožnili zmrtvýchvstání. Uhni, Franku.
Spálím to všechno na popel.“
„Myslíte, že to byl…
Worm?“
„Přinejmenším je to stejný materiál – jmenuje se to
quidar. Vidíš ty výztuže, které připomínají kosti? Zdají se
fialové; ve skutečnosti jsou modré. Musí to být neuvěřitelná
hmota, když jí nevadí tlak, vedro a složení atmosféry. Tenhle
tvor, pokud se to vůbec dá tak nazvat, by se mohl bez úhony
koupat v roztaveném zinku.“
„Quidar, šéfe? A jeho složení?
V paměti nic takového nemám.“
„Složení neznám.“
„Bylo by
záslužné tu hmotu analyzovat,“ řekl Frank. „Měla by jistě
velký význam pro výrobu ochranných oděvů nebo přímo androidů.
Šéfe, kdyby například mě udělali z téhle hmoty, mohl bych tady
pobíhat nahý.“
„Naházej to na hromadu, Franku,“ řekl Dan
Young.
Za pár minut zbyly z netvora jen saze, které
stoupající proud žhavého oxidu uhličitého zvolna odnášel
vzhůru průsmykem.
„Navštívíme zbylé dvě sondy?“ zeptal se
Frank.
„Ne,“ rozhodl Dan. „Viděli jsme shora, že jsou těžko
přístupné. Vrátíme se k helikoptéře a budeme celý problém
konzultovat s Lacey. Je třeba okamžitě informovat centrálu a
počkat na rozhodnutí.“
„Rád bych vás upozornil, šéfe, že
spojení se přerušilo; přestal jsem registrovat
signál.“
„Tím spíš musíme dolů,“ řekl Dan.
Zpáteční
cesta byla snažší, ale i tak se proplétali kamenným labyrintem
přes půl hodiny. Pak konečně zahlédli rotor helikoptéry; když
překonali poslední překážku a vstoupili na rovinu, spatřili že
dveře kabiny jsou vyrvané z trupu | |
|
 |
 |
 | |
zpět / hlavní
stránka / kategorie
