T╪ESKY PLESKY äJsem p∞kn∞ zbouranß,ô °ekla jsem JurßÜovi u nßs p°ed domem a myslela jsem to smrteln∞ vß₧n∞. äNem∞la jsem k vßm u₧ chodit.ô û V∙bec jsem necejtila, ₧e mßm nohy, ruce. JurßÜ se podφval na hodinky. äV₧dy¥ nejdem pozd∞. Jedenßct jeÜt∞ nenφ.ô äO to p°eci nejde. Jß rozum∞la, ₧e mßm dom∙ p°ijφt p°esn∞ v jedenßct. û Ne d°φv.ô äMyslφÜ?ô zachechtal se JurßÜek a hned dodal: äPromi≥. Tak se slej v pond∞lφ ze Ükoly.ô äJo. A Hartlice pak nedß pokoj, dokud m∞ nevyrazφ.ô äHartlici umravnφme, neboj. Dßme jφ napφt z hrneΦku. û M∙₧u se zas p°ijφt podφvat? T°eba zejtra?ô nalΘhal JurßÜ. Zakroutila jsem hlavou a op°ela se zßdama o sloupek u branky. äTebe tolik bavφ tenis?ô äTenis... tenis taky,ô °ekl, kolem bylo vÜecko post°φb°en² mrazem a my dva stßli pod lampou, situace pro vyznßnφ jak stvo°enß. Nespornej fakt byl, ₧e m∞ JurßÜ vyprovßzel druhej veΦφr po sob∞. Dozv∞d∞t se to tak Hana... na kulat² hlav∞ m∞l JurßÜ kulφÜka s t°ßsnφ na Ü≥urce, a jak mluvil, t°ßsniΦka se houpala. (Vzpomn∞la jsem si, jak mi Jind°ich v podobn² lyrick² chvφli sd∞lil VφÜ, ₧e jsi n∞kdy docela hezkß?) äNestaΦej ti m² fotky?ô zaryla jsem. äFotky jsou super,ô °ekl tφm sam²m t≤nem co jß, äjen₧e ty prodßm a nebudu mφt zas nic.ô M∞la bysem se sprßvn∞ aspo≥ zaΦervenat û teda pokud jeÜt∞ jsem sluÜnß dφvenka. äKomu je prodßÜ?ô äKomukoli. T°eba arabskejm Üejk∙m posedlejm bφlym masem. Blond²nky jako Hana jsou dneska velice ₧ßdan².ô Co po°ßd majφ vÜichni s t∞ma Üejkama? NaΦepej°ila jsem se. Zblßzn∞te se z HaniΦky, vÜichni. äPtßm se t∞ na sv² fotky, blbe!ô äJo na tv²? Neboj. Spousta lidφ si koupφ i tebe, jen aby m∞la Hanku.ô äSpros¥ßku jeden sprostej,ô °ekla jsem, ale p°es veÜkerou snahu jsem opravdovskou zlobu necejtila, tak jsem byla unavenß. A JurßÜ se mi zase p°izp∙sobil: äTolik t∞ ty fotky Ütvou?ô äProΦ by m∞ m∞ly Ütvßt?ô äÄe o nich v jednom kuse mluvφÜ.ô UÜklφbla jsem se, a dalo mi to dost prßci. A¥ se koukne, kdy₧ to doma nemß... jen₧e on se z°ejm∞ v²born∞ bavil. äVφÜ, co je na tob∞ senza, kdy₧ hrajeÜ?ô zeptal se. Bylo jasn², ₧e mi to povφ, a¥ chci nebo nechci. äJak p°itom p∞kn∞ hekßÜ. P°ipomφnß to û ô Shodila jsem mu p°φmo do oΦφ hrst sn∞hu se sloupku. SlyÜels, tati, jak dovede bejt hnusnej? On si m² hekßnφ do huby brßt nebude, on teda ne! Co? A chodit poslouchat je taky nebude, idiot jeden nafoukanej. Blbej. èerednej. Tlustej. Cht∞lo se mi po n∞m plivnout. äJß jdu,ô °ekla jsem, doma bylo vÜude zhasnuto, opatrn∞ jsem naÜlapovala v pono₧kßch po koberci, m∞la jsem d∞snou chu¥ na sklenici mlφka, ale necht∞lo se mi rozsv∞cet v kuchyni ani vrzat dve°ma. Kde asi jste, tati? Jste tu? Nikdy, aspo≥ co vφm, nikdy tu ₧ßdnß ₧enskß na noc nez∙stala. (Slφbil to a zatφm dodr₧el, slyÜφÜ, mami? Nebo u₧ je ti to ·pln∞ fuk? Ani teta Pavla, tvß sΘgra, u nßs nikdy nespala; ale jß k nφ do KoÜφ° mohla na noc p°ijet, kdy jsem si vzpomn∞la. Jeden Φas jsem tam i bydlela, kdy₧ byl tßta delÜφ dobu... tento. PryΦ. Mßm ji rßda, ale za moc to tam nestßlo, hlavn∞ kv∙li d∞dovi s babiΦkou. NaÜt∞stφ to bylo poprvΘ a naposled. VÜak se pak o tßtovi na p°φsluÜnejch mφstech °φkßvalo, jakej je opatrnej.) Op°ela jsem se rukou o dve°e na schody a ony se rozev°ely. Dole v lo₧nici bylo zhasnuto, jen₧e mn∞ se najednou zazdßlo, ₧e n∞co nez°eteln²ho slyÜφm, napadlo m∞ jφt si poslechnout za dve°e... zaΦφnala mi bejt zima, jak jsem chodila jen v t∞ch pono₧kßch, v p∙li schod∙ jsem zavßhala, zastavila se a to byla ta chyba: jak jsou rozeschl², zavrzaly a jß byla ve vte°in∞, jestli ne rychlejc, u sebe v pokojφΦku, op°ela jsem se zßdy o dve°e a d∞laly se mi m₧itky p°ed oΦima. Tomu by se, tati, vß₧n∞ nic nevyrovnalo, kdybys m∞ p°istihnul, jak fφzluju po dom∞. û Co? *       *       *     Le₧ela jsem u₧ a zdßlo se mi, ₧e n∞co nenφ, jak obvykle bejvß. VÜecko mi °φkalo, ₧e jsem normßln∞ ve sv²m pokoji a ve sv² posteli, ale ne jako bysem tam fakticky byla û spφÜ ₧e mi n∞kdo o tom, kde prßv∞ jsem, zvolna a konejÜiv∞ vyprßvφ. Tohle jß si p°edstavuju dost Φasto. Nohy m∞ p°φÜern∞ bolely, i zadek a kyΦle, div jsem neskuΦela û a najednou mi zase doÜlo, ₧e se dneska vyhrßlo a ₧e se teda zejtra musφ jφt znova hrßt. Hr∙za. Vlastn∞ ₧ßdnß hr∙za, je to skv∞l², senzaΦnφ, bßjeΦn², zvlßÜ¥ kdy₧ si p°edstavφm, jak jdu v pond∞lφ na trΘnink a skrom≥ouΦce, s oΦima sklopenejma, odpovφdßm na dotazy. Jß vyhrßla! VÜem navzdory! Slastn∞ jsem se protßhla a zav°ela oΦi. Ono u₧ vΦera veΦer toho potlesku! A °vanφ! To se v ₧ivot∞ neza₧ilo. Z oddφlu p°iÜly mraky lidφ, dokonce i pan trenΘr se milostiv∞ objevil a pak hulßkal jak na lesy. Jind°ich je kv∙li naÜemu bruslenφ ura₧enej a z∙stal doma, zato se nechal, jak vφme, vid∞t JurßÜ, kterej byl tφm vÜφm obletovßnφm sportovkyn∞ tak konsternovanej, ₧e m∞ zavezl dom∙ autem a zase se ptal, jestli m∞ m∙₧e pozvat n∞kam na veΦe°i. To u₧ jsem ·pln∞ Üla k zemi. Neboj, tati. NemusφÜ se bßt. NeÜla jsem. Tvß°ila jsem se, jako ₧e jsem neslyÜela dob°e, mohl to pochopit na vφc zp∙sob∙ a vybral si: äTy n∞koho mßÜ?ô äNemßm. Aspo≥ myslφm, ₧e nemßm,ô odpov∞d∞la jsem. Nebudu mu p°eci vyklßdat, ₧e si myslφm, ₧e n∞koho mßm. äTy to nevφÜ jist∞?ô äNe. Jist∞ to nevφm. û NechceÜ jφt ty k nßm?ô °ekla jsem odvß₧n∞. äOvÜem jen na kafe a na buchty, a ty buchty bysme museli nap°ed upφct...ô Tak₧e jsme celej vΦerejÜφ veΦφr pekli buchty. JurßÜovi se ani pak necht∞lo dom∙, ale p°es noc z∙stat nemohl û ne snad z n∞jakejch blablabla d∙vod∙, jak by mohlo n∞koho napadnout. T°eba tebe, tati. Podle t∞ch fotek se JurßÜ nedß soudit. û Ale tys m∞l p°ijet hodn∞ pozd∞ v noci nebo brzy rßno, a za urΦitou v∞kovou hranicφ se u₧ n∞kter² v∞ci prost∞ zvlßdaj h∙°. (Jß fakticky netuÜila, ₧es v noci na pßtek, tu noc, kterou jsme s Hanou a JurßÜem zvesela probruslili, byl doma... divil ses, kdy₧┤s m∞ tu nenaÜel, co?) Mimochodem, vφÜ, ₧e JurßÜ se v peΦenφ buchet vyznß? Je to sice zvlßÜtnφ, ale fakt vyznß, nekecßm. Po dlouh² dob∞ byly zas jednou buchty, jak maj bejt. Jß u₧ s nφm asi chodφm, tati. Mami, ty si to taky poslechni. Ne, samoz°ejm∞ ₧e ne s JurßÜem. Snad mßm oΦi. Ale s tφm chlapφkem, cos m∞ s nφm dneska na tenise potkal. No s tφm, cos po n∞m tak podez°φvav∞ koukal! Jak tam byl s dcerou! û VÜak i JurßÜ rozeznal, ₧e prßv∞ tenhle manφk je ze vÜech, co m∞ p°i mejch slavnejch dnech obletujou, daleko nejnebezpeΦn∞jÜφ. äTy ho neznßÜ?ô podivila jsem se nad JurßÜovou neznalostφ sladce. äPΘ¥o, p°esta≥. û Odkud bych ho m∞l znßt?ô Usmßla jsem se jakoby zßhadn∞. äTolik jsi u₧ o n∞m slyÜel... jmenuje se Hartl. û VφÜ?ô zaku≥kala jsem zase tak sladce, JurßÜ vyvalil oΦi, neudr₧el se a hvφzdnul. Chvφli na m∞ ohromen∞ zφral. äTo myslφÜ vß₧n∞?ô zeptal se potom s respektem. äJß?ô d∞lala jsem hloupou. äPetro, nech toho. û Nev∞°φm ti,ô °ekl jednoduÜe. äNev∞°φÜ? Hm. Tak nev∞°.ô Taky tomu moc nev∞°φm, tati. Mami? MyslφÜ, ₧e n∞co takov²ho jde? Je v∙bec mo₧n², aby chlap jako on... jß nevφm. Nev∞°φm tomu. Do auta jsme ho nevzali, neveÜli by se, °ekla bysem, ₧e ani necht∞l û co by sis asi tak, tati, povφdal s tou jeho holΦiΦkou? Hele, mami, te∩ zase chvφli neposlouchej: jeli jsme k nßm na vystrkov Φty°i. Jß, JurßÜ, tßta aà vid∞la jsem ji poprv², docela se mi lφbila, ale z toho, ₧e jede k nßm, jsem nadÜenß nebyla. Mßm ti, mami, vyklßdat proΦ? û Jo aha, ty vlastn∞ neposlouchßÜ. Ta panφ moje nevelik² nadÜenφ nep°ehlφdla. äM∞la bych u₧ jφt dom∙,ô °ekla a jß cejtila, ₧e to °φkß jenom kv∙li mn∞ û nebo je vdanß a doma na ni Φekajφ? û äProsφm t∞, kam bys pospφchala?ô namφtnul tßta. Jasn∞, kam by pospφchala, my p°eci mßme velkej byt, tam se nßs vejde... zniΦehonic jsem se zeptala JurßÜe: äJurßÜi, mßÜ dneska veΦer hosty? Mohla bych k vßm? û Tati, mohla bysem jeÜt∞ na moment k JurßÜkovi?ô otoΦila jsem se k n∞mu jako velmi spo°ßdanß dcera. äTo ne,ô brßnila se ta panφ, kterß celou alchymii rodinnejch vztah∙ pochopila z°ejm∞ vzßcn∞ p°esn∞. ProΦ by ona nakonec nemohla bejt sluÜnß ₧enskß? Musφm ti to, tati, takhle n∞kdy °φct i nahlas: abys taky n∞kdy ochutnal, jak² je, kdy₧ ti kßdrujou znßm². Toti₧... no tak dobr², no. Tohle se mi teda zrovna nepovedlo. Ale snad bys pochopit dokßzal, ₧e by mi vadilo, kdybys mi p°ed tou p°φjemnou panφ °ekl, abysem zas nevyplßcala vÜechnu vodu. Co? û OvÜem tob∞ se pomyÜlenφ, ₧e bych se na chvφli mohla ztratit z parßdy, postupn∞ zaΦφnalo lφbit... doufßm, mami, ₧e po°ßd neposlouchßÜ. (A tob∞, tati, urΦit∞ mφ≥ vadφ, kdy₧ jdu zdßnliv∞ nevinn∞ ke spolu₧ßkovi, ne₧ kdy₧ se chytnu za ruku s man₧elem sv² t°φdnφ a jeho dcerka si dßvß velikej pozor, aby nebylo vid∞t, jak po nßs Φumφ. ProΦ ji bral s sebou, tati? BereÜ snad ty m∞ na tyhlety svoje zßle₧itosti?) Zastavili jsme u nßs p°ed domem a jß v∙bec nebyla p°ekvapenß, kdy₧ jsi poruΦil: äV jedenßct a¥ jsi doma.ô Fakticky jsi mi to poruΦil, nejspφÜ abysem si sv² plßny t°eba nerozmyslela. Vystoupili jste a JurßÜ si m∞ autem odvß₧el t∞ch sto t°icet krok∙ k jejich vile. Otvφrala jsem brßnu ke garß₧i, mφsto abych jako sprßvnß dßmskß nßvÜt∞va sed∞la a Φekala, dokud mi n∞kdo neotev°e dve°e, a najednou m∞ zniΦehonic napadlo, jak² by to bylo, kdybysem tu bydlila a otvφrala vrata na svou zahradu a zajφ₧d∞la sv²m autem do sv² garß₧e. (Mami, m∞la jsi n∞kdy n∞co podobn²ho? Jß u₧ to mßm v krßtk² dob∞ podruh². Nedßvno jsem umejvala v jednom byt∞ nßdobφ a m∞la p°itom na sob∞ jen ₧upan svojφ t°φdnφ a vÜecko mi p°ipadalo ·pln∞ normßlnφ... nebyla jsem ovÜem tehdy zcela st°φzliva, pßni rodiΦovΘ. SlyÜφte!? Zajφmß vßs to?) Z∙stala jsem zφrat, kdy₧ JurßÜ naho°e odsunul dve°e od sk°φn∞ ve zdi... ä╚φ to je?ô zeptala jsem se sice, jen₧e v tu chvφli m∞ nijak zvlßÜ¥ nezajφmalo, Φφ Üaty si budu zkouÜet. Vybrala jsem troje a st°φdav∞ je k sob∞ p°ed zrcadlem p°iklßdala. äMyslφÜ,ô °ekla jsem, änebylo by blb² û ?ô äCo jako?ô äNemohla bych se u tebe osprchovat? Jß û ô äTady si m∙₧eÜ i zaplavat v bazΘnku.ô A tak jsem si u n∞j zaplavala v bazΘnku. U sch∙dk∙ jsem naÜla podnos, nad kterej kdy₧ jsem se sklonila, vid∞la jsem se v n∞m jako v zrcadle. Na podnose pßr kousk∙ slanΘho peΦiva a kousφnek s²ra. SkleniΦku z masivnφho skla a v nφ Φerven² vφno. U podnosu modrou osuÜku s palmama. S plavßnφm se to pochopiteln∞ nedalo p°ehßn∞t, dv∞ tempa tam, dv∞ zpßtky û na vφc bazΘnek nestaΦil. Ale i tak. I tak, tati. Ty bys necht∞l mφt vilu se dv∞ma bazΘnama? Co? *       *       *     Jß za svou osobu nevφm. RadÜi na to nemyslet. û Potom, kdy₧ u₧ jsem v t∞ch temn∞ fialovejch Üatech stßla a obracela se a prohlφ₧ela ze vÜech stran, zavolala jsem JurßÜe a v euforii p°ehlφdla, ₧e jsem na v∞cech, co jsem se sebe p°edtφm svlφkla, nechala vßlet podprsenku ·pln∞ navrchu. Kdyby to aspo≥ bejvala n∞jakß jinß, ne ta d∞tskß! Na JurßÜe jsem v Üatech ud∞lala dojem, ale stejn∞ na tu podprsenku musel hned civ∞t. NejspφÜ mu dalo spoustu prßce, aby se nerozchechtal. äTam nekoukej,ô °ekla jsem jen, p°esto₧e jsem na sebe byla p∞kn∞ naÜtvanß, dala JurßÜovi ruce kolem krku, lehkou pusu na neoholenou tvß°, pak jsem mu dlan∞ma sjela p°es prsa na b°icho a trochu ho p°es n∞ pleskla. äBudeÜ musit zhubnout, jestli si chceÜ se mnou n∞co zaΦφt,ô pravila jsem. To jsem asi nem∞la, co? û Cht∞la jsem tφm °φct, ₧e spolu nikdy nic mφt nebudeme. Zazvonil telefon, vyÜli jsme oba do haly, JurßÜ zvednul sluchßtko a jß se zas rozhlφ₧ela po Üatech. Te∩ byly na °ad∞ ty Φernost°φbrn², lehk² jako chomßΦ podveΦernφ mlhy; p°istoupila jsem k JurßÜovi, obrßtila se a ·pln∞ samoz°ejm∞ mu nastavila zßda, zrovna kdy₧ °φkal: äJasn∞. Jasn∞.ô JurßÜ mi stßhl zip a₧ dol∙, takhle musel pomßhat u₧ spoust∞ holek, ale jak jsem ke sv²mu chovßnφ p°iÜla jß, to mi teda bude muset n∞kdo vysv∞tlit. Zalezla jsem zas do koupelny, ale dve°e jsem nechala pootev°en² a poslouchala. Musela jsem se celß svlφct; na t∞chhle Üatech byl po stran∞ tak vysokej rozparek, ₧e se pod nima nic mφt nedalo. U₧ zas na sebe zφzßm do zrcadla. Jsem cvok. Cvok. ProΦ mßm pihy jenom tam, kde se neschovajφ pod Üatama? û Kdy₧ jsem se v hale znova objevila, JurßÜ zrovna °φkal: äSpolehni se. JeÜt∞ n∞co?ô Na druh² stran∞ bylo najednou ·pln² ticho, pak p°iÜlo nadechnutφ a slyÜitelnej ·Üklebek, jedin² z°eteln² slova, co jsem z telefonu zaslechla: äTak₧e ty si nedßÜ pokoj?ô JurßÜ se zachechtal a zav∞sil. Koukala jsem na n∞j nechßpav∞. SlyÜela jsem p°ece vÜechno, co do toho pitom²ho telefonu kvßkal, a ne°ekl o nßs absolutn∞ nic. Jedno jedin² slovo o tom, ₧e si tu od n∞j jeho spolu₧aΦka prßv∞ nechßvß rozepφnat Üaty. äTo byl tßta?ô °ekla jsem a Φekala, ₧e mi hnusn∞ odsekne, ale on jen °ekl: ä╚etlas dneÜnφ noviny?ô û Bylo mi jasn², co mß na mysli. äCo budeÜ d∞lat?ô zeptala jsem se. äCo bych d∞lal? Naleju nßm n∞co k pitφ.ô äJurßÜi,ô °ekla jsem. äKaÜli te∩ na pitφ. Budou t∞ chtφt vylejt ze Ükoly.ô äLeda hovno,ô namφtnul. äPrßv∞ kv∙li tomu se p°eci Ülo na tu policii. û Jß myslel, ₧e ti to doÜlo. Tßta u₧ se nemohl dßl tvß°it, ₧e tu je doma a tam jenom za pracφ... poslechni, proΦ tys u mßmy vlastn∞ tenkrßt nez∙stala?ô P°estala jsem p°ikyvovat. Jeho tßta se nejspφÜ fakticky netvß°il, ₧e je tady doma, kdy₧ o n∞m v novinßch napsalià to vÜecko, co o n∞m dneska napsali. I o tob∞, mami, kdysi n∞co podobn²ho psali. Tob∞ se necht∞lo mφt ze m∞ èv²carku, vi∩? û Nebylo mi vylo₧en∞ do bulenφ, ale fakt je, ₧e zßmlky v °eΦi se prodlu₧ovaly. äJseÜ smutnß,ô vÜiml si JurßÜ. äA zrovna dneska, po takov² slßv∞... chceÜ, jß t∞ trochu rozveselφm?ô ä╚φm?ô °ekla jsem. Äe jsem si radÜi jazyk neukousla! û Ale ono by m∞, co m∞ te∩ Φekalo, stejn∞ asi jednou potkalo: JurßÜ na moment zmizel a p°inesl velik², krßsn∞ vypraven² album. Obracela jsem v n∞m strßnky a ·₧asem nemohla promluvit, kolena u sebe a hrd²lko sta₧en²... na prvnφ pokus se mi nepoda°ilo °φct v∙bec nic. äDobr², ne?ô pravil. äProsφm t∞, jaks to dokßzal?ô °ekla jsem koneΦn∞, album radÜi zav°ela a polo₧ila na st∙l. Na p°ebalu byla velkß °φmskß Φty°ka. JurßÜ pokrΦil rameny. äPotravinß°skß chemie. û Lidi cht∞j zkusit kdeco,ô °ekl bez zßjmu, äa pak vyvßd∞j jak utr₧en² ze °et∞zu.ô û SkleniΦku, ze kter² jsem prßv∞ cht∞la svla₧it vyschl² hrdlo, ruka nedonesla. äNeblßzni,ô °ekl JurßÜ. äTy tam nic nemßÜ.ô äJseÜ si tφm jistej?ô °ekla jsem. äTak se napij. Vypij to do dna.ô JurßÜ se zasmßl, zavrt∞l hlavou a dv∞ma loky vyzunkl mou sklenici. äCo budeÜ pφt?ô otßzal se jako vzornej hostitel. äU₧ jen minerßlku.ô äTam to umφm namφchat taky. Podφvej,ô °ekl, vzal album do ruky a zalistoval o pßr strßnek dßl. äTaky pila jenom minerßlku.ô Byla bysem Φekala vÜecko, ale LukeÜovou... LukeÜovou ne. LukeÜovß je... bo₧e, to je hr∙za. LukeÜovß. VÜecko se ve mn∞ vzpφralo a jß °ekla: äJak se to jmenuje, kdy₧ je vφc fotek zmatlanejch dohromady?ô û äMontß₧,ô uÜklφbnul se JurßÜ pohrdav∞ a zadφval se na m∞ tak, ₧e jsem se zakoktala a plßcla nazda°b∙h: äTy tu mßÜ i uΦitelky?ô ╪φmskß Φty°ka. Tohle vÜecko teda musel bejt jen zlomek b∙hvφjak velk² fotografick² dokumentace. ProΦ se tu vÜecky svlφkajφ? A proΦ on to ukazuje prßv∞ mn∞? JurßÜ nap°eskßΦku listoval a tu a tam se nad n∞jakou fotografiφ zlehka usmßl, to vÜecko nejspφÜ aby se vyhnul odpov∞di. Tak mi to aspo≥ v tu chvφli p°ipadalo, jen₧e on °ekl: äNo bodej¥. Jak se mi jednou dostaneÜ do spßr∙, nemßÜ Üanci. A¥ jsi, kdo jsi,ô dodal. äJurßÜi, nech toho. Jß mßm strach. û Hartlici tu mßÜ taky?ô Zadφval se na m∞ pozorn∞jc. äCht∞la bys, aby tu byla?ô äCht∞la,ô °ekla jsem po kratÜφm zavßhßnφ. Nebylo by Üpatn²... ne, to by Üpatn² v ₧ßdn²m p°φpad∞ nebylo. Na ni bysem se koukla fakticky s chutφ. T°eba by se mi povedlo si jednu fotku od JurßÜe vyp∙jΦit a ukßzat Jind°ichovi, aby svou obdivovanou t°φdnφ poznal pon∞kud blφ₧. äCo jste si vy dv∞ ud∞laly? V₧dy¥ t∞ docela snßÜela. û ChceÜ n∞co? T°eba Φaj?ô äNechci. B∙hvφ, co bys mi zase p°ines.ô ä╚aj ti ud∞lßm,ô rozhodl. äKdy₧ se ti nebude zdßt, m∙₧eÜ ho vylejt.ô û Vstal a odeÜel do kuchyn∞ a jß bojovala sama se sebou, jestli se mß znovu vzφt do ruky to p°φÜern² album. (Co kdyby se JurßÜ znenadßnφ vrßtil? Ale proto, abysem se do n∞j koukla, je p°ece p°inesl, ne? Co bys ud∞lala ty, mami?) Kdy₧ se JurßÜ vrßtil s kou°φcφma hrneΦkama, sed∞la jsem v k°esle s nohama skrΦenejma pod sebou, aby pod rozparkem bylo vid∞t co nejmφ≥, a po°ßd sbφrala odvahu. Jsem d∞snß. Vylo₧en∞ d∞snß. Hana by to album dßvno znala zpam∞ti. Dvakrßt. A cht∞la by tam bejt taky. û Co? äJe tam i Hana?ô °ekla jsem a JurßÜ odpov∞d∞l: äVystydne ti Φaj.ô Natßhla jsem se ke stolku, ₧e si aspo≥ p°ivonφm. Ale mφsto abysem opatrn∞ Φmuchala a pak se t°eba i napila, okukovala jsem ob∞ strany hrneΦku. Z politury na m∞ jukala naÜe t°φdnφ jako Φipernej diblφk û nemßm tu, tati, na mysli jen v²raz oΦφ. äTak tohle u₧ je urΦit∞ montß₧.ô äVÜak jo,ô °ekl Jura. äNavφc maj ob∞ fotky jasnou filmovou stylizaci. To nep°ehlφdne nikdo. Tenhle hrnek mß jednu jedinou ·lohu: stßt na stole, a₧ sem jednou Hartlice p°ijde.ô Usrkla jsem a zatajila dech. äTo fakt ud∞lßÜ?ô äProΦ ne?ô äZabije t∞,ô °ekla jsem. Natßhla jsem se, hrnek polo₧ila, vzala album do ruky a pohodln∞ se s nφm zabo°ila do op∞radla. Zase jsem nemohla polknout. Album jsem rozev°ela, pomalu obracela strßnky pln² hambatejch mladejch dam a JurßÜ si m∞ prohlφ₧el a usmφval se. äM∞ se taky chystßÜ fotit?ô °ekla jsem a zabodla prst. äAle m∞ k niΦemu podobn²mu nedonutφÜ.ô û Na fotce se rozvalovala BalßÜovß, p°edsedkyn∞ celoÜkolsk²ho v²boru, naho°e bez (a dole nejspφÜ taky, jen₧e to na fotce naÜt∞stφ nebylo vid∞t) a na... tam vep°edu m∞la nalφpan² p∞ticφp² rud² hv∞zdy s vyst°φhanejma prost°edkama, kterejma jφ vyz²vav∞ trΦely bradavky. JurßÜ se zvedl, podφval se mi p°es rameno a zachechtal se hnusn∞. äTohle ale nebyl Üpatnej veΦφrek,ô pravil. äVidφÜ, taky pila jen minerßlku, svin∞ jedna. Nakonec se tu stejn∞ sejdete vÜechny.ô èel zpßtky ke sv²mu mφstu, posadil se a dφval se mi najednou p°φmo do oΦφ, jß tam sed∞la jak uhranutß a mechanicky obracela listy, na klφn∞ ∩ßbelsk² JurßÜovo pohrdßnφ nßma vÜema holkama. äNo poΦkej!ô °ekla jsem p∞kn∞ nahlas, abysem p°ek°iΦela zl² tuÜenφ. äM∞ tu snad nemßÜ!?ô JurßÜ se mi po°ßd dφval do oΦφ, kdy₧ pravil: äMßÜ fakticky takov² vokno?ô Zaklapla jsem album a polo₧ila je na st∙l. T°eba si je n∞kdy jeÜt∞ prolistuju. T°eba mi je JurßÜ p∙jΦφ dom∙, kdy₧ v n∞m teda jsem. Prolistujem si ho spolu, tati? Nebo tebe u₧ takov² v∞ci nezajφmajφ? äTy si nic nepamatujeÜ?ô °ekl zase JurßÜ. äNepamatuju. Na nic, co by souviselo s takovejmahle fotkama, se nepamatuju. û Nebudu nic pφt, nebudu nic jφst. Chci dom∙.ô äJe pozd∞,ô posmφval se mi. äTady u₧ jsou omamn² lßtky i v ovzduÜφ. Za chviliΦku zaΦnou p∙sobit.ô äPovφdßm nech toho. DoprovodφÜ m∞?ô Odkudsi se ozvalo jasn² cinknutφ. äHele,ô °ekl JurßÜ. äVeΦe°e je hotovß.ô äNeslyÜels? Nebudu nic jφst.ô äD∞lßÜ chybu. Je to straÜn∞ dobr².ô äPtßm se, jestli m∞ doprovodφÜ dom∙. û Ukß₧eÜ mi ty montß₧e?ô äÄßdn² montß₧e. VÜak uvidφÜ. Ale musφÜ snφst veΦe°i.ô äDßÜ mi je, kdy₧ snφm veΦe°i? I s negativem?ô äDßm. Ale stejn∞ t∞ to neuklidnφ. û BudeÜ mφt jistotu, ₧e toho vÜeho nemßm n∞kde plnou krabici? Dokud neuv∞°φÜ...ô *       *       *     JurßÜ nelhal. Jφdlo bylo fakt super. û Teda jß musela bejt p°edevΦφrem p∞knß! Jak to, ₧e si v∙bec nic nepamatuju? My ob∞ s Hanou v naÜich superkrßtkejch suknφch, ko₧φÜky rozepnut² tak Üikovn∞, aby nebylo nic vid∞t, ale aby zßrove≥ bylo jasn², ₧e pod ko₧φÜkama... jß v∙bec nevφm, ₧e bysme si byly sundavaly svetry!? Na dalÜφ fotce ko₧φÜky rozepnut² o n∞co Üikovn∞jc... a ty fotky z ledu! No hr∙za, hr∙za straÜlivß. (Na druhou stranu ovÜem takovej tenis jako vΦera a dneska jsem nikdy nehrßla. Jß se snad poka₧d² p°ed turnajem s n∞k²m zdunφm jako klokan, kdy₧ potom hraju takov²hle zßpasy.) äJednou se d∞sn∞ spßlφÜ, JurßÜi,ô °ekla jsem. Ale on se jen usmφval. äNesm∞j se. Na tohle jsou paragrafy.ô äParagrafy jsou na vÜecko. A p°itom na nic. Zeptej se vaÜeho tßty. û Kdy₧ m∞ budou chtφt sejmout, sejmou m∞. P°inesou mi sem n∞jakej sajrajt a pak ho jako najdou... nevφÜ, jak se to d∞lß?ô äTo p°eci nem∙₧ou...ô JurßÜ se zachechtal äBo₧e, ty jsi trdlo.ô äNe°φkej mi trdlo,ô °ekla jsem. äNebo se seberu a jdu.ô äStejn∞ budeÜ muset.ô Ohlφdla jsem se: bylo t°i Φtvrti na jedenßct. Tak₧e na ty t°etφ Üaty nedojde. Natßhla jsem si v koupeln∞ Üus¥ßkovku, vÜecko jsme s JurßÜem pozav∞Üovali do sk°φn∞, na moment jsem se jeÜt∞ zastavila u t∞ch svejch fotek, tati, ale nep°isedla k nim. JurßÜ je shrnul do obßlky a obßlku mi dal do taÜky, sßm si nasadil kulφÜka s t°ßsnφ a Üel m∞ vyprovodit a jß se u nßs p°ed brankou urazila a hodila mu do tvß°e snφh, proto₧e mi °ek┤à co? ╪φkßte n∞co, rodiΦovΘ drah²? û Doma jsem se proÜla po ztichl²m byt∞ a rozmlouvala s hlasama z temnot, s tv²m, tati, i s tv²m, mami, a Φas od Φasu litovala, ₧e jsem po JurßÜovi za ty jeho hnusn² kecy vß₧n∞ neplivla. Pak jsem zalezla do postele a div neskuΦφm ·navou. A protahuju se. A prßv∞ te∩ musφ zazvonit telefon. Nesßhla jsem po n∞m. (P°edkovΘ moji, jß jsem se seznßmila s jednφm... no to je jedno, s k²m. A od n∞j jsem pochytila, ₧e nechat n∞kdy telefon prost∞ jen tak zvonit je to nejrozumn∞jÜφ, co se dß ud∞lat.) Fakt ale je, ₧e jsem se posadila a poposedla blφ₧ k hlav∞ postele. Pak jsem dokonce vstala, Üla jsem ke dve°φm a otev°ela do p°edsφn∞. Akorßt jsem zaslechla, jak tßta dole zvedl sluchßtko. Tak₧e tu p°eci jen jeÜt∞ jsou. DoÜla jsem si pro paralelku a vrßtila se s nφ zpßtky ke dve°φm, ani₧ bych sama chßpala, proΦ to d∞lßm. äJo. Zavolej,ô °φkal zrovna tßta, nebo n∞co podobn²ho; jß slyÜela ka₧d² druh² slovo. äAsi tak za rok, èv²carsko. Nebo radÜi za dva.ô û äNe, poΦkej! Cos cht∞la?ô û äN∞co p°ece.ô û äTohleto tv² Ütudentsk² upejpßnφ,ô tßta se rozkaÜlal a p°esn∞ v ten moment jß opatrn∞ zvedla sluchßtko, äse vßm p∞kn∞ prodra₧φ.ô äNauΦila jsem se volat na budovu,ô °ekla mi do ucha mßma. SlyÜela jsem ji ·pln∞ Φist∞, jako kdyby stßla ve vedlejÜφ mφstnosti. äTady to tak d∞lß ka₧dej. VytoΦφÜ prost∞... Vladimφre, nemßÜ prßvo m∞ takhle trestat. Je to moje dcera stejn∞ jako tvoje.ô äJß jsem tady, mami,ô byla bysem mßlem hned °ekla. äZa co t∞ tßta trestß?ô Ale vΦas jsem se zarazila a tßta se mezitφm nadechnul. äJenom₧e ty si na to vzpomeneÜ, jen kdy₧ ji pot°ebujeÜ k telefonu.ô äJß vφm. Ty seÜ te∩ nasranej. Ty te∩ musφÜ bejt nasranej. Tak si bu∩ nasranej, kdy₧ musφÜ.ô äMyslφÜ, ₧e jsem nev∞d∞l, ₧e tam dßvno n∞koho mßÜ?ô äNeblßzni. Prosφm t∞, neblßzni. U₧ nßm snad nenφ dvacet, abysme na sebe ₧ßrlili p°es p∙l Evropy.ô äTy mi m∙₧eÜ bejt dßvno ukradenß.ô äTy mn∞ ne,ô °ekla mßma. Vhrkly mi do oΦφ slzy. Tentokrßt tßta neodpov∞d∞l hned. û äTo jsou jen kecy,ô °ekl nakonec. äNejsou to kecy.ô äJsou. û Jdi s nima do hßje. Te∩ s nφ mluvit nem∙₧eÜ. A ona ti volat nechce.ô äProΦ by se mnou nemohla mluvit?ô °ekla jsem zase mßlem nahlas. Nechcete se u₧ na to vÜichni vybodnout, v∞Φn∞ se o mn∞ bavit beze m∞? Co? û Mami, jß tu potkala senzaΦnφho chlapa. äJestli na m∞ musφÜ zase °vßt, °φkej mi radÜi èv²carsko,ô pravila mßma. äTo se vφ, ₧e mi nechce volat, kdy₧ jφ ta¥ka zevrubn∞ vysv∞tlil û ô äNikdo jφ nic nevysv∞tloval.ô (A vφÜ, mami, co je na n∞m nejsenzaΦn∞jÜφ? Äe nenφ jako ty. Äe nenφ jako tßta. Äe nenφ jako nikdo, koho znßm, nemluvφ se mnou jako s malou. Nezachra≥uje sv∞t. Jestli p∙jde vÜecko, jak mß... a vy se laskav∞ p°esta≥te tvß°it, tatφnku a maminko.) äChßpu,ô °ekla mßma. äTy bys nejradÜi, aby na m∞ ·pln∞ zapomn∞la.ô äAno. To ti p°iznßm. To bych opravdu nejradÜi.ô äVladimφre û ty jsi takovß svin∞...ô äTak proΦ se mnou v∙bec mluvφÜ, kdy₧ jsem takovß svin∞?ô äVladimφre... Vladimφre, nepoklßdej to!ô A cvak! Hotovo. û P°idr₧ela jsem sluchßtko nad vidlicφ a nachystala si hlas, aby pod nφm neÜlo zaslechnout, ₧e taky zav∞Üuju sluchßtko. äKdo to byl?ô zavolala jsem. Kdy₧ se pak na chodb∞ ozvaly tv² kroky, tati, zav°ela jsem oΦi a otoΦila se ke st∞n∞, abys mi nevid∞l do obliΦeje û okoun∞l jsi tam nade mnou, pak sis dokonce p°isednul ke mn∞ na kraj postele. VÜechno sm∞°ovalo k tomu, ₧e mi n∞co odpovφÜ, jen₧e ty sis jen potichu vzdychnul a p°etßh┤s mi p°ikr²vku p°es paty. Takhle jsi tam sed∞l a dumal a znovu sis vzdychnul a jß najednou do ticha °ekla: äKdy₧ u₧ spolu jß a mßma nesmφme mluvit, je zbyteΦn², abys tam tu panφ nechßval tak dlouho samotnou.ô A te∩ se tßta spravedliv∞ rozzu°il. Rozsvφtil, chytil m∞ pod ramenem a trhnutφm m∞ posadil. äNep°ipadßÜ si dost trapnß?! NestaΦφ, ₧e nßm telefony odposlouchßvaj tamti? Budem se jeÜt∞ fφzlovat navzßjem?ô äProΦ nesmφm mluvit se svojφ vlastnφ mßmou?ô odsekla jsem. MyslφÜ, ₧e mi odpov∞d∞l, mami? û Co vÜecko zase semlel dohromady, tos v ₧ivot∞ neslyÜela. Nev∞d∞la jsem, ₧e je ta hezkß panφ u₧ dßvno pryΦ... vlastn∞ ty ses v∙bec nem∞la dozv∞d∞t, ₧e u nßs byla! Jß jsem koza! Za vÜecko m∙₧ou ty dve°e otev°en² dol∙ do haly, popletly m∞ ·pln∞ û a p°itom jsem je mohla nechat otev°en² i jß sama. Mßme takov² pravidlo: dodr₧ovat pokud mo₧no tvrd∞, ₧e se dol∙ nechodφ, kdy₧ nßm to jednou d∞da s babiΦkou zatrhli. (Ty nevφÜ, ₧e nßm to zatrhli, vi∩? Mami, ty asi nevφÜ v∞cφ! Jß bysem ti... jen₧e tßta by to urΦit∞ vzal jako podraz.) I kdy₧ on tam dol∙ nakonec Üel, vidφÜ, bral v hale ten telefon, a a¥ u₧ tam byl s tou panφ nebo kv∙li Φemukoli, m∞l tam p°eci nebejt! Teda jestli to pravidlo po°ßd platφ. Tak₧e, abysme to shrnuli: on se zase nerozzu°il n∞jak vylo₧en∞ spravedliv∞. Co je v∙bec na tom sv∞t∞ spravedliv²? Mami? Tati? Co?