|
|
ELIŠKA JINDROVÁ (* 1947 v Českých
Budějovicích)
Původním povoláním novinářka, od r. 1990
redaktorka týdeníku Nový život (České Budějovice). Od roku 1991
podniká v oblasti reklamy. Publikovala v řadě časopisů doma i v
zahraničí (např. ve Švédsku); ve Švédsku získala ocenění za poezii
(1990).
Autorka knih: Recepty pro život mé dcery (1991),
Párty s firmou Pekast (1998), Vonělo tvé tělo po ovoci (sbírka
veršů, 1999), Antonín Baudyš - astrolog České republiky (připraveno
k vydání). V současné době pracuje na historickém románu Tajná láska
Jakuba Krčína.
Spolu se svým mužem Jaromírem napsala knihy:
Lidový kalendář 2000 (vyd. 1999), Konec světa nebude (vyd. 1999) a
Nashledanou za 100 let (dokončen rukopis).
JAROMÍR JINDRA (*
1949 v Českých Budějovicích)
Původním povoláním novinář, od
roku 1990 zástupce šéfredaktora týdeníku Nový život (České
Budějovice). Od roku 1994 podniká v oblasti reklamy. Publikoval v
řadě deníků, týdeníků i časopisů doma i v zahraničí (např. Jednota -
Daruvar, Chorvatsko).
Autor knih: Dějiny zápalky (1970),
Malá filumenistická univerzita (1975), Jihočeské sirkařství
1850-1933 (1975), Sto čtyřicet let českého sirkařství (1977),
Průvodce začínajícího filumenisty (1989), Stopy z budoucnosti -
Mimozemšťané u kolébky lidstva? (1993), Sen o hvězdných světech
(životopisný román o Janu Keplerovi, dokončen 1999, v rukopise) a
několika desítek specializovaných katalogů. V současné době pracuje
na Severských pohádkách (pro Český rozhlas Praha).
Spolu se
svou ženou Eliškou napsal knihy: Lidový kalendář 2000 (vyd. 1999),
Konec světa nebude (vyd. 1999) a Nashledanou za 100 let (r. 1999 v
rukopise). |
|
| |
 |
 |
 |
 |
| Kdo by netoužil poodhalit roušku tajemství života a
smrti? Snad také proto mezi námi žije mnoho lidí, kteří
podstoupili tzv. regresi, čili návrat do některého ze
svých minulých životů. Jejich příběhy vypráví velice
čtivě a sugestivně dvojice českobudějovických
autorů. | |
|
 |
 |
 | |
|
 |
 |
 |
|
”Jakpak bych nevěděl?!” otřel si ústa hřbetem ruky. ”Tady
to ví vlastně každý... Stará Marečková, tedy matka, zavezla
Kamila někam k Příbrami, kde ta ženská, co ho jako měla
vyléčit, bydlela. Já tomu nerozumím, ale představte si, s čím
se nakonec vrátili!”
Tušila jsem, že teprve teď přijde
vysvětlení, proč Kamilův život skončil tak, jak
skončil.
”Nebyly to snad ani dva dny, co se s Kamilem
vrátili, když jsem Marečkovou potkal na hřbitově. Postávala
tam u hrobu svých rodičů o moc dýl, než to mívávala ve zvyku.
Když odcházela, zařídil jsem si to tak, že musela jít okolo
mně a tak jsem se jí ptal, že jako jestli jim to dobře
dopadlo. Chvíli jen tak stála, dívala se na mně jako by mně
viděla poprvé v životě, až mávla rukou a povídá:...(pokračování) | |
|
 |
 |
 |
|
|
|
|
Eliška a Jaromír Jindrovi
KONEC SVĚTA
NEBUDE
Čeští astrologové, kartářky, věštci a
jasnovidci předpovídají události roku 2000 nejen u nás
doma, ale i ve světě. V literární části knihy si budete
moci přečíst i některé historické příběhy, jejichž
společným jmenovatelem jsou naplněné věštby. Přečtete si
například o Nostradamovi, pochybujícím o smyslu jeho
předpovědí, skrytých do nejrůznějších jinotajů, o
husitském knězi Korandovi, svádějícím vnitřní zápas s
realitou nenaplnění vize o konci světa nebo o
Albrechtovi z Valdštejna, jenž několik hodin před svou
smrtí konfrontuje horoskop od Jana Keplera (přesný do
všech podrobností) se svým skutečným životem. O
překvapení v této knize rozhodně není
nouze! | |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
Včera krátce před soumrakem jsem poprvé poklekl před
kněžnou Libuší. Byla mimořádně krásná a svěže dívčí. Dlouhý
bílý volně splývavý šat obepínal její štíhlé tělo a působil
dráždivě na mé smysly. Snad poprvé bych dokázal porušit zásadu
účastníků turistických cest do minulosti, kterou je
nevměšování se do událostí, jejichž jsme svědky. Také jsem v
té chvíli záviděl urostlému muži, jehož se za poledního slunce
stala ženou.
Stál jsem v davu, který provolával
svatebčanům slávu a současně tak vzdával hold novému knížeti.
Přemysl Oráč. Sebevědomý, jiskrného oka - nepůsobil na mne
dojmem obyčejného rolníka. Už ve chvíli, kdy sesedal z bělouše
před hradbou Vyšehradu, z něho vyzařovala jistota, inteligence
a pevná vůle. Budoucí zakladatel první české historické
knížecí dynastie... Jeho údělem je zůstat ještě jedním z řady
bájných knížat, ale jeho jméno ponesou mnohem později první
čeští králové. Ano, závidím mu. Nejen jeho historický úděl,
ale především tu krásnou ženu, kterou získal tak podivuhodným
způsobem. Kněžna vyslala koně, aby jí našel ženicha......(pokračování) | |
|
|
|
|
|
|
|
|
Jaromír Jindra
SEN O HVĚZDNÝCH SVĚTECH
Znáte
zřejmě nejstarší českou sci-fi ”Sen”? Napsal ji
matematik, astronom a astrolog v jedné osobě Jan Kepler.
V našem životopisném románu najdete z této sci-fi také
ukázku. Společně se vydáme za tajemstvím Keplerových
astrologických předpovědí, které se beze zbytku
naplnily, budeme bojovat za život jeho matky, obviněné z
čarodějnictví, zažijeme na vlastní kůži první léta
třicetileté války… | |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
Uplynulo několik měsíců, ve kterých jednu znepokojivou
zprávu střídala zpráva špatná, aby ji pak nahradila zpráva
plná děsu a hrůzy. Evropa se zmítala ve válečném šílenství.
Křesťané vraždili křesťany. Oba tábory volaly na pomoc
stejného Boha. Katolická i protestantská strana prohlašovala,
že Bůh je na jejich straně, neboť na jejich straně je pravda.
A ve jménu této pravdy a tohoto Boha pálili, loupili,
znásilňovali ženy a vraždili. Marně jsem prosil hvězdy, aby mi
vyjevily obraz míru.
V té době, kterou mnozí chápali jako
počátek Apokalypsy, dostal jsem dopis od jednoho z přátel ve
Würtemberku. ...(pokračování) | |
|
|
|
|
|
|
|
|
Jaromír Jindra
STOPY Z BUDOUCNOSTI
mohou mít
podobu nejrůznějších indicií. Kdo postavil cihlovou zeď
v karbonu? Jakému účelu měl sloužit podzemní labyrint v
Ekvádoru, jehož několik set kilometrů mohl těžko vytesat
člověk, užívající pouze pazourkové předměty? Jaký
mimořádný fenomén způsobil, že se v rodině Homo erectus
objevila samička Homo sapiens? Proč Sumerové udávají
svou historii ve statisících let, zatímco archeologové
nehovoří o více, než třech tisíciletích? Jak si
vysvětlit, že příroda necítila potřebu vytvořit člověka
v Novém světě a spokojila se pouze se Starým světem?
Pokud žili na Zemi někdy v minulosti obři, byli to cizí
kosmonauté? Měl pravdu Hans Hörbiger, tvrdící, že kdysi
kroužily kolem naší planety čtyři měsíce?
To jsou jen
některé z otázek, na něž hledáme
odpověď. | |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
| Takže v sumerských dějinách něco nehraje. Jejich kněží,
básníci i učenci shodně tvrdí, že rozkvět, jakého dosáhli v
Mezopotámii, je jen pokračováním nesmírně dávné minulosti.
Podobným zprávám bychom se mohli snad i zasmát, kdyby... Kdyby
jejich pravděpodobnost nepřímo nepotvrzoval jiný fakt; tím je
vědecký poznatek sumerských astronomů, podle něhož pomalý
pohyb nebeské klenby se uzavírá v cyklu dlouhém 25 920 let.
Jak k tomuto výsledku (mimochodem správnému) došli? Byl to
důsledek vlastního pozorování? Vypočítali to? Nebo snad údaj
převzali od někoho jiného? A jaký praktický smysl měla pro
Sumery jeho znalost?...(pokračování) | |
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lidový kalendář pro rok 2000 je typickým čtením pro
volné chvíle. Najdete v něm krimi, příběhy ze života,
nejrůznější záhady (například o doloženém řádění upírů v
Čechách nebo o tom, jak autor Sherlocka Holmese sir
Arthur Conan Doyle osobně pátral po existenci Bílé paní
rožmberské), horoskopy nebo povídání o počasí, jak ho
prožívali naši předkové. Zájemci o naši minulost v něm
také najdou údaje o tom, co přineslo 20. století České
republice. | |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
”Posloucháš mne vůbec?” zaslechla ještě Sandru, která s ní
začala třást. ”Zase myslíš na kluky, co?”
”Víš, co mi
můžou?” odpověděla a vztekle kopla do borové šišky. Kde se
tady asi vzala, když les je smrkový? ”Víš co?” obrátila se k
přítelkyni. ”Pojď se projít. Omrkneme to tady - ať víme, co
nás čeká...” A šly. Toulaly se lesem, sem tam se sehnuly pro
hrst borůvek, ochutnaly maliny; houby moc neznaly, a tak je
nechaly pro zkušenější houbaře. Najednou les končil a stály na
louce. Voněla sluncem, barevnými květy a cvrčkové na ní
vyhrávali, doslova jako o závod. Romana se smíchem sklouzla do
vysoké trávy a v mžiku se nad ní houpaly vysoké stonky
”slziček”, na tváři jí pohladil blankytný zvoneček. ”Tady je
krásně,” zašeptala. ”Taky slyšíš ten klid?” Sandra něco
nesrozumitelného zahučela a usedla vedle Romany. Ksakru,
poslední prázdniny, a já si je zkazím s touhle nánou, která si
říká kamarádka......(pokračování) | |
|
|
|
| |
zpět / hlavní
stránka / kategorie
