|
Nemyslím, si že jsem nějaká výrazná, či
výjimečná osobnost, proto nevím, co bych zde řekl. Snad jen to,
že v roce 1964 jsem ukončil střední školu humanitního zaměření, v
současnosti jsem v invalidním důchodu a blížím se k ukončení školy
života. Při hledání náhrady mé předinvalidní činnosti, jsem narazil
na psaní, což jsem schopen konat bez větších obtíží. Pozdravil mne
totiž srdeční infarkt a jemně pohladila jeho družka a věrná
průvodkyně - mozková mrtvic |
| |
 |
 |
 |
 |
Je to takové vyprávění skutečných příhod se
sociologicko - psychologicko - filosofickými prvky, se
snahou o humorný nadhled. | |
 |
 |
 |
 | |
|
 |
 |
 |
 |
Tonda je asi podezřelý z toho, že mi vyzradil vojenské,
nebo nedej bože státní tajemství a Karla bude hrát nějakou
roli svědka nebo něco podobného. Ani ve snu mne nenapadlo, že
hlavním vyvrhelem mohu být já. Tajemný kapitán se vrátil skoro
okamžitě, protože asi považoval za velmi riskantní mne nechat
bez dohledu. Karla přišla za chvíli ještě rozespalá, jen co se
stačila trochu upravit. Tajemný kapitán stojící vedle stejně
nenápadné škodovky s civilním číslem, jí ukázal rukou na zadní
sedadlo vedle mne, kam se má posadit. Byl to prostě elegantní
džentlmen s bezvadně uvázanou kravatou, o čemž svědčil...(pokračování) | |
 |
 |
 |
 | |