|
|
Nemyslφm, si ₧e jsem n∞jakß v²raznß, Φi
v²jimeΦnß osobnost, proto nevφm, co bych zde °ekl.
Snad jen to,
₧e v roce 1964 jsem ukonΦil st°ednφ Ükolu humanitnφho zam∞°enφ, v
souΦasnosti jsem v invalidnφm d∙chodu a blφ₧φm se k ukonΦenφ Ükoly
₧ivota. P°i hledßnφ nßhrady mΘ p°edinvalidnφ Φinnosti, jsem narazil
na psanφ, co₧ jsem schopen konat bez v∞tÜφch obtφ₧φ. Pozdravil mne
toti₧ srdeΦnφ infarkt a jemn∞ pohladila jeho dru₧ka a v∞rnß
pr∙vodkyn∞ - mozkovß mrtvic |
|
| |
 |
 |
 |
 |
| Je to takovΘ vyprßv∞nφ skuteΦn²ch p°φhod se
sociologicko - psychologicko - filosofick²mi prvky, se
snahou o humorn² nadhled. | |
|
 |
 |
 | |
|
 |
 |
 |
|
| Tonda je asi podez°el² z toho, ₧e mi vyzradil vojenskΘ,
nebo nedej bo₧e stßtnφ tajemstvφ a Karla bude hrßt n∞jakou
roli sv∞dka nebo n∞co podobnΘho. Ani ve snu mne nenapadlo, ₧e
hlavnφm vyvrhelem mohu b²t jß. Tajemn² kapitßn se vrßtil skoro
okam₧it∞, proto₧e asi pova₧oval za velmi riskantnφ mne nechat
bez dohledu. Karla p°iÜla za chvφli jeÜt∞ rozespalß, jen co se
staΦila trochu upravit. Tajemn² kapitßn stojφcφ vedle stejn∞
nenßpadnΘ Ükodovky s civilnφm Φφslem, jφ ukßzal rukou na zadnφ
sedadlo vedle mne, kam se mß posadit. Byl to prost∞ elegantnφ
d₧entlmen s bezvadn∞ uvßzanou kravatou, o Φem₧ sv∞dΦil...(pokraΦovßnφ) | |
|
 |
 |
 | |
zp∞t / hlavnφ
strßnka / kategorie
