Německý fyzik Gustav Hertz se narodil roku 1887 v rodině advokáta. Studoval na univerzitě v Göttingenu, Mnichově a Berlíně (tam se po ukončení studia stal asistentem ve fyzikálním ústavu). V letech 1920 – 1925 působil ve fyzikální laboratoři firmy Philips a v roce 1925 se stal profesorem na univerzitě v Halle.

Nejvýznamnějších úspěchů dosáhl Hertz ve výzkumu vzájemného působení elektronů a atomů nebo molekul v plynech, kdy společně s J. Franckem objevil brždění elektronů atomy plynu. Společně došli k závěru, že atomy mají diskrétní energetické stavy, ale jejich energetické hladiny nemají stejnou vzájemnou vzdálenost. Podle této teorie je třeba na vzbuzení atomu na nejnižší energetické hladině, tj. v základním stavu, aby mu dopadající elektron dodal energii odpovídající rozdílu mezi nejnižší a nejbližší vyšší energetickou hladinou, přičemž sám stejnou energii ztrácí. Tím prokázali ještě před první světovou válkou pravdivost Bohrova modelu atomu a jejich pokus potvrdil správnost Bohrova postulátu o tom, že atomy pohlcují energii jen v určitých dávkách – kvantech.