Italský fyzik Enrico Fermi se narodil 29. září 1901. Od dětství sevelmi zajímal o fyziku. Studoval na univerzitě v Pise. Později pracoval na univerzitě v Göttingenu u M. Borna. Na univerzitě v Leidenu spolupracoval s P. Ehrenfestem. Ve 27 letech se stal členem Královské akademie Itálie.

1926 – 1938 byl profesorem na univerzitě v Římě.

První větší úspěch získal Fermi prací o statistické mechanice elementárních částic, která umožňovala objasnit vlastnosti volných elektronů v kovech. Po roce 1934, kdy F. a I. Joliotovi-Curieovi objevili umělou radioaktivitu, se snažil využít neutrony na přeměnu atomových jader.

1938 získal Nobelovu cenu za objev umělých radioaktivních prvků vyrobených neutronovým ozářením.

1938 odchází Fermi do New Yorku, kde pracuje na Columbijské univerzitě (výzkum štěpné jaderné reakce uranu). Enrico Fermi poprvé uskutečnil samoudržující se řetězovou reakci (Chicago 2. prosince 1942). V Los Alamos se podílel na výrobě atomové bomby.

Po 2. světové válce se věnoval neutronové optice, zkoumal elementární částice vysokých energií a problém nukleon-mezonové interakce.