Římská čísla
Při převodu "našich" čísel na římská neexistuje v podstatě žádná směrodatná norma. Rozhodující byl vesměs většinový obecně akceptovaný úzus. Tato shoda byla do středověku daleko volnější než později. Dnes se řídíme pravidly 16. - 18. století.
1) Čísla se zapisují kombinací znaků I, V, X, L, C, D, M.
2) Znaky se skládají tak, že se píší od nejvyšších k nejnižším (MCX = 1110). Většinou se kombinují nejvýše 3 stejné číslice (XXX = 30, III = 3). Někdy mohou být kombinovány i čtyři stejné číslice (IIII = 4 bylo běžné na starých slunečních hodinách).
3) Menší číslice pře větší znamená subtrakci (IV = 4). Takto se subtrahuje pouze jedna číslice (jen zcela vyjímečně dvě stejné číslice: IIX = 8).
4) Pro subtrakci dle bodu 3 se používají pouze číslice I, X, C; v matematickém kontextu zcela vyjímečně také M. Nikdy nebyly používány číslice V, L, D (správně: XC = LXXXX = 90, MCM = 1900; nesprávně: VC = 95).
5) Číslice I se pro subtrakci většinou užívá jen před V, X. Není správně MIM pro 1999 (lépe je MCMXCVIIII nebo MCMXCIX).
Římsky |
Arabsky |
Poznámka |
| I | 1 |
|
| V | 5 |
|
| X | 10 |
|
| L | 50 | |
| C | 100 | |
| D | 500 | |
| M | 1000 | Mille |
Jedná se o latinské nápisy s několika zvýrazněnými velkými písmeny, které je třeba mechanicky sečíst bez ohledu na uvedená pravidla. Součet dá letopočet zveřejnění nápisu. Např. nápis "CLangere sepVLtos VoX Mea CVnCta petIt" na zvonu říká "Můj hlas touží jen vyzvánět mrtvým" a zároveň vyjadřuje letopočet C+L+V+L+V+X+M+C+V+C+I = 1426.
Copyright © 2000 Jiří Bureš
Poslední aktualizace: 2001-03-06