Kultura, nßrod a pφsmo

Zasahuje nßrodnφ kultura do formy pφsma?
P°i letmΘm pohledu na ti╣t∞nΘ knihy, Φasopisy nebo plakßty ze v╣ech kout∙ sv∞ta, kde se pou╛φvß latinskΘ abecedy, m∙╛eme nab²t dojmu, ╛e dne╣nφ podoba latinky je veskrze nadnßrodnφho charakteru. Pokusφm se ukßzat, ╛e stßle je╣t∞ existujφ urΦitΘ nßrodnφ odli╣nosti latinskΘ abecedy, specifickΘ typografickΘ zvyklosti, svΘbytnß estetika.

UΦφme se psßt
Naprostß v∞t╣ina z nßs se dovednosti psßt nauΦila ve ╣kole. D∞ti se zde zprvu uΦφ Φφst pφsmo ti╣t∞nΘ, ale ku psanφ pou╛φvajφ tzv. psacφho pφsma. Existuje toti╛ normalizovanΘ pφsmo, kterΘ se ╛ßci sna╛φ s v∞t╣φm Φi men╣φm ·sp∞chem napodobit. ╚asem se p∙vodnφ dokonalΘ tvary vytrßcφ a k°ivky se m∞nφ podle vkusu, schopnostφ, psacφho nßstroje¹, vlivu rodiny pisatele a p°edev╣φm prosazujφcφho se osobnφho v²razu. Ideßlnφ pφsmo ov╣em nenφ nic, co by pat°ilo mezi nem∞nnΘ kulturnφ d∞dictvφ. „┌kolem psanφ je nauΦit ╛ßky psßt psacφ latinkou, navozovat a p∞stovat sprßvnΘ psacφ dovednosti a nßvyky, seznßmit je se zßkladnφmi po╛adavky sprßvnΘho pφsma a psanφ, a tφm polo╛it zßklady k v²voji jejich ΦitelnΘho, p°im∞°en∞ hbitΘho a ·hlednΘho osobitΘho rukopisu a ke vkusnΘ ·prav∞ pφsemn²ch projev∙,“² psaly v 80. letech ΦeskΘ ╣kolnφ osnovy. Jist∞ jste si ale v╣imli, ╛e star╣φ lidΘ majφ odli╣n² zp∙sob psanφ n∞kter²ch znak∙ (typickΘ je „z“ s ocßskem dol∙ nebo ╣krtlΘ„t“). P∙jdeme-li dßle do minulosti, urΦit∞ si vybavφte za╛loutlΘ pohlednice s p∙vabn²m a zdobn²m psacφm pφsmem va╣eho prad∞deΦka. Je zde sice patrn² urΦit² sklon ke stßlΘmu zjednodu╣ovßnφ b∞╛nΘho psacφho pφsma, jeho dal╣φ v²voj je ale zakryt tajemstvφm.

Srovnßnφ normalizovanΘ latinky b²valΘ ╚eskΘ socialistickΘ republiky a N∞meckΘ demokratickΘ republiky

Vzhledem k nep°etr╛itΘ amerikanizaci ΦeskΘ kultury nemohu vylouΦit ani zm∞nu stylu psacφho pφsma v tomto sm∞ru. M∞li-li jste mo╛nost vid∞t n∞jakΘ texty psanΘ rodßky ze Spojen²ch stßt∙, mo╛nß jste zaregistrovali nßpadnou podobnost mezi jejich rukopisem. ╪ekl bych, ╛e severoamerickΘ psanΘ pφsmo je na prvnφ pohled rozpoznatelnΘ od ΦeskΘho: AmeriΦanΘ jednotlivΘ znaky nespojujφ, ale pφ╣φ jakousi obm∞nou verzßlek, tzv. skriptem. ╚asto ani nerozli╣ujφ odli╣nΘ tvary velk²ch a mal²ch pφsmen; k tomuto ·Φelu pou╛φvajφ r∙znou velikost stejnΘho pφsmene.
Ani nßrody geograficky blφzkΘ nepou╛φvajφ identickΘ psacφ abecedy. B²val² vzor malΘ abecedy pro zßkladnφ ╣koly z NDR se sice od ΦeskΘho v²razn∞ neli╣φ, p°esto je psanΘ pφsmo N∞mc∙ odli╣nΘ od ΦeskΘho.³ N∞meckß ╣kolnφ norma je toti╛ stßle pod vlivem p°edchozφ vzoru, jφm╛ byl kurent.

Nenφ latinka jako latinka
╪eknete si, to vφ p°ece ka╛d², ╛e nejsou v╣echna pφsma stejnß, existuje p°ece t°eba pφsmo patkovΘ ? kni╛nφ nebo t°eba nepatkovΘ, jakΘ znßme z plakßt∙. Jen╛e jß mßm na mysli ·pln∞ odli╣n² typ latinky, jak²m je t°eba lomenΘ pφsmo dosud pou╛φvanΘ v omezenΘ mφ°e u na╣ich ji╛nφch soused∙. S frakturou se m∙╛eme stßle je╣t∞ setkat na domovnφch ╣tφtech, v hlaviΦkßch novin, nebo na letßcφch. Knihy se dnes ji╛ tφmto pφsmem nesßzφ, klasickΘ latinskΘ pφsmo, jak ho znßme dnes, je p°ece jen lΘpe ΦitelnΘ.
Takov²ch nßrodnφch odli╣nostφ je ale vφc. Cestujete-li podΘl pob°e╛φ Atlantiku z Francie do ⌐pan∞lska, p°ekvapφ vßs za hranicemi dvojjazyΦnΘ nßpisy, kterΘ jsou vyvedeny ve dvou r∙zn²ch podobßch latinskΘ abecedy. ⌐pan∞lsk² nßzev je napsßn normovan²m pφsmem pro dopravnφ znaΦky, kterΘ je po celΘ Evrop∞ obdobnΘ, druh² nßpis, v baskiΦtin∞, je z podivn²ch, jakoby ruΦn∞ namalovan²ch baculat²ch pφsmen. TypickΘ pro baskiΦtinu je nap°. „A“, kterΘ mß nad ╣piΦkou je╣t∞ vodorovn² tah. BaskovΘ svou variantu latinky pou╛φvajφ i pro tisk letßk∙ nebo plakßt∙. ZajφmavΘ je, ╛e n∞kter²mi typick²mi tvary dopl≥ujφ i pφsma u nßs b∞╛n∞ pou╛φvanß. K pφsmenu „A“ klasickΘho grotesku (bezpatkovΘho pφsma) bez obav p°idajφ vrchnφ„b°evno“.

Obrßzek bude dopln∞n
Ukßzka n∞kolika znak∙ jednΘ z baskick²ch verzφ latinky

Nemusφme ale jezdit daleko, abychom se setkali s takov²mito kutilsk²mi ·pravy znak∙. Polßci Φasto ╣krtajφ pφsmeno„Z“. M∙╛ete si toho v╣imnout t°eba na v²v∞snφch ╣tφtech n∞kter²ch obchod∙. A konec konc∙ lze se s tφmto jevem setkat i u nßs, ov╣em ne v tak hojnΘ mφ°e.

StejnΘ pφsmo, jin² jazyk: jinß typografickß pravidla
Ani v p°φpad∞, ╛e budete mφt v ruce dv∞ stejnΘ knihy, ale ve dvou jazykov²ch mutacφch, nebude v╣e ·pln∞ stejnΘ. Ka╛d² nßrod, ka╛d² jazyk mß ╣irok² soubor psan²ch i nepsan²ch typografick²ch pravidel. Vezm∞te si nap°φklad uvozovky: „ΦeskΘ“⁴ se li╣φ nejen od“anglick²ch”, ale i ?francouzsk²ch?. HispanistΘ urΦit∞ v∞dφ, ╛e tßzacφ v∞ta se ve ╣pan∞l╣tin∞ oznaΦuje obrßcen²m otaznφkem i na zaΦßtku. Existuje velkΘ mno╛stvφ dal╣φch rozdφl∙.

NabodenφΦka
Specifick²m nßrodnφm rysem pφsma je diakritika nebo novotvary znak∙. Z nejznßm∞j╣φch jazyk∙ jen latina a angliΦtina toto obohacenφ abecedy nevyu╛φvß.⁵ Diakritickß znamΘnka se vyvinula jako reakce na nedostateΦn² poΦet hlßsek, kter² neodpovφdal poΦtu fonΘm∙ v danΘm jazyce. N∞kterΘ jazyky tento problΘm °e╣φ nebo °e╣ily pomocφ sp°e╛ek n∞kolika pφsmen, jinΘ prßv∞ pomocφ akcent∙. Nejednotn² zp∙sob psanφ Φesk²ch znak∙ odstranil v ╚echßch Mistr Jan Hus zavedenφm diakritick²ch znamΘnek. ╚e╣tina tak pat°φ mezi n∞kolik mßlo evropsk²ch jazyk∙, kde je zp∙sob psanφ tΘm∞° fonetick².⁶ Sp°e╛kov² zp∙sob psanφ se pou╛φvß dodnes t°eba v pol╣tin∞ (Szczecin [╣Φecin]) nebo v n∞mΦin∞ (Tschechisch [Φechi╣]). Naopak Φesk² zp∙sob m∞kΦenφ souhlßsek p°evzaly n∞kterΘ dal╣φ jazyky.⁷ Pro zajφmavost: existuje asi 15 druh∙ pozm∞≥ovßnφ latinsk²ch znak∙ v evropsk²ch jazycφch (viz tabulka).⁸

Tabulka bude dopln∞na

Mezi jazyky, kterΘ pou╛φvajφ specißlnφ znaky, pat°φ n∞mΦina. Ta m∞la donedßvna donedßvna ostrΘ „s“ — „▀“ (vzniklΘ jako sp°e╛ka tzv. n∞meckΘho dlouhΘho „s“ a „z“; proto se tomuto znaku °φkß n∞mecky „es-zet“; souΦasnß pravopisnß norma v╣ak znak nahradila znaky „ss“), island╣tina rozli╣uje specißlnφmi znaky p°φzvuΦnΘ a nep°φzvuΦnΘ„th“.
Ani podoba rozli╣ovacφch znamΘnek nebyla v╛dy takovß, jakß je dnes. HßΦek, dnes u v∞t╣iny typografick²ch pφsem stranov∞ soum∞rn², byl nap°φklad u mnoha p°edvßleΦn²ch pφsem stφnovan². TypografovΘ a v²tvarnφ kritici vedou o podobu Φesk²ch diakritick²ch znamΘnek spory dodnes. Zvlß╣╗ ost°e proti importovan²m pφsm∙m s nevhodn∞ tvarovan²mi a umφst∞n²mi akcenty bojoval Vojt∞ch Preissig, kter² dovedl „se vzßcn²m porozum∞nφm vniknouti do charakteru pφsma a vystihnouti jej v akcentech“.⁹ Preissig upravil do Φe╣tiny n∞kolik zahraniΦnφch pφsem ? jeho pojetφ diakritiky nßm ale dnes m∙╛e p°ipadat p°φli╣ nßpadnΘ a zdobnΘ.

Preissigem navr╛enΘ akcenty k pφsm∙m bez Φesk²ch znak∙.

╚eskΘ pφsmo typografickΘ
Absence domßcφch pφsem v Φesk²ch tiskßrnßch na poΦßtku 20. stoletφ vedla typografy, grafickΘ um∞lce a biblio°ly k pot°eb∞ p∙vodnφho ΦeskΘho pφsma. „A spoΦφvß jist∞ i urΦitß nßrodnφ cti╛ßdost ve snaze, abychom m∞li alespo≥ jedno vlastnφ pφsmo, jφm╛ bychom mohli prokßzati i v tomto oboru svou nejen odbornou, ale nakonec tΘ╛ kulturnφ vysp∞lost,“¹⁰ volß Karel Dyrynk. Jen╛e typografovΘ narß╛ejφ na problΘm: „Po st°φzlivΘ ·vaze nelze ov╣em oΦekßvati, ╛e bude kdy vytvo°eno pφsmo svΘrßzn∞ ΦeskΘ ve smyslu nßrodopisnΘm, po jakΘm bylo volßno i autory pojednßnφ v odbornΘ literatu°e. Jest v∙bec pochybno, zda za nyn∞j╣φ doby, kdy ka╛dß nßrodnφ svΘrßznost stßle vφce se stφrß v╣eobecn²mi kulturnφmi styky, mohlo by je╣t∞ vzniknouti a zakotviti pφsmo tak odli╣n∞ nßrodnφho charakteru, jako je anglickΘ pφsmo gotickΘ nebo n∞meck² ╣vabach v p°irovnßnφ k latince.“ A dodßvß: „TypografickΘ pφsmo jest kulturnφ pom∙cka, nemß samo o sob∞ ·Φelu, jest pouze prost°edkem; moc zvyku a mimovolnß snaha po v╣eobecnosti jest p°φli╣ silnß, ne╛ abychom se v tomto ohledu p°izp∙sobovali. ProhlΘdneme-li si pφsma knih anglick²ch, francouzsk²ch, italsk²ch, m∙╛eme mluviti nejv²╣ o tom, ╛e v Anglii jsou oblφbeny u╛╣φ a siln∞j╣φ antikvy, ve Francii latinky a medievaly slab╣φho °ezu a v Italii v²raznß pφsma romßnskß. SkuteΦn∞ v²razn² nßrodnφ charakter nemß ╛ßdnΘ z t∞chto pφsem.“
Preissig se p°esto nevzdßvß a jeho pφsmo (jeho╛ skici navrhl ji╛ mezi lety 1912 a╛ 1914), Preissigova antikva, bylo dokonΦeno ve Stßtnφ tiskßrn∞ 26. ·nora roku 1925.
Dal╣φm v²tvarnφkem, kter² p°isp∞l k otßzce ΦeskΘho pφsma, byl Old°ich Menhart. Mezi jeho pφsma pat°φ nap°. Manuscript, kter²m „Menhart nakreslil °adu poselstvφ a provolßnφ slou╛φcφch prv²m lΘt∙m socialistickΘho budovßnφ.“¹¹ Vida k Φemu m∙╛e pφsmo slou╛it!

Obrßzek bude dopln∞n 
Ukßzka Preissigovy antikvy (digitalizaci provedl Richard Kegler, P22 Type Foundry)

Mezi dal╣φ znßmß Φeskß pφsma dosahujφcφ vysokΘ ·rovn∞ pat°φ T²fova anktiva, kterß se „na p°elomu 50. a 60. let ... zrodila jako dΘmant na hnoji╣ti. Nemß smysl ji za°azovat do kontextu p∙vodnφ ΦeskΘ pφsma°skΘ tvroby, kdy╛ se sama °adφ do kontextu evropskΘho i sv∞tovΘho. Je to abeceda plnß p°ekvapiv²ch kresebn²ch anomßliφ, nadsßzek i racionßlnφ elegance. P°esto╛e je n∞kter²mi detaily formßln∞ poplatnß dob∞ svΘho vzniku, jednß se o pφsmo nadΦasovΘho v²znamu...“¹² pφ╣e souΦasn² typograf Franti╣ek ⌐torm.
Jin²m, ale v╣eobecn∞ znßm²m pφsmem ΦeskΘho v²tvarnφka, je Metron Ji°φho RathouskΘho. Tφmto pφsmem jsou provedeny kovovΘ litery, ze kter²ch se sklßdajφ nßzvy stanic pra╛skΘho metra.

Obrßzek bude dopln∞n
Ukßzky T²fovy antikvy (digitalizaci provedl Franti╣ek ⌐torm, 1. st°e╣ovickß pφsmolijna)

Digitalizace
Jist∞ si vybavφte prvnφ poΦφtaΦovß pφsma — vyti╣t∞nß na jehliΦkovΘ tiskßrn∞ z drobn²ch bod∙, Φasto bez ΦeskΘ diakritiky. Nejen poΦφtaΦe, ale hlavn∞ programy od tΘ doby ud∞laly velk² skok. Dnes m∙╛eme i na svΘm poΦφtaΦi vyu╛φt krßsy slavn²ch typografick²ch pφsem od renesance a╛ po souΦasnost. Sv∞tov∞ proslulΘ pφsmolijny dnes nabφzejφ nejen nejznßm∞j╣φ a d∞jinami prov∞°enΘ °ezy, n∞kterΘ dokonce ve vlastnφch variantßch (existuje nap°. Adobe Garamond, ITC Garamond, Stempel Garamond, Simoncini Garamond, Berthold Garamond...), n²br╛ i v╣echna pφsma z celkovΘho poΦtu vφce ne╛ dvaceti tisφc, jak tvrdφ Franti╣ek ⌐torm.¹³
PoΦφtaΦe zdaleka nemajφ jen pozitivnφ vliv na typografickou tvorbu. Naopak. Prßv∞ dφky jejich snadnΘ dostupnosti se tvorby knih, plakßt∙, letßk∙ zmocnili nepouΦenφ diletanti.¹⁴ V kancelß°sk²ch programech sßzejφ beletrii, p°edlohy pro tisk vytvß°ejφ na lacin²ch laserov²ch tiskßrnßch. K sazb∞ vyu╛φvajφ jen t∞ch pφsem, kterß obsahuje jejich poΦφtaΦ, tedy Times New Roman a Arial.¹⁵ Existuje n∞kolik desφtek pφsem, kterß se v souΦasnosti pou╛φvajφ po celΘm sv∞t∞. Vzhledem k snadnΘmu p°enosu pφsma z jednoho poΦφtaΦe na druh² pak nenφ divu, ╛e vznikß jakßsi univerzßlnφ euroamerickß typografie. Mizφ nejen nßrodnφ individualita, ale i osobnost tv∙rc∙. K tomu p°ispφvß i komunikace prost°ednictvφm Internetu, nebo╗ kdekoli na sv∞t∞ si m∙╛ete prohlφ╛et ukßzky plakßt∙, knih, pφsem nebo logotyp∙ z jakΘhokoliv jinΘho mφsta na Zem∞kouli.
Tzv. lokalizace pφsma, tedy jeho ·prava pro pot°eby konkrΘtnφho jazyka, u velkΘ Φßsti pφsem pou╛φvan²ch na poΦφtaΦφch prob∞hla (dle mΘho mφn∞nφ) velmi dob°e. NicmΘn∞ existujφ °rmy, kterΘ naprosto ignorujφ estetickß m∞°φtka v²chodoevropsk²ch nßrod∙ a dodßvajφ na nß╣ trh levnΘ, leΦ soudn²m grafikem nepou╛itelnΘ zr∙dnosti. Bohu╛el, cena t∞chto produkt∙ p°edurΦila jejich postupnΘ roz╣i°ovßnφ.

Obrßzek bude dopln∞n
Ukßzka naprsoto nevhodn∞ a neΦiteln∞ umφst∞nΘ diakritiky u t°ech r∙zn²ch pφsem n∞meckΘ distributorskΘ °rmy URW

Mohli bychom nab²t dojmu, ╛e masov²m roz╣φ°enφm poΦφtaΦ∙ v oblati grafickΘho designu skonΦily nßrodnφ kulturnφ odli╣nosti typografickΘ tvorby. Opak m∙╛e b²t pravdou. Dobu pot°ebnou k vytvo°enφ digitalizovanΘho pφsma ji╛ nelze poΦφtat na roky, ale na dny nebo t²dny a cel² proces je navφc mnohem jednodu╣╣φ. Tφm nastala p°φle╛itost pro vytvß°enφ„Φesk²ch“ pφsem souΦasn²mi v²tvarnφky. A to se skuteΦn∞ d∞je.
Vzornφk pφsem mladΘho typografa a heavymetalovΘho hudebnφka Franti╣ka ⌐torma obsahuje ji╛ tΘm∞° 200 °ez∙, v ateliΘru pφsma na VysokΘ ╣kole um∞lecko-pr∙myslovΘ vznikajφ pod vedenφm prof. Jana Solpery dal╣φ. V²razn²m tv∙rcem dobov²ch pφsem je Marek Pistora, spoluautor grafickΘ podoby Φasopisu «ivel.¹⁶ Nevznikajφ ale jen pφsma novß, ⌐torm„znovuvytvo°il“ nap°. T²fovu antikvu nebo Preissigovo plakßtovΘ pφsmo.
Tento postupn² proces uv∞domovßnφ si ko°en∙ evropskΘ typografie v renesanci vede n∞kterΘ souΦasnΘ um∞lce ke stßle v∞t╣φmu zßjmu o klasickou „Φernobφlou“ typografii. Zdß se mi, ╛e nastßvß doba urΦitΘ p°esycenosti poΦφtaΦi, p°esto╛e ani jejich mo╛nosti je╣t∞ zdaleka nebyly vyΦerpßny. Mo╛nß, ╛e se je╣t∞ generace souΦasn²ch grafik∙ do╛ije chvφle, kdy se tv∙rci knih a Φasopis∙ vrßtφ k lety prov∞°en²m proporcφm, velikostem a tvar∙m pφsma a vrßtφ do tiskovin p°irozenou nedokonalost. „M∙╛e b²t zatlaΦeno tzv. ?experimentßlnφ? typografiφ, co bylo po staletφ u╛iteΦnΘ a sprßvnΘ? ? Experimenty slou╛φ v²zkumu, jsou prost°edky p°i hledßnφ pravdy, ale samy o sob∞ nejsou nikdy um∞nφm,“¹⁷ °φkß ve svΘ p°ednß╣ce v Praze roku 1965 ╣v²carsk² typograf Jan Tschichold. Dovolφm si ukonΦit tento text citacφ ze svΘho Φlßnku o digitßlnφ typografii: „Matematick² zßpis tvar∙ pφsmen p∙sobφ sice dokonale, ale strojov∞ chladn∞. ╚etba knihy ti╣t∞nΘ souΦasnou technikou ofsetu, kterß k reprodukci pφsma vyu╛φvß digitßlnφ technologie, postrßdß kouzlo knihtisku, kdy jednotlivΘ litery byly do papφru hmatateln∞ vyra╛eny a ka╛dΘ pφsmenko p°i bli╛╣φm ohledßnφ m∞lo svΘ drobnΘ chybiΦky. Svou malou historii. PoΦφtaΦovΘ pφsmo historii nemß. Je stßle stejnΘ. MrtvΘ.“¹⁸

Literatura
Bla╛ek Filip, PoΦφtaΦovß estetika. Um∞nφ a °emesla 4/97, Praha 1997a
Bla╛ek Filip, N∞kolik poznßmek k digitßlnφ typografii. Typografia 5/97, Praha 1997b
Dyrynk Karel, ╚eskΘ pφsmo. Praha, Typografia 1925
Menhart Old°ich, Tvorba typografickΘho pφsma. Praha, SPN 1956
Pφsmo ve v²tvarnΘ v²chov∞, Praha, SPN 1985
Sazba I, RuΦnφ sazba. Praha, SPN 1984
Sonberg Josef, Strojovß sazba. Praha, SNTL 1978
⌐torm Franti╣ek, Citace, karikatura, deformace. Deleatur 1/97, Praha 1997
Tschichold Jan, V²znam tradice pro typografii. Praha, St°ednφ pr∙myslovß ╣kola grafickß 1965

¹ V╣iml jsem si, ╛e ti spolu╛ßci, kte°φ pou╛φvali ku psanφ ΦφnskΘ pero namφsto plnicφho, m∞li daleko kostrbat∞j╣φ rukopis, ost°ej╣φ oblouΦky a v∙bec men╣φ pφsmena.
² Pφsmo ve v²tvarnΘ v²chov∞, 1985, s. 101—102.
³ Pφsmo ve v²tvarnΘ v²chov∞, 1985, s. 104
⁴ Toto pravidlo je u nßs dnes bohu╛el Φasto ignorovßno. NejΦten∞j╣φ denφk, Mladß fronta Dnes, v∞t╣inu typografick²ch pravidel ignoruje. Nap°φklad mφsto uvozovek pou╛φvß znak pro mφru palce ("). Bohu╛el se tato „novß“ okle╣t∞nß pravidla stßvajφ standardem pro tvorbu tiskovin.
⁵ Ani to nenφ p°esnΘ: latina pou╛φvß dv∞ ligatury „ae“ a „oe“, angliΦtina v mnoha slovech cizφho p∙vodu zachovßvß p∙vodnφ pravopis (nap°. fr. soirΘe).
⁶ Menhart 1957, s. 63—66.
⁷ Nap°. litev╣tina, kterou upravil mezi lety 1919 a 1921 prof. Josef Zubat², dßle sloven╣tina, slovin╣tina, chorvat╣tina, hornφ lu╛iΦtina a loty╣╣tina. Britskß biblickß spoleΦnost zavedla ΦeskΘ hßΦky i do latinskΘho p°episu bengßl╣tiny nebo rom╣tiny. V²jimeΦn∞ pou╛φvali hßΦky i N∞mci (nap°. p°i p°episu azbuky do latinky). Blφ╛e viz Sonberg 1978, s. 90—92.
⁸ Menhart 1957, s. 91—92.
⁹ Dyrynk 1925, s. 31
¹⁰ Dyrynk 1925, s. 6
¹¹ Pφsmo ve v²tvarnΘ v²chov∞, 1985, s. 114—115
¹² ⌐torm 1997
¹³ ⌐torm 1997.
¹⁴ Bla╛ek 1997a.
¹⁵ Firma Microsoft, kterß nabφzφ nejroz╣φ°en∞j╣φ operaΦnφ systΘm pro osobnφ poΦφtaΦe v ╚eskΘ republice nep°φmo zp∙sobila na dlouhou dobu ·padek ΦeskΘ kni╛nφ tvorby. Times New Roman obsa╛en² v MS Windows je z typografickΘho hlediska mimo°ßdn∞ pod·rov≥ov². V╣imn∞te si nap°φklad asymetrickΘho a p°φli╣ malΘho hßΦku nebo ostrΘ Φßrky. Arial nenφ dob°a Φiteln² a mß p°φli╣ ╣irokΘ proporce. Nezßjem o nßrodnφ typografickΘ zvyklosti a snaha o maximßlnφ univerzalitu program∙ Microsoftu tak vedla k tomu, ╛e snad v╣echny obchodnφ dopisy na sv∞t∞ jsou ti╣t∞ny stejn²m a mizern²m Timesem New Roman...
Tento trend se bohu╛el projevuje i na Internetu. Jeliko╛ v∞t╣ina u╛ivatel∙ pou╛φvß k prohlφ╛enφ webov²ch strßnek poΦφtaΦ s Windows, obsahuje naprostß v∞t╣ina strßnek jen pφsma Times New Roman a Arial. Zdß se, ╛e vznikem Windows konΦφ typografie.
¹⁶ Blφ╛e viz Deleatur 2/97, s. 26—29
¹⁷ Tschichold 1965, s. 20
¹⁸ Bla╛ek 1997b.