PSANÍ NA POČÍTAČI - program pro výuku psaní desetiprstovou metodou na české klávesnici počítače

Cílem programu je, aby co nejširší veřejnost uměla psát “všemi deseti” na klávesnici počítače nebo psacího stroje do 1 % chyb rychlostí alespoň 120 čistých úhozů za minutu. Nejde tedy jen o výcvik omezeného počtu profesionálních písařů, u nichž se předpokládá daleko vyšší přesnost i rychlost psaní. Program však v části “zvyšování rychlosti a testování” pro pokročilé umožňuje i tento nácvik až do 300 č. ú./min. (při více není už rozlišeno hodnocení známkou), což zcela stačí i pro přípravu části státní zkoušky z psaní na stroji.

Program je určen především pro 1. a 2. ročníky středních škol a starší. Byl ale ověřen a vyhovuje už od 8. třídy základní školy (většina mladších však neměla už trpělivost psát celou výukovou hodinu - 45 minut a v 8. třídě jsme proto dovolili žákům během hodiny jednotlivě opustit učebnu na krátkou přestávku, aby nerušili ty, kteří dokázali psát delší dobu bez přestávky). Od 9. třídy ZŠ a samozřejmě na všech středních školách a starší včetně samouků dokázali už všichni psát soustředěně celých 45 minut nebo déle, i když je efektivnější psát bez přerušení kratší dobu (do 60 minut) a častěji (týdně i denně vícekrát).

Časové normy byly stanoveny na základě učebních osnov celoročními tématickými plány při 2 výukových hodinách týdně a prakticky ověřeny takto: ZŠ minimálně 10 testů (celá klávesnice) a SŠ 15 testů pro nejpomalejší, ale většina napsala více a někteří (cvičili už dříve nebo hrají na hudební nástroje) ukončili základní kurs pro začátečníky a zvyšovali si rychlost v části pro pokročilé.

Pro jednotlivce - samouky je účelné psát denně asi 1 hodinu, aby dosáhli stejného výsledku za 2 až 3 měsíce. Efektivní je zvládnout psaní na celé klávesnici za co nejkratší dobu s takovou přesností a rychlostí, jakou uživatel programu psal (“datloval”) před tímto výcvikem proto, aby při praktické potřebě psaní už vždy psal “všemi deseti”.

Poznámky pro školy: Týdenní rozsah 2 výukové hodiny - po 1 v různých dnech týdne (tj. cca 60 až 70 hodin za školní rok) je optimální, aby studenti dokončili nácvik psaní všemi klávesami - tzn. zvládli nejméně celou klávesnici a dále případně zvyšovali rychlost psaní.

Zásadně nelze doporučit 1 výukovou hodinu týdně v učebním plánu! Při tomto rozsahu nelze dokončit nácvik psaní na celé klávesnici a při praktickém psaní včetně užívání počítače je pak rychlejší “datlování” - psaní dvěma event. čtyřmi prsty, k čemuž se student záhy vrátí a cca 35 výukových hodin za školní rok je tím zbytečně nenávratně ztraceno. Řešením je změna učebního plánu - vypuštění předmětu nebo přidání + 1 hodiny/týden. Rovněž nelze doporučit v rozvrhu jednu dvouhodinovku týdně, kdy v druhé hodině klesá výkon průměrně o 50 % a normu podle osnovy nelze splnit bez většího rozsahu náhradních cvičení. Při 3 a více výukových hodinách týdně v učebním plánu, event. i při pokračování předmětu v následujícím ročníku, je možno jeho učební osnovy a tématické plány (po zvládnutí základního kurzu psaní!) doplnit (po zvážení cíle) kombinací následujícího obsahu:

• nácvikem dalšího zvyšování přesnosti a rychlosti psaní do 20. testu a dále pak po vložení testů 21 až 30 s obsahem podle odborného zaměření školy event. přípravu na státní zkoušku z psaní strojem,
• nácvikem psaní včetně úprav textů konkrétních písemností (např. obchodní koresponden-ce) na psacím stroji nebo na počítači užitím určitého textového editoru (např. MS WORD),
• nácvikem psaní podle diktafonu nebo diktátu vyučujícího,
• výukou - přehledem a praktickým užitím prostředků administrativní - kancelářské techniky.

V průběhu nácviku desetiprstovou metodou výrazně zhoršuje výsledky současné psaní “po staru” 2 - 4 prsty, včetně běžného používání počítače. Ve školách by proto předmět Výpočetní technika (resp. výcvik na počítači) měl vždy až následovat, tzn. např. na ZŠ v 9. třídě a na SŠ až od 2. ročníku. Souběžné zařazení těchto předmětů v jednom roce výsledky psaní dále zhoršuje a neprospívá ani výcviku na počítači (při práci na počítači stu-denti otevírají program PSANÍ a snaží se psát, při psaní zkouší různé poznatky z výpočetní techniky až po zásahy, resp. pokusy ovlivnění výsledků psaní což může vést k chybám.

Výukový program PSANÍ vyžaduje pouze minimální znalosti práce s počítačem
u vyučujícího i studentů (ne tak u správce sítě!). Vyučující s pomocí Příručky uživatele zvládne praktické poznatky o instalaci (na lokálních počítačích, ne v síti!), identifikaci stu-dentů, o vlastní výuce psaní a užití programu servis za 2 až 5 hodin. Časově o něco nároč-nější může být příprava provozu, která závisí na celkovém počtu studentů a jejich struktuře (školy - třídy - skupiny - jednotlivci). Dále pak získání, třídění, označení a vložení údajů do programu, tj. vytvoření pracovních souborů studentů v účelové struktuře odpovídající dané škole (např. označení školy včetně školního roku, tříd, skupin a jednotlivců katalogovými čís-ly, rodnými čísly apod.). Studujícímu pak postačí v 1. vyučovací hodině cca 15 minut praktic-ké instruktáže na počítači, spočívající pouze ve způsobu otevření svého pracovního souboru a pro zahájení psaní jsou už pokyny na obrazovce. Doporučuje se zadat studentům přečtení str. 3 až 16 z učebnice a napsání bodů postupu od zapnutí počítače po zahájení psaní lekce.

• nemají-li doma elektronický psací stroj nebo počítač s tímto programem, píší na mechanic-kém psacím stroji, což vyžaduje jinou sílu úderu a ve škole na počítači pak dělají chyby vlivem opakovací funkce kláves,
• mohou-li doma psát na elektronickém psacím stroji, dostává vyučující pak každou hodinu množství “papírů”, pro časovou náročnost zpravidla neprovádí zjištění chyb - přesnosti psaní. Kontrolu rychlosti psaní a zejména zda domácí cvičení psal skutečně student sám nemůže vyučující zjistit vůbec. Bez průkazné kontroly přesnosti a rychlosti psaní studenta proto považujeme domácí cvičení za zbytečná,
• má-li student doma tento výukový program, pak si může časově omezený nácvik ve škole libovolně rozšířit a zvyšovat přesnost i rychlost psaní, kterou pak uplatní při psaní ve škole. Požadavek na vytištění psaných textů na papír jako domácí cvičení je v tomto případě neúčelný (tisk psaných cvičení program ani neumožňuje), protože student by měl mít pak až ve škole výsledky odpovídající rozsahu jeho psaní doma.

Místo domácích cvičení se velmi osvědčila náhradní cvičení na počítačích ve škole
mimo rozvrhovou výuku (např. ve středu a pátek odpoledne při rozvrhové výuce 2 h/týden v úterý a ve čtvrtek - podle možnosti nejlépe v návaznosti na jinou rozvrhovou výuku), protože většina studujících neměla dosud doma počítač a s tímto výukovým programem. Rozsah stanoví vyučující podle potřeby (počtu a zájmu studentů), minimálně 1 x týdně jednu dvouhodinovku (prakticky nám stačilo pro 120 až 150 studentů), ale cca 1 měsíc před pololetím a koncem roku jsme rozšířili o druhou dvouhodinovku týdně (což nám stačilo i při 300 studentech po celý školní rok). Pro náhradní cvičení doporučujeme stanovit řád, např.:

1. Náhradní cvičení jsou dobrovolná a mohou se jich zúčastňovat i zájemci bez skluzů v psaní, tj. podle zájmu o předstih, rezervu, při známé budoucí absenci ap., ale i studenti vyšších ročníků, kteří absol-vovali základní kurs psaní dříve, chtějí pokračovat ve zvyšování rychlosti psaní a nyní nemají psaní na počítači v učebním plánu (event. i pracovníci školy).
2. Zájemci se mohou náhradních cvičení zúčastnit po libovolnou dobu ve stanoveném termínu, tj. každou středu od 14 do 16 hodin a v období 1. 12. až 15. 1. i každý pátek od 13 do 15 hodin.
3. Nedostaví-li se do 15 minut od začátku alespoň jeden zájemce, může náhradní cvičení odpadnout.
4. Při více zájemcích než 16 (počet počítačů v učebně) mají přednost ti, kteří mají skluzy proti normě
   (event. si zájemci domluví rozdělení cvičení na poloviny - druhá polovina přijde za hodinu).
5. V případě většího zájmu o náhradní cvičení budou s přihlédnutím ke skluzům zavedeny přihlášky
   a závazný písemný pořadník. Při 16 a více přihláškách jsou zájemci povinni předem ohlásit dřívější
   odchod nebo pozdější příchod (jinak je příchod i odchod volný). Při opoždění příchodu o více než
   5 minut může počítač obsadit jiný přítomný zájemce.
6. Jestliže přihlášek bude více než počítačů a přihlášený zájemce se na náhradní cvičení nedostaví ani
   neuvědomí včas náhradníka, ztratí pro příští náhradní cvičení případný přednostní nárok na účast.
7. V případě nevyužívání vymezené doby pro psaní a rušení ostatních může být student - studentka
   z náhradního cvičení vyloučen(a).
8. Uvedená pravidla budou doplňována a měněna podle domluvy a potřeb.

Cílem náhradních cvičení je především eliminace skluzů v psaní proti normě z důvodu krátkodobé absence nebo u pomalejších žáků vlivem slabší psychomotoriky. Náhradní cvičení jsem stanovil podle potřeby 2 až 4 hodiny týdně odpoledne v době, kdy jsem prováděl přípravu na jiné předměty nebo jiné své práce ve škole - studenti píší na počítači sami a vyžadují minimální pomoc a dozor. Účast byla zásadně dobrovolná, ve stanovené době mohli kdykoli přijít i odejít. Cvičení však využívalo i asi 40 % studentů, které to bavilo, chtěli rychleji postupovat nebo si opravovat známky (zejména před pololetním a výročním vysvědčením), ale i získat předstih, protože např. věděli, že pojedou na léčení do lázní. Kromě nich se často zúčastňovali studenti vyšších ročníků SŠ - připravovali se na státní zkoušku, ale i několik kolegů učitelů získalo zde dovednost psaní “všemi deseti”.
Výjimečnou delší absenci (6 a více týdnů) jsme řešili odložením klasifikace a individuálním plánem náhradních cvičení, takže všichni vždy splnili minimální normu..

Hodnocení výsledků psaní - prvních 6 až 8 týdnů je velké nebezpečí frustrace ze samých nedostatečných. V tomto období je hlavním úkolem učitele: povzbuzovat, dodávat sebe-důvěru, nevyvěšovat tisky výsledků, ponechat individuální tempo psaní, tzn. netrvat na jednotném postupu všech najednou! Někomu půjde psaní lépe (např. hráčům na hudební nástroj, kteří jsou i trpělivější při stále opakovaném cvičení). Osvědčilo se preferovat normu (plán postupu) proti známkám, které zatím “podceňovat” (nikdo učený z nebe nespadl)
a hlavně neopravovat hned testy, ale po jednom napsání testu i nedostatečně (za 5) postupovat dál v psaní lekcí. Cíl je získat takový předstih, aby vždy asi měsíc před vysvědčením měli splněnu pololetní normu a měli cca měsíc čas na procvičování a opravy
špatně napsaných testů.

Hodnocení 1. čtvrtletní, zpravidla dost špatné, není významné, ale je třeba o způsobu výuky a hodnocení výsledků počítačem pravdivě a důkladně informovat rodiče. Skutečné výsledky ověřené několikaletou praxí (viz skutečnost z listopadu, ledna a května v příloze) ukazují výrazné, ale postupné zlepšování. Na rozdíl od standardních předmětů kde hodnotí učitel, jde zde o ryze objektivní hodnocení počítačem. To vyžaduje velmi zkušeného učitele - víceméně oblíbeného, důsledného a spravedlivého (není nutné aby psaní sám ovládal, ale je vhodné, aby jim někdo správné psaní ukázal, např. lekce 30 a testu 10 event. dalších). Učitel by měl (kromě zvládnutí podprogramů IDENT a SERVIS) především umět vhodně
a účelně uplatnit pedagogicko-psychologické zkušenosti u dětí a mládeže ve věku kdy mají schopnost jen relativně krátké soustředěnosti, ale rychle očekávají dobré výsledky. Totéž však je třeba uplatnit i u jejich rodičů při informacích o výsledcích 1. čtvrtletí, kdy i jinak výborní studenti mohou mít výsledky z psaní horší než z ostatních předmětů.

Problémová psychomotorika se projevila u necelých 10 % žáků, kteří nezvládli psaní všemi deseti prsty. Jeden až dva případy jsem řešil tak, že po vyčerpání veškeré snahy jsem je nechal psát jak chtěli (dvěma prsty), ale trval jsem na napsání všech testů, což při důsledném povzbuzování zvládli (např. v příloze viz 24B Uberlakcer za 3). Nebezpečí v přístupu učitele je, že by při tvrdším přístupu mohli rezignovat vůbec, ale stejně tak při nedůslednosti, benevolenci a odlišném hodnocení žáků to žáci zneužili a “neplnili normu” - v tom právě spočívá umění zkušeného učitele. Pokud bylo na ZŠ více takových žáků (tzv. “integrovaných”), řešili jsme to rozdělením dvou tříd na tři skupiny, kdy dvě psali na počítači a jedna měla pracovní výchovu.

V 1. čtvrtletí po dobu prvých 8 až 10 týdnů školních roku je nezbytné, aby se vy-učující plně a systematicky věnoval výuce i když v podstatě ji celou řídí počítač. Náplní je v první řadě poznání “letory” každého studenta a volba individuálního přístupu (jinak k svědomitému - úzkostlivému - ctižádostivému ap., jinak na lehkomyslného - pomalého - líného ap., prostě poznat je a volit individuální přístup s cílem nejlepších možných výsledků. Kromě toho by měl neustále a důsledně sledovat dodržování Zásad správného psaní (viz učebnice), ale i likvidovat drobné možné podvůdky zvláště u “znalců” práce s počítačem.

Toto vše vyučující snadno zjistí věnuje-li se výuce (zná studenty a sleduje jejich psaní na obrazovkách) - považovali jsme to spíše za recesi a kromě zesměšnění nijak netrestali. Nebezpečné je, pokud student v průběhu psaní aktivuje jiný program, např. WIN průzkumník nebo Norton Commander, ale i některý z řady jiných, s cílem zásahu do programu PSANÍ, resp. pracovního souboru, aby nějak ovlivnil nebo opravil výsledky psaní a jejich hodnocení.

Toto je nutné sledovat na obrazovkách zejména u “znalců” práce s počítačem a okamžitě lik-vidovat důraznou pohrůžkou trestem a při opakování důtkou i známkou z chování. Program je do jisté míry proti tomu jištěn, ale při pokusech může dojít kromě destrukce pracovních souborů ostatních i k narušení vlastního počítačového programu.

Vyučující má na individuální přístup ke studentům dost času, protože je oproštěn jak od sledování postupu psaní skupiny, tak od mechanického zjišťování výsledků - počítání chyb měření časů a tedy i hodnocení. Postup i výsledky sleduje počítač a vyučující je může kdykoliv a rychle zjistit na obrazovce nebo vytisknout.

Pokud jde o konkrétní metodiku výuky záleží především na učiteli. Vypsali jsme zde nejpodstatnější zkušenosti a přiložili skutečné postupné výsledky průměrné třídy (platí pro SŠ i ZŠ), protože počáteční hodnocení by mohlo studenty deprimovat a učitele svádět ke korekcím subjektivním hodnocením různých žáků. Studenti i rodiče jsou většinou spokojeni, protože mj. za relativně krátkou dobu jednoho roku získají dovednost bezprostředně prakticky uplatnitelnou.

1. Seznámit se orientačně (přečíst instrukce a doporučení pro tento výukový program) a to:

1. s touto metodickou pomůckou se zřetelem na potřeby, možnosti a režim určité školy
   (počet a struktura - třídy a skupiny příslušných studentů, jejich učební plány - rozsah
   předmětu, vybavení - uspořádání a řád užívání počítačů ve škole včetně učeben,
   pravidla a možnosti tvorby rozvrhu hodin výuky aj.),
2. s Příručkou uživatele (pro instalaci v počítačové síti se zřetelem na konsultace se
   správcem sítě zejména část Příprava provozu organizovaných skupin),
3. s učebnicí Psaní na počítači se zřetelem na užívání studenty a instrukce pro 1. hodinu.

2. Instalovat program na disk 1 lokálního počítače (“učitelského”) důsledně podle Příručky
   uživatele část “Jak program psaní instalovat” (instalovat včetně doplňkové části SERVIS).
3. Identifikovat vyučujícího (sebe sama), tzn. vytvoření vlastního pracovního souboru podle Příručky uživatele část “Nastavení pracovních souborů - IDENT”. Doporučujeme nastavení na pevný disk lokálního počítače s instalovaným programem PSANÍ do adresáře PSANI, kód školy ( 6 znaků) kombinovat ze zkratky školy a školního roku (tak jak bude užit dále i pro studenty), kód třídy (2 znaky) uvést fiktivní - ve škole neexitující, např. jako “třída vyučujících” aj., skupinu (1 znak) uvést libovolným znakem (např. A).
4. Prověřit fungování programu podle Příručky uživatele část “Užití základní části programu PSANÍ - SPUSTIT” aktivací - “zavoláním” vlastního pracovního souboru vytvořeného ad 3. Seznámení se (vyzkoušení) všech položek hlavního menu, které jediné budou moci užívat studenti při vlastní výuce - mají popsáno v učebnici i položce menu “obecné informace”).
5. Aktivovat podle Příručky uživatele část “Užití doplňkové části - SERVIS” a seznámit se (vyzkoušet) položky doplňkového programu SERVIS.
6. Podle Příručky uživatele část “Tvorba obsahu programu uživateli” vložit (event. s pomocí vyučujícího výpočetní techniky) čas konců výukových hodin (zvonění) pro danou školu.
7. Instalace programu PSANÍ na další počítače pro výuku studentů:

1. na lokální počítače (bez sítě) instalovat program na každý počítač stejně jako ad 2., ale
   jen základní část (NE doplňkovou část SERVIS!) a aby studenti pak mohli používat
   libovolný lokální počítač je účelné, aby jejich pracovní soubory byly na disketách,

2. na počítače v síti instalovat na server sítě jen správcem sítě podle Příručky uživatele!

1. Zjistit třídy, dělení do skupin, počty příslušných studentů a rozsah předmětu hodin/týden.
2. Upravit návrh přiložených učebních osnov podle požadavků školy a doporučení výše.
3. Vypracovat variabilní návrh rozvrhu hodin výuky předmětu podle metodických doporučení výše, včetně “blokování” počítačové učebny pro náhradní cvičení a předání návrhu se zdůvodněním před zahájením tvorby rozvrhu pro školní rok (event. se podílet na pracích).

Požadavky pro 1 skupinu - dvě “jednohodinovky” v různých dnech a lze-li tak oddělených
1 až 2 dny, pro ostatní skupiny - stejně jako pro 1 a podle celkového počtu studentů 1 až 2 dvouhodinovky týdně v různých dnech mimo rozvrhovou výuky příslušných studentů pro
možnost jejich náhradních cvičení ve volné(-ých) počítačové(-ých) učebně(-ách).

Protože jde v podstatě o výcvik motorické dovednosti (analogie tance vyžadující trpělivé opakování), nejsou třeba ranní hodiny s čerstvou psychikou pro exaktní myšlení, naopak dobré jsou odpolední hodiny po dopoledni náročném na myšlení (matematika, fyzika ap.).

4. Zajistit seznamy příslušných studentů s označením třídy (2 znaky), skupiny (1 znak), číslem v katalogu (01 až 40 a stejná čísla v jedné třídě být nesmí) a rodným číslem.
5. Podle rozvrhu hodin školy, učebních osnov, metodických doporučení a přiloženého vzoru vypracovat tématické plány pro jednotlivé třídy a zveřejnit je pro studenty. Doporučujeme ukončit přípravu této výuky před zahájením školního roku a 1. výukovou hodinu plánovat co nejdříve, nejpozději pak na začátku druhého týdne školního roku.
6. Identifikovat - vytvořit pracovní soubory všech příslušných studentů podle seznamů ad 4. (event. s pomocí studentů SŠ, pro ZŠ lépe jen vyučujícím):
1. pro lokální počítače lépe každého studenta na jeho osobní disketu, aby mohl užívat libovolný počítač - při identifikaci na disk by musel užívat stále jen tento stejný počítač,
2. na serveru počítačové sítě podle instrukcí správce sítě a v Příručce uživatele.
7. Připravit a realizovat 1. vyučovací hodinu předmětu, např. s tímto programem:

1. Rozsadit studenty k počítačům.
2. Představit se a stručně charakterizovat předmět - cíl, metodu, ale i výsledky, kdy zvlášť zpočátku bude objektivní hodnocení výsledků počítačem dávat proti zvyklostem známky spíše špatné - dodat optimismus, protože při trpělivém opakování psaní textů a dodržování zásad správného psaní se postupně asi po 2 měsících budou výsledky výrazně zlepšovat - možno doložit přehledy ze skutečnosti v příloze. (Z praxe: studenti určité SŠ po čtvrt roce psaní prohlásili, že tolik pětek nedostali za celou základní školu).

Zpočátku je důležitější dodržovat časovou normu (nezaostávat) bez ohledu na známky.

3. Seznámit s pracovištěm, jeho úpravou (nastavení výšky židlí, klávesnice s hranou stolu aj.) s užíváním (správné sedění, prstoklad apod.) a řádem výuky v počítačové učebně.
4. Provést praktickou instruktáž od zapnutí počítače přes aktivaci - “zavolání” pracovního souboru studenta až po zahájení psaní 1. lekce. Postup napsat na tabuli a u každého studenta zkontrolovat, event. individuálně znovu ukázat.
5. Předat učebnice Psaní na počítači a zadat první a poslední domácí cvičení (přečíst str. 3 - 16 v učebnici a napsat v bodech postup od zapnutí počítače do zahájení psaní první lekce pro užití v 2. a dalších vyučovacích hodinách).
6. Zbude-li čas, pak zahájení psaní 1. lekce, jinak až 2. hodinu, ale už bez výkladu.

KLADY a ZÁPORY výuky psaní na počítači - hlavní a prakticky ověřené:

• volba individuálního tempa nácviku a termínů psaní testů minimalizuje stresy - nezdržuje schopnější a netrémuje pomalejší,
• možnost individuálního vyrovnávání skluzů v psaní při onemocnění i při slabší psychomo-torice vyžadující delší dobu cvičení, ale i rychlejší postup podle zájmu nebo těch, kteří již psát umí (formou náhradních cvičení - viz dále),
• možnost okamžitého zjištění výsledků, systematických chyb i průběžného sledování vývo-je výsledků jednotlivce za období, včetně možnosti srovnávání s ostatními členy skupiny,
• objektivizované a tedy spravedlivé hodnocení výsledků počítačem neovlivněné učitelem, který stanoví na začátku výuky jen základní normu - minimální počet testů za období,
• výrazná motivace, zejména mladých, výukou na počítači místo na psacím stroji.

• nezohledňuje “snažení” studenta bez konkrétních výsledků v přesnosti a rychlosti psaní,
• psaní jen dle předloh bez psaní podle diktátu (připravujeme doplnění v další verzi),
• ve skupinách nelze užívat zvukový (jen vizuální) metronom pro rytmičnost psaní, nemá-li škola sluchátka (dovolovali jsme užívat “walkmeny” s rytmickou hudbou, což také omezilo vzájemné rušení).

UČITEL - KLADY m. j.:

• má dostatek času na individuální přístup k jednotlivým studentům, může sledovat dodržo-vání zásad správného psaní a vhodně stimulovat jednotlivé studenty zejména zpočátku, kdy výsledky mohou mladší žáky deprimovat - k výrazné změně dochází za 2 - 3 měsíce, kdy se výsledky skokem výrazně zlepší (viz příloha),
• nemusí počítat chyby (na papírech z psacího stroje), které je únavné, časově náročné (studenti znají své výsledky se zpožděním) a může docházet i k omylům a opravám,
• nemusí měřit rychlost stopkami, což vyžaduje aby stejný text psala vždy najednou celá skupina a při diktátu se rychlost musí blížit nejpomalejšímu písaři (stírají se individuální možnosti studentů),
• může na učitelském počítači kdykoliv zjistit aktuální výsledky v přesnosti, rychlosti, znám-ku i stav postupu ve srovnání s normou každého jednotlivce, skupiny nebo třídy a to může hned i vytisknout pro potřebu svoji, studentů, rodičů, zápis do katalogu aj.,
• pokročilým (kteří se už psaní deseti prsty učili) může nastavit libovolnou vyšší úroveň psaní lekcí, aby se nemuseli zdržovat, ale i “otravovat” nudným psaním jednotlivých znaků od začátku,
• nemusí vést další evidenci výsledků “v notesu”, počítač všechny výsledky archivuje po libovolnou dobu (do vymazání z paměti), ale je účelné je zálohovat např. na disketě,
• na závěr období, např. školního roku, lze vytisknout každému jednotlivci potvrzené osvědčení dosažených výsledků v psaní (např. jako přílohu k přihlášce na další školu nebo pro zaměstnavatele aj.), ale i za krátké období, např. při soutěžích, konkursech ap.,
• nemusí psaní sám ovládat, i když je vhodné, aby studentům někdo psaní všemi deseti určitou rychlostí alespoň vzorově ukázal,
• nemusí zajišťovat papíry pro psací stroje, opravovat napsané texty, probírat chyby se studenty, zakládat je do závěrečného hodnocení atp.

• relativně samostatné učení řízené počítačem svádí učitele k provádění jiných prací pro sebe nebo i k nepřítomnosti, což velmi negativně ovlivňuje dodržování správných zásad psaní včetně nezbytné stimulace, a to se záporně projeví na postupu psaní i výsledcích většiny studentů, zejména mladších a dětí,
• musí mít kladný poměr k počítači a minimální znalosti jeho ovládání (což bývá někdy problém), ale zejména mít pozitivní vztah k mládeži - poctivě jim radit, dodávat sebedů-věru a povzbuzovat (netrestat!) k co nejlepším výsledkům (které nemůže jinak ovlivnit), zvláště děti a studenty se slabší psychomotorikou,
• musí umět obhájit před kolegy třídními a zejména před rodiči výsledky hodnocení za 1. čtvrtletí, kdy výsledné známky z počítače nejsou zpravidla dobré a zásadně se musí vyvarovat subjektivních úprav klasifikace z počítače,

Učební osnova předmětu např. Administrativní technika
Psaní na počítači desetiprstovou hmatovou metodou

Cílem předmětu je osvojení si dovednosti psaní desetiprstovou hmatovou metodou na české klávesnici počítače s požadovanou přesností, plynulostí a rychlostí psaní.

Osvojení dovednosti psaní desetiprstovou hmatovou metodou na klávesnici počítače tvoří základ pro nácvik zvláštních úprav textu, využívání funkcí různých psacích strojů a osvojení si používání různých textových editorů na počítačích, pro užití v dalších předmětech a v praxi, např. v obchodní korespondenci aj.

Tematický plán výuky předmětu (např. Administrativní technika ) skupin A a B v 1. ročníku SŠ
PSANÍ NA POČÍTAČI - ČASOVÝ POSTUP V ZÁKLADNÍM KURSU (2 h/týden) R1

Testy nenapsané v normě budou v celkovém hodnocení započteny známkou 5,00. Naopak testy napsané nad normu budou do celkového hodnocení započteny podle přání studenta - bude-li to pro něj výhodné (to umožňuje zlepšení celkové známky po vyčerpání možných oprav předchozích testů). Při skluzu v psaní proti normě větším než 3 hodiny bude doporučeno náhradní cvičení zápisem v záznamníku o studiu.

V Praze dne 8. září 1996.     Vyučující: Ing. Josef Houfek    Schválil:

Cílem předmětu PSS v 8. třídě ZŠ je osvojení si dovednosti psaní desetiprstovou hmatovou metodou na české klávesnici počítače s požadovanou přesností, plynulostí a rychlostí psaní.

Tématický celek	Název a témata tématického celku	Počet hodin
1   Úvod.		1
1.1	Proč psát desetiprstovou hmatovou metodou.
1.2	Zásady správného psaní na klávesnici počítače.
1.3	Seznámení s počítačem, výukovým programem
	a užíváním funkčních kláves nezbytných pro  psaní.
1.4	Hodnocení výkonu (přesnosti a rychlosti) psaní.
2   Nácvik psaní malých písmen na střední a horní písmenné řadě.		9
2.1	Klávesy: d, f, j, k, mezerník a Enter
2.2	Klávesy: a, ů
2.3	Klávesy: s, l
2.4	Klávesy: r, u
2.5	Kontrolní test 1.
3   Nácvik psaní malých písmen na střední a horní písmenné řadě.		8
	a čárky na dolní písmenné řadě.
3.1	Klávesy: i, ","
3.2	Klávesy: q, p
3.3	Klávesy: g, h
3.4	Klávesy: e
3.5	Kontrolní test 2.
4   Nácvik psaní malých písmen na horní písmenné řadě.		4
4.1	Klávesy: w, o
4.2	Klávesy: t, z
4.3	Kontrolní test 3.
5   Nácvik psaní malých a velkých písmen, lomítka,		12
	uvozovek a otazníku na písmenných řadách.
5.1	Klávesa: ú, / (s shiftem - přeřaďovačem)
5.2	Klávesy: Q, W, E, R, T, Z, U, I, O, P, /,
	A, S, D, F, G, H, J, K, L, " (s shiftem - přeřaďovačem)
5.3	Klávesy: v, V, m, M, ? (s shiftem - přeřaďovačem)
5.4	Kontrolní test 4.
6   Nácvik psaní malých a velkých písmen, tečky, dvojtečky,		6
	pomlčky a podtržítka na dolní řadě.
6.1	Klávesy: c, C, ., : (s shiftem - přeřaďovačem)
6.2	Klávesy: b, B, n, N (s shiftem - přeřaďovačem)
6.3	Klávesy: y, Y, -, _ (s shiftem - přeřaďovačem)
6.4	Klávesy: x, X (s shiftem - přeřaďovačem)
6.5	Kontrolní test 5.
7   Nácvik psaní malých písmen a rovnítka na číselné řadě.		6
7.1	Klávesy: č, í
7.2	Klávesy: ř, á
7.3	Klávesy: š, é
7.4	Klávesy: ě, =
7.5	Kontrolní test 6.
8   Nácvik psaní malých písmen, číslic, plus,		6
	čárky a háčku na číselné řadě.
8.1	Klávesy: ž, ý
8.2	Klávesy: +, ´
8.3	Klávesy: 1, ˇ  (s shiftem - přeřaďovačem)
8.4	Klávesy: 5, 8(s shiftem - přeřaďovačem)
8.5	Kontrolní test 7.
9   Nácvik psaní číslic a procenta na číselné řadě, závorek na horní		6
písmenné řadě, paragrafu a vykřičníku na střední písmenné řadě.
9.1	Klávesy: 3, 4, 9, 0 (s shiftem - přeřaďovačem)
9.2	Klávesy: 2, % (s shiftem - přeřaďovačem)
9.3	Klávesy: 6, 7 (s shiftem - přeřaďovačem)
9.4	Klávesy: ), §, (, ! (bez a s shiftem - přeřaďovačem)
9.5	Kontrolní test 8.
10   Nácvik zvyšování rychlosti psaní		5
10.1	Závěrečný test 9 - psaní na celé klávesnici.
10.2	Psaní souvislého textu na rychlost.
10.3	Kontrolní test 10.
11   Závěrečné hodnocení výkonu v psaní - předání osvědčení		1
osvědčení o přesnosti a rychlosti psaní na klávesnici počítače.

Houfek, Vaniš: Psaní na počítači - program pro výuku psaní desetiprstovou metodou
na české klávesnici osobního počítače (Vodnář, 5. vydání Praha 2000).
Schválilo MŠMT ČR dne 29. listopadu 1994 čj. 24 145/94 - 23 k zařazení do seznamu učebnic pro střední školy.

výuky předmětu PSS - Psaní na stroji skupiny A a B v 8. třídě ZŠ
PSANÍ NA POČÍTAČI - ČASOVÝ POSTUP V ZÁKLADNÍM KURSU (2 h/t)

Testy nenapsané v normě budou v celkovém hodnocení započteny známkou 5,00. Naopak testy napsané nad normu budou do celkového hodnocení započteny podle přání studenta - bude-li to pro něj výhodné (to umožňuje zlepšení celkové známky po vyčerpání možných oprav předchozích testů).