HUDEBNÍ AUTOMATY

Hra na hudební nástroje vyžaduje vždy dovednost i hudební nadání, které nejsou dány každému člověku. Proto se lidé už od nejstarších dob snažili o sestrojení takových nástrojů, jejichž ovládání by nevyžadovalo hudebního vzdělání, ani velké zručnosti, a nástroje by vyluzovaly hudbu samy, případně ji i skládaly.
Snaha o mechanizaci hudebních nástrojů je stará jako sama hudba. Lidé se vždy snažili o  mechanizaci ve vývoji hudebních nástrojů.

Různé stupně mechanizace vyvrcholily u automatofonů, jak se správně říká hudebním automatům, jejichž hra je zcela mechanizována. Tak, jako zpěvák „hraje sám na sebe“, tak hraje sám na sebe i automatofonický nástroj. Takový nástroj je záležitostí umění a techniky.
Moderní hudební stroje – gramofon, magnetofon a rádio jsou důsledkem dlouhého vývoje. Až do konce minulého století mechanický přenos hudby ovládaly kolovrátky, hřebíčkové nástroje, orchestriony, pianoly a jiné automatofony, které mají mnohasetletou tradici. Dějiny těchto nástrojů souvisí s historickým vývojem automatů vůbec, to znamená strojů, které mají skrytou hybnou sílu, kolečka, pružiny, páky.
Předchůdci těchto strojů byly sošky s pohyblivými částmi těla, známé z Egypta a Asie. Zpočátku sloužily k účelům náboženským, pozvolna se měnily v akustické hračky.

Zachovala se jména významných mechaniků a techniků v dílech spisovatelů. Existovala i odborná pojednání, jako například spis o hydraulické mechanice al-Džazarího.
V 10.století Arabové již zhotovovali píšťalové mechanismy, kde záklopky na píšťalách otvíraly kolíčky na pomalu se otáčejícím válci.
Rozmach v tvorbě těchto nástojů začíná v renesanci, kdy se vynořují snahy sestrojit umělé lidi a zvířata cestou alchymie i mechaniky. Ojedinělé pokusy sestrojit androida – umělého člověka se objevily už dávno předtím. Polyhistor Albertus Magnus okolo r. 1280 sestrojil androida otevírajícího dveře a pozdravujícího návštěvníky. Po 30-leté práci sestrojil také hlavu, která uměla zřetelně mluvit, ale jeho přítel mu ji z hrůzy rozbil. Mechanismus těchto „ďábelských strojů“, jak je lidé nazývali, zůstal většinou tajemstvím vynálezcovým.

Ze středověké Evropy není mnoho zpráv o automatech. V 9. století sestrojil Leo zvaný Filosof pro císaře Theofila z Byzance dva automaty s umělými stromy a zpívajícími ptáky. Automatické nástroje zhotovoval
i Leonardo da Vinci – klavicymbel a bubny s hracími válci.

Velký krok učinila výroba hudebních automatů s rozvojem hodinářského umění, hodinářských strojů. Z roku 1500 jsou známy androidy, které hrály na hudební nástroje. Císař Karel V. se svým pomocníkem sestrojili v polovině 16. století létající vrabce a ozbrojené loutky, které spolu bojovaly, tloukly na kotle a hrály na trubky. V této době knihtisk a rytectví umožňuje a zlepšuje podmínky psaní not, a tím se rozšířily možnosti hudby, která byla ve velké oblibě u šlechty i měšťanského stavu.

Z této doby jsou známy umělecké skříně
s automaty, které dnes tak obdivujeme, ale i jiné automaty, představující mluvící lidi i zvířata. Mnohé byly prodchnuty tajemstvím, málo se jich dochovalo, a zprávy o nich jsou nepřesné. Prolíná se zde mysticismus a pověra s reálnou podstatou.

Hudba i hrací stroje se těší živému zájmu, rovněž tak jako touha po nadsmyslných, nadpřirozených jevech a zázracích, iluzi a sebeklamu. V automatech lidé chtěli vidět živé bytosti.
Josef Faber sestrojil mluvící Turkyni, jež vyslovovala celé věty v různých jazycích, dovedla i zpívat a byla považována za triumf lidské vynalézavosti a jeden z největších vynálezů své doby. Automat měl gumové rty a jazyk, a v hrdle zvláštní zařízení pro vyslovování hlásky „r“.
Kam až šla touha po umělém člověku a automatickou hudbu, dokazuje nejlépe snaha fysiologa  Johannese Müllera (1801-1858), který  vyluzoval melodie foukáním pečlivě preparovaným hrtanem, u něhož svalovou činnost nahrazovaly nitě a závaží. Pro úsporu honorářů žijícím zpěvákům Müller navrhoval, aby operní divadla kupovala hrtany slavných zemřelých zpěváků a pěvkyň, těmi by se pak po náležité preparaci daly zpívat nejkrásnější písně a árie.Tento fantastický návrh je důkazem toho, jak silná byla touha lidstva po konservaci zvuku.

Příště pokračování - Fonograf