FONOGRAFY
 Dnes
se nám zdá samozřejmostí poslouchat reprodukovanou hudbu z dokonalých
přístrojů, magnetofonů, CD přehrávačů, nebo minidisků.
Podívejme se, jak tomu bylo před sto lety.
Váleček na s dvouminutovým záznamem hudby, která nezněla
uchu tak, jako ta dnešní, byl velkým objevem.
Prohlédněte si, jak vypadaly ty zázračné přístroje a pusťte si
hudbu z dochovaných válečků.
Přikládáme také odborný text.
Edisonův fonograf CONCERT
Nejstarší dochovaný originál ve sbírce Národního Technického Muzea
Trouba ve tvaru husího krku
Výrobce: T.A. Edison, Orange, USA
Z přelomu devatenáctého a dvacátého století
Automatofony
Pokračování minulého článku.
V dějinách hudby byla vyslovena tato prorocká slova: Kdyby se nám
byl ze starověku dochoval nějaký stroj, jako je vynález mechanického
hráče na flétnu od Vaucansona, nebo jako jsou některé z našich hracích
hodin, byly by se nám zachovaly zároveň také některé melodie. Z
jednoho jediného hudebního kusu tímto způsobem živě dochovaného
bychom pochopili podstatu staré hudby, velikost intervalů jejích
stupnic, její takt atd. Ale dříve buď takové vynálezy ještě neměli,
nebo se ztratily, a my teď o skutečném znění staré hudby nevíme o
nic víc než o výslovnosti starých mrtvých řečí.
Technika způsobila v dějinách hudby dvojí převrat: jedním byla
notace a její reprodukce rytinou, druhým fotografie zvuku, zvukový
archiv. Tento druhý převrat hudební historik rovněž předvídal. Vycházeje
z vynálezu hlásné trouby píše v témž úvodu ještě jednou podobná
prorocká slova:
"V novější době bylo ve Francii dokonce vynalezeno něco,
co pomůže zachovat pro potomstvo výslovnost dnešní mluvy, pravé znění
hlásek a slov ve francouzské řeči. Kdo se dívá na tyto a podobné
vynálezy z této stránky, nebude moci jinak než všemožně pečovat o
jejich zachování. Jsou jediným prostředkem jak zachovat potomstvu náš
způsob hudby živý a jak mu v případě jejich zániku učinit jejich
znovuobjevení lehčí, než jsme je měli po svých předcích my."
Podobně svědčí o smyslu pro technický pokrok požadavek
konservace zvuku vyslovený Engramellem, který chtěl uchovat hru velkých
umělců a díla skladatelů pomocí automatofonických nástrojů.
Vyslovil politování nad tím, že se tímto způsobem nezachovala díla
slavných skladatelů.
Světová a zvláště německá hudební literatura je bohatá na díla,
jež byla napsána pro automatofonické nástroje.
Hans Leo Hassler např. složil "kus nebo píseň, jež na válec přijíti
měla" pro "varhanní zařízení, které samo o sobě bez jakéhokoli
zásahu nějakých zpěváků hraje" a které zhotovil podle jeho návrhu
augsburský tkadlec Heinlein v roce 1601.
Ricercata německého skladatele Johanna Kaspara Kerlla (1627-1693) je příkladem,
jaký druh skladeb se hodí pro varhanové automatofony.Tato skladba byla
složena přímo pro automat. Tuto domněnku podporuje - jak se zdá - poněkud
prázdný notový obraz, zcela odlišný od ostatních Kerllových
skladeb. Podle ústního podání – složil Johann Sebastian Bach v
letech 1717-23 skladby pro automatofon, když byl ve službách knížete
Leopolda z Anhalt-Köthenu.
Georga Friedricha Händla zaujaly anglické zvonkové hry natolik, že složil
značný počet skladbiček pro tento druh automatofonů. Některé z
nich, opsané neznámým Händlovým současnikem, chová Královská
hudební knihovna v Londýně. Pro hodináře Charlese Claye sestavil Händel
dvě sbírky skladeb pro zvonkové hry, pro něž zpracoval především některé
své starší skladby, ale i nové melodie. Později složil také několik
skladbiček i pro tyto automatofony.
Největší vlámský skladatel 18. století Matthias van den Gheyn
(1721-1785) složil četná preludia pro zvonkové hry.
Značného rozkvětu dosáhly, automatofony v době vídeňských klasiků,
kdy vznikla dokonce samostatná a bohatá literatura skladeb komponovaných
největšími mistry.
Joseph Haydn složil neméně než 32 skladeb pro flétnové hodiny.
Pět se jich zachovalo na hracích válcích nástroje, který roku 1792
zhotovil vlašimský rodák P. Němec. Dosud je málo známo, že také
Mozart skládal ke konci svého života pro automatofonické nástroje.
Tyto jeho zajímavé příspěvky k mechanické hudbě se zrodily z tísnivé
hmotné situace, v které se octil v posledních letech svého života.
Tehdy si u něho objednal Josef hrabě Deym skladby pro flétnové hodiny
ze svého uměleckého kabinetu. Zachovaly se celkem tři Mozartovy
skladby pro automatofonické nástroje, z nich se první dvě staly známé
teprve tehdy, když je Mozart upravil pro klavír.
Mozartova skladba v F- dur, nazvaná v Mozartově tematickém seznamu jako
„ Für eine Walze in eine kleine Orgel“ byla přenesena v zkrácené
podobě na hrací válec flétnových hodin, které má ve svých sbírkách
muzeum hudebních nástrojů university v Lipsku.
Okolnost, že majitel nástroje požádal Mozarta o původní hudbu pro
hrací válec, je neméně zajímavá než skutečnost, že se Mozart v těchto
skladbách pokoušel vytvořit vlastní sloh mechanické hudby, který se
liší od slohu ostatních jeho děl.
Flétnové hodiny bavily také hosty v zábavních podnicích stejně jako
později polyfony a pianoly. Bethoven a mnoho dalších skladatelů si oblíbilo
hrací automaty a skládalo pro ně skladby.
Majitelé hostinců si dali zhotovovat hrací hodiny se skladbami významných
skladatelů. Flétnové hodiny a kolovrátky reprodukovaly vídeňské valčíky.
Mnohé byly složeny pro tento druh reprodukce.
Založení rokoka si našlo na počátku 19. století zalíbení v novém
typu automatofonů, jež představují hřebíčkové nástroje. Tyto hrací
strojky se staly v krátké době vážným soupeřem všem dosavadním
automatofonům pro své malé rozměry a roztomilý zvuk. Prudký vzestup
výrobních sil vytvořil příznivé podmínky pro řešení problémů,
o něž lidstvo dosud marně usilovalo.
Nebylo proto ani v oboru výroby automatofonických nástrojů vynálezu,
kterého by nebylo využito. K nejvýznamnějším patřil vynález
pneumatického zařízení, který se uplatnil u všech typů automatofonů
kromě hřebíčkových nástrojú, zejména však u pianoly, jejíž hru
- pokud šlo o tempo a dynamiku - mohl si člověk sám řídit.
V roce 1912 byl uspořádán v královnině sále v Londýně koncert, při
němž Londýnský symfonický orchestr doprovázel Griegův klavírní
koncert a moll hraný pianolou. Na témž koncertu zpívala význačná německá
pěvkyně Elena Gerhardtová několik písní s doprovodem pianoly
Pokračování příště.
Hana Daňková
|
