DEFINICE SHAREWARU

Každý člověk se denně setkává s marketingem. Může si to uvědomovat, ale také nemusí, neboť marketing se stal už natolik součástí života, že jeho činnost často vůbec neregistrujeme. Marketing staví na tisíciletých zkušenostech lidstva s obchodem a psychologií. V dnešní době byl "pouze" postaven na vědecký základ a rozšířen o moderní vědecké a empirické poznatky, statistiku a další obory.

Lze tvrdit, že podstatné a základní již bylo vymyšleno. Jistě si člověk maně vzpomene na ředitele patentního ústavu ve Washingtonu, který roku 1832 řekl: "Navrhuji zrušení patentního ústavu. Všechno už bylo vynalezeno, nic nového nelze objevit.". Přesto i dnes vznikají převratné marketingové koncepce, které jsou založeny na zcela nových uvahách, poznatcích a civilizačních změnách lidstva.

Marketingová metoda, o níž se zde zmiňuji, je na světě teprve něco přes deset let. Její základní odlišení od všeho, co tu již bylo, spočívá v tom, že je založena pouze na zákazníkově svědomí. Jedná se o speciální FORMU DISTRIBUCE software.

Shareware, Freeware, Public Domain (neboli, jak se u nás v poslední době často říká, "volně šířitelné programy") jsou termíny, které dnes nalézáme v různých zahraničních a stále více i v našich odborných počítačových časopisech. Nicméně, část naší počítačové veřejnosti si stále ještě není jista tím, co znamenají. Vysvětleme si tedy nejprve terminologii.

PUBLIC DOMAIN

je program vytvořený autorem, který obvykle sám takový program potřebuje ke své činnosti a nestačí mu (nebo je pro něj finančně nevýhodný) klasický nákladný program. Jsou to obvykle programy menšího rozsahu, např. různé utility apod. Takový program je pak uvolněn autorem pro distribuci kýmkoliv. PD programy obvykle nemají copyright a není za ně nutno platit jakékoliv poplatky.

SHAREWARE

je báječný koncept distribuce programů, který umožňuje LEGÁLNĚ si vyzkoušet kvalitní program dříve, než za něj zaplatíte autorovi. U sharewarového programu se Vám nemůže stát, že utratíte peníze za program, který se Vám nebude hodit. Malý poplatek, který platíte naší firmě za zprostředkování volně šiřitelné verze programu, pokrývá výhradně naše náklady na rozmnožování a distribuci; v žádném případě není součástí registračního poplatku. Výměnou za manipulační poplatek získáte šanci osobně si program vyzkoušet.

Rozhodnete-li se používat sharewarový program i po vypršení zkušební lhůty, je Vaší povinností uhradit autorovi tzv. registrační poplatek. Po zaplacení můžete získat nárok na technickou podporu, tištěný návod, prémiové programy a další výhody. Váš poplatek podpoří autora v jeho pracovním úsilí a umožní mu tvořit nové a lepší sharewarové programy.

Je-li tedy program označen jako shareware, neznamená to, že jde o program podřadný ani jinak horší, než běžně prodávané programy. Znamená to, že máte LEGÁLNĺ možnost ověřit si, jestli tento program vyhovuje Vašim požadavkům a představám, a to ještě dříve, než si program koupíte. Chcete-li si vyzkoušIt komerčně šířený program, budete přitom muset porušit autorský zákon. Ačkoliv se může zdát, že je mezi těmito dvěma přístupy prakticky jen malý rozdíl, ve skutečnosti při "zkoušení" shareware zákon respektujete, avšak při "zkoušení" komerčního programu porušujete, což je rozdíl podstatný.

Distributoři volně šířených programů si za to, že Vám poskytnou možnost vyzkoušet si požadovaný program, účtují tzv. manipulační poplatek. Tento poplatek zůstává celý distributorovi a autorovi z něj nepřipadne ani haléř. Zdají-li se Vám manipulační poplatky vysoké, uvažte, že z nich distributor hradí náklady spojené se získáváním programů (např. CD-ROMy, přístup do sítí ad.), mzdy zaměstnanců, kteří vyřizují Vaše objednávky, cenu vlastních disket, obálek, obalů i dalšího materiálu a v neposlední řadě reklamu, díky níž se dozvíte, že vůbec nějaký pro Vás zajímavý sharewarový program existuje.

FREEWARE

je software, za který se neplatí registrační poplatek, obdobně jako v případě PD, ale ze kterého není vyjmut copyright. To znamená, že si autor může stanovit podmínku, že sice lze program kopírovat a používat dle vlastního uvážení, program sám však nesmíte modifikovat.

VZNIK SHAREWARU

Shareware, freeware, user-supported software jsou pojmy, které se užívají k popisu relativně nového fenoménu ve světě výpočetní techniky. Všechno začalo v březnu roku 1982, kdy Andrew Fluegelman vyvinul komunikační program nazvaný PC Talk. Už několik let před tím vytvořily různé zájmové skupiny sítě, kde si lidé s kompatibilními počítači vyměňovali zkušenosti a různé programy, které nebyly autorsky chráněny. Tyto sítě sice již existovaly, ale byl tu jeden velký problém - nebyl k dispozici žádný program, jenž by umožňoval komunikaci mezi nekompatibilními počítači. Také A. Fluegelmana zaujal tento problém. Poté, co se pokusil modifikovat stávající programy, vytvořil svůj vlastní.

Jeho program umožnil komunikaci různých počítačům přes telefon. Program pracoval skvěle, a proto mu přátelé radili, aby se ho pokusil komerčně využít. P. Fluegelman raději, než aby absolvoval obvyklé nakladatelské martyrium, dovolil lidem, aby si program volně kopírovali a distribuovali ho. Chtěl pouze, aby mu ti, kterým se tento program líbí, zaslali určitý obnos, za který jim poskytne nové verze tohoto programu. Už asi za týden dostal první peníze! Velmi rychle si vyměnil post box za nový, větší, a nakoupil si nové disketové jednotky. Shareware se zrodil!

Přibližně v čase úspěchu p.Fluegelmana vytvořil zaměstnanec firmy IBM, Jim Button, program nazvaný EASY - FILE. Programování bylo pro Jima Buttona hobby a podle jeho názoru není volné šíření programů špatná věc. Program si tedy šířili mezi sebou Jimovi kolegové, zájmové skupiny mezi svými členy a brzy tento program užívali stovky lidí.

Ale vyskytl se nový problém. Jak upozornit uživatele, že byla vytvořena nová verze programu nebo že ta stará má nějaké nedostatky? Pan Button se rozhodl, že umístí do programu zprávu, která sdělovala, že "tento program je možno libovolně kopírovat a distribuovat“. Pokud bude mít uživatel zájem být v autorově mailing listu (tedy v seznamu lidí, kteří dostávají automaticky poštou nové verze) má zaslat autorovi programu poplatek ve výši 10$. První osoba, která se bezprostředně ozvala, sdělila p. Buttonovi, že prakticky shodnou zprávu obsahuje také program PC TALK.

Oba autoři, kteří shareware vymysleli, se sešli a celou věc prodiskutovali. Z EASY FILE se stal PC FILE a poplatek se zvýšil na 25$. V květnu roku 1983 přinesl PC World Magazine recenzi programu Pc File. Shareware byl na vzestupu a život p. Buttona se změnil navždy!

Od časů těchto "pionýrů" se stal shareware plně konkurenční alternativou komerčního software. V shareware existují jak firmy o milionové hodnotě, tak i jednotliví autoři: Obojí však nabízejí software, které se kvalitou a podporou vyrovná komerčnímu software, jednoznačně má však nižší cenu. Shareware je volně šířitelný software a se svou zásadou "Try Before You Buy" je jednoznačně pro uživatele počítačů velkou šancí.

REGISTRACE SHAREWARU

Pokud se Vám program líbí a jedná se o shareware, měli byste se po určitém čase zaregistrovat. U každého programu naleznete doprovodnou dokumentaci, ve které je popsáno, kolik peněz autor za registraci požaduje. Obvykle je také přiložen formulář, který si máte vyplnit a zaslat spolu s penězi. Software může být buď domácí nebo zahraniční.

Domácí software
Zde není obvykle žádný problém. Autor zná naši situaci. Obvykle se využívá k zasílání peněžní poukázky nebo se zasílá zboží na dobírku.

Zahraniční software
Registrace nebývá právě snadná. Autoři z vyspělých západních států dávají přednost bezhotovostním převodům. To pro nás bývá často nepřekonatelný problém. Jen málokdo si může dovolit VISA kartu, která vyžaduje vysoký zůstatek a za výběry se platí vysoké částky. Pokud budete chtít poslat peníze převodem, musíte znát účet adresáta, což bývá dost složité, ne-li nemožné.

Máte dvě možnosti, jak na to:

1. Doporučujeme zaregistrovat se prostřednictvím www.mokry.cz . K ceně registrace zaplatite navíc 5% provizi.

2. Je to možnost, kterou preferuji a také jsem sám využil. Potřebujete znát adresáta peněz a částku, kterou chcete zaslat. Zajděte si do svého finančního ústavu a požádejte o vystavení "IMO" šeku (čti imo šek). Je to tzv. International Money Order (čti internešnl many órdr), peněžní šek sloužící k mezinárodnímu transferu peněz.

Tam vám šek za poměrně nízký poplatek vystaví, platit můžete i v korunách. Dostanete šek, který zní na adresáta a není možné, aby si ho nechal proplatit někdo jiný. Adresát samotný si může nechat částku vyplatit u kterékoliv banky, která spolupracuje s Barclays Bank (prakticky všechny).

Šek pak spolu s vyplněnou objednávkou vložte do dopisu (raději doporučeného) - do USA to stojí do třicíti korun - a zašlete.

Nyní je nejtěší část (platba do zahraničí) zařízena. Můžete se těšit na ostrou verzi registrovaného software.

Poznámka : tento text je poskytnut bez jakýchkoliv záruk správnosti. Neneseme jakoukoliv zodpovědnost za možné škody, které mohou jeho užitím vzniknout.