Jaký má být profesor?
Mgr. Ladislav Vrátný (ředitel)
Správný profesor by měl být za všech okolností spravedlivý, pokud možno co nejtrpělivější. Měl by mladým rozumět a vcítit se do jejich problémů, nezesměšňovat, neponižovat. Nestarat se pouze o vzdělávání, ale najít si také čas na ostatní problémy, které se školou zdánlivě nesouvisejí. Do školy by neměl zanášet své problémy osobní ani světonázorové. Ve svém oboru by měl být absolutní profesionál.
Mgr. Dáša Labajová
Měl by rozumět studentům, být otevřený, přirozený, tolerantní, ale důsledný. Měl by s výukou pomáhat hlavně ve škole. Musí mít tu práci rád.
Mgr Pavel Sikora
Měl by umět přihrát studentům nebo někomu jinému. Měl by znát svůj obor v potřebném rozsahu. Nemusí být genius. Měl by mít schopnost naučit. Měl by mít smysl pro věkovou kategorii. Neměl by podléhat populistickým tendencím. Měl by si uvědomit, že není neomylný.
Všichni ostatní by měli vědět, že takový kantor neexistuje.
Mgr. Vilma Sikorová (zástupce ředitele)
Měl by být vzdělaný tak, aby šlo vidět, že je na svém místě. Měl by být přísný, ale spravedlivý, chápající a tolerantní. Měl by mít smysl pro humor a pro dobrodružství.
student 1.A
Vzdělaný, neměl by být hloupý. Neměl by si o sobě myslet, že je nějaký super. Neměl by být namyšlený
student 4.A
Určitě by měl být kamarád. Měl by si se studenty dobře rozumět. Měl by umět podat to, co umí on, aby se to naučili druzí. Určitě by měl být nějak oblíbený.
student 4.B
eeeeeeeeeeee,eeeeeeeeeeee, hahahaha. Já nevím, počkej na chvilu, vole. Pomoc, kecej vole... (Jaký má být profesor?) Chytrý, potom musí být, no jak se tomu nadává. To rovnovážný je jak? Spravedlivý... Má být inteligentnější než já, protože někdy to není. Nebudu jmenovat, ale je to tak. Pak má být spravedlivý, to už jsem říkal.
Petra Lancová, Petra Drongová
Jaký má být ideální student?
Mgr. Pavla Jaworská
Ten, který touží po vzdělání: samostatně uvažující, pracovitý, cílevědomý, všestranný, ale také čestný a zdvořilý. (A neskromně dodám, že jsem šťastná, když se mi podaří získat dalšího příznivce pro můj předmět.)
Mgr. Anna Jursová
Studenti by měli být pilní. Takoví jací jste. Hlavně by měli mít o studium zájem.
Mgr. Karla Demelová
Ideál neexistuje. Představuji si ho takto: Měl by mít o studium zájem, neměl by být pasivní (mouchy snězte si mě), měl by být zdvořilý, což mnohým dnešním studentům chybí. Kromě studia by měl mít i jiné zájmy a může to být sympatický, trochu rošťák.
student 2.C
Má být inteligentní. "Nešplhat" u profesorů, chodit co nejméně do školy.
student 1.D
Chodit minimálně 5 minut po zvonění. Podvádět - psát taháky. Radit, jestliže umí. Neotravovat, když neumí. Nepodlézat profesorům.
student 3.B
Inteligentní. Má být chytrý, hudebně založený a sympatický.
Petra Lancová
Svátek nezamilovaných?!
Je tady únor a sním se blíží zase ten krásný svátek - Svatý Valentýn. Mnoho z nás zasedne se svým milovaným protějškem do drahých restaurací nebo zalehnou do o něco levnějších postelí. Další se třeba jen tak posadí na rozkvetlou louku (pravda, rozkvetlá se teď bude hledat těžko) a budou pozorovat hvězdy (které taky poslední dobou nejsou nějak vidět), nebo se třeba budou jen tak v tichosti procházet městem ruku v ruce. To je všechno tak krásné: Všichni se mají rádi, líbají se, hladí se a kdoví co ještě. Ale pomysleli někdy na ten zbytek obyvatelstva?
Myslím zbytek, který je zaláskovaný nešťastně nebo jsou prostě nezadaní a čekají na svou šanci. Pomysleli jsme my - někým milováni - na ně? Možná ano, možná ne. Co s tím ale udělat? Peníze jim nepomohou, jídlo taky ne. A sbírat ve škole oblečení, aby je zahřálo alespoň něco? Ne. Nic z toho nejde. Co tedy udělat?
Ti šťastní s tím asi nemohou udělat nic. A ti nešťastní? Vyjděte si večer do ulic. Vyjděte si tam a hledejte osamocené chodce (ne ty v lesoparku). Pokud Vás tam vyjde jen sto, určitě najdete toho (nebo tu), který(á) stojí za to. A když se nepovede ani to? Nebuďte smutní. Vždyť i tak je tady krásně. Třeba se podívejte na mraky, na stromy, na sníh a řekněte si: "A to vše je tady jen pro mne…"
Pepa Mauglí
Láska,
je jak malý potůček, malá stružka, zvětšující se každým dnem, každou minutou. Snad osud nám upředl tyto krásné chvíle, chvíle nejdražší. Nemám nejmenší potuchy, co se se mnou děje, ale poněvadž je to krásné a kolébavé, nechávám se krásným pocitem unášet dál a dál a chci, aby to trvalo věčně.
Tak toto by mohla být láska. Pravá a nekonečná, nespoutaná, nepřemožená. je to už devět měsíců a za tu dobu se z křehkého snad romantického vztahu stala pevná a silná láska.
Všechno má své meze, ale jak se zdá, láska nezná mezí. Je nekonečná, stále sílící a člověku nezbývá, než podřídit se jí natolik, že neposlechne vlastní rozum Co mu však zůstane, co mu napoví, jak dál?
Srdce. To jediné vroucí jen pro tu jednu krásnou, tolik obdivovanou. Jen vlastní srdce napoví Ti jak žít, jak zemřít, kde a s kým.
Mně však již není nic platné, ani to srdce. Patří Ti už celé. celičké jen tobě. Poprvé hlavu jsi mi popletla, po chvíli rozum jsem pro Tebe ztratil a teď už i to mé srdce celé se Ti oddalo. Nemám nic a mám všechno. Mam Tebe! Najednou mám vši. Mám svou hlavu, svůj rozum a své srdce… Ach, na jak dlouho jen? Co když rozejdeme se, ať v dobrém už, či ve zlém.
Jedno je mi jasné. Pakliže Ty odejdeš, ztratím vše. Zbude tu po mně jen prázdné tělo a zármutkem zničená duše, která se nemůže dohrabat svého cíle, a tak bloudí světem, až upadne v zapomnění.
Ne, nebojím se smrti. Mnohem horší by bylo zůstat na živu a trápit se věčnost v myšlenkách na to, že jsi někde jinde a s někým jiným. Ne, to se nesmí stát!
Raději bych se upsal ďáblu a nikdy bych neměl pokoj, než abych přistoupil na to, žít bez Tebe. Odevzdal jsem se Ti tělem i duší, a teď přikládám i to poslední, co mi zbylo. Mé srdce. Mé vroucí srdce, všechen můj cit, moji lásku. To vše patří Tobě a vždy budu Tě milovat, jak jen dovedu.
Miluji Tě a vždy budu Tě milovat.
Pitrísek
Ohlédnutí
Je rok 2000 a já se cítím jako každý jiný den v minulosti, až na trošku větší kocovinu než byla před rokem, až na trošku větší podkovy pod očima, zalehlo v uších a podezřele prázdnou peněženku. Při ohlédnutí se mi vybaví rok 1999 jako každý jiný, jen trochu víc ovlivněn mou silnější a silnější pubertou, lyžákem a tanečním.
Potkala jsem nové lidi, zamilovala se, změnila písmo a ideály.
Prostřednictvím Prostoru navštívila Prahu a také obo-hatila týdeník Horizont o mé příspěvky. Pro dobrou věc jsem se zúčastnila dobročinného koncertu Mc Donalda, přispěla ADŘE a uklízela jako většina okolí školy.
Skutky mého horšího já je možná lepší zamlčet. Důležité však je, že celkově z roku 1999 mám dobrý pocit.
Teď by mělo na řadu přijít předsevzetí. A jak zní? „Žít a užít!” těch dalších zdánlivě bezvýznamných dnů zdánlivě významného roku.
Já