|
obsah WEBEDITORIAL
|
Milí
weboví čtenáři, Jak asi všichni vidíte, tak šetříme. Tak vidíte, kolik máte výhod oproti papírovým čtenářům! Máte nárazník dříve, je celý v barvě a je celý interaktivní. Zkuste si třeba na papírovém nárazníku kliknout na kteroukoli internetovou adresu! Nepůjde Vám to;)! Také bych Vám chtěl říci, že můžete hlasovat o kvalitě našeho nárazníkovského webu na stránce http://www.nuda.cz/. Příjemný surf Vám přeje Váš webmaster
|
nárazník 2/2001 šéfredaktor |
||
|
Drazi
pratele, A
tak jsme se rozhodli pro jista usporna opatreni – tak treba tenhle
clanek je bez hacku a carek – setrime. A jestli nenajdeme nejakeho
poradneho sponzora (nebo alespon neporadneho sponzora, ale proste
sponzora), budou priste asi chybet hacky a carky ve vsech clancich,
mozna i nejaka ta pismenka a nakonec cele stranky, az z Narazniku
nezbude ani n. Pripada
mi uz trapny Vas takhle v kazdym cisle otravovat, ale jen tak pro
informaci – skutecne naklady na jeden vytisk minuleho Narazniku byly
rovnych 12.-Kc a prodejni cena 5 Kc. Takze jeste jednou vas zadam o
pomoc – bud financni, nebo alespon nejake papiry na xerox – protoze
to je vlastne jediny nas vydaj. Snad se najde nejaky mecenas… Co
me ale od vydani minuleho cisla potesilo nejvice - konecne se zacina
ozyvat par lidicek, kteri by chteli neco napsat. Dostal jsem od nich par
mailu a to me hrozne tesi – nejaka odezva. Nekteri z nich uz sve
clanky napsali a prinesli – a byly to myslim super veci, a tak jsem je
hned zaradil do tohohle cisla. Takze s chuti do cteni… Preju Vam prijemnou zabavu. floky
|
||||
|
Velmi oblíbený a jediný zástupce ředitele Jaroslav Buchta chce být pravěpodobně ještě oblíbenější a integruje se mezi studenty. Systematicky a nenápadně získává další sympatie. Vtipkuje se studenty a přátelsky s nimi hovoří o politice, životě, studiu, mezerách v zákonech a domácích úkolech. Dalším krokem blíž ke studentstvu byly jeho funglnové módní značkové kapsáče (tedy kalhoty s kapsami). Čím nás překvapí příště? Studentstvo
začalo hojně využívat Internetu v naší počítačové pracovně.
Většina studentů chatuje a mailuje, ostatní pilní a aktivní žáci
vyhledávají zajímavé a zajímavější webové stránky. Už se ale
vyskytli i různí vtipálkové, kteří vystavují na obrazovky počítačů
nápisy a fotečky, jejichž obsah se vymyká mezím etiky. Jiní, převážně
chlapci, objevují na Internetu ve škole krasavice typu Pamela, další
kradou podložky pod myši,… Tito naivní primitivové si ale neuvědomují
sílu a soudružnost našeho profesorského sboru. Tandem Krejčová-Šimůnek,
podporován řadou tajných agentů z řad studentů i pedagogů,
se neobává vypátrat žádného pachatele, lumpa či jiný kriminální
živel. Jejich detektivní schopnosti jsou neobyčejné, úspěšnost
101%. Náš prestižní časopis tedy upozorňuje všechny studenty a
studentky, aby si dávali bacha, nic neničili, nerozbíjeli, neporušovali
Školní řád a Řád učebny IVT, neboť: KREJČOVÁ IS WATCHING YOU! Přátelé,
kdyby vás občas překvapily davy malých či větších studentíků,
kteří se na rozdíl od vás nadšeně a s úsměvem na tváři
hrnou do našeho ústavu, nelekejte se! Zdravte je, nasaďte milý úsměv
a chovejte se k nim co nejlépe. Jsou to nadějní a talentovaní
žáci základních škol, kteří se k nám chodí připravovat na
zábavnou soutěžní hru s názvem Přijímací zkoušky. Zatím
dochází do našeho gymnázia jednou týdně, objevují jeho nádherné
třídy, setkávají se s milými profesory, kteří jim dávají
drobné kondiční testíky a ještě za to všechno platí. Dobré, ne? V přízemí
se děly věci! Naše nádherná, milá žlutá narázníkovská nástěnka
byla nejdříve přeměněna na informační vývěsku všech možných
letáků a pak zmizela dočista. Započaly se práce na zajímavém
projektu. Původně se proslýchalo, že si pan ředitel staví před
svou pracovnou bar, ale nakonec se ukázalo, že buduje jakousi „síň
slávy“. V zasklené poličce vystavuje poháry, získané
studenty G.O. Slastný pohled na získané trofeje si ale mohou dovolit
jen „vyšší vrstvy“, ostatní si musíme plivnout pod nohy,
abychom na ty skvosty viděli. Možná
jste si všimli, že občas z některých kohoutků v naší
školičce neteče voda. Někdo by řekl: „zvláštní“ nebo: „asi
porucha“. Žák G.O. řekne: „normální“. Ano, už jsme si
zvykli, že ať kroutíme kohoutkem doleva nebo doprava – nic se neděje.
Asi je potřeba trochu šetřit… Zvlášť příjemné je, když má
člověk, mladý umělec, ruce zašpiněné po tvůrčí práci při výtvarné
výchově. Co teď? Ve výtvarně voda netekla a tak jsem šel vyzkoušet
kohoutek na záchod… přátelé – byl jsem mile překvapen – voda
tam tekla, ale co voda – dokonce jsem tam nalezl i mýdlo! To bylo
poprvé, co jsem na školním WC spatřil mýdlo - až mě to trochu
dojalo… Přátelé! To je pokrok! Naši
školu navštívilo několik Francouzů. Byli malí, velcí, tlustí,
tencí, černí, bílí a neuměli anglicky. Jeden ke mně přišel a
pravil „Do you speak English?“. Když jsem mu řekl své nejasné
„Yes.“, začal na mě cosi francouzsky a já nerozuměl ani slovo. Tím
náš rozhovor skončil. Nemohl jsem pochopit, jak to že ten malej špunt
umí tak dobře francouzsky. Asi to bude tím, že se tam narodil… Když
přišli na návštěvu do naší hodiny angličtiny, profesorka N.H. se
jim snažila vysvětlit, co zrovna probíráme za látku, ale Francouzi
jen civěli. Pak vyndali svačiny, Coca-Coly a foťáky. Nudili se, svačili,
mlaskali a fotili si nás. My jsme se snažili být aktivní a nevšímali
jsme si jich. To až do chvíle, kdy jejich tichý šeptání přešlo v normální
hlasitý hovor. Na chvíli znejistila i profesorka. Pro jistotu se jich
na něco zeptala – Francouzi se probudili a vykoktali pár základních
slovíček. Profesorka kladla jednoduché otázky, mluvila velmi pomalu.
Snažila se je zapojit do naší hodiny. Marně. Složitějšímu souvětí
Francouzi nerozuměli. Pak odešli a už jsme je nikdy neviděli. Díky
Bohu. floky
|
||||
|
Renata Mainzerová „Jsem
pro každou srandu a špatnost.“ Máte
děti? Jaký
máte vztah ke zvířatům? Předpokládám, že asi kladný… Proč
jste si vybrala zrovna biologii a matiku? Ve
vašem slovníku máte dost zajímavé výrazy: špidlatá závorka, všící
smysl a podobně. Myslíte si, že by středoškolský profesor měl používat
takovéto výrazy a kde jste k takovým věcem přišla, kde jste se je
naučila? K tomu
jestli měl, nebo neměl – asi neměl, asi by člověk měl vystupovat
seriózně, korektně, mluvit spisovně, protože tím dává příklad
mladým lidem, s kterýma pracuje, ale já se přiznám, že bohužel
jsem nejenom v práci, ale i v životě člověk emotivní,
impulzivní, kterej prostě jedná tak jak v tu chvíli cítí. A
tak bohužel neumím tak nějak odbourat to pracovní od toho soukromého
nebo osobního. Takže z toho vyplývá nejenom ten slovník, ale
asi i mnohdy takový moje zvláštní chování nebo výkřiky, který v hodinách
mám. Dozvěděl
jsem se, že jeden z Vašich koníčků je horolezectví. Už jste
někdy spadla? Kde jste byla nejvýše? A
horolezectví – to jsem spadla. Bylo to zrovna když jsem byla úplně
na svý první akci v terénu - to znamená že do té doby jsem
lezla na umělých stěnách - a bylo to v Srbsku. K lezení
jsem se dostala prostřednictvím svého studenta, z bývalý školy,
kde jsem učila. Ten dobře věděl, že jsem pro každou srandu a špatnost,
tak říkal: „Nechcete jít s náma někdy na stěnu?“ Tak jsem
šla na Brumlovku a už jsem u toho zůstala asi čtyři roky. Když
používáte kosmetiku, sledujete, jestli je testovaná na zvířatech? glíp
|
||||
|
Akce Zástupce Tato akce nebyla nikdy uskutečněna, to ovšem neznamená, že v příběhu, který si možná přečtete, není ani zrnko pravdy. Strašně
nás zajímalo, jakým způsobem tráví prázdniny zaměstnanci naší
školy. Možná vám to přijde divné, ale také většinou jezdí na
hory. Pro podrobnější zkoumání jsme si vybrali pana zástupce.
Jelikož se bez školy prostě nemůže obejít a zvláště bez
charakteristického školního šumu, zvolil si Šumavu. Určitě bylo
strašně těžké odloučit se na tak dlouho od svých žáků a kolegů.
I nás bolelo (ostatně jako před každými prázdninami) u srdce.
Jedinou útěchou nám byly domácí úkoly, zadané našimi oblíbenými
profesory. Ale představte si, že profesoři nemají takové štěstí,
jako my, oni žádné „DÚ“ nedostávají. Tím pádem nemají nad
čím vzpomínat na své žáky. A proto mnozí profesoři při této představě
narychlo vypracovali písemné práce a během posledního týdne před
tím „osudným“ je horlivě zadávali, aby se jim tolik nestýskalo.
Díky
vlastním úsporám jsme si zaplatili dokonce dvě noci v ne moc
luxusním penzionu na Špičáku. Získali jsme dvojpokoj se šťastným
číslem 13. Už při večeři nám došlo, že jsme ještě nespatřili
jednu velmi důležitou součást hor, a to sníh. Tato situace nám
podstatně zjednodušila hledání pana zástupce a jeho rodiny. Hned ráno
jsme se vydali k jediným dvěma pojízdným vlekům a uměle zasněženým
sjezdovkám. Fikaně jsme se rozdělili na dvě dvojčlenné skupiny. Já
a Myšák Plyšák na jednu sjezdovku a Ementál s Myškou Plyškou
na druhou. A představte si, jaké jsme měli štěstí, že jsme hned
na první pokus našli. Smůla by byla, kdyby se pan zástupce rozhodl zůstat
v teple. No, ale viděli jsme Ho! Pan zástupce elegantně sjel
sjezdovku, dole elegantně zastavil a neméně elegantně sebou praštil
o zem. Stejně elegantně se i zvedl. Ale co, nikdo není dokonalý.
„Pečlivě“ jsme si také prohlédli vybavení celé rodiny,
vypadalo naprosto normálně. Pro zajímavost: pan zástupce měl na sobě
černé přezkáče, černofialovošedé lyže staršího typu značky
Rossignol, modré (nejspíš zateplené) kalhoty a černou bundu. Jako
doplněk měl brýle a hůlky. Hlavu si nechal ofoukávat pravým horským
větrem. Také jsme u pana zástupce postřehli další zvyk ze školy,
konkrétně za školní jídelny. Projevoval se tím, že pan zástupce
předbíhal poctivě stojící lyžaře ve frontě na vlek. Ale zvyk je
železná košile, tak mu to odpusťme. Ovšem i jeho manželka, syn a
dcerka kráčejí v jeho šlépějích. Den utekl velmi rychle, noc
ještě rychleji a odjezd se přibližoval. Dopoledne jsme se ještě
vydali na sjezdovky, ale tentokrát se pan zástupce zřejmě rozhodl jít
na běžky, sáňky či boby, protože přes noc napadl sníh. A tak naše
akce skončila, vrátili jsme se domů a zbytek prázdnin se nad domácími
úkoly těšili do školy, přemýšleli, jestli jsou na horách například
naše paní kuchařky, přesněji naběračky a podávačky. A jestli
tam mají alespoň takovou břečku, jako nám házej na talíř. barbara
|
||||
|
Lituji
zvířat
Divím
se lidem, kteří nemají rádi zvířata. U nás bývalo morče, které
si pak odvezli děda s babičkou, máme křečka a hlavně černobílou
kočičku. Její osud mohl být také krutý. To kotě nikdo nechtěl.
Ještě s kamarádkami jsme jej nabídli řadě rodin. A vždycky
se vrátilo k nám. Až nakonec maminka rozhodla, že zůstane u nás,
přece ji nebudeme stresovat předáváním z rukou do rukou. A tak
zůstala. Zpočátku nedůvěřivá, lekavá, vytřeštěná nad vším,
co se kolem ní dělo. Zdomácněla a už je to naše velká kamarádka.
Za oknem nás vyhlíží i se s námi loučí. Zvykla si i na
cestování autem. Za nic na světě bychom se jí nevzdali. Proč
tak o ní píši? Protože dobrý vztah ke zvířatům může mít zase
jen dobrý člověk. A dobroty je v naší společnosti třeba jako
soli. Zloba, závist, korupce, podvody – tohle zatím slyšíme, vidíme
či o tom čteme daleko častěji, prostě - jsou lidé, kteří nechtějí
mít doma zvířata, ale jen proto, že jim nemohou poskytnout z nejrůznějších
důvodů patřičnou péči. Na ně se nelze zlobit, spíš je jen
litovat. Ale odporní jsou ti, kteří zpovykanému dítěti splní vánoční
rozmar – a na hromnice už pejska či kočičku vyhazují přes plot.
Na takové si dejme pozor! jana
|
||||
|
LYŽAŘ ČESKÝ Naši milí čtenáři, rád bych se s Vámi podělil o výsledek mé odborné studie poměrů na českých sjezdovkách. Čtěte pozorně, třeba se tu najdete… Lyžaři
se dělí v zásadě na dvě hlavní skupiny – aktivní a pasivní.
Aktivní mají lyže nebo snowboard, pasivní mají termosku.
Aktivní
lyžaři tvoří velmi širokou skupinu a dělí se na několik dalších
podkategorií, kde není vyloučeno, že některé exempláře mohou náležet
i více kategoriím. Přistoupíme tedy k stručné charakterizaci
jednotlivých skupin. Děti
do 10 let – Jsou vám sotva po pás, když je potkáte na
sjezdovce, vidíte jak se neohroženě řítí šusem dolů, občas se
vyflákají, ale hned jsou zas na lyžích. Jejich obratnost na
sjezdovce bývá vysvětlována tím, že mají k povrchu zemskému
blíže než my ostatní, jelikož jsou podstatně menší. Vidět takové
dítě na vleku je také zážitek na celý život – jen málokdy se
mu podaří na první pokus vyjet až nahoru. Nejméně dvakrát spadne,
nebo mu jen vyklouzne kotva zpodzadku a ono dítě se ji drží jako klíště
vší silou, jen aby nespadlo… Starší
děti do 15 let – Pořádají závody ve sjezdu šusem a jsou
nebezpeční pro všechny ostatní účastníky provozu na sjezdovce,
dokáží velmi hbitě předběhnout celou frontu. Elegán
– lidé, kteří jezdí tímto způsobem, dělají malé krátké
obloučky, hází elegantní patky, jemně se odpichují hůlkama, jedou
docela rychle. Mají většinou nové kvalitní lyže. Frajer
– takového jste už zaručeně na sjezdovce potkali. Charakterizují
ho nejnovější carvingové lyže, značková kombinéza. Jeho jízda
je velmi rychlá, ba nepostřehnutelná. Využívá různých zpestření
sjezdovky jako skokánky a boule. Když se vyfláká, což se stává
poměrně často, sprostě zakleje, zvedne se, opráší se a jede dál
stejným stylem. Dole většinou zabrzdí mohutnou kristiánkou, ve
frontě předbíhá, z vleku většinou řve na kamarády na
sjezdovce. Postarší
sokol – Jeho věk se dá odhadnout, jak se říká, něco mezi
padesátkou a smrtí. Má dokonalou postavu sportovce, prošedivělé
vlasy. Se svými lyžemi zn. ARTIST dokáže vykouzlit takové divy,
které nás mnohdy překvapí. Plužící
čtyřicátník – Je velmi obáván, protože po celou dobu sjezdu
pluží a křižuje sjezdovku zprava doleva, jede velmi velmi pomalu,
zvláště v zatáčkách, a nikdy nevíte, co zrovna udělá. Může
to být buď žena, která má při jízdě jak se říká „smrt v očích“,
nebo muž s tzv. pivním mozolem. Rolba
– Dopravní prostředek, nikoliv lyžař. Většinou oranžové barvy,
se stejnobarevným majáčkem na střeše. Vydává hlasité pípání.
Není dobré jet před ani za ní, neboť síla tohoto stroje je
nevyzpytatelná. floky
|
||||
|
Jana Kadečková „Rozčílit
se dovedu, jen mi to většinou nestojí za tu námahu.“
Povězte
nám něco o svých studiích. Kde jste studovala? Měla jste školu ráda?
Byla jste dobrá studentka? Chtěla
jste vždycky učit? Prozraďte
nám nějaké svoje zájmy… Není
latina už dávno za zenitem? Má smysl se jí učit? Nezkoušela
jste někdy profesionální divadlo ? Jak
jste se dostala na naši školu? Jak
je to s Vámi a prof. Hájkovou - znáte se dlouho? Jste
asi nejmenší profesorka na škole, nevadí Vám to? A
nebojíte se obra Šimka? Co
byste na škole změnila? Proč
se tak často usmíváte - není to unavující? Připadá nám, že se za
všech okolností snažíte být milá, i když byste nás zrovna v tu chvíli
nejradši zastřelila. Dokážete se někdy pořádně naštvat? Nebudou
nejstarší ročníky znevýhodněny, protože budou prvními maturanty v
relativně nové škole? Myslíte si, že je naše škola kvalitní? Máte
ráda děti? Jakou věkovou skupinu nejraději učíte? V jaké třídě
se Vám dobře učí? Jak
to děláte, že máte tak silný hlas? Pomáhá Vám to při výuce? Se
kterým profesorem naší školy byste si to vyměnila? Váš
oblíbený literární autor? jemima, kenny
|
||||
|
Vpadne
do saloonu kovboj, přes celý podnik ustřelí barmanovi láhev whisky
v ruce a povídá frajersky: „I'm Billy!“ Číšník nabízí hostovi: „Mám telecí játra, hovězí jazyk, uzená kolena, rybí prsty a volská oka…“ Host ho zarazí: „Vaše problémy mě nezajímají, já bych si dal řízek a pivo.“ Přijde
policajt do hospody a poručí si: „Cikánskou pečeni!“ Od vedlejšího
stolu vyletí Róm a zařve „A mně řízek z policajta přes celý
talíř!“ kenny
|
||||
|
Taekwondo V překladu
~ noha – pěst – cesta Taekwondo
je velice mladé bojové umění. Jeho správná výslovnost je „tcheqwondo“.
Vzniklo v polovině 50. let 20. století sjednocením největších
škol bojového umění v Korey. V roce 1966 byla v Pchjogjangu
v KLDR založena ITF – International Taekwondo Federation. Taekwondo
je ale také bojovým sportem. Za tuto proměnu vděčí založení WTF
– World Taekwondo Federation. V plnokontaktní
formě se bojuje ve vestách a přilbách. Techniky jsou vedeny vší
silou. Pěstní údery mohou být vedeny pouze na vestu, porazy a chytání
jsou zakázány a kopy se smějí vést na hlavu a na vestu. Taekwondo
se vyznačuje upřednostňováním kopů. Techniky nohou jsou dovedeny k dokonalosti
a preciznosti, mnohdy připomínají spíše akrobacii. Dobrý
zásah je při zápasu oceněn bodem. Vítězem se stává borec, který získal
více bodů. Utkání může končit i K.O. Duel trvá tři kola po třech
minutách s minutovými přestávkami. Pravidla
zápasů WTF a ITW se sice liší, ale pouze v menší míře. Taekwondisté
jsou rozděleni do osmi hodnostních kategorií. Nedílnou
součástí je také lámání desek a soutěže ve speciálních technikách
– tzn. speciální, zpravidla akrobatické techniky nohou či rukou,
vedené pro proražení bariéry. Jsou doplněny i skoky či lety. Taekwondo
nemusí být jen plnokontaktní, ale i semikontaktní (na 50%) a liší se
v počtu chráničů. Kromě výše zmiňovaných se mohou používat
i suspenzory, chrániče zubů, holení a nártů = „botičky“. Taekwondo
se dnes vyučuje jako základní předmět na základních a středních
školách v Koreji. V roce
1988 v Soulu a v roce 1992 v Barceloně bylo toto umění
ukázkovým sportem Olympijských her a od OH v Sydney v roce
2000 je Taekwondo, dle pravidel WTF, schváleno řádnou disciplínou OH. Taekwondu
propadly do dneška miliony lidí celého světa. glíp
|
||||
|
Smutný konec
rádia Limonádový Joe Rádio
Limonádový Joe začalo vysílat 28. 4. 1996. Nejprve nemělo skoro žádné
posluchače, ale pak se časem rozkřiklo, že z Barrandova vysílá
prazvláštní rádio, jehož moderátory jsou i herci z Divadla Sklep a
ředitelem tohoto rádia je režisér Václav Marhoul načež rádio získalo
neformální statut uznávané pražské kulturní instituce. Marhoulem
požadovaných 4% dosáhlo rádio, vysílající na frekvenci 90.3 FM
(Fetuj Míň, Furt Mrzne, Filmových Melodií, Famózní Milování
…), až v roce 1999. Při této poslechovosti je stanice ekonomicky
soběstačná. Vysílání
provázely od začátku technické problémy, které ovšem po Marhoulově
odvolání z vedení AB Barrandov nebylo s kým
řešit. Stanice se tak ocitla zhruba na tři roky v období
provizórií a nejasností. 27.
9. 2000 ukončil tvůrčí tým svou činnost. Tvůrčí tým vedený
dramaturgem D. Všelichou (Ovar Šerif) tvořili tito divadelníci: Tomáš
Hanák(Mistr Kalina), Jiří Macháček (Doktor Vinetú), Lumír Tuček
(Lucián Krutomluff), Jiří Burda (Bodrum Bodrum), Radomil Uhlíř
(Pepa Zvonař), Marek Bečka (Losice, který stojí v mlází a větří
proti větru), Lenka Vychodilová (Lemura Lepá), Renata Pařezová
(Ester Kočičková), Jana Tučková (Kolopějka Vděčná), Marka Míková
(Morice Sněžná), Arjana Shameti (Tašmíra), Hana Ulrychová (Inženýrka
Šikovná), Marie Kalubová (Marie Šén)a politik Oldřich Kužílek (Olaf
Lávka). Tomuto týmu dluží vedení Barrandova více než 500 000
korun na výplatách. Hlavním důvodem odchodu ale bylo poškození
programového profilu a zvláštního charakteru Rádia Limonádový Joe.
Ačkoliv
už na naší oblíbené frekvenci neslyšíme naše "moderátizory",
zůstali jsme my, "věrní postruhači". V
tisku se objevila zpráva o tom, že Rádio Limonádový Joe začíná
od nuly, avšak radovala jsem se zbytečně. Žádní milý moderátizoři,
ale nový tým v čele se "zrádcem" Otakárem Schmidtem. Avšak
když si pustíte nové Rádio Limonádový Joe, uslyšíte staré šoty
a znělky, které natočil původní tvůrčí tým. Nový tým tvrdí,
že tím práva autorů neporušuje, zatímco "ti praví moderátizoři"
tvrdí pravý opak, tento názor zastávám i já. Pokud
chcete ještě někdy slyšet Ester Kočičkovou či Doktora Vinetú máte
šanci, dokonce je i vidět. Na Dobešce, kmenovém divadle Divadla
Sklep, jednou za čas vysílá pouliční Rádio Hotel. Další příležitostí
je webová stránka www.joeradio.cz,
tam se dozvíte spousty informací a zajímavostí, např. kompletní
tiskovou zprávu z 5. 10. 2000 či si můžete pustit záznam z vysílání
pouličního Rádia Hotel. Konečně
se objevilo rádio, jehož program byl naprosto ojedinělý. Ranní vysílání
včetně Dětského okénka, soutěže Raso, raso, raso, večerní pořady
jako třeba Mezi psem a vlkem, noční vysílání hudby, pořady s
bezvadnými muzikanty atd. atd. A teď je všemu konec, je to víc než
smutný konec. tereza
|
||||
|
Režisér Emir KusturicaPřesnější
název tohoto článku by však mohl být Filmy Emira Kusturicy,
neboť nechci psát o něm, ale o jeho tvorbě a o tom, co ze sebe dokázal
přenést na filmové plátno. Jeho
asi dva nejlepší – nebo nejslavnější filmy jsou Černá kočka, bílý
kocour a Underground. Underground byl oceněn Zlatou palmou na MFF v Cannes. Černá
kočka, bílý kocour –
poetický balkánský folklór v dunivém rytmu jugoslávské
hudby. Tento rytmus víří celým filmem, absurdity se točí na jeho
parketu a odehrávají se neuvěřitelné věci. Dva staří kamarádi
se jedou navštívit, jejich shledání se pořádně zkomplikuje díky
jejich příbuzným, nešťastná veselka se nakonec promění v radostnou
– a dokonce dvě. Černá kočka, bílý kocour není složitý dějem
ani myšlenkou, je ale strhující ve své živosti a ve svém stylu. Ani
Underground živost nepostrádá, však nyní už je to jen podtrhávací
křída na popsané tabuli. Underground je filmový epos o balkánském
životě, charakteru i jeho nedávné historii, je to však i obrázek o
lidské krutosti, přetvářce, bláznovství, slepé víře a náhlém
trpkém poznání. Dva kamarádi milují stejnou ženu, je válka. Ještě
se spoustou ostatních se skrývají ve velkém sklepě, kde vyrábí
potřebné patrony a zbraně. Válka skončí, ale všichni jsou stále
přesvědčeni, že trvá dál. Jak je to možné? Inu „kamarád“ s onou
ženou si v domě nad tímto sklepem žijí v luxusu a „těm
dole“ hrají divadélko o válce. Pouští jim staré nahrávky z rádia,
skrytou kamerou se na ně dívají, jak vyrábí zbraně, které ti dva
výhodně prodávají, sledují svého „kamaráda“ jak chátrá a pořád
spílá Němcům, občas k nim vpadnou v hadrech a zašpinění
a jakoby jim děkují za bezpečí, když je to venku všechno tak hrozné.
A trápí je snad svědomí, že přes deset let ti dole žijí bez
slunce, ve špíně a klamu? Pravda se však stejně ukáže a věru není
milosrdná. Jeden
Kusturicův film je jiný než jeho typické snímky. Odehrává se v USA
a jmenuje se Arizona dream. Sny lidí řídí jejich život, všichni sní
a touží i když neví po čem, dvacetiletý mladík miluje čtyřicetiletou
dámu i její nevlastní dceru, všichni jsou tak trochu šílení.
Samozřejmě, že nechybí úžasný hudební doprovod, nyní ne jugoslávský
folklór. Již
zmiňované šílenství se objevuje snad ve všech Kusturicových
filmech, všechno a všichni jsou svým způsobem šílení. Přitom se
objevují v obyčejných životních situacích a jako obyčejní
lidé. Ale co je obyčejnost – není to také bláznovství? I život
je možná šílený. Určitě však stojí zato, protože tu je, protože
je jako magnet. A tu životní sílu, náboj, který má, dokáže Emil
Kusturica vtěsnat do dvojrozměrného světa filmu, a proto vám jeho
filmy doporučuji. markéta
|
||||
|
Jste závislí na internetu? Závislí
jste pokud:
Pokud
stále ještě nejste závislí, je na čase, aby jste se závislými
stali. Stačí dojít do 3.patra našeho ústavu a tam napsat svoje jméno
na rezervační arch internetu a už můžete začít! Pokud
jste zjistili, že jste závislí, pak vám gratuluji a přeji rychlé dráty. webmaster
|
||||
|
Furt
něco hraju tereza
|
||||
|
Iné
Kafe – Je tu niekto?
Medvěd 009
Lenny Kravitz – The Greatest |
Jinými
slovy - pasivní lyžaře najdeme většinou pod sjezdovkou, u
fronty, přešlapují, a pořád někoho netrpělivě vyhlížejí. Jsou
to většinou postarší ženy, ale není to podmínkou. Mohou se také
seskupovat do hloučků a konverzovat. Mají na sobě většinou tlustou
péřovou bundu, na nohou pohorky, na rukou palčáky, na hlavě
beranici. Jejich vybavení se skládá z peněženky v kapse
pravé, tří náhradních párů rukavic v kapse levé, pytlíku
cucavých bonbónů, tabulky čokolády, termosky s čajem, popř.
placatice s rumem. Jejich funkce je nesmírně důležitá –
opatrují aktivní lyžaře, cpou do nich bonbóny, čokoládu a po každé
je vítají se šálkem čaje. Každý takovýto pasivní lyžař dohlíží
na několik aktivních, většinou na jednu rodinu, občas za ně vystojí
frontu a občas je vyfotografuje. Dokáže nejlépe popsat stav sněhu,
poradit jak vylepšit styl lyžování, ačkoliv na lyžích v životě
nestál. Pobyt na horách ho vlastně nebaví a je mu neustále zima. 
