EDITORIAL

WEB EDITORIAL

REPORTÁŽ - Nejen hvězdy šoubyznysu odmítají rozhovory

ŠIBENICE - Ivana Kubešová

EXKLUZIVNĚ - Co se dělo o prázdninách

REPORTÁŽ - 5. společenský večer Gymnázia Omská očima nových studentů

TÉMA - Dobrý člověk ještě žije

BOJOVÁ UMĚNÍ - Karate

O PRÁZDNINÁCH - Mundialito 2000

INTERNET - Kinematografie na webu

FILM - Kytice

HUDBA - Divokej Bill a jiná muzika

Naši milí čtenáři,
propadám se hanbou. Je už začátek ledna, nové tisíciletí, nové století, nová epocha a Nárazník nikde. Někteří z vás možná ještě pořád netrpělivě očekávají příchod nového čísla, někteří to možná už vzdali. Ve mně byla už jen malá naděje, že se nám to podaří vydat. 
Prostě to "chvíli" trvalo, než se v našich hlavách zrodily nové myšlenky, které bychom vám chtěli předat a pak další chvíli než jsme se dostali ke svým papírům a tužkám, hodili ty myšlenky na papír a pak další chvíli, než jsme to celé namlátili do počítače a pak další chvíli než se to celé poskládalo dohromady a pak další chvíli…
Znáte to. Je to jako s nepovinným domácím úkolem - udělají ho jen tři lidi a to ještě omylem, všichni ostatní (pokud si ho někam zapsali) si vymyslí nějakou originální výmluvu, proč se k tomu nedostali. A tak to bylo i s našimi redaktory. Jediný, kdo už od září za mnou neustále a netrpělivě běhal, byl Ondra. Taky ho to dost vytáčelo a tak napsal takový docela příjemný článek, který ostatní redaktory trochu popohnal.
Moc bych si přál, aby další číslo vyšlo co nejdřív a aby v něm nebyly už jen příspěvky té naší malé redakce, ale i vás, takže pište, pište, pište.
O prázdninách jsem trochu změnil svůj názor na design a taky jsem vás chtěl něčím překvapit (když už se nepovedlo včasné vydání), tak jsem si dovolil dát Nárazníku novou košili. Snad se vám bude líbit alespoň o fous víc, než ta loňská.

Floky

 

šéfredaktor 
Honza FLORIAN 
redakce
Bára BÖNISCHOVÁ
Pepa BOROVIČKA
Eliška DUDOVÁ
Kristina DURCZAKOVÁ 
Vít PEJČOCH 
Eva PÍCHOVÁ
Ondra PŘENOSIL
ostatní příspěvky 
Michal BAREŠ 
Jirka BOCHNÍČEK
Klára DOLEŽÁLKOVÁ
Pavel KOHOUT 
Petr ŠEBEK 
fotky 
Vít PEJČOCH 
design 
Honza FLORIAN
 webdesign 
Mirek NIKL 

e-mail
 naraznik@seznam.cz
 www stránky
http://naraznik.hyperlink.cz
uzávěrka tohoto čísla
02.01.2001
předpokládaná uzávěrka 
příštího čísla 
09.02.2001

Milí weboví čtenáři,
jsem rád, že Vás zde opět mohu přivítat.
Možná jste si všimli, že i web dostal od Ježíška nový design.
Snad se Vám bude líbit více než ten předešlý.
Příjemné brousení přeje Vám všem váš (a jediný)

webmaster

 

Nejen hvězdy šoubyznysu odmítají rozhovory…

Vážení čtenáři, do tohoto čísla jsme pro vás chtěli připravit rozhovor s nějakým novým profesorem. Jako oběť jsme si vybrali dějepisáře a češtináře Petra Šimka. Naši žádost o interview ale odmítl se slovy "vyberte si někoho jiného" a tak jsme si ten rozhovor museli vymyslet sami. Zde jest:

Na jakých školách jste učil předtím, než jste přestoupil na toto gymnázium?
Tááááák…… napište si tam, že……Oxford, Stratford, Cambridge, no a pak samozřejmě na soukromém gymnáziu v Praze 8.

Jaký je váš názor na soukromé školy?
Takhle - plat byl vysoký, úroveň nízká, čili zdůrazňuji, že dávám přednost gymnáziím státním, jako je například toto………toto…………toto…………toto.

Neuvažoval jste někdy o tom, že byste se zúčastnil nějaké vědomostní soutěže?
Ne.

Jaká je Vaše nejoblíbenější hra od Járy Cimrmana? 
Vyšetřování ztráty třídní knihy. Tu hraje již tradičně 2.A každou hodinu češtiny.

Pozorujeme, že máte nemalé problémy s uchycením kalhot kolem pasu. Neuvažujete proto o zakoupení šlí?
Ženská! Vy jste nějaká drzá. Takže buď další otázku, nebo to ukončíme… 

Dobrá. Co vy a sport?
(smích) Mám rád fotbal.

Byl byste pro zavedení tělesných trestů ve školství?
Hergot, ženská! Když tě tak vidím, tak ano.

Po této otázce jsem raději poděkovala za rozhovor a odešla.

Tak vidíte - takhle to vypadá, když odmítne hvězda šoubyznysu poskytnout prestižní rozhovor - redaktoři si pak musí sami vymyslet skandální odhalení a bystré odpovědi na otázky. Pokud jsme tímhle rozhovorem někoho urazili, hluboce se mu omlouváme a pokud ne, tak snad příště.

 

Ivana Kubešová

Máte před sebou exklusivní rozhovor s oblíbenou a někdy i obávanou profesorkou chemie a fyziky - Ivanou Kubešovou. Musíme se přiznat, že jsme byly trochu nervózní, když jsme s připraveným diktafonem a všetečnými otázkami vstoupily do kabinetu chemie. Záhy nás objala poněkud zvláštní vůně, unikající pravděpodobně z uschovaných chemikálií. Ale brzy jsme si v tomto chemickém království připadaly jako doma a příjemně si s paní profesorkou povídaly. To, co z toho vzniklo, si právě můžete přečíst.


Většinu studentů by jistě zajímalo kdy a kde jste se narodila…
7. března v Praze

Jaké jste znamení? Když jsme u toho - věříte na horoskopy a určování povahy člověka podle data narození?
Jsem Ryba. To moje znamení, co já si o sobě přečtu a i co moje nejbližší okolí říká, se na mě asi moc nehodí. Myslím, že nejsem klasická Ryba. Asi na to spíš nevěřím.

Jaké máte vzpomínky na dětství? Byla jste hodné dítě?
Já mám hezké vzpomínky. Myslím, že jsem byla taková normální, nikdy jsem nebyla nějaké vzorné dítě.

A co ve škole, patřila jste mezi vzorné studenty?
Nebyla jsem nikdy premiantem třídy, spíš tak v tom lepším průměru.

Kdy u Vás převládl zájem o fyziku a chemii tak, že jste se tomu chtěla více věnovat?
Až na gymnáziu. Měla jsem, bezvadné kantory na oba předměty, a navíc mě strašně nebavil dějepis, zeměpis a všechny tyhle předměty, které jsem se musela učit zpaměti. Byla jsem na to hrozně líná, takže jsem se toho potřebovala naučit co nejmíň, a pak si to odvodit. To mě vyhovovalo.

Kde jste učila předtím, než jste přišla na Omskou?
Učila jsem na gymnáziu v Kunraticích a pak na střední škole v Hostivaři. Ale byla jsem i na základní škole na poloviční úvazek, když jsem studovala. 

Proč jste přešla zrovna sem? Jak jste se o nás dozvěděla?
Přečetla jsem si inzerát. Taky to sem mám z domova kousek. Šla jsem rovnou po mateřské dovolené, v podstatě jsem to zkusila. A jsem tu spokojená.

A nenapadlo Vás někdy učit na vysoké škole, kde už byste před sebou měla dospělé lidi, kteří by Vás tolik neotravovali?
Pohrávala jsem si s tou myšlenkou jednou, když přijímali asistenta na katedru chemie. Ale představa, že budu první tři roky někde mýt zkumavky, než se vůbec dostanu k učení, mi přišla dost hrozná.

Taky by nás zajímalo, jak si dokážete zjednat respekt? Nám připadá, že při Vašich hodinách dáváme docela pozor.
Teší mě, když dáváte při hodinách pozor, ale proč tomu tak je, byste spíš mohli odpovědět sami.

Učíte raději chemii nebo fyziku?
Radši chemii. Já tu fyziku teď učím tak málo hodin, že si ji ani neužiju.

Jak si představujete třídu, ve které by se Vám dobře učilo?
Rozhodně si nemyslím, že by všichni museli mít jedničku, ani to není možné a nevím, jestli by se mi tam vůbec dobře učilo. Ale musím vidět nějakou zpětnou vazbu, takže když něco vysvětluju, jsem ráda, když na to někdo reaguje.

Jak jste tento rok přijala roli třídní profesorky?
Já mám lidi ze své třídy ráda jako lidi, ale vadí mi jako studenti. Jsou totiž strašně líní. Ale jsem ráda, že jim můžu dělat třídní.

Co říkáte na cenu Učitel roku? Potěšilo Vás to?
Potěšilo mě to. Byla jsem dost překvapená, ale radši nechci přemýšlet, jak vás to vůbec napadlo. Snad jsem to nedostala kvůli tomu, že mají ode mě všichni dobré známky, což samozřejmě není pravda.

Stala se Vám někdy nějaká katastrofa v laboratoři, třeba nějaký výbuch?
 Ne, musím to zaklepat, mně osobně zatím ne.

Jaké zájmy máte kromě Vašeho povolání?
 Studuju grafologii a psychologii, to mě hrozně baví. Dělala jsem si také nějaké kurzy řešení konfliktu mezi lidmi, ale nemám na to vůbec čas. 
Pak mě baví hudba. Asi třináct let jsem hrála na příčnou flétnu a teď k tomu vedu svoje dítě. Mě to hrozně uklidňuje, takže když je nejhůř, vezmu si kytaru nebo flétnu a pak se doma sedí a hraje. To mi pomáhá.
Na čtení čas nemám. Od září jsem kromě nějakých chemií knížku ani neviděla.

Nepřišlo Vám trochu ubíjející jet na lyžák s "partou šedesáti mladých lidí" z naší školy?
 Ale já jsem ráda jela na lyžák, protože tam zas člověk pozná studenty z jiné stránky. A začne se na ně koukat jinak než ve třídě.

Slyšeli jsme, že máte dva syny. Jak jsou staří?
 Mladšímu je pět, staršímu deset.
Jsou hodní?
Tak jako normální kluci. Občas se umí pěkně rozjet.

Co Váš vztah k přírodě? Máte doma nějaké zvířátko?
 Mám doma rybičky, a ještě mám zažádáno o ptáka a o psa. Rybičky mi vyhovují, protože si plavou a nic po mě nechtějí. Syn má ohromný vztah ke zvířatům a sní o tom, že bude veterinář. 

Patříte k několika málo profesorům, kteří nám vykají. Proč upřednostňujete vykání?
Jsem zvyklá studentům vykat a nemyslím si, že by tykání něco měnilo na mém vztahu k nim. Beru vás jako rovnocenné partnery, takže vy vykáte mně a já vykám vám.

jemima, bonny
 foto: alchymist 

 

Co se dělo o prázdninách

Jeden zářijový týden měli všichni školáci prázdniny. Důvod? Konání zasedání Mezinárodního Měnového Fondu a Světové Banky? Ne! Kvůli těmto akcím se prázdniny ve skutečnosti nekonaly.

Náš zvláštní zpravodaj zjistil pravé důvody mimořádných prázdnin. Bylo jich hned několik:
1. značná únava studentstva a pedagogů po namáhavých letních prázdninách

2. již tradiční nedostatek financí ve školství - každý týden, kdy se nemusí vyplácet platy učitelům, dobrý

3. obzvláště nebezpečné vojenské akce v pražských Vršovicích, konkrétně v lokalitě Kubánského náměstí.

Konání těchto akcí bylo až do poslední chvíle utajováno. 
Náš časopis je první, který vás může věrohodně informovat o skutečných událostech v Praze, zjistili jsme, že v týdnu 25. až 29. září se v Praze konala oficiální návštěva kubánské delegace vedená známým diktátorem Fidelem Castrem.
V pondělí probíhaly přípravy a výzdoba hostitelské čtvrti - Vršovic. Na Kubánském náměstí byla postavena mohutná tribuna, hlavní ulice vyzdobeny rudými prapory a přilehlá budova prestižního Gymnázia Omská byla upravena na hotel pro kubánské hosty. 
Tato škola byla vybrána na základě konkurzu. Zvítězil projekt s názvem "Gymnázium Omská - Škola Československo-kubánského přátelství aneb Pro Fidela Castra máme lůžek na sta!" V této luxusní čtyřposchoďové budově byly pokoje (bývalé třídy) zařízeny jako v nejlepších světových hotelech. Zdarma byly pro hosty ve všech místnostech připraveny tzv."Slavnostní tabule" (pouze ve čtvrtém patře došly křídy). Pro případ pumových útoků byly ve sklepě obnoveny protiatomové kryty a v pohotovosti byla i školní psycholožka a výchovná poradkyně.
V úterý 26.9. přijela do Prahy hlavní část delegace. Při této příležitosti byl uspořádán obrovský slavnostní průvod městem. 
Trasa vedla z Náměstí Míru přes Magistrálu na Nuselský most, kde však byl průvod předčasně ukončen. Monumentální přivítání přichystali také obyvatelé Nuslí, kteří si nejen vyrobili množství transparentů s různými nápisy, ale na počest návštěvy vytrhali i dlažební kostky, jejichž déšť padal na pomazané hlavy. Rozbíjením výloh pak Pražané demonstrovali hlavní hesla Kuby - "Volný obchod" a "Všichni jsme si rovni."
Ve středu byl pak slavnostní ukončovací projev na Kubánském Náměstí. Promluvili významní představitelé obou spřátelených republik i zástupci pracujícího lidu. 
Ve čtvrtek se v jídelně Gymnázia Omská konala tisková konference, které byli přítomni novináři z celého světa. V pátek pak naši významní hosté odletěli zpět na Kubu.
V průběhu celé oficiální návštěvy se konaly oslavy také na českých velvyslanectvích ve světě (zejména v Itálii, Anglii a Polsku). 
Před našimi velvyslanectvími se ve většině případů shromáždil dav oslavujících obyvatel, který připravil i slavnostní výzdobu našich konzulátních úřadů.

Floky 

 

5. společenský večer Gymnázia Omská očima nových studentů
Nebylo tomu letos poprvé, co se konal jeden ze série plesů, určených pro nově nastupující studenty prvních ročníků. Neměl jsem bohužel dosud možnost srovnání s jinými plesy stejného typu, protože jsem na žádném nebyl.

Dopoledne před plesem jsme byli všichni nahnáni do tělocvičny, kde jsme se museli nedobrovolně oddávat našemu zástupci. Nemohu ale říci, že by na tom všem měl vinu jenom náš zástupce. Zdaleka nebyl sám. Několik učitelek spolupachatelek se nás snažilo nahnat ke zdi, kde jsme byli nuceni posadit se. Dokonce jsme se ani nesměli zasmát, když frajeřící Jarda při předvádění nějakého tance upadl. 
Nastala hodina H a všichni už byli ve značně podnapilém stavu shluknutí u vchodových vrat do stodoly (rozuměj KD EDEN - pozn. red.). Stále mezi nimi kolovala láhev čehosi alkoholického. Samozřejmě se nesmělo zapomenout také na nějaké ty zakázané látky. Po požití a indikování všeho, co jsme měli, jsme usoudili, že jsme připraveni. Odebrali jsme se proto dovnitř…
Večírek byl v plném proudu a všichni návštěvníci již netrpělivě čekali na jejich miláčky. Zatímco vedení školy přednášelo cosi na pódiu, naše družina nedočkavě stála za dveřmi, aby už mohla všem návštěvníkům ukázat, co nás naše profesorky naučily.
Bohužel nás nenaučili nic - nebo to tak aspoň vypadalo, protože se náš slavný nástup jevil nejen pro návštěvníky velice trapně. Snažili jsme se sice chodit rovně, nešlapat si na nohy, nekrkat, nemávat, ale mnohdy se to nedařilo. Dokonce i slušňák a učitelský miláček Standík neodolal a zamával jeho znechucené a otrávené mamince. Chvíli jsme chodili do pomyslného kolečka a následně na sebe tupě civěli. Celé to trvalo asi deset minut, po které jsme museli čekat, než nás všechny obejde třídní profesor a zničí nám špendlíkem oblečení. Když skončil, tak jsme se všichni s hlasitým řevem hnali pryč z toho proklatého místa. Dali jsme rodičům kapesné na večer a odešli na nějaké přijatelnější místo.
Naštěstí jsme byli druhý den pochváleni za velmi pěkné vystupování…

Alchymist 

 

Dobrý člověk ještě žije

Vycházíme z Billiard clubu poblíž Karlova náměstí. Je pozdní odpoledne. Praha se stmívá. A my, plni zážitků z předešlé hry, byli jsme zabráni do žhavé diskuse. Vtom jsme vedle východu spatřili téměř hororový obrázek: postarší žena opírající se o zchátralou fasádu budovy a držící v ruce svého psa vykašlávala krvavé hleny. Když jsme přistoupili blíže, zjistili jsme, že jsme se nemýlili… Nejenže byla celá od krve, ale krví nešetřila ani na svém psovi. Na našich tvářích se objevily mdlé výrazy.
Jak to bylo dál se dozvíte z rozhovoru s hlavním aktérem celého incidentu, P.K. z G2.A.

Jak jste na danou situaci zareagoval?
 Poté, co jsem to vydýchal, mě napadlo, že si ta žena asi nedělá legraci. Zaslechl jsem i hlasy: "Té paní asi není dobře." Uvědomil jsem si tedy vážnost celé situace a mobilním telefonem Ericsson T10, vypůjčeným od spolužačky E.P. jsem zavolal na tísňovou linku 155. Třesoucím se hlasem jsem oznámil operátorce (kterou jsem mimochodem vůbec neslyšel - apeluji tímto na společnosti TELECOM a EUROTEL, aby o poznání zvýšily hlasitost telefonních hovorů), že na Karlově mostě v ulici Trojská se opírá žena o dům a krvácí z horních partií těla. Načež mi moji bystří spolužáci s úsměvem na tváři sdělili: "Ty seš ale kretén, dyť jseš na Karláku, ty vole!!!" Samozřejmě jsem se opravil a rozhodl se vyčkat příjezdu první pomoci.

Jak se zachovali ostatní? 
 Skvěle. Po zralé úvaze jsem rozdělil družstvo na dva týmy: Tým A ve složení já, P.Š. a můj spolužák ze základní školy H.M. stál na rohu ulice a bedlivě vyhlížel příjezd vozu záchranné služby. Tým B ve složení E.D. a E.P. (čili dívky) jsem pověřil důležitým úkolem - zjistit, zdali jsou ještě zachovány základní životní funkce. Nález byl pozitivní. Žena dokonce otevřela ústa a odvětila: "Děkuji, děvčata, mně už se dýchá lépe. Domů už dojdu, mám to tady kousek. Hlavně nevolejte záchranku…" Pozdě. Ponurou ulici náhle osvětlilo modré přerušované světlo, což věstilo, že jejímu přání nebylo vyslyšeno.

Tady asi vaše role skončila, že?
 Nikolivěk. Vzhledem k tomu, že mě otec již od raného věku vedl k úctě k lidem, kteří obětavě zachraňují lidské životy, nenechal jsem si ujít tu příležitost prohodit pár slov s posádkou výjezdového vozu pražské záchranné služby. Pokynul jsem pravicí na přijíždějící vůz a upřesnil jim místo, kde se v bolestech svíjela trpící žena. Po počáteční nevoli se žena nakonec uvolila se psem nastoupit do zadní části vozu, kde na ni již netrpělivě čekal respirátor. Zde tedy moje role opravdu skončila a já se s přáteli odebral do nedalekého stravovacího zařízení, kde rozhodně po této události nebylo na stravování ani pomyšlení. 

Děkujeme za milý a poučný rozhovor.
Není zač, bylo mi ctí.

Touto cestou by naše redakce chtěla poděkovat všem účastníkům akce, jenž možná vedla i k záchraně jednoho lidského života, a Záchranné službě hlavního města Prahy za skvělý příjezdový čas 3:52 a pomoc na profesionální úrovni.
DĚKUJEME!

duck, bonny, pája
foto: vit 

 

Karate

Karate, jakožto jedno z nejznámějších umění, má své kořeny v Číně, kde mnich Bödhirma vyučoval v klášteře Shno-lin styl sebeobrany před 2500 lety. Styl byl převezen na Okinnwu, kde byl upraven a pojmenován na naha-te, později okinawa-te, pak karate-do a dnes karate. Slovo karate se překládá jako prázdná ruka, avšak kara znamená původně čínský. 
Karate má mnoho stylů - škol: Godžu rjů (měkký-tvrdý styl)

Wado rjů (styl míru a harmonie)

Shotokan - borovice
Nejrozšířenější styl, založen okolo roku 1920 Gičinem Funakoshim. Funakoshi psal básně a jako pseudonym používal právě Shotokan. Já osobně cvičím také tento styl.

Kjokušinkai - nejtvrdší styl
Všechny styly, s výjimkou některých technik Godžu-rjů, mají jedno společné - bloky a údery nebo kopy se vyznačují rychlým "výtryskem" z paže či nohy útočníka nebo obránce, a právě v Kjokušinkai je největší význam kladen na tzv. kumite (viz níže). Je plnokontaktní jako ostatní styly bez hmotnostních kategorií. Při zápase se používají pouze chrániče na zuby, stejně jako u shotokan. Ostatně, na ulici asi taky nemáte chrániče a už vůbec ne soupeře stejné váhové kategorie. Kjokušinka bylo založeno Masatucu Ojamou. Jako jediný styl učí lámat a sekat předměty.

Teorie karate
 Duševní stránka - dechová cvičení na koncentraci a správné využití energie
Fyzická stránka
Kihon - Samotné techniky (několik základních postojů, úderů a kopů, krytů). Kihon sestává z jejich nejrůznějších kombinací. Účelem je zdokonalování čistoty technik. Každá technika v karate má své přesně dané parametry (vzdálenost lokte od těla, úhly paže,…)
Kata - Kihon v sestavách. V některých kata se vyskytují i meditační (pomalé) techniky, náznaky hodů. Kata je vlastně boj zestetizovaný do kihonu.
Kumite - Boj, který má dva hlavní způsoby:
- řízené kumite (daný útok a obrana)
- volné - randari (prostě zápas)
Řízené kumite má spoustu forem (v Shotokanu asi 5), je prováděné v kihonových postojích, nebo v postojích jim velice podobných.
Volné kumite - Randari - soupeři se pohybují v bojových postojích (poskoky dopředu a dozadu v co nejnižší výšce nad zemí). Útočí se libovolně. Techniky jsou vláčnější a návaznější. Při zápasném kumite se vyčkává na správný okamžik a jedna technika může ukončit zápas.
Zápas
Soutěží se v kata a v kumite, hodnotí se přesnost a dokonalost technik. Soutěž v kumite trvá 2 minuty a kromě Kjokušinkai nekončí K.O., ale hraje se na body. Techniky na nohy jsou zakázány, na hlavu se útočí na 50% a na zbytek těla se útočí na 100%. Vyřadit lze soupeře, když jej donutíte, aby 3x přesáhl bojovou plochu. Zakázány jsou údery kolenem a loktem, vypichování očí, seky na krk apod. 

glíp 

 

Mundialito 2000

Ve španělském městečku El Gradu (Aragon) proběhlo od 22. srpna do 28. srpna malé mistrovství světa v kopané, tzv. Mundialito 2000. Účastnily se týmy mládežnických organizací z celé Evropy. Mezi zúčastněnými bylo také mužstvo z České republiky. 

Celý turnaj doprovázelo mnoho akcí, ať už kulturních či společenských. Kapitánem "reprezentace" z Česka byl student 2.ročníku našeho gymnázia, a to František Kroužil (jednomyslně zvolen spoluhráči). Avšak výsledky našeho týmu nebyly zrovna uspokojující. V úvodním zápase s Alaiz B (Španělsko) sice Česká republika zvítězila 1:0 (gólem Honzy Fraňka-Brno), ale v ostatních zápasech to s ní šlo z kopce. V druhém zápase ČR podlehla týmu Guare-Ibaiondo (Kanárské ostrovy) 1:3 (gól ČR vsítil asi nejlepší hráč českého týmu Luboš Fröhlich). Třetí zápas byla absolutní krize, neboť Česká republika prohrála s Římem (Itálie-nejlepší tým skupiny) 0:10. V posledním zápase s vicemistrem minulého ročníku Sevillou (Španělsko) jsme prohráli 0:6. V tomto zápase byly ale velmi sporné verdikty pana rozhodčího Javiera Martineze, několik špatně posouzených ofsajdů a přehlížení evidentních faulů. Musím ovšem říci, že tento rozhodčí neodpískal jasnou penaltu ve prospěch soupeře. Žlutou kartu a slovní varování získal z českého týmu Michal Bareš, také student 2.ročníku našeho gymnázia. Na slavnostním ukončení Mundialita 2000 byla předána české výpravě trofej za nejsportovnější mužstvo mistrovství (neznamená to však cenu útěchy-ČR se umístila na 12.-15. místě). Turnaj vyhrál tým Collvert 1 (Španělsko), druhé skončilo Alaiz A (Španělsko), a na třetí příčku se dostala Sevilla (Španělsko). Největší podporu české mužstvo získalo od fotbalistů Říma a Sevilly. Naopak nedobrý vztah jsme měli s Milánem(hráč s velmi tmavou pletí nám kradl míče - z 15 nám jich zbylo 8). Kdybych měl celkově zhodnotit Mundialito 2000, řekl bych: "Velmi dobré výkony všech týmů, z toho logickou implikací plyne - velmi dobré mistrovství. Příště určitě vyhrajem!".

Pokud byste chtěli bližší informace k Mundialitu 2000 (2001), obraťte se na e-mail: zdur.kost@post.cz 

mikee

 

Kinematografie na webu

Pouhým zadáním hledaného slova do vašeho oblíbeného vyhledávače nebo odkazovače budete zaplaveni nepřeberným množstvím dat a informací, jejichž hodnota i kvalita jsou dosti kolísavé (což je jedna z mála věcí, které se mi na Internetu příliš nelíbí). Proto bych vám chtěl představit pár adres, které jsou již vyzkoušené a na poměrně slušné úrovni. 

Mezi osvědčené a časem prověřené adresy bych zařadil www.imdb.com, International Movie Database. Je to celosvětová internetová databáze, obsahující vše důležité o většině filmů vzniklých od počátku našeho století. Ať již napíšete do vyhledávání na těchto stránkách jméno populárního amerického herce dnešních dnů, anebo herce českého éry 70. let, dostane se vám přehledu všech filmů, ve kterých hráli, včetně jejich hodnocení, komentářů a třeba i možnosti jejich objednání na videokazetě. Pokud vás zajímá spíše teoretický pohled do světa filmů, je tu největší databáze materiálů věnující se této oblasti na www.mailbase.ac.uk/lists/film-philosophy/files. 
Českou obdobou IMDb je České filmové nebe na http://cfn.vsb.cz,. Pojetím se stránky od stránek výše uvedených příliš neliší, rozdíl je pravděpodobně v menším rozsahu a v menším množství nabízených služeb. České servery zabývající se filmovými novinkami jsou www.filmweb.cz, www.filmnet.cz nebo www.kinofil.cz. Potom tu jsou stránky zavedeného filmového časopisu www.cinema.cz. 
Spíše teoreticko - filosofické články, zabývající se kinematografií, naleznete na adrese časopisu Cinepur www.ecn.cz/cinepur. Mimochodem, naleznete zde i články které se do tištěné podoby nevešly. 
Po přečtení pár recenzí některých filmů budete pravděpodobně pár z nich chtít i vidět. K tomu vám poslouží například www.downtown.cz, www.dokina.cz, www.mraveniste.cz/kina, kde naleznete filmy právě promítané v kinech, na www.dokina.cz lze objednat službu posílající programy mailem. 

Bobesh

 

Kytice
http://kytice.czech-tv.cz

Po dlouhé době jsem si řekla, že zajdu do kina. Volba multiplexu Ster Century se na Erbenovu Kytici nehodila, ale budiž.

Trochu obav z povinné školní četby smetly hned první záběry filmu. Až trochu moc monstrózní úvod v podobě "zemřela matka, do hrobu dána, siroty po ní zůstaly…" plynně přešel do balady Vodník. V ní se až trochu moc smějící Linda Rybová pouští k jezeru, podlomí se pod ní můstek a pod vodní hladinou sbírá "cenné životní zkušenosti" s vodníkem v podobě Dana Bárty. Scény točené pod hladinou jsou snad nejpůsobivější z celého filmu a verše z úst obou protagonistů plynou jakoby samovolně a vůbec ne nějak strojeně. Napůl vodní pana Rybová je ale od svého milého vodníka odtržena ani ne nepřízní osudu jako spíš zlou matkou, nepřející dceři pozemské radosti (nebo podvodní?) s vodníkem Bártou.
V baladě Polednice stojí za zmínku neopakovatelný Bolek Polívka (sama Polednice). Děti si hrají na louce "na babu", když okolo kráčí zlá polednice, která si jde pro neposlušné dítě Zuzany Bydžovské. Jinak tahle balada nic moc.
Ve Svatební košili dívka tak truchlí po svém milém, až se ho doopravdy dočká. Kdo si počká, ten se dočká - ale čeho! Dočká se Karla Rodena (který působí jako vždycky démonicky), přicházejícího ze hřbitova. Ten si ji odvádí do svého "království". Když dívka začíná tušit, kam se ubírají, už je pozdě, přesto se zoufale schová do hřbitovní kaple. Milý Karel Roden si ji ale najde. Jak to dopadne? Špatně, jinak by to nebyla balada. 
Zlatý kolovrat je jednoznačně Aňa Geislerová. A to hned ve dvojroli - zlá a hodná sestra. Král si chce vzít samozřejmě hodnou Aničku, ale matka s dcerou jsou proti, a tak jí prostě zabijí. Jak? Raději nepopisovat. Král se tedy ožení se zlou a ošklivou, ta ale nemůže odolat zlatému kolovratu, který ji nabízí potulný prodavač. Nabízený kolovrat si koupí za rozčtvrcené tělo své mrtvé sestry. To je ale její osudová chyba - hodná sestra ožije a král si ji najde. Happy end? Ne, zlá matka s ošklivou dcerou jsou… a to se přijďte podívat do kina.
Zbývající balady Dceřina kletba a Štědrý večer jen dotvářejí sedmero příběhů, které stojí za zhlédnutí. 
I když nemám ráda povinnou četbu (promiňte, pane profesore), tak tuhle Kytici vám doporučuju. Třeba na školní povinnosti změníte názor.

Hádanka na závěr: V jaké roli se v Kytici objevuje Jiří Schmitzer?

k.

 

Divokej Bill a jiná muzika

V této rubrice bych vám rád nabídl hudbu, která mě zaujala a nyní konkrétně hudbu českou, především z toho důvodu, že se na ní občas při velkým množství zahraničních nahrávek zapomíná. Ti, kteří sledují dění v pražských klubech jistě vědí, že i u nás můžeme nalézt poměrně velké množství kvalitních kapel. Doporučují tedy prohlédnout FAN a vybrat si.

DIVOKEJ BILL
10.11.2000 Lucerna music bar 
Kdo byl, ví že šlo o kvalitní záležitost. Vzhledem k tomu, že většina písní pochází z nedávno vydaného alba, přináším vám svůj názor na něj. Čeká vás skoro 40 minut hudby za ani né čtyři stovky.
Hudba by se dala nazvat jako punk-pub-rock, ve kterém jsou znatelné keltské a folkové motivy. Kapela hraje ve složení: elektrická kytara, baskytara, akustická kytara, bicí, banjo, housle a akordeon a daří se jí vytvářet hodně melodické skladby s lehce zapamatovatelnými refrény, podložené ostřejšími kytarovými riffy a hodně zpěvnými melodiemi houslí a akordeónu. To vše skvěle doplňuje banjo. Hudba je velmi živá, což dokládalo hodně rozskákané publikum v Lucerna Music Baru. Zklamáním i potěšením jsou texty. Na jedné straně zajímavé a kvalitní, na druhé straně stále se opakující věta, jež je refrénem i slokou. Každopádně zpívat se to dá skvěle. Obrázek si udělejte sami poslechem, ale zklamáni byste být něměli.

A nyní stručně:
Nové, již čtvrté album vydávají Chinaski. V nové sestavě opět s něčím novým. Na, na, na a jiné popjevky.
Wohnout vydávají své druhé, poněkud vyzrálejší album Zlý nety na večeři.
Nové album vydávají také punkoví Plexis. Jmenuje se Už mi to kroutí nohy. Na první poslech hodně našlápnuté a možná ještě lepší než minulé album To.

Pokud na vás padá zimní apatie, můžete ji podpořit a definitivně upadnout do smutku například při poslechu posledního alba Richarda Müllera s výbornými, leč nepříliš veselými texty Michala Horáčka. A nakonec si pusťe třeba Samotáře (zejména Ecstasy of Saint Theresa, Ohm square a vynikající Morcheebu).

nawdd