NaÜi mysl Φasto zasßhnou neprobßdanΘ konΦiny. Setkßnφ s experimentßlnφ poeziφ na n∞kterΘ snad p∙sobilo Üokujφcn∞, n∞kdo jφ dokßzal dßt p°ednost p°ed klasickou formou vyjad°ovßnφ. Jak se na to dφvßme??
Kdy₧ se jazyk, toliko nßm vzßcnß mo₧nost komunikace, stßvß materißlem, je t°eba hledat p°φΦiny vzniku experimentßlnφ poezie, kterß aΦ p°etΘkß originalitou, postrßdß ji₧ kouzlo star²ch bßsnφk∙, je₧ m∞li v hlav∞ jen slova a slova a ty pak dokßzali protkat myÜlenkami a nßladou.
Na poΦßtku technologie jsme uΦili poΦφtaΦe, aby se dokßzaly vyjad°ovat. Stejn∞ jako ╚apek uΦil mloka b²ti Φlov∞kem. A pak jsme se zaΦali uΦit my od poΦφtaΦ∙. Myslφme technicky. U₧ nevidφme sv∞t, ale jedniΦky a nuly. ╚lov∞k cht∞l toti₧ zakusit nepoznanΘ a "experimentoval", Φeho₧ se nejvφce dopustil ve h°e se slovy. ZaΦalo to brusiΦi, proÜli jsme amerikanizacφ a nynφ si libujeme v tom, jak dodat verÜ∙m technick² °ßd. Ji₧ to toti₧ nenφ Seifertovo poΦφtadlo nebo Nezvalova Pantomima, nynφ se modernφ bßsnφci stßvajφ futuristick²mi a tvo°φ bßsn∞ bez r²mu, vynalezli voln² verÜ, aby si trochu zjednoduÜili formu svΘho vyjad°ovßnφ, opustili p°edepsanou kompozici a ₧ijφ voln²m zp∙sobem bytφ, co₧ se odrß₧φ p°edevÜφm ve zmi≥ovanΘ experimentßlnφ poezii. NeskuteΦnß touha po svobod∞ a volnomyÜlenkß°stvφ.
P°etechnizovan² smysl ₧ivota je toti₧ tak daleko, ₧e lidΘ cht∞jφ po ne₧ivΘm stroji, aby se podφlel na tvorb∞ literatury. Mß psßt knihy na zßklad∞ n∞kolika pravidel, je₧ by mu byla nadiktovßna. Majφ tedy nakonec spisovatel∙m, kte°φ se d∞lφ o svΘ nejnitern∞jÜφ pocity, konkurovat studenΘ mechanismy? M∙₧eme si myslet, ₧e "strojovß" experimentßlnφ poezie je zaΦßtkem novΘ jazyko-technickΘ revoluce. Nebo si snad tito bßsnφci jen hrajφ? Vracφ se do d∞tsk²ch let a p°ibli₧ujφ i dosp∞l²m sv∞t tvar∙, barev, mo₧nostφà D∞lajφ ₧ivot jednoduÜÜφm a p°ijateln∞jÜφm..? P°iΦichneme si k papφru a cφtφme v∙ni r∙₧e, d²mu, oleje nebo podzimu. Jßsßme ve spoleΦnosti a nßhle se pono°φme do hlubokΘ propasti dekadence. Nebo si jen tak posteskneme, ₧e u₧ zase trpφme tφm "divn²m pocitem" a nikdo nßm nerozumφà S touhou po kontrapunktu jsem se tedy pokusila uvΘst fakta, kterß mluvφ s pozitivnφm nßhledem o experimentech v poezii. Mimoto nem∙₧eme konstatovat, ₧e experimentßlnφ poezie je absolutn∞ bez pravidel, jeliko₧ i ta nejsvobodn∞jÜφ demokracie, kterß zφskala ji₧ tΘm∞° globßlnφ uznßnφ a moc, musφ mφt svß pravidla a zßkony, bez nich₧ by nebyl spoleΦensk² jedinec schopen ₧ivota. A¥ se to tedy zobrazuje v opakovßnφ slov nebo vyzdvi₧enφm hlavnφho motivu, snad si auto°i jen vizußln∞ pohrßvajφ s tφm, co je zrovna napadneà Navφc celkov² efekt p∙sobφ dosti jednoduÜe, ale snad vychßzφ z toho, ₧e prßv∞ v tΘ jednoduchosti je skryta krßsa.
Experimentßlnφ poezie je tedy individußlnφm projevem. Pokud ji vezmeme jako novinku, kterß se projevila v zßvislostech na strojφch, znaΦn∞ ovlivn∞nß monitorem a klßvesnicφ, jß osobn∞ ji odsoudφm, jeliko₧ Φlov∞k mß vyu₧φvat mechaniku ne k tomu, aby nahradila jeho myÜlenφ a mozek, ale k tomu, aby mu usnadnila ₧ivot. Pokud vÜak bßsnφci cht∞li p°ijφt s n∞Φφm originßlnφm, povedlo se jim to a zßle₧φ na Φtenß°i, jestli nechß t∞ch pßr °ßdk∙, aby se mu vryly do duÜe.
P°i pohledu na tu zm∞¥ pφsmenek mßm divnej pocit. Nevφm o tom zhola nic, p°iblble musφm se smßt a v hlav∞ z toho mßm gulßÜ. Do jßsotu mi zrovna nenφ, spφÜ do toho oznaΦenΘho plßΦe, nevφm, jak vonφ vφtr, ale ten pion²r mi jej sebral z plachet. Op∞t se p°iblble sm∞ju a sna₧φm se vßm do oΦφ nalhat, ₧e tomu rozumφm. Berte m∞ s rezervou, jsem jen Φlov∞k.
Zjistil jsem, ₧e experimentßlnφ poezie je v∞ru zajφmavß v∞c. S elßnem sob∞ vlastnφm jsem se pustil do Φtenφ, a ouha, brzy jsem zjistil, ₧e jsem po jejφm p°eΦtenφ vlastn∞ nic nezjistil. Ztratil jsem vodφtko. P∙vodnφ slova, posklßdanß za sebou, b∞₧n∞ p°eΦtete a ona vßm n∞co sd∞lφ. N∞co, co lehce pochopφte, co si dokß₧ete pospojovat se zbyl²m textem. Ale tady? To radÜi nezkouÜejte. Brzo poho°φte jako jß. Prvnφ rada, kterou vßm dßm - nedφvejte se na ty verÜe b∞₧n²m pohledem. Zkuste to t°eba z boku, zespoda, nebo si je rozpoΦφtejte a p°eskakujte °ßdky. Spojujte jinΘ odstavce a hledejte n∞jakou logiku. Pokud to ud∞lßte podle mΘ rady, zjistφte, ₧e je vÜak k niΦemu. Ani Φist∞ logick² a chladnokrevn∞ pojat² p°φstup vßm dve°e do taj∙ experimentßlnφch neotev°e.
Nebude to v n∞Φem jinΘm? Je asi zbyteΦnΘ pokouÜet se najφt zßm∞ry autora. On tφm toti₧ mohl myslet cokoliv. Ale p°ece jen, zkusme to. Slovo "gulßÜ" a pφsmena r∙znΘ velikosti a tlouÜ¥ky. Autor m∞l z°ejm∞ hlad. Prvnφ pφsmeno tlustΘ, hlad roste. DruhΘ taky. Mß asi opravdu hlad. Ostatnφ vÜak pomalu chudnou a klesajφ k zemi. Äe by ho hlad p°eÜel? Snad. ╚tu dßl. VelkΘ tlustΘ è. tak u₧ mu zase kruΦφ v b°iÜe? Na jednom slov∞ by to snad Φlov∞k pochopil. Ale Üest gulßÜ∙ a ₧ßdn² knedlφk, pφsmenka podivn∞ tloustnou a mizφ, on snad um°e hlady. RadÜi tuto anal²zu opustφme.
A co takhle pou₧φt definici - "Slovo nenφ komunikativnφ prost°edek, ale materißl". Tahle chytr∙stka nßm jasn∞ °φkß, ₧e v tom nemßme hledat logiku. Nechejme prostor fantazii. V₧dy¥ tyto r∙znΘ patvary a sledy pφsmen jsou opravdov²m rßjem pro p°edstavivost. Zaujmou vßs a nechajφ snφt. Äe bych u₧ na to p°iÜel? I slova samotnß toti₧ dokß₧φ mluvit. A kdy₧ pozm∞nφte jejich tvar, zcela zm∞nφte jejich v²znam. Stanou se z nich t°eba i symboly. Ale hlavn∞, neomezφ vaÜi fantazii. Nechajφ vßs ve vaÜich p°edstavßch, proto₧e vßm ne°eknou, co p°edstavujφ. NeoznaΦφ jednoznaΦn∞ skuteΦnost.
Mo₧nß, ₧e jsem dosp∞l ke ÜpatnΘmu vysv∞tlenφ, ₧e vy jste tuto poezii pochopili jinak, ale to je prßv∞ to podstatnΘ. Proto₧e si ji mß ka₧d² Φlov∞k vysv∞tlit po svΘm. Mß si v nφ najφt tu svou logiku.