PESIMISTICK▌ ┌VOD
Bohumil Hrabal, jeden z nejv∞tÜφch (a to nejen Φesk²ch) spisovatel∙ XX. stoletφ, zem°el p°ed t°emi lety, kdy₧ b∞hem pobytu na ortopedickΘm odd∞lenφ nemocnice Na Bulovce ukonΦil 3. ·nora 1997 sv∙j ₧ivot skokem z okna.
P∙vodnφ verzi udßlosti traktovanΘ jako neÜ¥astnß nßhoda vyst°φdala hypotΘza o sebevra₧d∞, kterß byla podpo°ena Φetn²mi suicidßlnφmi zmφnkami v hrabalov∞ rozsßhlΘm dφle. Jestli₧e v otßzce sebevra₧dy jako₧to bezprost°ednφ p°φΦiny spisovatelova skonu panuje v souΦasnΘ dob∞ vesm∞s shoda, co se t²Φe vlastnφho motivu tohoto tragickΘho Φinu p°etrvßvajφ nadßle nejr∙zn∞jÜφ dohady a domn∞nky. V naprostΘ v∞tÜin∞ se jednß o laickΘ a mφsty ve svΘ stupidnosti a₧ bizarnφ myÜlenky (N∞₧nß holubnφ absurdita. - Odchod v duchu pßbitelstvφ. - Bohumil Hrabal nezahynul tragicky. - Poslednφ manifestace spisovatelovy surrealistickΘ v∙le.)
ÄIVOTOPIS
Narodil se v roce 1914 v Brn∞ jako neman₧elskΘ dφt∞ a tato skuteΦnost poznamenala jeho psychiku na cel² ₧ivot. "Ten m∙j sv∞t, to je ₧ivot v neman₧elskΘm b°ichu a trval² pocit strachu, kter² teprve psanφm jsem se sna₧il p°ekonat." P°esto₧e vystudoval prßvnickou fakultu, ₧ivil se p°evß₧n∞ d∞lnick²mi profesemi, od Üedesßt²ch let byl spisovatelem z povolßnφ. O₧enil se ve Φty°iceti dnou letech, man₧elstvφ z∙stalo bezd∞tnΘ, a svoji ₧enu EliÜku, kterß zem°ela v roce 1987, p°e₧il o deset let. D°φve ne₧ se stal kultovnφm autorem oblφben²m u kritiky i Φtenß°∙, pro₧il dlouhß desetiletφ jako literßrnφ outsider, p°elomov² debut p°iÜel kv∙li cenzu°e a₧ roku 1963, tedy krßtce p°ed autorovou padesßtkou.
Pravidelnß konzumace deseti piv vy·stila po lΘtech v zßvislost na alkoholu, avÜak kupodivu bez zßva₧n∞jÜφho t∞lesnΘho posti₧enφ. Takov²to ₧ivotnφ styl byl nerozluΦn∞ spjat s perifernφmi d∞lnick²mi "knajpami" a "paluÜemi" IV. kategorie, jejich₧ Ütamgasty byli p°φsloveΦnφ lidΘ na dn∞, zoufalφ ztroskotanci promarn∞n²ch ₧ivot∙. Tedy ₧ßdn² mramorov² stolek kavßrny Slßvie, u kterΘho decentn∞ popφjφ kßvu Φi vybranΘ destilßty takΘ b²val² kladensk² proletß° a Hrabal∙v vrstevnφk Ji°φ Kolß°, ale poblemtan² st∙l se strupem ho°Φice p°ischl²m k pivnφ skvrn∞ pronßsledovanΘ mastn²m kosoΦtvercem vydrßsan²m do d°evot°φsky otup∞l²m no₧em. Nedejme se zde zmßst lyrizujφcφmi filmov²mi adaptacemi Ji°φho Menzela, kter² i suicidßlnφ pokus v Ost°e sledovan²ch vlacφch podßvß jako veselou p°φhodu z koupelny.
Zßkladnφm ₧ivotnφm pocitem Bohumila Hrabala je toti₧ ji₧ od mlßdφ smutek. "Jß trp∞l v₧dycky splφnem nebo hlubokou melancholiφ." "Smutn² mladφk s kruhy po oΦima po probd∞nΘ noci zniΦen∞ zφrß jednφm sm∞rem." "Pocit ztroskotßnφ mu u₧ z∙stal, i kdy₧ byl dφt∞, hoch, mlad² mu₧." Ten byl doprovßzen strachem: "Lßska mu byla krßsn²m neÜt∞stφm, ze Ükoly m∞l pocit v∞ΦnΘho strachu, ₧e nese dom∙ ÜpatnΘ vysv∞dΦenφ."
Pocity splφnu a ·zkosti netrvaly samoz°ejm∞ stßle a i jejich intenzita kolφsala, navφc byly st°φdßny obdobφmi bujarosti a veselφ, tak₧e zßkladnφ, "Φern²" podklad Hrabalovy duÜe byl pro jeho nejbli₧Üφ okolφ p°ekryt povrchnφm nßt∞rem ₧ovißlnφho vyprav∞Φe a zapisovatele hospodsk²ch historek, historek vpravd∞ k popukßnφ. P°itom neboh² Hrabal proÜel za sv∙j ₧ivot mnoha zdrcujφcφmi krizemi (spφÜe psychick²mi ne₧ tv∙rΦφmi):poΦφnaje osudem neman₧elskΘho dφt∞te, ÜpatnΘho studenta, ne·sp∞ÜnΘho bßsnφka, zklamßvanΘho milence, nevydßvanΘho prozaika, zakßzanΘho spisovatele, obΦana vysl²chanΘho tajnou policiφ, tatφnka upßlen²ch knφ₧ek a konΦe ·d∞lem opuÜt∞nΘho starce a terminßlnφho sebevraha.
Cel² ₧ivot se z tohoto svΘho zßkladnφho problΘmu sna₧il dostat tak, jak to um∞l: alkoholem a psanφm. "Ale kdy₧ nemßte d∞ti, tak co mßte d∞lat? Nezb²vß nic jinΘho ne₧ se ob∞sit nebo psßt. Psanφ je obrana nejen proti nud∞, ale psanφm se Φlov∞k tak n∞jak lΘΦφ z melancholie."
Pojem "melancholie" je star² ji₧ n∞kolik stoletφ, v obecnΘm smyslu znamenß "smutn∞nφ", lΘka°skß v∞da zab²vajφcφ se duÜφ a jejφmi poruchami jej dlouho pou₧φvala jako nßzev pro zßva₧nou depresi.
DEPRESE
V devadesßt²ch letech prob∞hla v psychiatrii malß revoluce, kdy na zßklad∞ nov²ch poznatk∙ o podstat∞ duÜevnφch proces∙ a jejich ·sp∞ÜnΘm ovlivn∞nφ modernφmi lΘky se zßsadn∞ zm∞nil pohled na n∞kterΘ duÜevnφ poruchy vΦetn∞ deprese. Dokßzala je definovat a vyznaΦujφ se nejmΘn∞ Φty°mi z nßsledujφcφch osmi p°φznak∙:
╖ Ztrßta pot∞Üenφ p°i Φinnostech, kterΘ byly dosud p°φjemnΘ
╖ Nedostatek emoΦnφ odpov∞di (tj. lhostejnost)
╖ ╚asnΘ rannφ probuzenφ
╖ Nejh∙°e se Φlov∞k cφtφ rßno
╖ CelkovΘ zpomalenφ pohyb∙ a myÜlenφ nebo naopak podrß₧d∞nost
╖ Ztrßta chuti k jφdlu
╖ V²razn² ·bytek nebo naopak zv²Üenφ hmotnosti
╖ Ztrßta libida
StruΦnΘ, ale v²sti₧nΘ vylφΦenφ depresivnφ epizody pro₧itΘ v mlßdφ popsal Hrabal ·sty svΘ maminky. "U₧ k nßm nikdy nep°iÜla a m∙j syn z toho onemocn∞l, p∙l roku byl nemocn² tou nespavostφ, straÜliv∞ zhubnul, bylo to ·mrtφ v rodin∞à"
Primßrnφ depresivnφ porucha nenφ vyvolßvßna psychoaktivnφmi lßtkami (nap°. alkohol), dß se tedy usoudit, ₧e u Hrabala Ülo o depresi prvotnφ, nikoliv sekundßrnφ, navozenou teprve dlouhodobou spot°ebou alkoholu. DalÜφ z depresivnφch epizod je lφΦena op∞t v erform∞, tentokrßt oΦima man₧elky EliÜky, kdy₧ autor netrp∞liv∞ oΦekßval sv∙j debut: "àu₧ ani nepil, jen v noci vyk°ikoval, ₧e skoΦφ z okna, ₧e se nechß p°ejet vlakem..." "àtam n∞kde le₧φ m∙j klenot, u₧ ani nechlastß, u₧ nemß sφlu ani mi skoΦit pod vlakà"
Ale ani nadeÜlou popularitu nesnßÜel snadno: "àkdy₧ si vzpomenul, ₧e zφtra na n∞j Φekß autogramißda, tak blil jako amina, celou noc nespal, tak jako p°ed svatbou, k°iΦel, ₧e nikam nep∙jde, a kdy₧, tak ho tam musejφ p°itßhnout pluhem, jako vzpurnΘho a neÜ¥astnΘho vola na jatkaà"
Nejen Φekßnφ na novou knihu, ale i jejφ vlastnφ publikaci si masov∞ oblφben² a kritikou oslavovan² autor odstonal pravideln∞ malou depresφ: "vydßnφm ka₧dΘ knihy zhubne o p∞t kilo, proto₧e mß poka₧dΘ ÜpatnΘ sv∞domφ - zdß se mu, ₧e sv²m psanφm n∞koho urazil nebo znechutil."
M┴NIE
Mßnie je zrcadlov²m opakem deprese. Jestli₧e v depresi je Φlov∞k sklesl², apatick², zoufal², nev²konn², zpomalen², pesimistick², v manickΘ fßzi je vesel², aktivnφ , rychl², optimistick², neunaviteln², p°ekypujφcφ nßpady, kterΘ zbrkle a n∞kdy ned∙sledn∞ realizuje, jeho myÜlenφ je charakterizovßno myÜlenkov²m tryskem a °eΦov² slovnφm p°φvalem - logorheou. Kdy₧ se depresivnφ p°φhody st°φdajφ s manick²mi zßchvaty, hovo°φme pak o bipolßrnφ afektivnφ poruÜe - maniodepresivnφ psych≤za. Pro pochopenφ Hrabalova ₧ivota i literßrnφho osudu nenφ ani tak podstatnΘ, jestli trp∞l Φistou depresφ, anebo maniodepresivitou, nebo¥ i obyΦejnß deprese m∙₧e b²t po odezn∞nφ epizody nßsledovanß kratÜφm a slabÜφm obdobφm hypomßnie.
V tΘto souvislosti je p°φznaΦnΘ, ₧e romßn Obsluhoval jsem anglickΘho krßle napsal Hrabal na jeden zßtah za osmnßct dnφ. TypickΘ rysy Hrabalova pozdnφho stylu se nßpadn∞ shodujφ s manick²mi symptomy: ned∙slednß interpunkce, chrlenφ v∞t spl²vajφcφch do dlouh²ch provazc∙ bez Φlen∞nφ na odstavce, veselΘ podßnφ i tragick²ch udßlostφ. "Jak jsme protahovali rakev oknem, zachytila o zßclonu a strhla garn²₧à a ta garn²₧ ude°ila pana ╚oliΦe do hlavyà"
SEBEVRAÄDA
Do souboru p°φznak∙ velkΘ depresivnφ epizody pat°φ krom∞ zßkladnφch p°φznak∙ deprese uveden²ch v²Üe takΘ pocity vlastnφ bezcennosti: "Ne·sp∞ch? -Jß." nebo nadm∞rnΘ a neodpovφdajφcφ viny: "Jß si nic neulehΦuji, jß ty pocity viny u sebe zvyÜuji, jß dokonce, kdy₧ se stane n∞co hroznΘho ve sv∞t, beru to tak, jako bych to ud∞lal jß nebo to bylo ud∞lßno mn∞."
Na nemocnΘho mohou dolehnout i psychotickΘ projevy, jak²mi jsou bludy a halucinace. "Pronßsledujφ ho hr∙znΘ p°φznaky, dnem i nocφ ho straÜφ monstr≤znφ vidiny podobnΘ Goyov²m stv∙rßm." NejnebezpeΦn∞jÜφm dΘmonem, kter² depresivnφho nemocnΘho m∙₧e Φφhat, je vÜak sebevra₧da. Sebevra₧edn² proces postupuje sice n∞kdy rychle, v₧dy ale postupn∞, ve stadiφch.
ZaΦφnß myÜlenkami o smrti, pokraΦuje p°es ·vahy o sebevra₧d∞ pokusem o ni a v nep°φznivΘm p°φpad∞ vrcholφ suicidem, kterΘmu bezprost°edn∞ p°edchßzφ obdobφ paradoxnφho zklidn∞nφ. V souΦasnΘ dob∞ se za p°φΦinu v∞tÜiny sebevra₧d (vΦetn∞ nedokonan²ch) pova₧uje prßv∞ deprese, v∞tÜinou nerozpoznanß anebo nedostateΦn∞ lΘΦenß. BilanΦnφm sebevra₧dßm reagujφcφm na extrΘmnφ ₧ivotnφ tragΘdii je vyhrazeno pouze malΘ procento.
Jak si povÜimli auto°i prvnφch nekrolog∙, je motiv sebevra₧dy v Hrabalov∞ literßrnφm dφle velmi Φast² (nap°. prvnφ verze Ost°e sledovan²ch vlak∙ Φi P°φliÜ hluΦnΘ samoty), v KliΦkßch na kapesnφku se toto slovo vyskytuje a₧ podez°ele Φasto. "Proto je tak mßlo sebevra₧d, proto₧e kdy₧ je Φlov∞k u prdele s dechem, zaΦφnß mφt nad∞ji a vφru, ₧e rakovinn² v°ed zmizφ, ₧e rakovinou zachvßcenΘ plφce oza°ovßnφm tu nemoc ztratφ, ₧e se stane zßzrakà" "Kdyby n∞kdo byl za¥ukal k panu MajakovskΘmu v tu jistou chvφli, tak by se neprßskl. StaΦilo by p°ekonat tu jistou chvφli, ale nikdo nep°iÜel, zkrßtka u MajakovskΘho to muselo b²t jako u m∞, prost∞ Φekalà"
Devdesßtß lΘta, tedy rok svobody, trßvφ Hrabal v tak°ka permanentnφ depresi, kdy ji₧ nepomßhß ani "samolΘΦba" alkoholem, ani p°ßtelΘ poskytujφcφ v hostinci nev∞domky laickou psychoterapii. Do tΘ doby ·sp∞Ünß lΘΦba psanφm a kolß₧emi, arteterapie, takΘ zaΦφnß selhßvat, nebo¥ v d∙sledku depresivnφ apatie um∞lec ji₧ tvo°φ minimßln∞. Ve°ejnost je medißln∞ oÜßlena spoleΦnou fotografiφ Hrabala s prezidenty Havlem a Clintonem, zatφmco vnit°nφ sv∞t gΘnia je zredukovßn na bolest. "Od tΘ doby, co mi um°ela ₧ena, jeàrßno sebevra₧da, odpoledne jednou pivo a pak celkem Φty°i pivaàa tak a₧ do veΦera. èt∞dr² den: rßno sebevra₧daà"
Osmdesßtku p°ekroΦivÜφ autor je su₧ovßn bolestmi nohou a zad, jejich hlavnφ p°φΦinou vÜak nenφ vÜeobecn∞ traktovanß dna a artr≤za, ale somatizace deprese, projekce bolesti duÜe do bolestφ t∞la. K poslednφ hospitalizaci doÜlo koncem roku 1996 pro povÜechnΘ bolesti zad (vertebrogennφ algick² syndrom). B∞hem pobytu v nemocnici se pacient∙v psychick² stav zhorÜuje, stßvß se zcela apatick²m, nevstßvß z postele, hovo°φ pouze o smrti a po nezda°enΘm suicidßlnφm pokusu dne 25. ledna 1997 ("VΦera jsem cht∞l vyskoΦit z okna, ale nedoÜel jsem tam.") ukonΦuje po mnohaletΘm utrpenφ sv∙j ₧ivot poΦßtkem ·nora ·mysln²m p°epadnutφm p°es okennφ parapet.
OPTIMISTICK▌ Z┴V╠R
Vzhledem k Φetnosti v²skytu deprese, jejφmu ΦastΘmu podcen∞nφ ze strany okolφ a disimulaΦnφm snahßm nemocnΘho, kter² si typicky nasazuje obrannou masku (A po cel² ₧ivot se pak ztoto₧≥oval se slovy Rolanda Bartha: "KrßΦφm sice vp°ed, ale prstem ukazuji na svou masku, kterou jsem si nasadil, jako herec, kter² si usmyslil, ₧e bude d∞lat kaÜpara, ÜaÜkaà"), je zßkladnφm problΘmem deprese spφÜe rozpoznßnφ tΘto poruchy ne₧li jejφ lΘΦba.
Osud Bohumila Hrabala (ale takΘ jeho p°φtele Vladimφra Boudnφka Φi literßrnφch oblφbenc∙ Jacka Londona, Ernesta Hemingwaye, Sergeje Jesenina aj.) ve sv²ch fatßlnφch d∙sledcφch a₧ p°φliÜ nßzorn∞ potvrzuje, ₧e "s trhlinou v mozku nelze ₧φt".
Soudobß medicφna nßm vÜakumo₧≥uje tuto metafyzicko-serotoninovou propast ·sp∞Ün∞ zacelovat a p°edchßzet tak dalÜφm zbyteΦn²m tragΘdiφm.
zpracovala Veronika Radimcovß