Posledním tématem minulého pokračování byla doporučení, jak co nejvíce zjednodušit obnovu správné funkčnosti systému při jeho kolapsu. Po dokončení této části nás čeká malá exkurze do světa počítačů Macintosh a také něco málo pro ženy.

Pracovní den u počítače (6) - SW

Na disketu si překopírujeme ovladač pro myš. Ten je buď v samostatném adresáři, nebo v adresáři DOS. Zpravidla je součástí jeho názvu slovo „mouse“.

Je vhodné si na disketu zkopírovat také soubory: format.com, sys.com, fdisk.exe a undelete.exe. To vše zabere cca 500 KB.

c)      Windows verze 3.11

Ve Windows 3.11 zálohujeme mimo výše uvedených souborů též emm386.exe, smartdrv.exe, ifshlp.sys a himem.sys, které nahrajeme na systémovou disketu z adresáře Windows. U stejných souborů jde o nové verze.

Z adresáře Windows zkopírujeme soubory *.ini, *.grp a *.dat do libovolné složky, označené např. datem pořízení kopií (970721Z, 1997, červenec, 21). Po instalaci nového softwaru v prostředí Windows musíme tyto soubory znovu zkopírovat a změnit název složky na aktuální datum (dojde totiž k jejich aktualizaci). K tomu by měla postačit systémová disketa použitá v předchozím postupu. Velikost potřebného prostoru záleží na instalovaných aplikacích, ale většinou to přes 400 KB nebude.

d)      Windows 95 / 98

Vždy bychom si měli, a to buď už při instalaci, nebo dodatečně, vytvořit tzv. „spouštěcí disketu“. Ta nám pomůže při odstraňování problémů při startu Windows 95 (98). Počítač spustíme ze spouštěcí diskety a z ní potom diagnostické programy.

Dodatečně si disketu vytvoříme postupem Start/Nastavení/Ovládací panely/Přidat nebo ubrat programy a zde na kartě „Spouštěcí disketa“ stiskneme tlačítko „Vytvořit disketu…“.

Jiný způsob spočívá v zálohování registrační databáze. To provedeme postupem Start/Spustit. Do políčka zapíšeme regedit a po stisku tlačítka OK se zobrazí okno, ve kterém v nabídce Registr klepneme myší na položku Exportovat registr. Na stejnojmenném panelu označíme, že požadujeme celý rozsah, vybereme složku, do které chceme registr uložit (nebo stiskem prvého tlačítka v místní nabídce založíme nový objekt, např. složku REGISTR), a zapíšeme jméno souboru, např. 010721 (2001, červenec, 21). Po stisku tlačítka Uložit se nebude chvilku nic dít, vytváří se soubor s registry, který bude mít velikost přes 1 MB. Záleží na tom, jaký hardware a software máme instalovaný.

Při problémech s Windows 95 / 98 je potom oprava velice snadná. Poklepeme na soubor, např. 010721.reg a aktuální registry se nahradí těmi ze záložní kopie.

Je jasné, že nový soubor s kopií registrů musíme vytvořit po každém instalování softwaru a doplnění zařízení. Stále totiž potřebujeme mít zálohovaný aktuální stav registrů.

Ve složce WINDOWS jsou dále soubory system.dat a user.dat a také system.da0 a user.da0. Soubory da0 se vytvářejí automaticky jako zálohy souborů *.dat samotným OS při spuštění, ale zde se už bližšími detaily zabývat nebudeme (najdete je v některé z příruček Windows 95 a 98). Výše uvedený postup je nejjednodušší.

U Windows 95 / 98 se ještě krátce pozastavíme. Počítač zapneme, po zobrazení System Configuration (konfigurace systému) je průběh zavádění operačního systému jiný než u čistého MS-DOS nebo Windows 3.1 (3.11). Po cca 4 sekundách se začne startovat operační systém Windows 95 / 98.

Tyto 4 sekundy jsou důležité. Můžeme totiž zvolit jiný scénář, a to stiskem některé z funkčních kláves:

F4               provede se spuštění do prostředí příkazového řádku DOS. Pokud byl na vašem počítači před instalací Windows instalován systém DOS, zavede se ve své plnohodnotné podobě v aktuálně instalované verzi.

Shift+F5     všechny spouštěcí soubory se přeskočí a ocitneme se opět v prostředí MS-DOS.

Další klávesové povely použijeme spíše jen tehdy, vypoví-li nám Windows 95 (98) službu.

F5               systém Windows 95 (98) se spustí v tzv. Nouzovém režimu (též Stav nouze). Když Windows řádně nenastartují, většinou skončí samy právě v tomto režimu. Mnohdy stačí jej spustit a následně ukončit a systém se rozběhne. Nestane-li se tak, z vlastní praxe doporučujeme nezoufat a systém v nouzovém režimu klávesou F5 spustit ještě jednou.

Shift+F8     touto klávesovou kombinací potvrzujeme další postup natahování krok za krokem, což nám pomůže odhalit problémy.

F8               zobrazí se „Startovací nabídka systému Microsoft Windows 95 (98)“.

Počítače Apple Macintosh

Pro spuštění Applu stačí stisknout klávesu v pravém horním rohu klávesnice a z reproduktoru počítače se ozve uvítací tón. Po základním testu počítače se na spodní části obrazovky zobrazí Doplňky, Ovládací panely a nad tím dialogové okno s nápisem „Vítá vás Macintosh“.

Po natažení systému spatříme na obrazovce něco, co nám velmi připomene Windows 95. Ne, to není žert. Podobnost pracovní plochy Applů a Windows 95 není jistě náhodná. Každá firma se snaží od ostatních převzít to lepší. Nemohu si však, jakožto zatvrzelý „mekař“, odpustit poznámku, že pracovní prostředí, tedy to, s čím přichází uživatel do stálého kontaktu, je u Applů v hlavních rysech stejné už od roku 1987.

V horní části pracovní plochy je lišta s rozvíracím menu. Do lišty se přidává menu spuštěných aplikací, které nám nahradí některé systémové nabídky.

Operační systém

U všech počítačů Macintosh a počítačů s nimi kompatibilních se operační systém nazývá zcela prostě – SYSTÉM doplněný o pořadové číslo verze.

Od předchozích verzí se liší drobnými grafickými vylepšeními, uvnitř však doznal podstatnější změnu. Tato verze už poskytuje plnou podporu Open Transportu umožňující lepší komunikaci v lokální síti. Dalším vylepšením je integrovaný protokol TCP/IP (Transmission Control Protocol/Internet Protocol, protokoly pro spojení v síti Internet) a zjednodušení jeho nastavení. Mac může být nyní bez potíží připojen do unixové sítě nebo sítě Internet.

Operační sytém má vlastní ikonu ve složce Hard Drive. Po poklepání myší se rozvine okno s ikonami (složkami). Mimo jiné zde jsou Ovládací panely a Doplňky.

Ovládací panely jsou nedílnou součástí OS a umožňují nastavení parametrů systému a zařízení. Je zde např. panel Obraz a zvuk, kterým můžeme ovládat hlasitost výstupu a nastavit citlivost mikrofonu. Nastavujeme zde též rozlišení monitoru a jeho barevnou paletu. Vzor plochy slouží pro úpravu podkladu pracovní plochy obrazovky. Pro nastavení sítě je zde několik panelů, např. už zmíněný TCP/IP. Nezbytnou součástí OS jsou složky Předvolby a Písma. Do předvoleb se ukládá nastavení aplikací. Složka Písma obsahuje všechny fonty, které používá jak OS, tak aplikace.

Operační systém dále obsahuje Doplňky (to jsou ovladače), „malé“ programy a knihovny umožňující chod OS, ostatních aplikací a zařízení.

Tolik tedy o MacOS. Hlubší rozebírání podstaty Sytému by už zacházelo do přílišných detailů.

Počítač vypnete pomocí příkazu VYPNOUT v jednom z menu v horní liště.

Vidíme, že počítače Apple jsou velmi snadno ovladatelné a při všech operacích vystačíme pouze s myší. I když má jenom jedno tlačítko.

Nadstavby

Nadstavbou OS je kolekce ovládacích panelů s názvem Now-Menus. Ty umožňují např. přidat do horní lišty další čtyři menu, která si může uživatel přizpůsobit vlastním potřebám.

Páté menu se umístí na pozadí plochy obrazovky a vyvolává se myší. Do tohoto menu lze doplnit např. soubory, se kterými se často pracuje. To však samozřejmě není všechno. Now-Menus může do ikony složky doplnit značku pro obsahy příslušné složky. Součástí je též ovládací panel Now-Wysiwyg (What You See Is What You Get), který nám v nabídce aplikace zobrazuje fonty tak, jak doopravdy vypadají.

MacOS má omezený počet fontů. Aplikace Suitcase je pro správu fontů. Umožňuje například přiřadit různým aplikacím různé fonty, které nemusí být na pevném disku, ale třeba na externím zařízení a fonty použijeme podle okamžité potřeby.

Užitečným doplňkem je RamDoubler, který zvýší fyzickou RAM až třikrát a SpeedDoubler, který dokáže podstatně zvýšit provádění některých operací, např. kopírování souborů. Nortonské utility jsou obdobné těm, které se používají u PC.

Aplikace

Pro plné využití počítače samozřejmě potřebujeme aplikace. Všechny velké firmy zabývající se vývojem programů si uvědomují, že Apple má své místo na trhu, a proto vyvíjejí i software pro tuto platformu.

Ve světě „ohryzků“ shledáte kompletní Microsoft Office, Microsoft Internet Explorer, Netscape Navigator, Corel, ale i celou řadu specializovaných grafických programů pro kompletní DTP (Desktop Publishing, vydavatelství na stole) a pro prepress práce (předtiskové práce) jako jsou QuarkXPress, Adobe Photoshop a Illustrator.

Ovládání těchto aplikací je totožné s jejich ovládáním pod Windows. V dalších dílech našeho seriálu se budeme zabývat jednotlivými typy aplikací – na specifika ovládání ve světě Macintoshů speciálně upozorníme.

U Maců se stalo dobrým zvykem, že ke každému zakoupenému počítači dostanete balík programů obsahující multimediální encyklopedie a časopis Lunch, sadu programů od firmy Claris, se kterou můžete vést svou domácí agendu, vytvářet různé databáze a ne příliš složitá schémata. Samozřejmě nesmí chybět ani nějaká ta hra.

Aplikace napsané pro Mac nelze spouštět na PC. To je dáno rozdílností procesorů. Je tedy např. MS Word ve verzi pro PC a verze pro Mac. Dokumenty lze mezi platformami přenášet po síti bez problémů.

Na Macu je možné vytvořit disketu čitelnou v PC.

Pár slov k opravě systému

Pokud ráno přijdeme k počítači a on nás nezdraví svým obvyklým „Vítá vás Macintosh“, ale z černé obrazovky se na nás mračí silueta počítače nebo bliká ikona diskety, pak je zde problém. Co dělat.

Nejjednodušší formou opravy je přeinstalování OS. Co je k tomu potřeba udělat?

Ke každému počítači je dodáván CD s instalací systému a disketa nazvaná Diskové nástroje. Disketu je dobré mít zálohovanou a uloženou na bezpečném místě.

Předem se na případnou nepříjemnou situaci připravíme tak, že si zálohujeme důležitá systémová data uložená ve složce Předvolby, Ovládací panely a Doplňky. Ty najdeme ve složce Systém a jejich kopii uložíme na pevném disku mimo tuto složku, lépe však na disketu.

Z CD nebo diskety Diskové nástroje počítač spustíme. Po naběhnutí systému spustíme instalaci systémového softwaru. Máme na výběr buď plnou, nebo výběrovou instalaci. Běžnému uživateli doporučujeme plnou instalaci. Na závěr stačí počítač restartovat.

Abychom dostali zpět své pracně instalované Ovládací panely, Doplňky a Předvolby, zkopírujeme z vytvořené zálohy do nově instalovaných složek ta data, která nejsou duplicitní.

R.L.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                             

Mezi námi děvčaty

V prvních třech dílech tohoto seriálu jsme psali o hardwaru. V předchozích dvou dílech jsme se začali bavit o softwaru a budeme se o něm bavit i nadále. Už bylo řečeno, že teprve software umožňuje plně využít možností hardwaru. Budu oba tyto termíny glosovat z pohledu ženy u počítače.

Inspiraci mi dodal můj přítel, když jsem se mu ve slabé chvilce přiznala, že bych chtěla napsat něco o softwaru z pohledu „běžné uživatelky“. Zavrtěl hlavou a s úsměvem řekl: „Problém je v tom, že běžné uživatelce je jedno, co je hardware a co software.“ Moji chabou obranu porazil argumenty typu: Volala mi sekretářka ředitele, hezká dívka, že její počítač nepracuje, ovšem dostat z ní, co nepracuje a co potřebuje udělat, byl problém. Jediná rozumná odpověď, kterou jsem dostal, byla „... no, ta okénka“. Když jsem přišel a vysvětlil jí co a jak a že jde o Průzkumníka, kvitovala toto zjištění se shovívavým úsměvem „A co já s tím, od toho tu přece máme vás...“. Z toho plyne poznatek, že pokud nechceme my ženy nervovat pracovníky systémové podpory, musíme se naučit znát alespoň názvy programů, se kterými pracujeme, a základních hardwarových komponent svého počítače.

Pravda je, že pro většinu pracovníků systémové podpory je z profesního hlediska zajímavější hodiny bádat nad návrhem sítě, než nám vysvětlovat (podle jejich názoru) „triviálnosti“.

Po dlouhém rozvažování a bezcílném bloudění kurzorem myši po obrazovce (zástupná činnost, nahrazující okusování tužek, jelikož to vypadá nepatřičně, pokud se zároveň dotyčnou okusovanou tužkou evidentně nechystáte psát) jsem se rozhodla začít od základních pojmů a otevřela jsem slovník výpočetní techniky:

Software (SW) – jakékoli programové vybavení, programové prostředky. Systém, aplikační program, utilita. Programové prostředky, souhrn programů a dokumentace umožňující provoz počítače. Netechnická nehmatatelná část počítačového systému. Rozeznáváme systémový software (operační systémy) a aplikační software (textové procesory, databázové systémy, tabulkové procesory, ediční systémy, grafické systémy atd.). Programové vybavení je intelektuální výtvor nezávislý na nosiči dat, na němž je zaznamenán, je nehmotný a ke svému šíření vždy potřebuje hardware. V širším pojetí můžeme říci, že software má i programovatelná myčka nádobí.

Hardware (HW) – fyzické součásti systému zpracování informací nebo jejich část, např. periferní zařízení. Souhrn hmotných technických prostředků umožňujících nebo rozšiřujících provozování počítačového systému.

Firmware – leží na pomezí mezi hardwarem a softwarem, neboť sice obsahuje programy a funkce vytvořené programově, ale tyto programy jsou neměnné a nevyjímatelné, uložené v paměti ROM. Jde o startovací programy a nízkoúrovňové vstupní a výstupní instrukce. Možná touto definicí uvedeme leckterého odborníka ve výpočetní technice do rozpaků, i když startovací programy zná.

Zasedneme před monitor, vlastní „bedna“ je pod ním nebo vedle, klávesnice před námi. Ale to, co činí počítač práceschopným, nevidíme. A to je právě software! Fyzicky přicházíme do styku s hardwarem, ale pracujeme se softwarem (pomocí softwaru počítač ovládáme, komunikujeme s ním). Na počítači máme většinou instalováno více druhů softwaru a to, který použijeme, záleží na tom, co potřebujeme udělat.

Pro napsání dopisu spustíme jiný program (software), než pro vedení účetnictví. Od spuštění počítače je stále v pozadí software, operační systém pro základní ovládání počítače – zabezpečuje např. práci s disketami, pevným diskem atd.

Existuje mnoho více či méně specializovaných programů, které nám umožňují na počítači zpracovat de facto cokoli počínaje dopisem a výpočty přes naučné encyklopedie, tvorbu skladeb a filmů, hry a konče třeba horoskopem nebo kuchařkou. V současné době panuje trend kupovat „programové balíčky“ sdružující několik různých programů, např. pro práci s textem, tabulkami, pro vytvoření prezentace a umožňujících plánovat čas šéfovi i spolupracovníkům a posílat poštu.

Jak se starat o hardware, jsme si řekli dříve. Nyní si řekneme, jak se postarat o to, co je na počítači nejcennější, tedy o data. Přiléhavé je přirovnat pevný disk ke knihovně. V knihovně, což je disk, máme oddělení a regály, to jsou adresáře (složky) a podadresáře a v nich pak jednotlivé knihy – to jsou soubory.

První důležitou věcí je průběžné ukládání dat při práci. Dokud totiž neuložíme data, se kterými pracujeme, nějakým příkazem (každý program ho má trochu jiný a jinde uložený) na disk, existují data pouze v elektronické (operační) paměti a při „zamrznutí“ počítače, výpadku proudu atp. dojde k jejich definitivní ztrátě.

Už byl zmiňován problém organizace dat v tom smyslu, že svá data neukládáme do adresářů s programy. Při odstranění instalace programu můžeme o data přijít! A stačí nám vlastní soubory, natož ještě ty, které nám nic neříkají.

Zmíním se zde pouze o tom, že je vhodnější založit více adresářů, než vytvářet složitou mnohoúrovňovou stromovou strukturu, ve které se za chvíli stejně neorientujeme. Do adresářů je vhodné ukládat data tematicky, vyhneme se pak denervujícímu „kam jsem jen ten soubor uložila... jsem si jistá, že tu ten soubor někde byl... určitě tu byl... no jo, ale kde...“.

Pevný disk by měl být pouze pracovním médiem. Všechna data bychom měli zálohovat na diskety (a opravdu důležitá raději dvakrát). Nejlepší je provádět tuto operaci vždy po skončení pracovního dne; nepracujeme-li denně, tak alespoň jednou týdně.

Nenechávejme na pevném disku zbytečně soubory, se kterými nepracujeme – pouze zabírají místo na disku, snižují přehlednost – patří zkrátka na diskety.

A několik slov o virech. Blíže odkazuji na předchozí část seriálu. Nevyplatí se brát toto nebezpečí na lehkou váhu, neboť „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“ A zde to platí dvojnásob.

Mezi zásady ochrany proti virům patří nákup antivirového programu, pravidelné testování celého počítače na přítomnost virů, testování cizích disket a používání originálního softwaru.

Malá perlička: jeden můj kamarád si před dvěma lety koupil u poměrně známé počítačové firmy software – a ten už obsahoval počítačový virus Hasita, což není žádné „neviňátko“.

Další poznámka se tak moc nedotýká práce se softwarem, ale považuji za dobré se o tom zmínit: počítač si pokud možno „zaheslujeme“, zamezíme tak případnému nepovolanému zájemci dostat se k našim datům.

Poslední, co mě napadá k práci se softwarem, je asi toto: Pokud nevíte, jak dál, otevřete manuál; ono by možná nebylo od věci si ho přečíst, než začneme pracovat, dozvíme se tam občas něco zajímavého, ale v dnešní uspěchané době, kdy je potřeba hlavně něco rychle udělat...

Pokud nerady studujete z knih a připadá vám efektivnější a zajímavější diskuse a „okoukávání jak se co dělá“, seznamte se s někým, kdo tomu rozumí. Muži velmi rádi ženy učí (ovšem někdy to je časově a psychicky náročnější než studium manuálů).

PB

 

Krátké vysvětlení používané terminologie u software

Aplikační software je programové vybavení nabízející řešení určité problematiky. Jeho využívání je dáno licenčním ujednáním.

Shareware je označení programu, který lze šířit zdarma nebo jeho tvůrce žádá určitou částku od uživatele na další vývoj nebo další podporu, případně zaslání nové verze.

Freewarový program lze volně používat a šířit bez poplatků.

Public domain software je program „veřejný“ – můžeme ho volně šířit, upravovat i zasahovat do něj; tvůrce se vzdal veškerých práv.

Zvláštní skupiny:

GPL – program lze volně užívat, k dispozici je i zdrojový kód. Lze ho použít ve svých programech.

Addware – užívání programu je bezplatné. Zobrazuje se však nějaká reklama a z té je software zaplacen. Odstranění reklamy je nemožné a proti licenci.

PostCardWare – cenou za neomezené používání je zaslání pohlednice autorovi programu.

Enjoyware – cenou za neomezené používání je zaslání něčeho, z čeho by měl autor programu radost.

 
Zpět