Typy grafů v Excelu
Cílem této lekce bude seznámit vás s některými speciálními funkcemi tabulkových procesorů.
Není vhodné ukládat
soubory do adresáře (složky) se softwarem. U Windows 95 (98) je řešením společná
složka C: \Dokumenty. Pro většinu aplikací je již tato složka nastavená
automaticky.
Změnu implicitního
adresáře u Excelu všech verzí provedeme příkazem Nástroje\ Možnosti, resp. Předvolby
(Tools\Options), kde na kartě Obecné (General) složku uvedeme v položce Standardní umístění souborů, Výchozí umístění souborů (Default file location).
U Quattro Pro verze 6 se
pracovní adresář nastavuje po stisku tlačítka Vlastnosti. Vybereme položku Aplikace
a na kartě Volby souborů adresář
zapíšeme do políčka Adresář. Ve verzi
8 a 9 se automatické ukládání nastavuje příkazem Tools\Settings: na kartě File
Options nastavíme složku v položce Default
Folder.
U Lotusu verze 5
pracovní adresář nastavujeme zadáním příkazu Pomůcky\Nastavení v položce Adresář
pro formuláře; ve verzi 97 potom příkazem File\User Setup\1-2-3\Preferences, kde na kartě File Location doplníme složku do políčka
Workbook files.
Tabulku jsme vytvořili.
Ta už sama o sobě, je-li vhodně navržena a doplněna výpočty, poskytuje z
uspořádaných dat informace.
Tabulka však má jednu
nevýhodu, zachycuje pouze jednotlivé údaje. Chceme-li získat představu o
průběhu dat, je vhodnější data zakreslit do grafu.
V zásadě se rozlišují 2D
a 3D grafy. 3D grafy nejsou klasické trojrozměrné grafy v matematickém pojetí
se třemi proměnnými x, y a z.
Třetím rozměrem je u grafů v TP buď přidaná hloubka k 2D grafu (např. 3D
sloupcový graf, spojnicový), nebo jsou jednotlivé proměnné umístěny za sebou,
do hloubky.
Graf může být jako
plovoucí objekt na listu s daty (Excel, Quattro i Lotus) nebo na samostatném
listu (Excel, Quattro).
U grafu rozlišujeme osu
kategorií (osa X, např. měsíce) a osu
hodnot (osa Y, např. počty kusů). Do
grafu se zakreslují řádky nebo sloupce, které jsou datovými řadami, proměnnými
v grafu (např. střediska). Popis (identifikace) datových řad se nejčastěji
umísťuje po straně grafu jako legenda.
Graf může být doplněn
titulkem nebo i podtitulkem a popisy os. U vloženého grafu však každý popis
zmenšuje využitelnou plochu grafu a tak se popisy spíše omezují.
Všechny TP mají graf
sloupcový (Bar), pruhový (otočený sloupcový – Rotated Bar), spojnicový (Line),
XY bodový (Scatter), koláčový (Pie), prstencový (Doughnut) a paprskový (Radar)
a dále má každá aplikace speciální grafy, např. bublinový (Bubble), pruhový
(Strip) nebo povrchový (Surface) atd.
Grafy můžeme vytvářet v
každém tabulkovém procesoru. Jsou možné tři způsoby vytvoření grafu:
u volbou parametrů (Quattro Pro ve verze 9 to je příkaz v místní nabídce New Custom Chart),
u pomocí Průvodce (Excel od verze 5.0) nebo Chart Expert (Quattro Pro ve verzi 9 – příkaz hlavní nabídky Insert|Chart),
u pomocí předdefinovaného grafu (Excel, Quattro Pro – tlačítko v panelu nástrojů, Lotus a 602Tab).
Většinou postačí před
zadáním příkazu pro tvorbu grafu stát buňkovým kurzorem v oblasti, z níž chceme
graf vykreslit. Chceme-li vykreslit do grafu jen některé řádky nebo sloupce
tabulky, označíme nesouvislou oblast dat. U některých verzí TP nelze pro
zakreslení použít nesouvislou oblast, musíme proto nejprve zakreslit souvislou
oblast a následně nepotřebnou datovou řadu nebo kategorii zrušit. Většinou lze
nepotřebné sloupce nebo řádky tabulky skrýt a do grafu se vykreslí viditelná
oblast. Zobrazení jen viditelných buněk však musí být nastaveno v pracovním
prostředí TP.
U Excelu lze graf
vytvořit Průvodcem nebo stiskem klávesy F11. Klávesou F11 se vytvoří
předdefinovaný graf. Průvodce vyvoláme stiskem tlačítka Průvodce grafem v panelu nástrojů nebo příkazem Vložit\Graf (Insert\Chart).
Ve Quattro Pro verze 6
slouží k vytvoření nového grafu v samostatném okně příkaz Grafika\Nový graf. Zde najdeme i příkazy pro úpravu grafu. Můžeme
použít tlačítko v panelu nástrojů: vytvoříme jím předdefinovaný graf na listu s
daty. K tvorbě grafu v samostatném okně můžeme použít i místní nabídku.
U Quattro Pro verze 8 a
9 můžeme příkaz Insert\Chart použít
pro vytvoření grafu Chart Expert nebo po stisku tlačítka v panelu nástrojů
vytvořit implicitní graf. Označíme-li oblast buněk, stiskneme pravé tlačítko
myši a zadáme příkaz New Chart Window,
zobrazí se panel se čtyřmi kartami k určení datových řad, osy kategorií,
legendy, druhu grafu, titulků atd.
U Lotusu verze 5
vytvoříme implicitní graf vložený na list s daty příkazem Pomůcky\Graf. Můžeme též použít tlačítko v panelu nástrojů. U
Lotusu 97 se vytvoří implicitní graf na listu s daty příkazem hlavního menu Create\Chart nebo tlačítkem v panelu
nástrojů.
U tabulkového editoru
602Tab ze sady 602 Pro Suite se graf vytvoří příkazem Vložit|Graf nebo
tlačítkem v panelu nástrojů „Vložit graf“. V obou případech se
vytvoří implicitní graf, který lze dodatečně upravit.
Klepneme-li při vymezení
oblasti pro graf kurzorem myši na listu s daty, vytvoří se graf o implicitní
velikosti. Táhneme-li kurzorem myši, vytvoří se graf podle označené oblasti.
V Excelu 97 a 2000 se
vytvoří jen vložený graf o implicitní velikosti uprostřed dokumentového okna.
Jeho velikost lze dodatečně upravit.
V grafu můžeme takřka
všechny objekty dodatečně upravit; je možné změnit i typ grafu. Při označeném
grafu se do hlavní nabídky většinou doplní položky obsahující příkazy k úpravě
grafu. Pro úpravu můžeme použít příkazy místní nabídky, klepneme-li pravým
tlačítkem myši na objekt grafu; můžeme také použít tlačítka v panelu nástrojů
speciálně připraveného pro graf.
Před návrhem grafu je
třeba si nejdříve rozmyslet, co má graf vyjadřovat.
Obecně lze říci, že 3D
grafy vypadají působivěji, ale jejich čitelnost je mnohdy horší.
U 3D sloupcových grafů
musíme počítat s překrýváním řad, které jsou za sebou, proto by prvními sloupci
měly být proměnné s nejmenšími hodnotami.
Sloupcové a spojnicové
grafy mohou mít tři podoby. Běžnou, kde každá hodnota je jeden bod čáry nebo
jeden sloupec, kumulovanou, kde se pro jednu hodnotu na ose X (pro jednu
kategorii) hodnoty všech datových řad (proměnných) na sebe skládají, a takovou,
kdy je tento kumulovaný součet datových řad pro každou kategorii stejně vysoký
a roven 100 %.
U koláčového
(výsečového) grafu se zakresluje jen jedna proměnná. Více proměnných můžeme
zachytit v prstencovém grafu, pak je však čitelnost obecně horší. V těchto
případech je obvod kruhu vždy 100 %. Tyto grafy tedy vyjadřují relativní podíl
každé hodnoty na celku.
Speciálními typy grafů
jsou grafy min-max (Hi-Lo, HLCO), zvané též burzovní (Excel 97, 2000). U nich
je minimální a maximální hodnota spojená čárou a třetí je vynesena jako krátká
čára kolmá na spojnici. Tyto grafy bývají tří- nebo čtyřhodnotové. Bublinový
graf je zajímavý tím, že polohu bubliny určují dvě proměnné a velikost bubliny
je třetím rozměrem, který tak lze do grafu zakreslit.
Do grafu lze zakreslit i
různé šipky a dopsat poznámky. K tomu slouží kreslicí nástroje, které jsou nyní
součástí každého TP.
Velice často se pro
zachycení průběhu funkce y = f (x)
používá spojnicový graf místo grafu XY (XY
bodového). Výsledkem je potom zkreslený
průběh. U spojnicového grafu se uvažuje osa X
jako pořadová, např. dny, měsíce, pořadová čísla měření atd. Potřebujeme-li
tedy zachytit vzájemnou závislost dvou veličin, musíme použít jen XY bodový graf. Jak se změna typu grafu
promítne na jeho průběhu, ukazuje obrázek.
Grafy mohou průběh i
velice efektivně zastřít. Zastíracím manévrem bývají nestejné intervaly na ose X nebo výřez z horní části diagramu.
Proto bychom se měli podívat na popis os; není-li uveden, podíváme se raději na
něco zajímavějšího.
Velice často potřebujeme
do grafu zakreslit průběhy s rozdílnými měřítky, např. počet pracovníků,
náklady a výnosy po měsících. Na osu X
necháme vykreslit časové údaje. Na osu Y
však nemůžeme zakreslit společně počty pracovníků a finanční objemy. Průběh
vývoje počtu pracovníků by byl příliš stlačen k ose X.
Zde nám pomůže
zakreslení druhé osy Y, též tzv.
vedlejší, sekundární osy (secondary). Na jedné ose Y bude měřítko pro pracovníky a na druhé ose Y měřítko pro finanční objemy. V jednom grafu máme tedy oba průběhy
a můžeme je analyzovat.
Pro zvýšení názornosti
lze některé 2D grafy, např. spojnicový a sloupcový graf, kombinovat mezi sebou.
Nelze však kombinovat různé 3D grafy mezi sebou a 2D a 3D grafy do jednoho
grafu.
Sloupcové grafy
zvýrazňují plochu a spojnicové průběh, proto je tato kombinace pro některé
účely velice vhodná.
Grafy mohou posloužit i
k analýze průběhu a prognóze budoucího vývoje. Do grafu lze zakreslit různé
trendy vývoje.
V Quattra můžeme v grafu
průběh nahradit lineárním (Linear Fit) nebo exponenciálním proložením
(Exponential Fit) a různými způsoby shlukování hodnot. Pro shlukování
(Aggregation) lze použít jednu z osmi funkcí (SUM, AVG, STD, STDS, MIN, MAX VAR
a VARS). K vyhlazení rozptýlených hodnot se používá klouzavý průměr (Moving
Average).
Nejlepší možnosti
analýzy grafu poskytuje Excel. Do grafu lze doplnit jednu z pěti regresních
křivek (proložení), klouzavý průměr a chybové úsečky. Chybové úsečky se uplatní
např. u zakreslení přípustné tolerance hodnot.
Někdy je třeba graf
vložit do dokumentu. Tehdy je vhodné použít textový procesor ze stejného
balíku, ale není to podmínkou.
Postup:
1. označíme graf v tabulkovém procesoru,
2. zadáme příkaz pro kopírování do schránky,
3. přeskočíme do dokumentu textového procesoru,
4. zde zadáme příkaz Úpravy|Vložit (Edit|Paste Special) a vybereme vhodný druh vložení. Nejčastěji to bývá objekt zdrojové aplikace nebo některý z druhů obrázků. Za úvahu též stojí použít vložení s propojením – potom se změny v sešitu v tabulkovém procesoru promítnou automaticky do dokumentu v textovém procesoru.
Častá chyba – v dokumentu stiskneme klávesy Ctrl+V nebo se zadá příkaz Úpravy|Vložit (Edit|Paste). Data ze schránky Windows se vloží implicitním, a ne vždy vhodným, způsobem.
Kopírujeme-li graf
vytvořený v Excelu nebo Lotusu doplněný o šipky, textové komentáře apod.,
musíme před kopírováním grafu do dokumentu textového procesoru označit celý
graf a vložené objekty jako jednu skupinu. V Lotusu použijeme tlačítko Select several object a v Excelu Vybrat objekty (Select Objects) a graf objedeme myší.
Při kopírování grafu z
QPW 8 a 9 se většinou překopírují i vložené kresby a komentáře, aniž by bylo
nutné tyto objekty zahrnovat do jedné skupiny.
Přenositelnost dat mezi
tabulkovými procesory je celkem uspokojivá. Většinou je vhodné data ukládat po
jednotlivých stránkách. Načítání celého sešitu, či více stránek najednou,
provázejí často problémy. Způsob uložení dat v TP je přece jen složitější než u
textových procesorů nebo databází. Z toho pramení různé nepřesnosti při
konverzi dat, případně i nemožnost některé úpravy přenést.
Možné způsoby předání
dat mezi TP:
u Cílový TP umí načíst formát sešitu zdrojového TP.
u Sešit uložíme do formátu cílového TP.
u Sešit uložíme v nižší verzi TP, než ve kterém se sešit vytváří. Poslední verze nemusí být cílovým TP podporována.
u Sešit uložíme v takovém formátu, s nímž dovede cílový TP pracovat: např. pro přenos mezi Quattrem a Excelem je to formát Lotusu formátu WK1 a WK3.
u Tabulku (list sešitu) uložíme do univerzálního databázového formátu dbf (III+).
u Máme-li na počítači instalované oba TP, je možné data mezi nimi přetáhnout myší po oblastech nebo přenos uskutečnit pomocí schránky.
V každém případě:
Ø Je nutné přenos vyzkoušet.
Ø Musíme počítat s tím, že grafické efekty v tabulce se většinou nepřenesou nebo budou zkresleny.
Ø Grafy se ve většině případů nepřenesou, nebo budou vypadat jinak.
Ø Anglické funkce se ve většině případů přenesou.
Ø Doplněné analýzy, filtry, souhrny, scénáře atd., se nepřenesou.
U přesunu myší musíme
mít oba TP spuštěny. Označíme oblast dat a pak ji přetáhneme mezi sešity. U
Windows 95 (98) nemusí být obě aplikace zobrazeny vedle sebe, nemusí být
viditelné; lze použít přetažení oblasti na tlačítko aplikace zobrazené na
hlavním panelu nástrojů Windows 95 (98). Přetažením oblasti myší na toto
tlačítko se po chvilce aplikace zobrazí a můžeme táhnout myší na vhodnou buňku.
Data zapsaná do tabulek
nám sice poskytují přehledné uspořádání, ale velmi často se stává, že
potřebujeme data vyhodnocovat. Zajímá nás např. jejich tendence – trend, který
data sledují, případně jaké hodnoty lze očekávat v následujícím období.
Máme dvě možnosti
vyhodnocení dat. V prvém případě můžeme použít grafy, do nichž zakreslíme
regresní křivky, klouzavý průměr nebo agregace (shluky). O zakreslování těchto
křivek do grafů vytvořených ve Quattru a Excelu jsme se už zmínili.
Další možností analýzy
dat je použití funkcí, např. funkce FORECAST – odhad budoucí hodnoty na základě
lineárního trendu (Excel, Quattro Pro, Lotus verze 97). LINREGRESE (Excel),
LINEST (Quattro Pro) – vrátí matici popisující přímku, která nejlépe odpovídá
zadaným datům, LINTREND (Excel), LINTERP (Quattro Pro) – lineární trend,
LOGLINREGRESE (Excel), LOGEST (Quattro Pro) – vrátí matici popisující
exponenciální křivku, která prokládá zadané hodnoty, LOGLINTREND (Excel) –
exponenciální trend, TREND (Quattro Pro) – předpověď budoucího vývoje na
základě lineárního proložení, GROWTH (Quattro Pro) – předpověď na základě
exponenciálního trendu – a další funkce podle TP, nejvíce jich obsahuje Quattro
Pro.
Opomíjeným a málo
využívaným, ale přitom velice účinným nástrojem je tzv. zpětné řešení (Goal
Seek, Backsolver, Solve For), kdy máme vzorec a hledáme hodnotu proměnné, která
zajistí požadovaný výsledek vzorce. Např. máme vzorec pro výpočet produktivity
a hledáme výši nákladů pro zajištění požadované hodnoty produktivity. Tento
nástroj lze použít např. i pro výpočet hodnoty x v kvadratické rovnici ax2 + bx +
c, kde chceme dosáhnout požadované
hodnoty výsledku.
Vzhledem k tomu, že
výpočet je postaven na iteraci, můžeme hledat řešení pro libovolný vzorec. Zda
dospějeme k řešení, závisí na nastaveném počtu iteračních kroků, požadované
přesnosti řešení a na výchozí hodnotě hledané proměnné. Výchozí hodnota
proměnné může být zcela odlišná od výsledné hodnoty splňující výsledek vzorce.
Špatná volba však může způsobit, že iterační metoda nevede k výsledku. Většinou
však postačí změnit vstupní hodnotu; nejvhodnější je její hodnotu odhadnout.
Další metodou
využitelnou v tabulkových procesorech je analýza citlivosti (Table, What-if
table, „co když“ analýza). Jednoduchým způsobem, aniž bychom museli zapisovat
soustavu vzorců, zjistíme, jak se změna jedné nebo dvou vstupních hodnot
promítne do výsledku vzorce. Výchozím je vzorec a pod ním, případně vedle něho
umístěné hodnoty vstupní proměnné, které jsou zastoupeny tzv. zástupnou buňkou,
která se zadává do vzorce. Podle počtu proměnných se rozlišuje citlivostní analýza
pro jednu nebo dvě proměnné. Tabulka se po proběhlém výpočtu automaticky vyplní
výsledky (Lotus, Quattro) nebo vzorci (Excel), a tak názorně vidíme, jak změna
proměnné ovlivní výsledek.
Doplnění vzorců do
tabulky (u Excelu) má oproti doplnění výsledků (u Quattra Pro a Lotusu) výhodu
v tom, že můžeme měnit vstupní hodnoty a tabulka se automaticky přepočte. Jinak
musíme znovu zadávat příkaz pro vytvoření tabulky.
U Lotusu lze měnit
dokonce tři proměnné a vstupní tabulka je potom 3D. Na průsečíku řádku a
sloupce není vzorec, jako je tomu u analýzy dvou proměnných, ale hodnota třetí
proměnné. Hodnoty této proměnné jsou na dalších listech sešitu a tvoří třetí
rozměr.
Jde o velice zajímavý způsob
vytváření různých situací v jedné nebo více buňkách. Scénář (Scenarios) je
pojmenovaná varianta dat ve stejné buňce nebo buňkách. Vyvoláním scénáře se
změní zobrazené hodnoty v buňkách, aniž bychom museli údaje znovu zadávat.
Místo toho, abychom vytvářeli
rozsáhlé tabulky s různými kombinacemi vstupních hodnot, vytvoříme jen základní
tabulku a údaje měníme jako scénáře.
Hodnoty všech scénářů
jsou v pozadí buněk; zobrazují se jen hodnoty podle určeného scénáře.
Představme si tabulku z
citlivostní analýzy pro dvě proměnné (náklady a výnosy), jejichž možnosti jsou
uvedeny po pěti buňkách. V každé buňce mohou být tři různé hodnoty. A dále
mějme třetí proměnnou (počet pracovníků), která může nabýt tří hodnot.
Kdybychom nepoužili scénáře, měli bychom tři tabulky po 15 sloupcích a 15
řádcích. Každou tabulku pro jeden počet pracovníků. Při použití scénářů
postačuje jedna tabulka s pěti sloupci a pěti řádky. Ostatní varianty se
zobrazí vhodnou volbou scénářů. Úspora a přehlednost jsou nesporné. U Excelu
dojde k automatickému přepočtu, neboť se do citlivostní tabulky doplní vzorce a
změna vstupních hodnot se promítne v tabulce. U Quattra Pro a Lotusu musíme
znovu zadat citlivostní analýzu.
Podívejme se teď na
jednu možnost tabulkových procesorů – na list sešitu jako databázový seznam. Už
tradičně lze jak v Lotusu, Quattru Pro, tak i v Excelu načíst přímo (otevřít)
databázový soubor formátu dbf. Načíst „základní“ databázový soubor ve formátu
dbf umožňuje i 602Tab.
Zde má velkou výhodu
Excel: ve verzi 97 a 2000 má totiž 65 539 řádků, a můžeme tedy, teoreticky
vzato – na list zapsat 65 538 záznamů (v prvním řádku seznamu musí být názvy
polí). Teoreticky proto, že při praktickém experimentování se seznamem,
obsahujícím přes 50 000 položek, některé operace (např. opakovaná tvorba
souhrnů) zkolabují nebo trvají mnoho minut i na rychlém počítači. U Quattra Pro
můžeme mít nejvýše 16382 a u Lotusu 8191 záznamů.
Načtení databázového
souboru je mnohem častější, než bychom odhadovali. Většinou jsou totiž
ekonomické agendy (např. účetnictví, personalistika, skladové hospodářství,
evidence strojů a zařízení atd.) zpracovávány v samostatně naprogramovaných
aplikacích, kde výchozími jsou systémy pro řízení bází dat (Access, Paradox)
nebo vytvořené databáze (např. v C++). Jen některé aplikace však mají přímý
výstup do tabulkového procesoru. Není-li tomu tak, nastupuje převod, kde bývá
spojovacím můstkem nejčastěji databázový soubor formátu DBF.
S databázovým seznamem
načteným na list sešitu můžeme provádět stejné operace jako s tabulkou, můžeme
např. doplnit výpočty v řádcích a ve sloupcích.
S databází v TP můžeme
pracovat dvěma způsoby:
u Použít speciální skupinu funkcí zvaných databázové (Database).
u Použít příkazy menu.
Funkce umějí např.
vrátit součet v určeném poli (sloupci) pro záznamy (řádky), kde je v jiném poli
požadovaná hodnota. Můžeme tak např. sečíst náklady za určené středisko.
Všechny TP umějí záznamy
třídit (řadit, Sort), nejčastěji podle tří klíčů. Nyní je možné v Quattru Pro
verze 8 (9) třídit podle 5 klíčů a v Lotusu verze 97 nejsme nijak omezováni.
Excel dovoluje třídit podle tří klíčů (protože je zde aditivní třídění, lze
další klíče přidat, musí se však postupovat od posledního klíče) a lze zadat
vlastní seznam, podle kterého se bude třídit první z klíčů.
V práci se seznamy
nabízí nejvíce možností Excel: je zde pět příkazů. Mimo třídění můžeme vybírat
položky splňující kritérium (filtrovat je), a to jak automaticky, tak zadáním
podmínek. Je možné nechat vytvořit mezisoučty při změně klíčových polí; to bylo
výsadou databázových systémů. Pro prohlížení záznamů, jejich úpravu a doplnění
nových záznamů lze vytvořit jednoduchý formulář. Excel nabízí mohutný nástroj
pro získávání informací ze seznamů – kontingenční tabulku (viz dále).
Nové verze ostatních TP
obsahují už také více možností práce se seznamy; Quattro Pro verze 8 např.
obsahuje filtraci (Quick Filter) a další příkazy v nabídce Tools\Data Tools. Ve verzi 9 je příkaz pro spuštění filtrace Tools|Quick
Filter. Ve verzi 8 už není možnost vytvořit formulář, tato možnost je opět
dostupná ve verzi 9 – příkaz Tools|Data Tools|Form…
Lotus používá pro práci
se seznamy databázový systém Approach, na nějž má úzkou vazbu. Pomocí něho
můžeme vytvořit formulář, sestavu, kontingenční tabulku (dynamickou křížovou
tabulku) atd.
V některých situacích,
kdy jsou ekonomické agendy vedeny pod jiným operačním systémem než je MS-DOS,
je výstup z nich směrován do souborů pro tisk nebo do textové podoby. Do
tabulkového procesoru potom musíme načíst soubor, u něhož je nutné vyloučit
hlavičky sestav a prázdné řádky. K načtení slouží u Excelu buď přímo příkaz Soubor\Otevřít (File\Open), nebo příkaz Data\Text
do sloupců (Data\Text to Columns).
I u Quattra Pro a Lotusu
lze textový soubor načíst na list sešitu přímo příkazem Soubor\Otevřít (File\Open).
U Lotusu 97 zvolíme jako typ souboru všechny soubory (All, *) a vybereme
textový soubor obsahující záznamy. Procesor automaticky detekuje textový
soubor.
Jak jsme se již zmínili
v souvislosti s hromadnou korespondencí, tak zdroji dat mohou být
prostřednictvím ODBC ovladačů takřka libovolné databáze. I u TP se mohou data
z externích zdrojů prostřednictvím těchto ovladačů načíst do sešitů, na
listy do buněk. Závěr: víte-li, že jsou data v nějakém firemním programu,
obraťte se na informatiky, aby Vám data zpřístupnili. Většinou by to mělo jít –
jen chtít.