Možné způsoby zvýraznění textu podtrháváním
V tomto povídání o počítačích a programech uzavřeme část o
zásadách při práci s textem, dotkneme se krátce problematiky světa nakousnutého
jablka a několik slov máme i pro ženy za počítačem.
Vyznačování kurzívou je
velice vhodný způsob zvýraznění textu. Nenarušuje se souvislost textu, a přitom
je dostatečně nápadný. Tučné písmo upoutá pozornost. Kapitálky působí vzhledně
až vzletně.
Prostrkávání lze použít
jen výjimečně, protože text je hůře čitelný. Prostrkávaná kursiva se
nedoporučuje vůbec.
Existují v podstatě tři
způsoby, jak text podtrhnout. První spočívá v určení stylu „podtržené písmo“.
(Zadáme ho klávesovým povelem Ctrl+U.) Nevýhodou je, že jsou čáry těsně na
spodním okraji textu, což u velkého nadpisu nevypadá hezky a také paleta čar je
většinou dost omezená. Výjimkou je Word 97, kde je v nabídce devět různých čar
a ve verzi 2000 je možností dokonce 17. Druhou možností je zespodu ohraničit
odstavec. Znamená to však k textu přitáhnout zarážky, jinak by se podtrhl celý
odstavec až od okrajů. Třetí možností, pracnější, je čáry nakreslit.
Nadpisy můžeme zvýraznit
orámováním a podbarvením pozadí – ale s citem. Orientačně lze říci, že při
tisku na jehličkové tiskárně můžeme pro pozadí použít stupeň šedé do 20 % a při
tisku na laserové nebo inkoustové tiskárně do 40 %. Při vyšších hodnotách se
zhoršuje čitelnost.
Někdy můžeme pro
zvýraznění použít inverzi – světlý text na tmavším podkladě.
Ø V dokumentu bychom neměli hýřit fonty. Musíme vystačit se dvěma, max. třemi. K odlišení použijeme řezy písma (kursiva, tučné). Množství nainstalovaných fontů svádí k přeplácání dokumentu. Střídmost je na místě.
Ø Různé fonty použijeme pro různé příležitosti.
Ø Běžná velikost je 12 bodů, zmenšená 10 bodů a drobné poznámky 9 bodů. Nadpisy děláme 14 bodů a více.
Ø Pro textové procesory se nejčastěji použije font Times New Roman a velikost 12 bodů a pro tabulkové procesory potom Arial 10 bodů (12 bodů [12 pt] = 1 pica = 4,23 mm).
Ø Vlastní text se obvykle píše proporcionálním patkovým písmem (Times New Roman).
Ø Pro nadpisy se často používá bezpatkové písmo. Platí úzus, že font použitý jako hlavní nadpis (vstupní brána) se použije i pro nadpisy na nižší úrovni (pro branky). K odlišení se potom použije různá velikost a řez písma.
Ø Jednohláskové předložky a spojky, s výjimkou spojky „a“, nemají zůstat na konci řádku. Většina programů (Word Perfect, Word Pro, 602Text) umí vložit tvrdou mezeru klávesovým povelem Ctrl+mezerník. Ve Wordu to je Ctrl+Shift+mezerník.
Tvrdou mezeru můžeme ve Wordu vložit též kombinací kláves Alt+0176 – stiskneme klávesu Alt (levou) a při jejím držení vyťukáme na numerické části klávesnice 0176.
Ø Křestní jméno zkratkou a příjmení.
Ø Titul a jméno.
Ø Číslovky a zkratky jednotek (100,00 Kč), musíme-li dělit, na nový řádek napíšeme plný text 250 / korun.
Ø Datum napsané číslicemi, např. 15. 6. /2001. Není-li vyhnutí, oddělíme rok 16. června / 2001. Letopočet píšeme celý. Dvě místa se uvádí podle situace, např. INVEX 01.
Ø Zkratky, např. t. č.
Ø Slovo tak, že by se na další řádek přenesla pouze dvě písmena, např. rozděle-no.
Ø Mnoho dělených slov pod sebou – nevypadá to hezky. Připustíme nejvýše tři dělená slova pod sebou.
Ø Dělení slov nelze ponechat plně na textovém procesoru. Mohly by vzniknout vulgarismy, např. sex-teta, ko-ňadra, kni-hovna, spisova-tele...
Ø Spojovník se musí opakovat, např. česko-/-anglický slovník, aby nevznikl dojem, že jde o jedno slovo.
Ø Číslovky se nedělí.
Ø U poměru 3 : 1, ale sportovní výsledky píšeme bez mezer: Sparta-Slávia 1:1.
Ø Mezi číslicí a měrnou jednotkou, 100 W, 100 kg. Měrná jednotka ve funkci přídavného jména už bez mezery – 100W žárovka, 120kilová činka.
Ø Mezi znak paragrafu a jeho číslo, § 100 – (paragraf je bez tečky).
Ø Před peněžní jednotku, 123 Kč (měna bez tečky); u částky s desetinnou částí lze jednotku předřadit Kč 7,50.
Ø U data se mezery vkládají za dnem i měsícem, např. 26. 6. 2001, 26. června 2001.
Ø Tečka, čárka, středník, otazník, vykřičník se píší těsně za slovo. Další věta je od předchozí oddělena mezerou – to někdo zapomíná a potom se slova sousedních vět formátují jako nerozdělitelné sousloví. Pro procesor jsou slova oddělená mezerou a nikoli čárkou nebo tečkou.
Ø Zkratky, např.:
·
Lomítka, např. 3/4,
1000 m/s.
·
Násobky, např. 5x,
5násobek.
·
Desetinná čísla,
např. 17,00.
Ø Text mezi závorkami, např. (závorka). Je-li v závorce celá věta, je tečka v závorce. (Závorka v závorce se dělá hranatá, aby se [závorky] nepletly.)
Ø V běžném textu se před a za pomlčkou píše mezera.
Ø Rozmezí však píšeme bez mezer, 15–20.
Ø Ve významu proti píšeme bez mezer, Bohemians-Slávie.
Ø Znaménko minus je s mezerami po stranách, 7 – 5 = 2.
Ø Znaménko záporného čísla je však bez mezery –5 °C.
Ø Za číslicí udělat tečku, 1.
Ø Za malým písmenem závorku, a).
Ø Za velkým písmenem tečku, A.
Při finančním
vyjádření vkládáme oddělovače tisíců, nejčastěji mezeru. U matematického textu
se oddělovače tisíců nepoužívají.
Psaní procenta a
promile:
Ø Za číslovkou není mezera, pokud nahrazuje opisný tvar „procentní“, 3% úrok (tříprocentní úrok).
Ø Jinak se píše mezera, např. tomu věřte na 100 %.
Ø Teplotní stupně s mezerou, např. 17 °C.
Ø Obsah alkoholu nebo úhel bez mezer, 12°, 45°.
Ø Za názvy kapitol.
Ø Zpravidla za popisek k obrázkům.
Tři tečky na závěr (tzv.
výpustek), jako text „do ztracena“, se uvádí bez mezer. Po nich už tečka konce
věty nenásleduje. Tři tečky (jde o jeden znak) získáme klávesovou kombinací Alt
(levý)+0133.
Ø České uvozovky jsou na začátku textu dole a na konci nahoře.
Ø Pro uvození textu, „jež je už v uvozovkách, použijeme ‚vložené jednoduché‘ uvozovky“. (Opět první je dole a druhá nahoře.)
Ø Dolní dvojitou uvozovku zapíšeme kombinací kláves Alt+0132 a horní uvozovku kombinací Alt+0147. Dolní jednoduchou zadáme klávesami Alt+0130 a horní Alt+0145.
Ø Textové procesory umožňují psát horní a dolní indexy, a ty jsou menší – textový procesor to udělá za nás. Proto zapíšeme m2, a ne jen m2, H2O, a ne H2O.
Ø Jedničku budeme psát klávesou „1“, a nikoli jako na psacím stroji „l“ (el).
Ø Nulu budeme psát klávesou „0“, a nikoli písmenem „O“.
Ø Typograficky existuje rozdíl mezi spojovníkem, pomlčkou a minusem. Běžně se však rozdíl nedělá nebo se ani nedá zapsat.
Ø Pomlčka může zůstat na konci řádku, nesmí jí však řádek začínat.
Na závěr bychom se měli
na text podívat v náhledu a upravit případně grafické škaredosti. Např. můžeme
vidět, že se nám podařilo v textu udělat slušnou „řeku“ – bílá souvislá místa.
Ta nejčastěji vzniknou, nebylo-li použito dělení slov. Celý dopis může být
umístěný příliš nahoře a podpisy naopak hodně dole...
Dokument píšeme sami,
někdo přepisuje náš rukopis nebo ho pro někoho připravujeme. Vždy však nastane
fáze přečtení textu na papíře spojená s jeho opravou. Opravuje se různými
způsoby, většinou má každý svůj styl, pro ostatní více či méně nesrozumitelný.
Přitom však existuje seznam korekturních značek a znamének, která jsou
jednoznačná, srozumitelná a ověřená praxí. Vzhledem k tomu, že nejasným a
nevhodným značením oprav mohou vzniknout další vcelku zbytečné chyby, usnadní
nám i našemu okolí znalost korekturních značek a jejich používání mnoho práce.
Korektura je upravena normou ČSN 88 0410 – Korekturní znaménka pro sazbu. Časem
však došlo k některým modifikacím a doplňkům vyvolaným zpracováním textů na
počítači (DTP).
u Opravy vyznačujeme dvakrát. Jednou přímo do textu a podruhé na pravém okraji textu. Při větším množství oprav lze opravu zapsat i po levé straně (co nejblíže k opravovanému textu).
u Po straně se znaménka opakují ve stejném pořadí, jako jsou v textu, a to co nejblíže řádku s chybou.
u Stejný druh chyby v jednom řádku se odlišuje dodatečnou úpravou, nejčastěji doplněním praporku, zdvojením čáry atd.
u Stejné značky se mohou použít až po více řádcích, nejméně však pěti.
u Pro psaní korekturních znamének se používá černá, modrá nebo zelená barva. Píšeme kuličkovým perem nebo inkoustem.
Červená barva se pro korektury nedoporučuje. Tužka se může rozmazat, smazat... Inkoustem předejdeme sporům, kdo za to může, pokud se dokument rozešle s chybou.
u Jde-li o důležitou korekturu, každý list se podepisuje.
u Opravu zrušíme tak, že znaménko po kraji textu přeškrtneme a text podtrhneme tečkovanou (přerušovanou) čarou. V textu nic neškrtáme ani nemažeme. Tečkovaná (přerušovaná) čára znamená obecně, že původní text platí.
u Pro zvýraznění se někdy oprava v textu podbarvuje zvýrazňovačem.
u Poznámky pro toho, kdo bude text upravovat, se zakroužkují nebo umístí do „bublinové nápovědy“. Jde o odlišení od opravovaného textu.
u Při korektuře přepisu čteme nejdříve opravovaný dokument a teprve potom původní text. Zamezíme tím zafixování původní správné podoby, a tak přehlédnutí chyb.
u Dokument opravujeme raději s odstupem několika dnů, kdy nás s větší pravděpodobností napadnou lepší formulace.
u Před definitivním vyhotovením je vhodné dokument nechat přečíst někomu, kdo na něm nepracoval a tedy může snáze odhalit chyby vzniklé „slepotou tvůrce“.
Vlastní opravy provádíme
vždy od začátku dokumentu. Při opravě může totiž dojít k automatickému
přelomení řádku a stránky a mohou se tak vygenerovat nové nedostatky, např.
špatně rozdělená slova, oddělení hodnoty od jednotek, na stránce zůstane jen
nadpis...
Velkou popularitu si na
poli elektronické přípravy dokumentů a DTP zvláště získaly počítače Apple
Macintosh. Že měly s náskokem grafický operační systém, jsme si už řekli. Z
toho plynuly netušené možnosti, které tento grafický systém nabízel oproti
počítačům pracujícím ve znakovém operačním systému MS-DOS. Proto také
profesionální DTP studia pracovala a stále pracují na těchto počítačích. To, co
jsme si říkali o textových procesorech, měli uživatelé Maců již od roku 1988.
Počítač by však nestačil pro vytvoření perfektního dokumentu – nebo i celé
publikace. Musel k tomu být vytvořen i potřebný software a výstupní zařízení –
tiskárna. Na bázi softwaru to byl jazyk PostScript vyvinutý firmou Adobe pro
zobrazování písem a program PageMaker, který umožnil slučovat text a grafiku do
jednoho dokumentu. Výstupním zařízením byla laserová tiskárna, která dokument
vytvořený v elektronické podobě převedla do tištěné podoby. Pro kvalitní vstup
obrázků byl nutný skener a pro výstup osvitky (slouží pro vytváření předloh pro
tisk). To vše umožnilo dosáhnout vynikající kvality s podstatně menšími náklady
než při dřívější ruční sazbě. Laserové tiskárny a skenery jsou už dostupné za
rozumné ceny – a tak „téměř každý“ může vytvářet profesionální publikaci. Chce
to však přece jen něco, co stroj nenahradí – zkušenost a invenci.
To, co jsme si řekli o
textových procesorech pracujících v prostředí Windows, platí o stejných
aplikacích pracujících na počítačích Macintosh. Přední výrobci softwaru vyvíjí
aplikace jak pro Windows (PC), tak pro Systém (Macintosh).
RL
Co v dnešním pokračování
našeho dodatku pro jemné pohlaví u počítače napsat? Předchozí čísla, podle mého
názoru, postihla základní momenty při psaní textů.
Všichni potřebujeme
poměrně často napsat zprávu, něco někomu sdělit prostřednictvím dopisu... –
písmo je koneckonců jeden ze způsobů komunikace mezi lidmi. Jistě se najdou
situace, kdy je vhodné psát ručně, ale všude tam, kde bychom dříve využívaly
psací stroj – zejména tedy pro psaní oficiálních zpráv, obchodních dopisů –
můžeme nyní využít počítač. Jak jsme si řekli v jednom z předchozích čísel,
počítač sám o sobě je neživý stroj a aby mohl cokoli dělat, potřebuje k tomu
software, programy. A programy pro zpracování textu patří mezi nejpoužívanější.
Programy pro zpracování
textu jednoduché na ovládání (a tedy i s méně možnostmi) se nazývají textové
editory a dají se přirovnat k psacímu stroji. Mezi jejich představitele patří
notoricky známá T602 (pracovala pod DOS a začínal na ní téměř každý), Write
(součást Windows 3.x) či WordPad (součást Windows 95 i 98). T602 bychom ještě
před několika málo lety našly v každé kanceláři. Její výhodou je, že běží de
facto na „jakémkoli stroji“, což se o programech pod Windows říci nedá.
Složitější programy s
více možnostmi se nazývají textové procesory. Ty umožňují kromě základních
funkcí, jako je vkládání textu, jeho úpravu, tisk i další funkce. Mezi jejich
představitele patří např. WinText602, 602Text, Word Pro, Word, WordPerfect atd.
Tyto všechny procesory pracují pod Windows. Většina textových procesorů
umožňuje otevřít a pracovat se soubory vytvořenými v jiných textových
procesorech. Trendem nynější doby je, že se moderní textový procesor snaží plno
věcí udělat za nás automaticky (například odrážky, nadpisy i doplňování
slov...). Občas nám může pomoci, občas přivést v zoufalství.
Nejsložitější programy
pro zpracování textu jsou takzvané DTP (Desktop Publishing). Tyto programy
poskytují už možnosti, které takzvaný běžný uživatel ani nevyužije (jak kdosi
velmi vhodně přirovnal: „bylo by to jako jít s kanónem na vrabce“). Pomocí DTP
programů se sází noviny a vytvářejí publikace.
Na našem trhu se vyskytují
převážně cizí programy, českých je nesrovnatelně méně, a to platí i o textových
editorech a procesorech. Díky lokalizátorům však s námi cizí programy
komunikují česky. Běžní uživatelé jsou zvyklí spíše na lokalizované (počeštěné)
verze programů, „profesionálové“ mají v oblibě spíše originální anglické verze.
Na našem trhu se vyskytují lokalizované verze většinou v těsném závěsu za
originálním programem.
Naučit se ovládat
program je však pouze první krok k tomu, abychom byly schopni napsat kvalitní zprávu.
Tím druhým a neméně důležitým by mělo být seznámení se se základy typografie
(nauky o písmu, sazbě, tisku, tvorbě tiskovin). Bohužel se čím dál více
setkáváme s opomíjením tohoto kroku, a to i u profesionálních tiskovin, jako je
technická literatura nebo beletrie.
Mé znalosti nejsou tak
dobré, abych mohla školit typografii (a není to ani posláním tohoto článku),
proto zmíním pouze stručně pár podle mého názoru základních postřehů, kde jsou
dělány největší chyby. Jak jsme si řekli, každý styl písma navozuje určité
asociace. Proto bychom si měli nejprve rozmyslet, zda píšeme závěrečnou zprávu
pro ředitele, objednávku na zboží či milostný dopis (vzhledem k tomu, že
textové procesory většinou umožňují hromadnou korespondenci, psaní dopisů na
počítači nám může usnadnit mnoho času a práce).
V jednom dokumentu
bychom neměli používat více než tři znakové sady písma. Jeden na hlavní nadpis,
druhý na podnadpisy a třetí na hlavní text. (Pozor, ne všechny sady písma lze
navzájem kombinovat.)
Důležité pasáže v textu
bychom měli zvýrazňovat pomocí řezů – kurzívy nebo tučného písma. Podtržení
bychom si měli nechat pouze na nadpisy. Vyvarovat bychom se též měli přílišného
barevného ztvárnění textu. Přehnaně graficky vyvedený text nepůsobí ani
profesionálně, ani hezky, ba právě naopak – chaoticky a nevyrovnaně. Uvědomme
si, že nejen co napíšeme, ale i jak to napíšeme o nás něco vypovídá...
Na co bychom si tedy
měli dát pozor? Na informační a vypovídací schopnost textu (co a komu vlastně
chceme sdělit), čitelnost (formát papíru, velikost písma, oddělení jednotlivých
pasáží textu...) a estetickou úroveň (o té byl celý předchozí odstavec). Stále
bychom měli mít na paměti, že za obsahovou část zodpovídá vedoucí, grafická
úprava je však vizitkou naší profesionality a citu. Nesmíme se nechat
„zblbnout“ požadavky na „super výjimečný“ dokument. Musíme vzít v úvahu
adresáta a cíl, pro který je dokument vytvořen. Podpis šéfa z nás tuto
odpovědnost nesejme, i když bude dopis vypadat přesně podle jeho přání.
Co se týče vlastního
psaní, napadá mě, že bych ještě něco chtěla říci těm, kteří psali delší dobu na
psacím stroji a tedy pro ně mohou být menším či větším problémem určité návyky:
Předně, na rozdíl od psaní na psacím stroji bychom neměli každou řádku
ukončovat „tvrdě“, klávesou Enter – ta se použije až na konci každého odstavce.
Textové procesory mají automatické zarovnávání, nemusíme tedy hlídat konce
řádků. (Musíme ale hlídat slovní spojení, která rozdělena být nemají – např.
1000 Kč.)
Pro centrování nebudeme
text rozměřovat a vkládat mezery. Od toho máme příkaz pro centrování nebo
můžeme použít tabulátor „centrování“. Potřebujeme-li text podtrhnout, neděláme
to vkládáním rovnítek na řádku pod textem, ale použijeme řez písma podtržení...
Text můžeme kdykoli
upravit, nemusíme se tedy tolik soustředit na případné překlepy nebo chyby.
Potřebujeme-li v textu
přehodit slova, věty nebo celé pasáže textu, nemusíme je přepisovat, můžeme
použít funkci přemísťování...
Já osobně při psaní
nepříliš dlouhých, ale složitějších dokumentů preferuji ten přístup, že nejprve
napíši holý text, ten potom kontroluji na pravopis a nakonec formátuji a
graficky upravuji – ale to je už individuální přístup k práci, o kterém se zde
mohu nanejvýš zmínit, nikoli ho doporučit jako jediný správný.
Petra
Brožová