Hlavní ergonomické zásady, které by mělo splňovat počítačové pracoviště a optimální poloha těla při práci u počítače
Vzdor právě uvedenému
bonmotu bychom vám v našem seriálu rádi dokázali, že to ve skutečnosti nemusí
být tak zlé. Ale dovolte nejprve, abychom se představili. Články pro vás
připravil kolektiv autorů: Milan Brož, Petra Brožová (mj. koutek pro paní a
dívky), Martin Lanc a Radek Lanc (koutek pro počítače
Macintosh). Za námět vděčíme mnoha tichým společníkům, kteří nás svými dotazy
přiměli psát o počítačích právě pro ně.
Nezaměříme se na
konkrétní produkty, i
když na nich budeme leccos
vysvětlovat. Budeme psát o obecných rysech pro určitou
skupinu společných. Např. při psaní o textovém
editoru probereme formátování a zabruslíme i do základů grafické úpravy dopisů... Jsme si vědomi, že nebude lehkým
úkolem zachytit společné rysy různých produktů – držte
nám palce.
Jisté mantinely jsme si
dali. Budeme si povídat o softwaru do kanceláře (ale
nejen do ní) pracujícím v prostředí grafického
uživatelského rozhraní (Windows a MacOS). Nebudeme popisovat účetní software
ani software pro burziány. Zmíníme se o specifice
počítačů „s jablíčkem“ – Apple
Macintosh.
S počítači pracuje i krásnější polovina lidstva,
která má k počítačům přece jen trochu jiný přístup, a proto se občas na její příslušnice obrátíme zvlášť. Ne, milé dámy, vůbec
vás nepodceňujeme – osloví-li vás náš seriál, bude nám to velice milé
a za případné podněty předem děkujeme. Připomínky
můžete (samozřejmě i
vy, pánové) psát do redakce Chipu
(také na e-mail chip@vogel.cz) nebo
autorům (mibroz@mbox.vol.cz).
Náš seriál vás chce, jak
už z názvu vyplývá, provádět pracovním dnem u počítače. Přicházíme do zaměstnání a ještě než
počítač zapneme, je tu šéf s úkolem napsat dopis. Je to
„súrné“, přímo od ředitele! Znamená to zpracovat rozbory a půjde to na představenstvo – to znamená
slušnou úpravu, přidat grafiku... ach jo!
Takže, rychle zasednout
k našemu – dosud
tichému – společníkovi, osobnímu počítači. Nejprve se však
podíváme, „koho“ to vlastně máme před sebou. Zatím jen kovy, nekovy, polokovy,
umělé hmoty a ztuhlý roztok – sklo. Po
připojení na elektrické napětí se z toho všeho
stane velice složitý systém. Jako u každého
skutečného systému (nejen slovně deklarovaného) zde můžeme rozlišit prvky,
vazby a chování. (Ono totiž obecně řečeno, když něco z toho chybí, tak to systém není – byť by to
řekl i politik.)
Jaké že má náš počítač prvky (subsystémy)? Na první pohled
vidíme skříň počítače (s jakýmisi
„vnitřnostmi“), monitor, klávesnici, myš a tiskárnu. To je standardní sestava počítače. Dále můžeme
mít připojený skener pro vstup
grafických informací, pro děti joystick,
u technických pracovišť se místo myši používá tablet (digitizér) – deska, po níž pohybujete zaměřovacím křížem s tlačítky, a k vnějšímu světu se počítač
připojuje přes modem... Vazby zprostředkují kabely a chováním nás, většinou, počítač nemile překvapí. Udělá totiž přesně to, co mu
zadáme, a nikoliv to, co jsme si přáli (a chyba bývá takřka
vždy v nás). Většinou očekáváme, že nám počítač z toho, co známe (data), vytvoří něco, co neznáme (informace).
Zdůrazněme hned na
začátku, že to, co mrtvé hmotě počítače zvané technické vybavení (hardware) „vdechne duši“, je programové vybavení (software),
a teprve ono na hardwaru vynutí požadované chování.
(Základním programovým vybavením je tzv.
operační systém –
teprve ten dělá z počítače stroj na zpracování dat.) O softwaru si však budeme podrobněji povídat
později.
Nyní něco ke struktuře počítače. Každý počítač má
tyto nejdůležitější části (zkusíme je zde připodobnit člověku):
u procesor provádějící výpočty, spolu s pamětí pro uložení právě zpracovávaných (aktuálních) dat a sběrnicí, která to vše spojuje ve funkční celek – to vše je jako náš mozek a mícha;
u vstupní zařízení – klávesnice, myš nebo modem, to jsou naše oči, uši, hmatové a chuťové buňky, zkrátka vše, čím získáváme informace;
u výstupní zařízení, hlavně obrazovka, tiskárna, reproduktory jsou jako naše píšící ruka, hovořící ústa, mimika, to vše informuje okolí o výsledcích činnosti „mozku“;
u
vnější paměť, např. diskety, CD-ROM – pro nás je to
knihovna, blok, poznámky, zde máme uložena data, s nimiž právě nepracujeme, ale budeme je někdy potřebovat.
(V počítačové mluvě
často také uslyšíte termín periferní
zařízení nebo jen „periferie“, který
souhrnně označuje všechna uvedená zařízení kromě „mozku“.)
První počítače byly
vybaveny jen disketovými mechanikami nebo magnetofonovými páskami, časem byl
kvůli potřebě stále větší paměti doplněn pevný disk. Pozdější potřeby si
vyžádaly i vznik mnoha dalších zařízení, jako je myš,
skener, CD-ROM, zvuková karta, modem... a jistě
vzniknou ještě další.
Jednotlivé počítače se
liší tvarem, velikostí, rychlostí, kapacitou, výbavou a cenou, ale všechny musí umět přijímat data, uchovávat je, zpracovávat je
a poskytovat výsledek – uvedené části proto najdeme v každém z nich. Standardní sestava je víceméně stálá. Provedení se však mění.
Myslet si, že si pořídíme počítač na dobu čtyř let, je iluze. Běžná tříletá
záruka na pevný disk většinou odpovídá (morální) životnosti celého počítače. Co
se změní? Mimo procesoru a potažmo základní desky
(motherboard), do které se všechny základní prvky vsazují a která vše propojuje, to budou paměti
(jejich rychlost, velikost a další vlastnosti musí udržet
krok se stále náročnějšími procesory) a staré
„šváby“, jak se slangově říká integrovaným obvodům (to
jsou ty malé součástky s mnoha nožičkami), musíme dát
do šrotu.
Delší dobu vydrží
disketová mechanika, klávesnice (nebudeme-li na ní svačit) a myš (budeme-li ji
čistit...).
Velmi čile se nám však
pod rukama mění software; ještě než se ho naučíme plně ovládat, už si můžeme
koupit jeho novější verzi. To bychom jistě uvítali, kdyby nový software
většinou nepotřeboval pro svou lepší činnost i nový,
výkonnější hardware (nebo jej přímo nevyžadoval).
Včera při obědě byla u vás
řeč o tom, že se mají do firmy koupit nové
počítače. Místní „guru“ prosazuje AMD K6 300 MMX a 32 MB RAM (na to, co děláme, to prý bohatě stačí neboť
ho sám má na stole a vyvíjí software. Externí konzultant tvrdí, že optimum
(cena/výkon a výhled) je Pentium II 366
MHz (provedení BOX, neboť je na něj 3 roky záruka), 64 MB RAM (to, že stále
více využíváme obrázky a pouštíme více aplikací najednou), rychlý pevný disk
(jeho kapacita u něho může být co nejmenší jaká se od dovozců nabízí, neboť u
nových disků je pro běžné potřeby již vždy dostačující a také, čím větší disk –
tím větší datová „žumpa“, takže kolem 4 GB), 17" monitor (rozhodně
kvalitní!, neboť oči máme jen jedny), 4 MB videokarta (to pro stabilitu obrazu
a větší frekvenci překreslování) a CD-ROM
s rychlostí 32×. (Jen aby to nakonec nerozhodl šéf – to by nám mělo ještě stačit co již máme 3 roky
– Pentium 133.)
Poznámka: Při stavbě
počítače se často zapomíná na to, že pevnost řetězu je dána jeho nejslabším
článkem. Konfigurace počítače by měla být proto vyvážená. Ne tedy např. 512KB
grafickou kartu pro 17" monitor, pomalý pevný disk k rychlému procesoru.
Pokud jste předcházejícím dvěma odstavcům moc nerozuměli, nezoufejte – vydržíte-li s námi až do finiše, bude to lepší.
Pro vás, kteří jste ještě neviděli, jak to vypadá uvnitř: v pravé části skříně je (vodorovně) základní deska s procesorem, paměťovými prvky atd., svisle jsou do ní zasazeny rozšiřovací karty (jejichž konektory vyúsťují navenek skrz zadní stěnu počítače), „krabičky“ v levém rohu je disketová mechanika a CD-ROM a pod nimi pevný disk, velký plechový kryt zcela vzadu zakrývá zdrojovou část (ta se stará o napájení jednotlivých komponent počítače vhodným napětím) a všechno dohromady to spojuje změť kabelů.
Dříve než se podíváme na
části počítače podrobněji, rozhlédneme se trochu kolem. Zastavíme se u ergonomických problémů a řekneme si, jak počítačové
pracoviště správně uspořádat. Měli bychom se snažit dodržet tato pravidla:
u
Vzdálenost očí od monitoru by měla být cca 60 cm, tj. na vzdálenost natažené ruky.
u
Střed monitoru má být asi 18° pod rovinou očí. Je-li
výše, může nás záhadně bolet za krkem.
u
Klávesnice má být v takové
výšce, aby paže v předloktí svírala pravý
úhel, pod zápěstí patří podložka tak, aby ruka nesměřovala příliš nahoru.
u
Před klávesnicí a po
jejích stranách je třeba mít volný prostor. Po jedné straně klávesnice musí být
místo pro myš. (Jen tak na okraj: jste-li praváci, zauvažujte o umístění myši po levé straně; naučíte-li se
ovládat ji levačkou, pravá ruka bude volná pro jiné úkony, např. pro psaní.)
u
Monitor nestavte před okno. Prudký přechod světla
dráždí oči. Nejlépe je umístit monitor před stěnu, na které je obraz s příjemným motivem.
u
Monitor umístěte tak, aby na obrazovce nevznikaly
odlesky – ty zvyšují únavu očí.
u
Vedle monitoru nestavte kovovou lampičku – dochází tak k sekundárnímu
vyzařování elektromagnetického pole. Stojan je vhodné umístit minimálně ve
vzdálenosti 30 cm od boku monitoru.
u
Monitory nemají být umístěny v řadě za sebou. Rozhodně nedopusťte, aby v kuželu EMI (elektromagnetického pole), který monitor ze zadní
části vyzařuje, seděl další spolupracovník. Ze stejného důvodu není dobré
opírat se o zadní část monitoru.
u
Monitory, přinejmenším ty, které nesplňují hygienické
normy (MPRII, TCO92, TCO95, resp. TCO99), by měly být doplněny skleněným
filtrem od renomovaného výrobce. Ale i u monitorů hygienickou normu splňujících oceníme
přinejmenším odstranění nepříjemných odlesků, které dobrý polarizační filtr
zabezpečí. Přednost dáváme vícevrstvým filtrům, neboť každá vrstva pohlcuje
jinou škodlivou oblast.
u
Normy MPRII, TCO92 jsou starší a k monitorům tyto
normy splňující je vhodné filtr pořídit. Rovněž tak k monitorům označených
nadpisem „Low radiation“ bez doplněné některé z výše
uvedených hygienických norem filtr pořídíme. K monitorům označeným
americkými normami přistupujeme tak, že skutečné hygienické normy nesplňují.
u
Vhodné je v práci u
počítače zařadit časté krátké přestávky na odlehčení očí.
u
Při práci v noci oči
méně unavuje, je-li přisvětlené pozadí monitoru. Ostatně tak jako u
obrazovky televizoru.
u
Další doporučení vyčtete z obrázků.
Také se můžete zamyslet, kolik nábytku určeného „pod počítač“ vyhovuje ergonomii „pro obsluhu“, nebo se přesvědčit na nejbližší výstavě kancelářského nábytku, že designéři snad mají zcela jiný cíl, než uživatele spokojeného i po několika hodinách sezení u počítače!
aneb, na co dát u počítače pozor:
u Prach. U disket jde o brusný materiál, na deskách uvnitř počítače zamezuje odvod tepla a na monitoru představuje velice nevhodný filtr (přes zaprášené okno se také nedíváte rádi).
u Kouř. Jde o obdobu prachu v jemnějším provedení.
u Tepelné šoky. Střídání tepla a chladu (obzvláště v zimě).
u Vlhko. Způsobuje korozi. Používat vodu na počítač nelze doporučit vůbec, je to obdobné jako mýt budík v umyvadle.
u Otřesy. Škodí především rotujícím částem, jichž je v počítači několik: pevné disky, diskety v disketové mechanice, kompaktní disk v mechanice CD-ROM a větrák. Otřesy mohou navíc způsobit i uvolnění propojovacích konektorů uvnitř počítače.
u Elektrické šoky. Správné pořadí zapínání je: tiskárna, monitor a nakonec centrální jednotka (ta je nejcitlivější a měla by být nejvíce chráněna). Vypínáme v opačném pořadí. Nikdy nevypínáme jakékoliv elektronické zařízení pouhým vytažením ze zásuvky a chceme-li počítač ochránit i před šoky přicházejícími z elektrické sítě (i ty mohou způsobit vážné poruchy), pozeptáme se alespoň po tzv. napájecím filtru (vypadá jako prodlužovací kabel nebo jako předřazená zásuvka, ale zároveň chrání před příliš vysokým napětím, které se občas, byť na velmi krátkou dobu, v běžné zásuvce může vyskytnout).
u Teplo. Počítač pracuje spolehlivě při pokojové teplotě. Chladnější prostředí mu prospívá, vysoká teplota (nad 50° C uvnitř skříně) způsobuje chybovost nebo úplné zastavení činnosti počítače, ne-li dokonce jeho poškození.
u Statická elektřina. Ta může zničit v počítači takřka vše a jejím zdrojem bývá právě uživatel. Zbavíme se jí např. tak, že se dotkneme radiátoru nebo si umyjeme ruce – přinejmenším vždy před otevíráním počítače. Nesedáme si na umělou hmotu a nenosíme oděvy z umělých materiálů, (raději ani boty na gumové podrážce), abychom se třením látky o podložku nenabili. Takže nesaháme na konektory umístěné na zadní části skříně počítače!
u Uvaříme si kávu nebo čaj – dávejme však pozor, kam šálek stavíme. Voda klávesnici nesvědčí a u notebooku může znamenat jeho zničení. Disketu může kapka kávy učinit nepoužitelnou.
u Před čištěním libovolné části počítače přístroj vypneme a vytáhneme přívodní šňůry ze zásuvky. Pro čištění nepoužíváme chemická rozpouštědla, prášek na nádobí, ani kovové nástroje – ty mohou být jen z umělé hmoty nebo dřevěné (např. seříznutá špejle).
u Pro stírání prachu je nejvhodnější látka, která nepouští vlákna. Měla by být vlhká, ne mokrá (proto je látka lepší než houba)!
u Na pracovišti kuřáků trpí nejen nekuřáci, ale i počítač. Kouř vnikne do disketových mechanik, na kontakty klávesnice, usazuje se na deskách počítače, znečišťuje tiskovou hlavu, špiní povrch obrazovky...
u Občas se v kanceláři stěhuje nábytek. Pohyb počítači nesvědčí, hlavně ne pevnému disku. Stačí nevelký otřes, hlavička vzdálená půl mikronu od disku svištícího rychlostí několika tisíc otáček za minutu se ho dotkne – pak je neštěstí hotové. Totální ztráta dat a možná celého disku následuje. Takže, je-li počítač zapnutý, nepohybujeme s ním ani o centimetr!
u Nesaháme na konektory na zadní stěně počítače. Počítač sice potřebuje elektřinu, ne však statickou. Proto se také raději ani zbytečně nedíváme dovnitř počítače. To přenecháme technikům.
u Doporučuje se jedenkrát do roka počítač otevřít a odstranit usazený prach. Pokud však chceme tuto operaci provést sami, omezíme se pouze na opatrné vysátí (lépe vyfoukání) prachu. Lepší je objednat si firmu specializovanou na čištění počítačů. Před otevřením samozřejmě odpojíme počítač od sítě a zbavíme se statického náboje! Prach vysáváme a jemně přisunujeme k hubici vysavače štětečkem. Na vnitřek počítače vlhké prostředky nepoužíváme vůbec.
u Otvory na monitoru nesmí být zakryty – nikdy na něj tedy nepokládáme papíry ani cokoliv jiného!
u Skříň počítače nepřirážíme ke stěně. Za počítačem i za monitorem necháme větší prostor pro ventilaci. Přiražení skříně ke stěně také nesvědčí konektorům (jak na monitoru, tak na skříni počítače), u nichž může dojít k poškození připojení drátků.
u Volné otvory po deskách a konektorech na zadní stěně počítače by měly být zaslepeny, aby jimi nemohl vnikat prach.
u Otvírání monitoru ponecháme výlučně servisní firmě. Můžeme připravit čistou deku nebo filcovou podložku, na kterou se monitor položí obrazovkou při rozebírání – zabráníme tak poškození obrazovky, nejdražší to části monitoru.
u Mezi dvěma zapnutími počítače počkáme 15 až 20 sekund, aby měl počítač čas na ustálení všech přechodových stavů, stabilizaci napěťových poměrů elektronických součástí a zklidnění setrvačných hmot pohyblivých součástí. Jinak se můžeme dočkat i toho, že náš počítač dopočítá.
u Mezi vypnutím a zapnutím monitoru počkáme alespoň pět sekund.
u Při rozpadu obrazu na monitoru (po obrazovce rychle přebíhají barevné pruhy), raději ihned počítač vypneme a přivoláme odborníka. Nevhodná frekvence vysílaná (ať už z důvodu špatného nastavení, nebo např. působením počítačového viru) grafickou kartou, může elektroniku monitoru poškodit.
u Počítač, monitor i tiskárna by měly být napájeny z jednoho napájecího okruhu. Je proto jistější použít prodlužovací kabel, tzv. PES (rozdvojky raději ne – některé jsou nevhodně propojené!).
u Napájení počítače musí mít zemnící vodič.
u Při bouřce počítač raději vypneme a šňůru vytáhneme ze zásuvky (ne všude je vedení chráněno před bleskem).
u Po příchodu zvenku do vyhřáté místnosti se nám mimo brýlí orosí i notebook. Musíme počkat, až se vytemperuje přibližně na teplotu okolí. Po bezprostředním zapnutí bychom také mohli jít hned do servisu! (To se ostatně týká všech elektrických zařízení, nedočkavost se nevyplácí!)
u Tam, kde hrozí riziko výpadků proudu, je vhodné pořídit záložní zdroj (UPS, Uninterruptible Power Source, Uninterruptible Power Supply). To je obzvláště důležité u databázových systémů, kde výpadek v nevhodném okamžiku může data poničit. Jinak většinou postačí práci průběžně ukládat na disk, přijdeme tak nejvýš o data od poslední úpravy. Násilné přerušení však nesvědčí vůbec Windows 95/98.
Při volbě počítače musíme uvažovat nejen dostatečný výkon počítače, ale také ergonomii pracoviště. Počítač nejsnáze zničíme mechanickým nárazem či otřesem hlavně za jeho chodu. Hardware nelze prakticky zničit softwarem – tedy programem. Programem můžeme zničit data, počítač však bude fungovat dál.
Nechceme čtenáře
podceňovat a odpustíme si proto výklad takových trivialit,
jako že tiskárna slouží k tisku ap. Všimneme si
hlavních rozdílů ve skupině stejných výrobků a těžiště
položíme na údržbu.
u
Kabely nenecháváme válet po zemi. Nejen, že o ně můžeme zakopnout, mnohem horší je, když
poškodíme konektory! Kabely proto necháváme volně viset nebo je položíme na
úchytky připevněné k zadní stěně stolu.
Nejde-li to jinak, pomůže alespoň izolepa a přichycení ke stolu.
u
Fixační šroubky konektorů lehce dotáhneme. Každý druhý
technik je nedotahuje – snad ve víře, že
příště je už nebude muset povolovat. Uvolněný konektor monitorového kabelu
často způsobuje například výpadek jednotlivých barev na obrazovce monitoru.
u
Kabely připojujeme jen při vypnutém počítači (technici
to sice nedodržují, ale ti si škodu opraví sami).
u
Ženy, (muži většinou nejsou tak pořádní) kabely
vzájemně nesmotávejte do úhledného klubíčka. Indukce mezi napájecími a datovými vodiči by mohla způsobit nesprávnou
činnost některých zařízení, např. tiskárny.
Vzhled a provedení skříně osobního počítače není z hlediska
funkce nejdůležitější. Postupně se ustálila tři základní provedení počítačové
skříně:
u
Plochá skříň,
tzv. desktopové provedení, je ve dvou
variantách. Jednak s „klasickou“ výškou
(od dob prvního osobního počítače IBM PC), jednak nízká – v provedení
slim line.
u
Věž čili tower (existuje ve třech variantách
podle výšky: minitower, miditower a bigtower)
je rozšířenější. Zabírá menší půdorys, časté umísťování přímo na podlaze však
pro ni není ideální – pomyslete na
větrání, prach, nárazy nohou a vysavače
při úklidu.
u
Portable
(tj. přenosný) je třetí, extrémně ploché provedení používané u notebooků a subnotebooků.
Velikostí
skříně je omezen jak počet vnitřních prvků (pevných disků, disketových mechanik
a jednotek CD-ROM), tak i jejich provedení. Např. nezbývá prostor pro umístění karet rozšiřujících
dále možnosti počítače, např. karty pro připojení do počítačové sítě, zvukové
karty; ty pak mohou být ve speciálním miniaturizovaném provedení, tzv. karty
PC-Card.
Řádná ventilace skříně
(i monitoru) je důležitá pro správnou funkci počítače a nakonec i pro jeho životnost. Tvar skříně tak ovlivňuje
větrání vnitřního prostoru. Čím menší je volný prostor uvnitř skříně, tím více
tepla se ve skříni hromadí. U věžového provedení se
částečně uplatní přirozené chlazení (teplý vzduch stoupá a odvádí teplo); i zde – stejně jako u ostatních provedení – chlazení napomáhá větrák.
Z hlediska dalšího
doplňování zařízení je nejvhodnější provedení miditower. Zde lze přidat i další
větrák pro zabezpečení intenzivnějšího chlazení. Jak jsme si již řekli
dříve, teplo součástkám počítače škodí, chlad prospívá.
Někdy se desktopové
počítače otáčejí o 90 stupňů a staví se na
výšku. Nelze to však obecně doporučit – ne všechny
pevné disky správně pracují v nestandardní poloze (nemluvě
o stabilitě tohoto postavení).
U provedení skříně tower
se setkáme s modernější konstrukcí ATX. Ta umožňuje snazší přestavbu a
modernizaci (upgrade). Nelze do ní použít „starou“, ne ATX-kovou základní desku.
Zde se setkáme s tím, že se počítač vypne automaticky po ukončení Windows.
Monitor se již vypnout automaticky nemusí, byť je napájen přes zdroj skříně.
Síťový vypínač umožňuje zapnutí a vypnutí skříně počítače.
Nikdy nevypínáme počítač, dokud jsme si na disk neuložili všechna data a neukončili jednotlivé aplikace, neukončili Windows (stiskem tlačítka
„Start“, dále příkazem Vypnout|Vypnout
a teprve po výzvě počítač vypneme).
U disketových mechanik vyjmutím diskety před zhasnutím kontrolky sice
většinou disketu nepoškodíte, hlavičky jsou spojeny mechanicky s tlačítkem na uvolnění diskety, ale o data přijít
můžete. S vyjímáním diskety je vhodné chvilku počkat (až
kontrolka zhasne) v prostředí Windows 95/98 (o nich se dozvíte více v kapitole o softwaru), aby na disketě nebyly jen názvy s prázdnými soubory, jak se to stávalo našemu nedočkavému známému.
Nechtěný restart použitím tlačítka RESET nebo
stisk hlavního vypínače může způsobit ztrátu dat; vymažou se všechna data z operační paměti, na pevném disku nebo disketě zůstanou – pokud se však na toto médium právě zapisovalo, mohou být i tato data
porušena a soubor by nemusel být čitelný.