Na hry prezidenta Havla na Φesk²ch jeviÜtφch moc Φasto nenatrefφte, skoro jakoby platilo, ₧e ôsejde z oΦφ, sejde z mysliö a od tΘ doby, co Vßclav Havel pro divadlo nepφÜe, nenajde se p°φliÜ re₧isΘr∙, kte°φ majφ chu¥ jeho hry o₧ivit pro divßky. V Praze se nynφ nask²tß zajφmavß p°φle₧itost, inscenace Jakuba èpalka ôAudienceö v Divadle v CeletnΘ s Janem Potm∞Üilem v roli intelektußla Va≥ka a TomßÜem Kargerem jako slßdkem jednoho nejmenovanΘho pivovaru.

Audience je zpoΦßtku nezßvazn² banßlnφ dialog. Diskuse se jen pomalinku odpoutßvß od t∞₧kopßdnΘho pivovarskΘho ôtak vy dneska p°ikulujete, Va≥ku ! A s k²m jste koulel ? ProΦ nepijete, pijte, tady pijeme vÜichniàö Van∞k, spisovatel v nemilosti, byl povolßn na kus °eΦi a slßdek jen s oklikami vybaluje, co₧e mu vlastn∞ cht∞l nabφdnout. V₧dy¥, jak ho tam tak vidφ ucucßvat pivo, vzpomene si nejd°φve na Bohdalku - ôZnßÜ Bohdalku, ₧e jo? A pozveÜ ji sem, ₧e jo?ö Teprve postupn∞ se na divßka vyvalφ realita sedmdesßt²ch let v celΘ svΘ barvitosti. Van∞k neujde pozornosti tajnΘ policie ani v chladn²ch sklepφch pivovarnick²ch a ôchudßkö slßdek u₧ nevφ, co by t∞m tajn²m na n∞ho °ekl. A tak mu ve svΘ dobrot∞ nabφdne teplΘ mφsto ve skladu za docela p°irozenou a kamarßdskou v²pomoc. V₧dy¥ ten tajnej ôje jeden m∙j kßmoÜ ze Ükoly, a znßÜ to, jednou pom∙₧u jß jemu, potom on m∞ a on to hlßÜenφ o tob∞ fakt moc pot°ebuje. A ty tak aspo≥ budeÜ v∞d∞t, co na tebe vφ.ö No tak.

Obchod skoro gentlemensk². A₧ na to mrazivΘ skoro. Ve èpalkov∞ inscenaci se povedlo, ₧e ob∞ postavy jsou plnohodnotn∞ vykreslenΘ, nejsou - obklopeni basami piv - ani karikaturami opilc∙ bez sv∞domφ a kouska rozumu v t∞le, ani nejsou nanebevyzvedßvßnφm hrdinstvφ disident∙. Na slßdkovi û vynikajφcφ TomßÜ Karger û se ukazuje amorßlnost doby, kterß ₧ßdnou morßlku nep∞stuje a jedinΘ, co vy₧aduje je posluÜnost. Slßdek nechce pochopit, co to znamenß zrazenφ vlastnφch princip∙, zrazenφ sebe. Nechßpe nebezpeΦφ tohoto zahrßvßnφ si s ônemorßlnφö mocφ. V jeho dobrßckΘ, chlapßckΘ pozornosti k Va≥kovi, vÜak cφtφme, ₧e by se mohla zvrtnout kamkoli.

InscenaΦn∞ je ôAudienceö strohß, pohyb na jeviÜti je minimßlnφ, a p°esto vhodn∞ a logicky rytmizuje p°etr₧liv² dialog. Jan Potm∞Üil v roli intelektußla je lidsky v nezvyklΘm prost°edφ nesv∙j, jen s nßmahou û jakoby jφ necht∞l v∞°it - odkr²vß absurditu slßdkovy nabφdky. TomßÜ Karger podßvß vysilujφcφ v²kon, je obhroubl² a zßrove≥ mazan² - Φi mazan∞ dojemn²? Äßdß kamarßdstvφ, opilecky smrkß Va≥kovi do kabßtu - ta Bohdalka dovedla v roce 1975 ale rozplakat! - a zdß se, ₧e ani nechßpe, co nabφzφ. V²kony obou podtrhujφ esprit dramatickΘ p°edlohy. Tak₧e je vhodnΘ p°ipomenout, ₧e sßm pan autor byl na premiΘ°e s novou ôAudiencφö spokojen.

Audience je pro Divadlo v CeletnΘ v p°epln∞nΘm hracφm plßnu typicky mal²m noΦnφm p°edstavenφm. Hraje se a₧ od 22.30 hodin, ale k poslednφmu metru stihnete i sklenku na baru. Nejbli₧Üφ p°edstavenφ je na programu v sobotu 28. dubna. Mezitφm ale Φekejte i na on-line rozhovor s TomßÜem Kargerem, jeho₧ datum vΦas jeÜt∞ up°esnφme.

(km)