Kamil Halbich, Ivan ╪ezßΦ a Klßra Cibulkovß hrajφ hlavnφ role v nadΦasov∞ pojatΘ verzi MoliΘrova nesmrtelnΘho dramatu a kdysi zakazovanΘ h°e ôTartuffeö divadelnφho sdru₧enφ CD 94. D∙le₧itou ·lohu zde sehrßvß takΘ prvnφ Φesk² ombudsman Otakar Motejl. LidskΘ pokrytectvφ, p°etvß°ka, slepß d∙v∞ra a pomsta byly, jsou a budou trßpit, ale zßrove≥ i pouΦovat lidstvo ka₧dΘ doby. AΦkoli sv∞t se nßm nezadr₧iteln∞ m∞nφ p°ed oΦima, m∙₧eme si b²t jisti, ₧e tyto lidskΘ vlastnosti neskonΦφ na smetiÜti d∞jin.
Tartuffe (Kamil Halbich), kter² skr²vß svΘ ·mysly a tu₧by pod rouÜkou dokonalΘ zbo₧nosti a nßbo₧enskΘ sebekßzn∞, najde svΘho oddanΘho obdivovatele v postav∞ bohatΘho Pa°φ₧ana Orgona (Ivan ╪ezßΦ). P°es nalΘhßnφ celΘ rodiny se Orgon nenechß p°esv∞dΦit o Tartuffov∞ p°etvß°ce a slep∞ d∙v∞°uje ka₧dΘ jeho v²mluv∞ Φi rad∞. Teprve ob∞¥ jeho man₧elky otev°e Orgonovi oΦi, avÜak a₧ potΘ, co Tartuffovi odkßzal cel² sv∙j majetek. OdhalenΘmu a poko°enΘmu Tartuffovi zraje v hlav∞ plßn na pomstuà
ScΘnickß ·prava, kterou vytvo°il Jan DuÜek, divßka mφsty opravdu p°ekvapφ. MoliΘre svΘho Tartuffa psal p°eci v sedmnßctΘm stoletφ, tak proΦ se na jeviÜti objevujφ takovΘ kulisy jako barevn² televizor, kter² nßs mφsty p°enßÜφ do naÜich dn∙? Nejv∞tÜφm Üokem je zßv∞r hry, kdy se na televiznφ obrazovce objevφ prvnφ Φesk² ombudsman Otakar Motejl se sv²m zßv∞reΦn²m ortelem nad odhalen²m pokrytcem Tartuffem. Vysv∞tlenφ je prostΘ, Tartuffe nenφ pouze v²plodem svΘ doby, jako d∞dictvφ bude p°edßvßn ka₧dΘ generaci. A byli bychom asi beznad∞jn²mi idealisty, kdybychom v∞°ili, ₧e se ochrßnc∙m lidsk²ch prßv poda°φ vymφtit pokrytectvφ. Hlavnφ p°edstavitelΘ se sv²ch ·loh zhostili tΘm∞° dokonale a s pat°iΦnou dßvkou p°esv∞dΦivosti. Rovn∞₧ si poradili i s mφsty vyΦerpßvajφcφmi verÜovan²mi monology.
Francouzsk² klasicistnφ dramatik, herec, divadelnφk MoliΘre (1622 û 1673) napsal vφce ne₧ 30 her. Navßzal na tradici lidovΘho divadla. P∞stoval vÜechny druhy veselohry, od fraÜky po veselohru zßpletkovou a charakterovou s velk²m smyslem pro aktußlnost. Nßm∞ty k zßpletkßm Φerpal ΦßsteΦn∞ z antiky, z italskΘho a Üpan∞lskΘho divadla a napl≥oval je ₧iv²m obsahem souΦasnosti. LidskΘ chyby a jejich spoleΦensk² dosah konfrontoval se zdrav²m rozumem a p°irozenou lidskou morßlkou. Kritizoval pen∞₧nφ vztahy a vlastnickΘ nßroky, nastolil otßzku postavenφ ₧eny v rodin∞ a spoleΦnosti. Mezi jeho nejv²znamn∞jÜφ dφla pat°φ krom∞ ôTartuffaö nap°φklad ôLakomecö, ôMisantropö, ôèkola pro ₧enyö Φi ôZdrav² nemocn²ö.
MoliΘre, kter² psal svΘho Tartuffa v druhΘ polovin∞ sedmnßctΘho stoletφ, si zcela urΦit∞ uv∞domoval, ₧e pokrytci ho p°e₧ijφ, jeliko₧ v₧dy se najde n∞kdo, kdo jim bude ochoten naslouchat a kdo si tak ôna prsou bude h°ßt hadaô. Za svou trojaktovku Tartuffe svedl MoliΘre t∞₧k² boj. Po zßkazu hrßt Tartuffa na ve°ejnosti ( zaslou₧ila se o to SpoleΦnost nejsv∞t∞jÜφ svßtosti, kterß se sna₧ila kontrolovat spoleΦensk² i soukrom² ₧ivot) v roce 1664 Φetl dφlo v sal≤nech a p°edvßd∞l ho pouze soukrom∞, nap°. u bratra krßle Ludvφka XIV. Povolenφ uvßd∞t Tartuffa ve°ejn∞ se doΦkal a₧ v roce 1667.
(Iveta KrameÜovß, ╚eskß informaΦnφ agentura)