Tanec  a národnosti

Valčík na císařském plese ve Vídni - rok 1900

   Krátce se zmíníme o francouzském tanci této doby. Do Francie tance přicházejí o století později, než do Itálie, počátkem 16.století, kdy se Kateřina Medičejská provdala za francouzského krále Jindřicha II. Turnaje a rytířské zábavy jsou nahrazovány tanečními slavnostmi. Kateřina ze své vlasti přinesla gaillardu (čti gajárd), populární byla volta, která je pravděpodobně předchůdcem valčíku. Ze Španělska přichází do Francie temperamentní sarabanda.

Menuet

Gavotta je původně starofrancouzský lidový tanec a udržel se až do 19. století.
Nejvyspělejší tanec 18.století byl menuet, který byl už v 17.století postupně zdokonalován, a stal se obřadným a vznešeným dvorským tancem. Jak se tančilo představují nám taneční rytiny.

Rytina z německého almanachu

Taneční mistr těch dob byl váženou osobností. Učil rovněž společenskému vystupování. Uhlazená forma chování často nahrazovala a zastírala i duševní nedostatky , což zacházelo až v karikaturu.
Velká francouzská revoluce způsobila velkou změnu i v tancích. Tance byly zjednodušeny, aby je mohl tančit každý.
Podívejme se, jak vliv prostého lidu zasáhl do tanců.

Národnost v tanci.

    Národní tance vznikaly po staletí, proto mají specifický národní charakter.
Řecko si stále uchovává antický rys tance, v candiotě vidíme antický chorovod, který je vytepaný na Achillův štít. Joňanka je vášnivým baskickým tancem, tratta připomíná tanec v kruhu, jehož obrazy jsou dochovány  na starých vázách. 
V Itálii se tančí tarantella, vášnivý tanec, který někdy končí až vyčerpáním. Rychlé tempo má také saltarello, vážný a měkký tanec je siciliano.
Španělsko tančí pavanu, allemando i klidnější tanec bolero, který připomíná menuet.

Lužicko-srbské ženy tančí "kolo"	"Kolo" ve Slavonii

Tanec v kruhu vznikl tak, že se původně tančil okolo oltáře. Byl rozšířen v mnoha zemích, ve Francii jako ronde (rond), kolo v Srbsku, ruský chorovod, bulharský choro. Ve Skotsku se tančí skottisch - skotská. 
Polského původu je mazurka a polonéza, živým tancem je krakoviak. 
Z maďarských tanců je nejznámější čardáš. 
Díky všem těmto tancům zábavy zlidověly, tance se přestávají rozlišovat na panské a selské.

Lidový tanec na našem území.

Česká polka
Českého původu je  tanec polka, který se tančí i dnes u nás i za hranicemi naší země.
 Asi v roce 1830 ji viděl tančit učitel Jan Neruda v Kostelci k písni "Strejček Nimra, koupil Šimla". Zajímavé je , že se zachovalo jméno služky Anny Chadimové, která ji ponejprv tančila a  naučila ji tancovat studenty. Odtud teprve polka přišla do Prahy. V několika málo letech se rozšířila do Vídně, Berlína, do Itálie i do Londýna. Brzy se stala velmi oblíbeným tancem. Do Paříže ji přinesl pražský učitel tance Raab. Polku nadšeně tancovali v celé Evropě i v Rusku, stala se velkou módou.

Obkročák

Dalším oblíbeným českým tancem byl rejdovák, který se rozšířil i do Ameriky. Dlouho se však v oblibě neudržel. V Německu a ve Vídni zdomácněla i česká kalamajka, obkročák a třasák.
Valčíkový pomalejší tanec byl "sousedská", podobně vážně se tančil hulán. 
Na Moravě se tančí pomalé hanácké tance, tance slovácké jsou temperamentnější. Ze slovenských tanců vynikl odzemek.
O starých tancích se můžeme poučit ve sbírkách písní a tanců, které po sobě zanechávali četní sběratelé už od 18.století. Vidíme je v historických filmech, lidové tance se tančí na různých slavnostech, existují taneční soubory, které oživují tradice těchto tanců.

HD