Co se d∞je u nßs na sφdliÜti?

Eva Pazourkovß

S²korka mod°inka

Nenφ to tak dßvno, co skonΦil podzim, kter² dnes ji₧ musφme oznaΦit slovem lo≥sk². A prßv∞ k tomuto uplynulΘmu podzimu se vß₧e naÜe vyprßv∞nφ.
Zvykli jsme si, ₧e ve m∞stech na mφst∞ vystav∞n²ch nov²ch panelov²ch sφdliÜ¥ se tΘm∞° nesetkßvßme s jin²mi ₧ivoΦichy ne₧ s domßcφmi milßΦky, kterΘ lidΘ chovajφ pro svΘ pot∞Üenφ. Za p°φrodou a jejφmi divok²mi obyvateli jsme proto museli vyrazit za m∞sto nebo alespo≥ do n∞jakΘho starÜφho parku. V²jimku z tohoto pravidla tvo°ili vrabci a takΘ potkani, kte°φ si jako prvnφ zvykli hledat potravu mezi zbytky, kterΘ odhazujeme do popelnic. Postupn∞ se ale do m∞st zaΦali stahovat dalÜφ a dalÜφ ₧ivoΦichovΘ. Dnes u₧ i kolem panelov²ch sφdliÜ¥ na vysazen²ch stromech a ke°φch ₧ije a hospoda°φ pest°ejÜφ ptaΦφ spoleΦnost. Jsou ptßci, kte°φ opustili svΘ p°irozenΘ prost°edφ a hledajφ novΘ mo₧nosti svΘho ₧ivota v blφzkosti lidφ.
NßÜ p°φb∞h zaΦal vlastn∞ ji₧ p°ed rokem. Nikdy bychom si nepomysleli, ₧e drobnφ p∞vci z ulice budou prozkoumßvat nejvyÜÜφ patra panelov²ch dom∙. Domy jsou pro n∞ celkem nezajφmavΘ, ÜedΘ, v∞tÜinou bez zelen∞.
Ale stalo se. Jednoho dne, kdy u₧ zima vlßdla delÜφ dobu a ptßΦkovΘ zp∞vßΦkovΘ m∞li z°ejm∞ velk² hlad, objevila se na naÜem balk≤n∞ prvnφ s²korka. P∞knß urostlß ko≥adra se ₧lut²m b°φÜkem a Φernou hlaviΦkou. Poskakovala,   zv∞dav∞ pokukovala a zobßΦkem zkouÜela, co by bylo vhodnΘho k jφdlu. A za chvilku frnk a byla pryΦ. VÜimli jsme si jφ a podivili se, ₧e se odhodlala k letu do takovΘ v²Üky. Druh² den se vÜak situace opakovala a dokonce n∞kolikrßt. "Asi majφ ptßci velk² hlad", usoudili jsme. Sehnali jsme trochu sluneΦnicov²ch semφnek a nabφdli je s²korce na misce. A Φekali jsme. S²korka p°ilet∞la, pßrkrßt poskoΦila, zobla sem,  zobla tam, ale misky si nevÜφmala a zase odlet∞la. Netrvalo vÜak dlouho a byla tu znova, ale tentokrßt ji₧ "na svaΦince". A tak zaΦaly jejφ pravidelnΘ nßvÜt∞vy, naÜe starßnφ a takΘ pozorovßnφ.
Nez∙stalo vÜak jen u jednΘ s²korky. NaÜe ko≥adra pr∙zkumnice se asi sv∞°ila kamarßdkßm, proto₧e postupn∞ se krmφtko zapl≥ovalo dalÜφmi ptßΦky se ₧lut²m b°φÜkem. Tak vÜe trvalo a₧ do doby, kdy slezl snφh, oteplilo se a ptßci zaΦali hledat potravu jinde.
Ub∞hl skoro cel² rok. Mimo v²jimeΦnΘ ptaΦφ nßvÜt∞vy se nic ned∞lo, krmφtko jsme uklidili, mφsto n∞j p°es lΘto vlßdla balk≤nu zele≥ a kv∞ty. P°iÜel podzim, kter² byl v²jimeΦn∞ dlouh² a tepl². A s nφm se znovu objevila naÜe s²kora. Mo₧nß to nebyla zrovna ta prvnφ, ale byla to op∞t s²kora ko≥adra. Poskakovala, hledala, zobala do kdeΦeho, ale semφnka nenaÜla. Pro nßs to ovÜem byl signßl, ₧e je Φas nasypat sluneΦnici do misky. T∞Üili jsme se, ₧e budeme moci op∞t pozorovat vesele poskakujφcφ ptßΦky.
S²kora se vrßtila a naÜla "pln² st∙l". Tentokrßt to netrvalo dlouho a u misky se objevily dalÜφ s²kory. Nejd°φve jen ko≥adry. Pak se p°iÜla ukßzat i maliΦkß mod°inka. Ko≥adry ji mezi sebe necht∞ly pustit a ona Φekala, a₧ se rozletφ pryΦ, a pak plaÜe uzobla z krmφtka a takΘ odlet∞la. Od tΘ doby se zaΦala objevovat na krmφtku pravideln∞, ale v₧dy jen zpovzdßlφ sledovala, kdy p°ijde jejφ Φas, aby ji bojovnΘ ko≥adry nevyhnaly.
Dlouho na sebe nenechali Φekat ani dalÜφ ptßci. Nejprve to byli vrabΦßci. Nevφme, jestli si to tam v ke°φch pov∞d∞li mezi sebou, nebo jen zßvistiv∞ sledovali, kam si s²kory lφtajφ plnit svß b°φÜka. A to, ₧e si je plnili u nßs, jsme poznali podle rychlosti, se kterou dokßzali misku "vyΦistit". No vyΦistit zrovna moc ne, proto₧e kdy₧ byla sluneΦnice vÜechna vyzobanß, byl kolem dokola p∞kn² nepo°ßdek. Ona toti₧ s²korka tu sluneΦnici loupe a slupky nechß le₧et, kde se jφ zachce. V₧dycky p°iletφ, vezme do zobßΦku sluneΦnicovΘ semφnko, vyletφ t°eba na prßdelnφ Ü≥∙ru nebo n∞kam usedne a zaΦne s loupßnφm. Nejoblφben∞jÜφm mφstem v tomto sm∞ru je v∞Üßk na Ü≥∙ry nebo koÜφk na houby, kter² mß na balk≤n∞ svΘ mφsto. A p°i tom loupßnφ se to neobejde bez po°ßdnΘho rßmusu, kdy₧ s²korka buÜφ zobßΦkem do semφnka.
VrabΦßci tedy nßsledovali s²kory, ale nejprve se do krmφtka bßli. ╚ekali, co p°ed n∞ upadne. Ale toho moc nebylo, a tak, kdy₧ s²kory odlet∞ly, vrabci se odvß₧ili do krmφtka. Ale ne na kraj, jako to d∞laly s²kory, ale rovnou doprost°ed. A jak se zbavili strachu, odvß₧ili se i s²kory vyhßn∞t - n∞kdy ·sp∞Ün∞, jindy byli naopak vyhnßni.
Zatφm poslednφmi z nov²ch nßvÜt∞vnφk∙ byli zvonci. Zvonek, stejn∞ jako vrabec, mß siln∞jÜφ zobßk ne₧ kterßkoliv s²kora. Zvonci jsou vÜak na rozdφl od vrabc∙ bojovn∞jÜφ a podle naÜeho pozorovßnφ i drzejÜφ. Zvonci krmφtko ovlßdli. Sedli si doprost°ed, zoban otev°en², k°φdla rozta₧enß - straÜili ostatnφ nßvÜt∞vnφky. A ₧e jich bylo! N∞kdy jsme jich na balk≤n∞ napoΦφtali najednou a₧ dvanßct.
Pozorovali jsme tu ptaΦφ chßsku, jak den co den p°ilΘtß a vzßjemn∞ soupe°φ o potravu. A₧ jednoho dne krmφtko utichlo. A druh² den nic a pak zase. Nedovedli jsme si vysv∞tlit, co se stalo. Äe by noΦnφ mrßz, kter² p°iÜel nßhle bez sn∞hu, vÜechny ptßΦky zahubil? Copak se ₧ßdn² nezachrßnil?
Vysv∞tlenφ se naÜlo za n∞kolik dnφ. Kdyby vÜichni zmrzli, odkud by se vzalo to Üvito°enφ v ke°φch? A nejen hlßsky, i ptßΦky samotnΘ bylo vid∞t a vypadali docela zdrav∞. Stalo se to, ₧e si i dalÜφ lidΘ vÜimli, ₧e se p°iblφ₧ila zima. OprßÜili krmφtka, vyrobili lojovΘ zßv∞sy a p°ipravili je pro ptaΦφ osazenstvo tam dole. Tak kdo by se hnal a₧ n∞kam do v²Üky, kdy₧ potravy je dost vÜude kolem!
NaÜe krmφtko vÜak stßle Φekß, ₧e nßs zase navÜtφvφ naÜi ope°enφ p°ßtelΘ.