Zima trvala už velmi dlouho. Čim a Čara se rozhodli, že by  měli budit Slunce ráno dřív, aby svým teplem a světlem vzkřísilo celý les a louku. Vymysleli si mnoho krásných písní a dařilo se jim svým zpěvem potěšit Slunce tak, že svítilo a svítilo, posílalo teplé paprsky do celého světa, až bylo opravdu jaro.
Všechno se začínalo zelenat a to byl nejvyšší čas, aby Čim a Čara zase vysadili svůj záhonek pod stromem
Nemohli se dočkat, až si pod svým vysokým stromem na kraji lesa vysadí tak krásnou zahrádku, jakou viděli  ve městě v parku. Však se jim o tom také mnohokrát v noci zdálo.
Už vloni si zahrádku vysadili, jenže semínka rozložili tak, jak je napadlo, a jejich zahrádka se vůbec té v parku nepodobala . Věděli už, že semínka nemohou   sadit jen tak všelijak, ale že musí záhon pečlivě přeměřit a vyznačit si, kam kterou květinu zasadí. Však se také po celý čas té dlouhatánské zimy něco nalámali hlavy, jak to udělají! Přemýšleli, až jim z toho šly hlavičky kolem a - na něco přišli!
Záhonek musí být vysázen tak, že když si stoupnou doprostřed, musí být všude stejně daleko na jeho konec. A tu je něco napadlo! Potřebují metr, nebo dlouhý provázek, aby mohli měřit! Ale, kde ho vzít!
Naštěstí věděli, kde jej sehnat! Vydali se do křoví na kraji louky, kde své pavučiny tkal starý, velký pavouk. Jeho sítě byly z pevných stříbrných nití,  a oba ptáčci potřebovali právě takovou dlouhou niť, pevnou jako provázek . Poprosili pěkně pavouka, aby pro ně utkal dlouhý, pevný špagátek, ale nesmí se natahovat! To by
s ním nemohli měřit!
Pavouk si dal říct, a začal pro ně soukat niť zvláště pevnou. Když byla niť hotová, ptáčci poděkovali a letěli s ním ke svému stromu.
Do země  uprostřed pod stromem, zapíchli kolík z větvičky a jeden konec nitě upevnili okolo něho. Pro jistotu ještě Čara kolík přidržovala, aby se ze země nějak nevykroutil. Řekli si přece, že tentokrát budou vše dělat už pořádně!
Čim uchopil do klubíčka smotaný druhý konec špagátku a začal obcházet kolem dokola kolíku, a přitom vyrýval do země čáru. Protože špagátek byl pořád stejně dlouhý a napnutý, Čim se vlastně se vlastně točil dokola okolo své pomocnice, která u kolíku přidržovala druhý konec napnuté pavučiny. Když obešel dokolečka kolem Čary, zůstala po kolíku do země vyrytá stopa - krásná a kulatá. Na zemi bylo vyznačeno pravidelné kolo.
Měli radost, jak je to hezké a nakreslili další kolečko tak, že špagátek trochu víc odmotali, aby byl delší a kolečko větší. A pak vyryli do země další a další kruhy tak, že jeden byl uprostřed druhého a ten zase uprostřed dalšího.

Když se jim zdálo, že zahrádka bude už dosti velká, vyletěli oba ptáčci na špičku stromu, aby se podívali, jak to vypadá, a byli se svou prací spokojeni. Pod stromem byla nakreslená pravidelná  kolečka.
Čim a Čara si na chvíli odpočinuli a pak začali shánět semínka. Tentokrát už ne tak, že zasadí vše co najdou ! Kdepak, jejich zahrádka musí být tak krásná a zvláštní, jako ta, na kterou se byli podívat vloni ve městě. Rozhodli se, že do jedné rýhy zasadí semínka červených květů, do další semínka modrých pomněnek, a tak každou rýhu posadili jinými květy, přesně tak, jak to viděli tenkrát v parku.
A nestačila jim jen ta semínka, která našli v lese a na louce! Rozhodli se, že si ještě jednou zaletí do města, podívat se do parku  a vyhledat semínka těch zvláštních květin, které tak přenádherně voněly. Vzpomněli si, jak tam byly květy bílé a trochu nažloutlé barvy, a jak na dálku vysílaly silnou vůni, jakou ještě ptáčci neznali. Představili si, co teprve v lese, na čerstvém vzduchu, jak tu budou vonět!
Zaletěli si do města a zastavili se před tímto květem. Zeptali se ho, jak se jmenuje. "Lilie", odpověděla a podarovala je několika semínky ze svých květů. Se semínky ptáčci pospíchali domů do svého lesa, aby je rychle, jako nejvzácnější, zasadili doprostřed velkého kruhu.
Potom vyletěli na strom a prohlíželi si své dílo. Občas ještě slétli dolů něco opravit, semínko urovnat, hlínu přihrnout. Zpívali a skládali překrásné písně a čekali na první rostlinky, které se objeví na záhoně. Sluníčko zářilo, bylo teplo, občas vlahý deštík pokropil jejich zahrádku a květinky začaly vystrkovat hlavičky. Modré, červené, žluté a pěkně uspořádaně rostly v kruhu tak, jak je pečlivě ptáčci zasadili.

Čim a Čara byli se svou prací spokojeni.
Zanedlouho se dočkali i toho, že uprostřed zahrádky ze země se začaly vynořovat dlouhé stonky krásné lilie  s  něžnými, voňavými květy.
To už kvetl celý záhonek, a na všechny strany šířil vůni tak krásnou a opojnou, že ji ucítila v celém lese všechna zvířátka, ptáčci letáčci i každý brouček. Všichni se divili, odkud přichází tak krásná vůně a ihned letěli, nebo utíkali tam, odkud vůně k nim přicházela. Když přišli blíž ke stromu, divili se ještě víc a žasli nad různobarevnou krásou rozmanitých květů. Všichni obyvatelé lesa obdivovali kruhový záhonek a  nechtěli věřit, že jej vysadili dva malí ptáčci.
Čim a Čara spokojeně seděli nahoře ve větvích před svými hnízdečky a zpívali tak krásně, jako snad ještě nikdy!
Květinky na záhonku krásně voněly, a v těch vůních se jim dobře vymýšlely nové a nové melodie, které se spolu s vůněmi šířily po celém lese.
Květy kvetly, na konci léta odkvétaly a vytvořily semínka, která vítr i ptáčci roznášeli po celém lese. A další rok bylo květů ještě více a dokonce sem tam v lese vykvetly i lilie jako velká vzácnost.
Až půjdete lesem, zaposlouchejte se do zpěvu ptáků, dýchejte lesní vzduch a všimněte si jeho vůně. Vzpomeňte na lesní obyvatele, bez kterých by les nebyl tak krásný.

Hana Daňková