Zima trvala u₧ velmi dlouho. ╚im a ╚ara se rozhodli, ₧e by  m∞li budit Slunce rßno d°φv, aby sv²m teplem a sv∞tlem vzk°φsilo cel² les a louku. Vymysleli si mnoho krßsn²ch pφsnφ a da°ilo se jim sv²m zp∞vem pot∞Üit Slunce tak, ₧e svφtilo a svφtilo, posφlalo teplΘ paprsky do celΘho sv∞ta, a₧ bylo opravdu jaro.
VÜechno se zaΦφnalo zelenat a to byl nejvyÜÜφ Φas, aby ╚im a ╚ara zase vysadili sv∙j zßhonek pod stromem
Nemohli se doΦkat, a₧ si pod sv²m vysok²m stromem na kraji lesa vysadφ tak krßsnou zahrßdku, jakou vid∞li  ve m∞st∞ v parku. VÜak se jim o tom takΘ mnohokrßt v noci zdßlo.
U₧ vloni si zahrßdku vysadili, jen₧e semφnka rozlo₧ili tak, jak je napadlo, a jejich zahrßdka se v∙bec tΘ v parku nepodobala . V∞d∞li u₧, ₧e semφnka nemohou   sadit jen tak vÜelijak, ale ₧e musφ zßhon peΦliv∞ p°em∞°it a vyznaΦit si, kam kterou kv∞tinu zasadφ. VÜak se takΘ po cel² Φas tΘ dlouhatßnskΘ zimy n∞co nalßmali hlavy, jak to ud∞lajφ! P°em²Üleli, a₧ jim z toho Üly hlaviΦky kolem a - na n∞co p°iÜli!
Zßhonek musφ b²t vysßzen tak, ₧e kdy₧ si stoupnou doprost°ed, musφ b²t vÜude stejn∞ daleko na jeho konec. A tu je n∞co napadlo! Pot°ebujφ metr, nebo dlouh² provßzek, aby mohli m∞°it! Ale, kde ho vzφt!
NaÜt∞stφ v∞d∞li, kde jej sehnat! Vydali se do k°ovφ na kraji louky, kde svΘ pavuΦiny tkal star², velk² pavouk. Jeho sφt∞ byly z pevn²ch st°φbrn²ch nitφ,  a oba ptßΦci pot°ebovali prßv∞ takovou dlouhou ni¥, pevnou jako provßzek . Poprosili p∞kn∞ pavouka, aby pro n∞ utkal dlouh², pevn² Üpagßtek, ale nesmφ se natahovat! To by
s nφm nemohli m∞°it!
Pavouk si dal °φct, a zaΦal pro n∞ soukat ni¥ zvlßÜt∞ pevnou. Kdy₧ byla ni¥ hotovß, ptßΦci pod∞kovali a let∞li s nφm ke svΘmu stromu.
Do zem∞  uprost°ed pod stromem, zapφchli kolφk z v∞tviΦky a jeden konec nit∞ upevnili okolo n∞ho. Pro jistotu jeÜt∞ ╚ara kolφk p°idr₧ovala, aby se ze zem∞ n∞jak nevykroutil. ╪ekli si p°ece, ₧e tentokrßt budou vÜe d∞lat u₧ po°ßdn∞!
╚im uchopil do klubφΦka smotan² druh² konec Üpagßtku a zaΦal obchßzet kolem dokola kolφku, a p°itom vyr²val do zem∞ Φßru. Proto₧e Üpagßtek byl po°ßd stejn∞ dlouh² a napnut², ╚im se vlastn∞ se vlastn∞ toΦil dokola okolo svΘ pomocnice, kterß u kolφku p°idr₧ovala druh² konec napnutΘ pavuΦiny. Kdy₧ obeÜel dokoleΦka kolem ╚ary, z∙stala po kolφku do zem∞ vyrytß stopa - krßsnß a kulatß. Na zemi bylo vyznaΦeno pravidelnΘ kolo.
M∞li radost, jak je to hezkΘ a nakreslili dalÜφ koleΦko tak, ₧e Üpagßtek trochu vφc odmotali, aby byl delÜφ a koleΦko v∞tÜφ. A pak vyryli do zem∞ dalÜφ a dalÜφ kruhy tak, ₧e jeden byl uprost°ed druhΘho a ten zase uprost°ed dalÜφho.

Kdy₧ se jim zdßlo, ₧e zahrßdka bude u₧ dosti velkß, vylet∞li oba ptßΦci na ÜpiΦku stromu, aby se podφvali, jak to vypadß, a byli se svou pracφ spokojeni. Pod stromem byla nakreslenß pravidelnß  koleΦka.
╚im a ╚ara si na chvφli odpoΦinuli a pak zaΦali shßn∞t semφnka. Tentokrßt u₧ ne tak, ₧e zasadφ vÜe co najdou ! Kdepak, jejich zahrßdka musφ b²t tak krßsnß a zvlßÜtnφ, jako ta, na kterou se byli podφvat vloni ve m∞st∞. Rozhodli se, ₧e do jednΘ r²hy zasadφ semφnka Φerven²ch kv∞t∙, do dalÜφ semφnka modr²ch pomn∞nek, a tak ka₧dou r²hu posadili jin²mi kv∞ty, p°esn∞ tak, jak to vid∞li tenkrßt v parku.
A nestaΦila jim jen ta semφnka, kterß naÜli v lese a na louce! Rozhodli se, ₧e si jeÜt∞ jednou zaletφ do m∞sta, podφvat se do parku  a vyhledat semφnka t∞ch zvlßÜtnφch kv∞tin, kterΘ tak p°enßdhern∞ von∞ly. Vzpomn∞li si, jak tam byly kv∞ty bφlΘ a trochu na₧loutlΘ barvy, a jak na dßlku vysφlaly silnou v∙ni, jakou jeÜt∞ ptßΦci neznali. P°edstavili si, co teprve v lese, na ΦerstvΘm vzduchu, jak tu budou von∞t!
Zalet∞li si do m∞sta a zastavili se p°ed tφmto kv∞tem. Zeptali se ho, jak se jmenuje. "Lilie", odpov∞d∞la a podarovala je n∞kolika semφnky ze sv²ch kv∞t∙. Se semφnky ptßΦci pospφchali dom∙ do svΘho lesa, aby je rychle, jako nejvzßcn∞jÜφ, zasadili doprost°ed velkΘho kruhu.
Potom vylet∞li na strom a prohlφ₧eli si svΘ dφlo. ObΦas jeÜt∞ slΘtli dol∙ n∞co opravit, semφnko urovnat, hlφnu p°ihrnout. Zpφvali a sklßdali p°ekrßsnΘ pφsn∞ a Φekali na prvnφ rostlinky, kterΘ se objevφ na zßhon∞. SlunφΦko zß°ilo, bylo teplo, obΦas vlah² deÜtφk pokropil jejich zahrßdku a kv∞tinky zaΦaly vystrkovat hlaviΦky. ModrΘ, ΦervenΘ, ₧lutΘ a p∞kn∞ uspo°ßdan∞ rostly v kruhu tak, jak je peΦliv∞ ptßΦci zasadili.

╚im a ╚ara byli se svou pracφ spokojeni.
Zanedlouho se doΦkali i toho, ₧e uprost°ed zahrßdky ze zem∞ se zaΦaly vyno°ovat dlouhΘ stonky krßsnΘ lilie  s  n∞₧n²mi, vo≥av²mi kv∞ty.
To u₧ kvetl cel² zßhonek, a na vÜechny strany Üφ°il v∙ni tak krßsnou a opojnou, ₧e ji ucφtila v celΘm lese vÜechna zvφ°ßtka, ptßΦci letßΦci i ka₧d² brouΦek. VÜichni se divili, odkud p°ichßzφ tak krßsnß v∙n∞ a ihned let∞li, nebo utφkali tam, odkud v∙n∞ k nim p°ichßzela. Kdy₧ p°iÜli blφ₧ ke stromu, divili se jeÜt∞ vφc a ₧asli nad r∙znobarevnou krßsou rozmanit²ch kv∞t∙. VÜichni obyvatelΘ lesa obdivovali kruhov² zßhonek a  necht∞li v∞°it, ₧e jej vysadili dva malφ ptßΦci.
╚im a ╚ara spokojen∞ sed∞li naho°e ve v∞tvφch p°ed sv²mi hnφzdeΦky a zpφvali tak krßsn∞, jako snad jeÜt∞ nikdy!
Kv∞tinky na zßhonku krßsn∞ von∞ly, a v t∞ch v∙nφch se jim dob°e vym²Ülely novΘ a novΘ melodie, kterΘ se spolu s v∙n∞mi Üφ°ily po celΘm lese.
Kv∞ty kvetly, na konci lΘta odkvΘtaly a vytvo°ily semφnka, kterß vφtr i ptßΦci roznßÜeli po celΘm lese. A dalÜφ rok bylo kv∞t∙ jeÜt∞ vφce a dokonce sem tam v lese vykvetly i lilie jako velkß vzßcnost.
A₧ p∙jdete lesem, zaposlouchejte se do zp∞vu ptßk∙, d²chejte lesnφ vzduch a vÜimn∞te si jeho v∙n∞. Vzpome≥te na lesnφ obyvatele, bez kter²ch by les nebyl tak krßsn².

Hana Da≥kovß