Oscilátory vf generátoru
Základním obvodem generátoru je Meissnerův oscilátor s bipolárním tranzistorem.
V rámci jednoho rozsahu ho ladíme vzduchovým ladicím kondenzátorem 500
pF ze starého radiopřijímače. Rozsahy se volí přepínáním cívek pomocí čtyřpólového
přepínače Isostat s pěti závislými tlačítky.
Obecné principy konstrukce vf oscilátorů, jimiž jsem se v rámci možností
při vývoji řídil, jsou popsány v článku 11
pravidel pro konstrukci vf oscilátorů.
Generátor obsahuje dva oscilátory, ale v činnosti je vždy jen jeden
z nich. První je určen pro nejvyšší rozsah 10-30 MHz a druhý pro rozsahy
ostatní.
První oscilátor viz obr. 9905001, je zapojen stěsnaně s co nejkratšími
přívody u tlačítka S1, ke kterému je připojen ladicí kondenzátor. Tranzistor
T1 je připojen přímo k cívce a jeho přívody nejdou přes přepínač. Přepíná
se jen napájení, ladicí kondenzátor a výstup. Tím bylo dosaženo co nejmenších
rozptylových indukčností a kapacit, takže oscilátor dobře pracuje na vysokém
kmitočtu. Kondenzátor C7 zmenšuje ladicí rozsah, bez něho by oscilátor
pracoval až do 45MHz. Pro stabilitu kmitočtu je lepší, když je horní kmitočet
pásma vymezen kvalitním stabilním kondenzátorem, než rozptylovými kapacitami
přívodů, které jsou méně stálé a mají větší tg delta.
Stejnosměrný proud k napájení báze tranzistoru se přivádí z menší části
přes odpor R2, větší část bázového proudu přichází přes odpory R5 a R6
ze stabilizátoru amplitudy. Stabilizátor amplitudy tak může měnit proud,
tekoucí tranzistorem a tím i jeho strmost. V ustáleném stavu zesílení tranzistoru
jen pokrývá ztráty v obvodu, takže kmity neslábnou, ani se nezesilují.
Pokud by výstupní napětí začalo slábnout, regulátor zvětší proud tranzistoru,
tím vzroste jeho strmost a kmity se zesílí. Při přílišném nárůstu napětí
na výstupu se proud oscilátoru sníží a kmity zeslábnou. Velikost vf napětí
na laděném obvodu je udržována taková, aby nedocházelo k přebuzení tranzistoru
a aby tranzistor pracoval v lineární střední oblasti charakteristiky.
Kolektor tranzistoru je vázán na dosti nízkou odbočku cívky laděného
obvodu, aby tranzistor co nejméně rozlaďoval rezonanční obvod. I bázové
vinutí má poměrně málo závitů. Aby se oscilátor rozkmital i při tak slabé
vazbě mezi tranzistorem a laděným obvodem, prochází tranzistorem dosti
velký kolektorový proud okolo 5 mA, takže tranzistor má velkou strmost.
Přebytek zesílení ve smyčce kladné zpětné vazby by měl být malý. Cívka
je navinuta tak, aby rezerva zesílení byla asi 30 až 50%. Odpor R1 snižuje
přebytek zesílení. Při oživování ho pokusně nastavíme co největší, ale
ne příliš, aby oscilátor nepřestal kmitat na žádném místě ladicího rozsahu.
Tak vyrovnáme výrobní odchylky těch součástek, které ovlivňují zesílení
ve smyčce.
Je - li zvolen některý z nižších rozsahů, první oscilátor je
vypnut a přes kontakty vypnutého tlačítka S1 je ladicí kondenzátor a vstup
oddělovače připojen na skupinu dalších čtyř tlačítek S2 až S5, které zapínají
cívky nižších rozsahů.
Napájení je přepojeno na druhý podobný oscilátor s tranzistorem T2,
jehož elektrody se dalšími póly tlačítek S2 až S5 připojují k jednotlivým
cívkám. Na schématu jsou nakresleny jen dvě ze čtyř cívek nižších rozsahů.
Zapojení dalších cívek je podobné.
Tranzistory T1 a T2 úmyslně nemají emitory blokovány kondenzátory.
Bázové vazební kondenzátory C4, C10, C12 atd. jsou voleny tak, aby ještě
dobře přenášely proud o nejnižším vf kmitočtu v příslušném pásmu, ale ne
nižší kmitočty. Kvůli stabilitě regulační smyčky stabilizátoru amplitudy
totiž potřebujeme, aby v obvodu bylo co nejméně integračních a derivačních
článků a časové konstanty těchto článků by měly být co nejkratší.
Příliš velké časové konstanty by způsobovaly přerušované kmitání oscilátoru
nebo nežádoucí amplitudovou modulaci nízkým kmitočtem, na kterém by se
regulátor amplitudy rozkmital. Neblokovaný emitorový odpor 100 ohmů je
z hlediska vf proudu zapojen v sérii s výstupní impedancí tranzistoru,
která činí několik desítek kiloohmů, a proti výstupnímu odporu tranzistoru
je zanedbatelně malý. Tento odpor nevytváří zápornou zpětnou vazbu, protože
studený konec bázového vinutí je spojen přímo s emitorem.
Zpět do Jeníčkova radiového doupěte
Stránku vytvořil
Ing. Petr Jeníček.