Úprava přijímačů Twist a Dolly pro příjem VKV v pásmu CCIR

Kabelkový přijímač Twist, který vyráběla Tesla Bratislava v r. 1968, je konstruován pro příjem velmi krátkých vln v pásmu OIRT od 65,2 do 73,5 MHz, které se u nás dříve využívalo. Stejně jako Twist jsou zapojeny přijímače Dolly a Prior, které lze upravit stejným způsobem. Před několika lety se v tomto pásmu přestalo vysílat a všechny vysílače byly přeladěny do pásma CCIR od 88 do 108 MHz. Proto jsem rádio upravil na příjem v pásmu CCIR. Úpravu jsem provedl tak, aby bylo nutno měnit co nejméně součástek.
Oscilátor původně kmital o mezifrekvenci výše. Aby nebylo nutno oscilátor přelaďovat na příliš vysokou frekvenci (tranzistor T2 by mohl přestat kmitat, tranzistory OC170+ pracují nad mezním kmitočtem fT a jejich zesílení je malé), po úpravě pracuje o mezifrekvenci níže, než přijímaný signál.
Oscilátor je tak třeba upravit z rozsahu 75.9 - 84,2 MHz na rozsah 77,3 - 97,3 MHz. Pevně nastavený vstupní obvod musíme přeladit z 69,5 MHz na 98 MHz. Laděný obvod L3 C1 mezi předzesilovačem a směšovačem přeladíme z rozsahu 65,2 - 73,5 MHz na 88 - 108 MHz. Úpravy jsou vyznačeny červenou barvou na schématu.
Schéma vstupní jednotky VKV rádia Twist
K rozšíření ladicího rozsahu je třeba zmenšit paralelní kapacity trimrů a zvětšit maximální kapacitu spojení ladicího kondenzátoru s padingem, čehož dosáhneme zvětšením padingů. Ke zvýšení rezonančního kmitočtu musíme zmenšit indukčnosti v laděných obvodech. Oscilátorovou cívku L5 stačí doladit jádrem, L3 z části odvineme a L2 zmenšíme připojením paralelní cívky. Tím se zachovají vzájemné poměry vinutí mezi odbočkami na cívkách.
 

Postup práce:

  1. Odstraníme trimr C16.
  2. Ke kondenzátoru C15 připojíme paralelně kondenzátor 10 pF. Kondenzátror C15 jsem nevyměňoval, protože je špatně přístupný a šel by těžko ven. Paralelní kondenzátor připájíme tak, aby šel snadno vyměnit.
  3. Kondenzátor C8 15 pF nahradíme kondenzátorem 18 pF.
  4. Vyjmeme cívku L3, odvineme z ní 2 závity a zase jí připojíme (můžete experimentovat i s odvinutím 3 závitů, optimum je někde mezi 2 a 3). Konec vinutí zajistíme malou kapkou pečetního vosku.
  5. Ošklivý odvíjecí trimr C9 14 pF nahradíme precisním otočným trimrem 5 pF. Při slaďování s ním budeme muset několikrát točit. Nechcete přece opakovaně odmotávat a namotávat drátek.
  6. Paralelně k cívce L2 připojíme samonosnou vzduchovou cívku o 6 závitech smaltovaného drátu 0,5 mm, vinutou na tyčku průměru 4 mm, délka vinutí 5 mm.
Rozmístění součástek na desce vidíte na výkrese. Červeně je označen trimr C16, který se má odstanit, modře jsou zarámovány součástky, které se budou měnit nebo přelaďovat.
Rozmístění součástek rádia Twist

Slaďování

Předpokládáme, že před slaďováním vstupní jednotky jsou mezifrekvenční laděné obvody a detektor správně naladěny. Pokud se domníváte, že je mezifrekvence rozladěná a máte signální generátor, seřiďte ji.

Slaďování mezifrekvence

Při slaďování jen málo rozladěné mezifrekvence přivedeme kmitočtově modulované napětí o kmitočtu 10,7MHz přes kondenzátor 33nF na emitor T2. Druhou cívku detektoru L19 nastavujeme na nulové stejnosměrné napětí na C43. Nastavení detektoru je velmi citlivé, pokud detektor dobře fungoval, raději s ním nehýbejte. První detekční cívku L18 a mf transformátory L16, L14 a L6 nastavujeme na maximální nf výstupní napětí. Podrobněji je to popsáno v [2].
 

Postup slaďování upravené vstupní jednotky:

  1. Trimr C9 nastavíme asi na 2 pF.
  2. Ze signálního generátoru pustíme na vstup modulované napětí o frekvenci 88 MHz, nebo zachytíme nějaký vysílač poblíž začátku stupnice, např. Country radio 89,5 MHz. Mosazným jádrem cívky L5 nastavíme kmitočet oscilátoru tak, abychom signál z generátoru zachytili na začátku stupnice (Country radio asi 5 mm od začátku stupnice). Jádro bude hlouběji v cívce, než původně, takže indukčnost bude menší. Otáčením jádra cívky L3 nastavíme nejlepší příjem.
  3. Na generátoru nastavíme 108 MHz a zkusíme, zda jej zachytíme na konci stupnice, nebo naladíme Vltavu 105MHz, kterou musíme mít 12 mm od konce stupnice. Pokud signál nechytneme, protože ladicí rozsah je příliš malý, vyměníme paralelní kondenzátor u C15 za větší a opakujeme bod 2. Pokud ani potom nechytneme ani zašuměný náznak signálu, a na horní části pásma je přijímač mrtvý, ujistíme se sacím vlnoměrem nebo 100MHz osciloskopem, zda vůbec kmitá oscilátor. V mém přijímači kmital, ale vím, že by nemusel. Stane-li se to, zkusíme nahradit T2 tranzistorem AF106 nebo GT328.
  4. Je-li ladicí rozsah správný, naladíme 105 MHz a trimrem C9 nastavíme nejlepší příjem.
  5. Naladíme 89,5 MHz a jádrem cívky L3 nastavíme nejlepší příjem.
  6. Naladíme 98 MHz a stlačováním nebo roztahováním paralelní cívky u L2 nastavíme nejlepší příjem. Možná, že nenajdeme žádné výrazné maximum, protože vstupní obvod má velmi malé Q , takže je širokopásmový.
  7. Opakujeme body 4 a 5 až do dosažení optima. Nakonec jádra cívek zajistíme voskem.

Dosažené výsledky

Při kvalitním provedení lze na upraveném přijímači poslouchat silné místí vysílače (Žižkovský jebák) i se zasunutou anténou a s vysunutým prutem vysílače vzdálené několik desítek km. Na dálkový příjem se aparát nehodí, je málo citlivý a selektivní a dosti trpí křížovou modulací. Vždyť je to ale jen jednoduchý přenosný přijímač.
Musím uznat, že konstruktéři Tesly navrhli vstupní jednotku chytře, to nestíněné hnízdo hadů a žížal funguje překvapivě dobře. Jednotka je schopna pracovat i na značně vyšším kmitočtu, než na jaký jsou určeny použité tranzistory a to i přesto, že přeladěním výše se impedanční přizpůsobení obvodů trochu zhorší. Zaručované fT u běžných OC170 je 30 až 50 MHz, u vybíraných OC170+ je to snad 70 MHz. Na kmitočtu o málo vyšším než fT tranzistor proud zeslabuje, ale je schopen ještě zesilovat napěťově, protože jeho výstupní impedance je podstatně větší než vstupní. Při dobrém impedančním přizpůsobení vstupu i výstupu tranzistor výkonově zesiluje. Největší teoreticky možné zesílení OC170 na 100 MHz je asi 6 až 7 dB, viz [1]. Schéma a výkres umístění součástek jsou převzaty z [2] a upraveny zakreslením změn.
 

Doporučená literatura

[1]  Z. Hošek, J. Pejskar : Vysokofrekvenční tranzistorové zesilovače, SNTL Praha, 1967.
[2]  E. Kotek : Československé rozhlasové a televizní přijímače a zesilovače 1964-1970, SNTL Praha, 1973.
[3] J. Hyan: Tranzistorové přijímače, SNTL Praha, 1974.


Zpět do Jeníčkova radiového doupěte
Stránku vytvořil Ing. Petr Jeníček.
Případné dotazy, týkající se zde popisovaného přístroje, posílejte na adresu pjenicek@seznam.cz