Standardní umělá anténa
je pomůcka, určená ke slaďování rozhlasových příjímačů, určených pro příjem
AM pásem na vnější drátovou anténu. Každá anténa svojí impedancí ovlivňuje
(reaktanční složkou rozlaďuje a činnou složkou tlumí) vstupní laděný okruh
přijímače. Abychom při slaďování ovlivnili vstupní obvod přijímače podobným
způsobem, jako venkovní anténa (a naladili ho správně pro práci s vnější
anténou), měřicí vysílač připojujeme přes umělou anténu. Umělá anténa
je obvod, jehož impedance je podobná, jako impedance venovní drátové antény.
Umělou anténu zabudujeme do stínicí krabičky a připojujeme ji k měřicímu
vysílači koaxiálním kabelem (např. RG58 s BNC konektory). Elektrická délka
kabelu by měla být podstatně menší, než 1/4 vlnové délky nejvyššího slaďovacího
kmitočtu. Pokud není kabel kratší, ke konektoru na vstupu umělé antény
musíme připojit ještě zakončovací odpor, rovný jmenovité impedanci kabelu.
Výstup umělé antény spojíme s přijímačem krátkými vodiči s banánky. Stíněním
dosáhneme toho, že signál z měřicího vysílače nevniká do přijímače jinudy,
než anténní zdířkou, a práci nám neruší signály silných místních vysílačů,
které by se do nestíněných vodičů mohly indukovat.
Literatura :
[1] E. Kotek : Československé rozhlasové a televizní přijímače I a
II., SNTL, Praha 1977.
[2] K. Novák : Amatérská oprava tranzistorového přijímače, SNTL, Praha
1975.
Zpět do Jeníčkova radiového doupěte
Stránku vytvořil
Ing. Petr Jeníček.