Jak funguje magické oko
Tato elektronka slouží jako ukazatel vyladění, tj. ukazatel síly signálu
v radiopřijímačích nebo jako indikátor vybuzení např. v elektronkových
magnetofonech nebo nf zesilovačích, dále jako indikátor hloubky modulace
v malých vysílačích atd. Čím větší záporné napětí se přivede na řídicí
mřížku indikátoru, tím větší výseč na stínítku oka svítí. V radiopřijímači
se do magického oka přivádí záporné napětí z AVC, které je přibližně úměrné
logaritmu síly signálu na vstupu.
Na obr. 1 vidíte vnitřek indikátoru. Indikátor se skládá z triody s
velkým zesílením, která se nachází vespod, a indikační části, umístěné
nahoře. Indikační část tvoří kuželovité stínítko, potažené fluorescenční
látkou, připojené ke zdroji anodového napětí (obvykle 250 V). Uprostřed
stínítka je katoda a okolo katody (pod středím krycím štítkem) se nachází
řídicí elektroda, spojená s anodou triody. Řídicí elektroda mívá tvar čtyř
spojených tyčinek nebo pásků.
Elektrické zapojení a schematickou značku indikátoru vybuzení vidíte na
obrázku č. 2. Anoda triody, spojená s řídicí elektrodou, je připojena k
anodovému zdroji přes velký odpor R2, obvykle 1 megaohm. Když je na mřížce
triody malé záporné napětí, trioda je otevřená, její anodou teče proud
a na odporu R2 vzniká velký úbytek napětí. Anodové napětí je proto malé
(např. 50 V), mnohem menší, než napětí stínítka.
Řídicí
elektroda je zápornější, než stínítko, a proto odpuzuje elektrony, letící
z katody na stínítko, jak vidíte na obr. 3. Elektrony proto dopadají na
stínítko všude, kromě oblasti okolo řídicí elektrody, a při dopadu vyvolávají
zelený svit na stínítku, pokrytém fluorescenční látkou. Za řídicí elektrodou
je stín, svítí jen kruhová výseč v místech, kde není řídicí elektroda.
Pokud se na mřížku triody přivede větší záporné napětí, proud, procházející
anodou triody se zmenší a napětí na anodě i řídící elektrodě vzroste. Kladné
napětí řídicí elektrody je velké, blízké napětí stínítka, a řídicí elektroda
elektrony neodpuzuje, ale spíše přitahuje. Elektrony proto proletují těsně
kolem řídicí elektrody a některé se kolem ní stáčejí a dopadají i za ní.
Svítící výseč se proto rozšíří, svítí i část v blízkosti řídicí elektrody.
Magické oko EM4 nebo EM 11 má v sobě dvě různě strmé triody se společnou
katodou a spojenými mřížkami a čtyři řídicí elektrody, z nichž dvě jsou
spojeny s anodou první triody a druhé dvě s anodou druhé triody. Proto
má oko EM11 čtyři svítící výseče oddělené dvěma užšími a dvěma širšími
tmavými výsečemi. Při zvětšování záporného napětí na mřížce nejdříve zmizí
tmavé výseče za řídicími elektrodami, připojenými ke strmější triodě a
až později zmizí i tmavé výseče za elektrodami, spojenými s méně strmou
triodou. Obvyklé zapojení magického oka najdete ve schématech radiopřijímačů
Beseda, Kongres nebo Populár.
Kde najít na Internetu dokumentaci k indikátorům vyladění
Katalogový list oka EM11 najdete v souboru EM11.pdf
na stránkách Franka Philipse.
Literatura :
[1] Smirenin a kol: Radiotechnická příručka, SNTL Praha 1955, str
381.
Zpět na obsah Jeníčkových radiotechnických stránek
Stránku vytvořil Ing. Petr Jeníček.
Případné dotazy posílejte na adresu pjenicek@seznam.cz
Obrázky magického oka jsem nascannoval z knihy [1].