Q=2 * Pi * f * Ls/Rs
╚initel jakosti cφvky sice lze m∞°it i na kvalitnφm RLC m∙stku, ale
tΘm∞° vÜechny univerzßlnφ RLC m∙stky m∞°φ p°i nφzkΘm kmitoΦtu, obvykle
na 1 kHz. ╚initel jakosti cφvky ale zßvisφ na kmitoΦtu, tak₧e ho musφme
m∞°it na stejnΘ frekvenci, jako je pracovnφ. Odpor Rs se jevφ jako konstanta
jen v ·zkΘm kmitoΦtovΘm rozsahu. P°i m∞°enφ p°i n∞kolika znaΦn∞ rozdφln²ch
kmitoΦtech zjistφme, ₧e Rs se s kmitoΦtem zvyÜuje. Je to dßno jednak povrchov²m
jevem - odpor vinutφ roste s kmitoΦtem, jednak tφm, ₧e ztrßty v jßd°e se
s kmitoΦtem zvyÜujφ. RLC m∙stek se hodφ v podstat∞ jen k m∞°enφ jakosti
nφzkofrekvenΦnφch tlumivek. Cφvky do radiov²ch p°φstroj∙ s indukΦnostφ
jednotek mikrohenry, urΦenΘ pro kmitoΦet n∞kolika megahertz∙, majφ Φasto
na 1 kHz Q ni₧Üφ ne₧ 1, ale na pracovnφm kmitoΦtu m∙₧e Φinitel jakosti
p°evyÜovat 100.
Klasickß metoda m∞°enφ jakosti cφvky spoΦφvß v tom, ₧e na sΘriov² rezonanΦnφ
obvod se p°es odporov² nebo kapacitnφ d∞liΦ p°ivßdφ nap∞tφ znßmΘ velikosti
z vf generßtoru. KmitoΦet p°ivßd∞nΘho nap∞tφ se rovnß rezonanΦnφmu kmitoΦtu.
M∞°φ se nap∞tφ, nakmitanΘ na lad∞nΘm obvodu. ╚initel jakosti urΦφme jako
pom∞r nap∞tφ na kondenzßtoru C3 ku nap∞tφ z generßtoru, zmenÜenΘmu
d∞licφm pom∞rem d∞liΦe:
Q=UC3*(R1+R2)/(UG*R2)
nebo
Q=UC3*(C1+C2)/(UG*C1)
Aby bylo m∞°enφ sprßvnΘ, je t°eba splnit tyto podmφnky:
Podrobn∞jÜφ popis klasick²ch metod m∞°enφ jakosti lad∞n²ch obvod∙
i s teoretick²m rozborem najdete v [1].
Zkonstruovat amatΘrsky klasick² Q-metr nenφ jednoduchΘ, nebo¥ na dolnφ
Φlen nap∞¥ovΘho d∞liΦe R2 nebo C2 pot°ebujeme p°esn²
rezistor velmi malΘ hodnoty nebo jakostnφ kondenzßtor pom∞rn∞ velkΘ kapacity.
Tento prvek musφ mφt extrΘmn∞ malou rozptylovou indukΦnost. To nenφ souΦßstka,
kterou byste si mohli koupit v obchod∞ za dv∞ koruny. Stavba vysokofrekvenΦnφho
voltmetru se vstupnφm odporem mnoho megaohm∙ takΘ nenφ trivißlnφ.
Lad∞n² obvod je tvo°en m∞°enou cφvkou L1 spolu s kondenzßtory C1 a C2. Generßtor obdΘlnφkov²ch impuls∙ se st°φdou 1:1 pracuje s opakovacφm kmitoΦtem asi 100x ni₧Üφm, ne₧ je rezonanΦnφ kmitoΦet obvodu. Nßb∞₧nou hranou obdΘlnφkovΘho impulsu se lad∞n² obvod rozkmitß a b∞hem temene impulsu kmity tlumen∞ doznφvajφ. Jestli₧e je v²stupnφ odpor generßtoru impuls∙ mnohokrßt menÜφ, ne₧ reaktance C1 na rezonanΦnφm kmitoΦtu, pro vf proud se v tΘto dob∞ jevφ lev² konec kondenzßtoru spojen se zemφ, tak₧e oba kondenzßtory jsou spojeny paraleln∞.
Rychlost poklesu amplitudy je dßna jen ztrßtami v lad∞nΘm obvod∞. Na osciloskopu pozorujeme tlumenΘ kmitßnφ a spoΦφtßme, po kolika kmitech N klesne amplituda kmit∙ na polovinu. Jakost lad∞nΘho obvodu vypoΦteme:
Q = Pi / ln(2) *N = 4,532 * N
Takto jsme zjistili Φinitel jakosti celΘho obvodu. Tato metoda je obecn∞ji
popsßna v knize [3].
Ztrßty v obvodu jsou tvo°eny ztrßtami v cφvce, v obou kondenzßtorech,
ztrßtami ve vstupnφm odporu osciloskopu a ve v²stupnφm odporu impulsnφho
generßtoru. Q samotnΘ cφvky je proto v₧dy vyÜÜφ, ne₧ zm∞°enΘ Q celΘho obvodu.
Aby chyba m∞°enφ byla co nejmenÜφ, minimalizujeme ztrßty ve vÜech ostatnφch
prvcφch obvodu:
strßnku vytvo°il