|
|
|
|
Quake3: Arena 21:01:35 20.07.2000 |
Zdravím všechny příznivce multiplayeru, protože zejména pro ně je celá tato recenze určena. Hned v úvodu recenze upozorňuji, že budu muset chtě nechtě občas srovnávat nový výtvor Johna Carmacka a jeho týmu Id soft s konkurenčním titulem Unreal Tournament(dále jen UT). Je to hlavně proto, že obě hry mají identický cíl: uspokojit všechny síťové hráče a jejich jedinou touhu “zneuctit každého, kdo se objeví před hlavní jejich zbraně”. Jakmile bylo ohlášeno pokračování populární a velice brutální 3d akce Quake II(sám tuto hru nepovažuji za příliš povedenou jako singleplayer) autoři sami hned řekli, že to bude čistě multiplayerová záležitost. To jistě potěšilo mnoho “fragmasterů”, jelikož Quake II se hrál hlavně jako multiplayer a velké možnosti jeho modifikací ho dotáhly do výšin popularity. Sám jsem tento krok považoval za trochu riskantní, protože autoři v podstatě vyřadili ze skupiny potencionálních zákazníků hráče, kteří síťové hře až tolik nehoví. Ale po několikadenním hraní mohu s klidným svědomím prohlásit, že Id soft přesně věděli co dělají.
Jelikož je QIII koncipován čistě jako multiplayer, mohli se autoři při práci soustředit na vytváření co nejlepších levelů pro síťovou hru a odprostit se tak od snahy zaujmout hráče, kteří chtějí u 3d akcí i nějaký ten příběh(který byl u předchozích dvou dílů stejně nepodstatný). Tady jde prostě o to, propojit počítače nebo připojit se na internet(jsem zvědav kdo to u nás bude hrát přes internet – díky Český telecome s o další dva roky prodlouženým monopolem - ................- nechtějte vědět, co mělo být místo těch teček) a všechny oponenty zničit. A že ničit je čím , to uvidíte za chvíli.
Hned po instalaci(doporučuji maximální, jinak hra dost dlouho nahrává jednotlivé arény) a spuštění shlédnete krátké intro, ve kterém uvidíte, na co se máte připravit. Pak po vás bude hra chtít číselný kód, ale ten znát nemusíte, pokud nechcete provozovat hru po internetu. Pak už je zde úvodní obrazovka. Ač je hra primárně určena pro multiplayer, myslelo se i na osamělé hráče, které jistě potěší možnost zahrát si proti oponentům řízeným počítačem(tzv. botům) a to jak v deathmatchi(zde se to jmenuje Free for all), tak i v dalších modifikacích(kterých je bohužel žalostně málo). O singleplayeru mohu říci, že lepší je určitě v UT. Ten totiž nabízí více možností a tak hru jednoho hráče v QIII beru spíše jako trénink ve chvíli, kdy zrovna nemám sesíťovaný počítač s kamarády. Ale na druhou stranu je to trénink zatraceně kvalitní a efektní. Protože boti jsou zde samostatnou kapitolou. Je jich totiž asi 33 a každý se chová a především vypadá úplně jinak. Jsou zde klasičtí protivníci humanoidního typu(i když na ulici bych je potkat nechtěl), ale také kombinace člověk/robot až po kreatury typu Bones nebo Uriel. Zde si autoři vysloveně vyhráli a tu svoji oblíbenou postavu si vybere určitě každý. Také jejich chování je odlišné. Každá postava má svoji oblíbenou zbraň, chodí určitou cestou(což se dá za nějaký čas vypozorovat a číhat si tam) a má také jinou taktiku boje. Co se týče schopností botů, tak na první tři úrovně obtížnosti(je jich zde celkem 5) se dají celkem v klidu poslat na onen svět(i když na Hurt me plenty!, což je prostřední obtížnost už je to opravdu dost tuhé), ale na Hardcore a Nightmare! jsem fragoval jen vyjímečně. Pak totiž většinou botům stačí jedna rána k tomu, aby z vás udělali krvavou kaši.
Jak jsem už řekl, singleplayer tady je,ale to pravé přichází teprve až spustíte hru pro více hráčů. Arén pro vaše krvavé souboje nabízí hra 30(ale určitě přibudou další, jelikož existuje level editor a hádám, že kvalitních levelů se vyrojí dostatek). To není zas až tolik, ale věřte, že to jsou vážně svkělé arény. Nudit se opravdu nebudete. Nejsou podle mě tak rozsáhlé jako v konkurenčím UT, ale to mi ani tak při hraní nevadilo. Hra samotná nabízí tyto variace síťového klání:
1)Free for All – klasický deathmatch, bez kterého nemůže multiplayer vůbec existovat.
2)Team deathmatch – hráči jsou rozděleni do dvou týmů(modří a červení) a fragy se počítají členům týmu dohromady.
3)Tournament – vždy hraje jeden na jednoho, další to sleduje jako divák(čekatel). Po skončení boje se vítěz stane jakoby vládcem arény a zároveň vyzyvatelem pro čekatele. Tento mód jsem nezkoušel, takže nevím jak moc je zábavný.
4)Capture the flag – poslední a také velice oblíbený mód, ale rozhodně ne tolik zábavný jako v UT. Jsou zde 4 speciální arény pro toto „kradení vlajek“.
Vidíte sami, že to není nic moc, proti UT to v tomto ohledu nemá šanci. Ale sám mám zkušenost s tím, že nejhranějším módem je stejně klasický deathmatch a tady je QIII naprosto v pohodě.
Dej sem ten Quad damage ty chudáku!
Další nezanedbatelnou veličinou každé dobré multiplayerové akce jsou zbraně a různé věci, zvyšující vaši šanci na přežití. I zde musím autory pochválit, protože zabíjet je opravdu čím. Zbraní je 9(jejich přehled uvedu na konci) a každá má svoje opodstatnění(snad kromě gauntletu, který je naprosto nepoužitelný). Sebrat tu můžete také různé bonusy(klasický je quad damage, zvyšující účinnost vašich zbraní, lékárny, brnění, zrychlení, neviditelnost, teleport, atd…). Je třeba říci, že v každém levelu jsou umístěny jiné zbraně a jiné powerupy. Proto je docela užitečné si každý level zahrát několikrát a pamatovat si kde jsou právě ty nejlepší vychytávky(myslím tím věci, které pomohou velkou měrou při hromadné likvidaci). Z hlediska hratelnosti arén nemám naprosto nic záporného, co bych mohl nadhodit. Prostě se budete velmi dobře bavit. Tady není o čem diskutovat.
Teď bych rád něco řekl k technickému zpracování. Id softu nestačilo přijít jenom s nejlepším multiplayerem, oni museli mít nejlepší i grafiku. Ano, je to zatím hra s nejdokonalejší 3d grafikou a ani UT na ni prostě nemá. Všechno vypadá naprosto realisticky, parádní povrchy, efekty zbraní, super osvětlení toho všeho, realisticky rozpohybované postavy (i voda se jim tentokrát povedla). To všechno a mnohem víc tvoří graficky opravdu dokonalý výtvor, jehož engine si už stačilo licencovat několik firem (včetně Electronic Arts do nové hry podle J. Bonda – The world is not enough). Zvuky jsou taktéž vynikající a doprovodná hudba je správně depresivní(ale více mi vyhovovala v UT, kde vás přeci jen více žene do akce). Zkrátka tohle chce vidět už jenom kvůli grafice. Vzápětí se ale musí dodat, že za tuto podívanou zaplatíte, celkem slušnými hardwarovými nároky. Já sám to hraji na PII 400Mhz, 64 MB RAM a Voodoo 3 a je to v pohodě v rozlišení 800x600. Vyšší jsem taky zkoušel, ale tam už by to chtělo zřejmě přidat ještě jednou tolik operační paměti. Na druhou stranu ale říkám, že i na slabších strojích to jde hrát, jelikož je hra dosti optimalizovatelná a i při snížení detailů stále vypadá úžasně. Ale s pamětí 32MB to určitě nehrajte.
Lucy je pro mě nekonečným zdrojem fragů(prostě je špatná).
Jako vždycky, nakonec přichází shrnutí toho všeho. Myslím, že záměr autorů o naprogramování zábavné síťové akce se vydařil na jedničku. Pokud hrajete po síťi a nezkusili jste ještě QIII, tak vám ho prostě nemohu nedoporučit. Ale zrovna tak si vyzkoušejte UT. Protože každá hra má svoje. Jestli po mě tedy chcete, abych rozhodl o tom, která z nich je lepší, tak vás zklamu. Můj osobní názor je, že obě dvě jsou stejně kvalitní a záleží na každém jednotlivě, která ho osloví více. A tento můj názor mám podložen i rozhovory s mnoha lidmi na internetu. Jednoznačně tedy spolu s UT tvoří současný vrchol multiplayerové scény a troufám si tvrdit, že z této pozice tuto hru ještě hodně dlouho nikdo nedostane. A když, tak to budou zase samotní Id soft.
Teď ještě slibovaný výčet zbraní:
Gauntlet - nejslabší a v podstatě zbytečná zbraň. Je jenom na blízko a neptřebuje náboje. Pokud ji máte, raději ji nepoužívejte, protože tím dáte najevo, že jste naprosto snadný cíl(jelikož i z dálky je vidět její záblesk).
Machine gun – s touhle zbraní vždy začínáte a také to není žádný zázrak. Když už nic jiného, tak má slušnou kadenci, ale jako útočná zbraň opravdu nepoužitelná. I když znám pár lidí, co s ní celkem dlouho přežívají. Radši se snažte najít rychle něco silnějšího.
Shot Gun – tak tohle už je zajímavý nástroj. Při dobrém míření je k nezaplacení. Vhodná na menší vzdálenost. Nevýhodou je, že mezi střelami se nabíjí a to celkem pomalu, takže kadence nic moc. Ale zase když se strefíte stojí to za to.
Plazma gun – také výborná záležitost, střílející velkou rychlostí, takže skoro není úniku. Tohle je už opravdu smrtící záležitost. Snad jedině kdyby ještě nežrala tak rychle munici. Dobrá když chcete pokropit víc protivníků najednou.
Grenade launcher – klasický vrhač granátů. Dobré je, že jejich výbuch má velký dosah a účinnost. Naopak pokud se netrefíte přímo do nepřítele, tak poskakují daleko za ně, kde je exploze na nic. Tuto zbraň si raději hned vyměňte za jinou.
Rocket launcher – tak tohle je moje nejoblíbenější. Jelikož se nachází ve většině levelů a její účinnost je vysoká. Pro boj na střední vzdálenost k nezaplacení. Jedna přesně mířená rána pošle většinou oponenty k zemi. Radím ale střílet spíše do země před ně, jelikož let rakety nějakou chvíli trvá.
Lightning gun – také dobrá věcička. Ve většině levelů na ní ale nenarazíte. Vrhá na soupeře proud elektrické energie. Sám jsem ji ale používal minimálně. Rozhodně pokud se jí naučíte používat, tak je účinná, ale jsou tu lepší.
Rail gun – pro rozené odstřelovače k nezaplacení. Na nepřítele vyšle velmi rychle proud energie podobný laseru. Nevýhodou je dost dlouhá doba při nabíjení(nejpomalejší ze všech). Také rozsah je minimální – to vyžaduje přesné namíření a načasování rány. Ale když ji ovládnete jste za vodou.
BFG-10k – klasika. Je to ultimátní zbraň. Hlavně nestůjte blízko nepřítele ve chvíli střelby. Ale je v určitých arénách a na odlehlých místech – aby ji nepoužívali všichni. Každopádně vždy se snažte se k ní dostat – stojí to za to!
|
hodnocení: 90 | autor: Honza Kňourek
hodnocení článku: 2.00 | čtenářů: 21 |
|
|
|
