|
|
|
|
Matrix 21:20:39 29.06.2000 |
Matrix je realita. Matrix je moc. Matrix je lék. Lidstvo je nemocí planety, rakovinou Země a agenti jsou tu na to, aby pokojný život otroků jejichž spoutané mysli Matrix omezuje neohrožovali spiknuvší se rebelové. Není se čeho bát, vetřelci budou v simulaci zvané svět roku 1999 stejně zabiti, jediný, kdo může nepříjemně zasáhnout do života myslí lidí, pěstovaných stroji jako nutný zdroj energie, je On, Vyvolený. Ten dle proroctví vyvede lidstvo z otroctví a osvobodí je z omezené simulace.
Co je realita? Realita se nedá definovat. Je sen realita? Bezpochyby není, ale jak to dokážeme posoudit? Cítíme, vidíme, slyšíme, stejně jako v “reálném” světě. Ale co když svět není reálný? Prostě jenom spíme tak dlouho, že už si možnost vlastní existence v jiném světě nedokážeme představit? Nebo jsme pouze výplodem mozků hypervyvinutých mimozemských ras, které se baví tvorbou podobných simulací? Nejsme pouze herci jednoho obrovského filmu?
Taky už jste se někdy vzbudili a okamžitě poté, co jste levou nohou vykročili naivně vstříc světlým zítřkům, se šli promptně ujistit, zda to, co se událo ve vašem snu, není pravda. Nebyli jste někdy tak ovlivněni snem, že jste vlastně nemohli rozlišit mezi skutečností a výplodem vaší fantazie? Jeden člověk, a nebyl první, si před časem řekl, že vlastně nemůžeme vědět, zda to, co pojmenováváme skutečností, není pouze simulace, která má zajistit zabavení duší před jejich spotřebovaním (v případě simulace = smrt) a nebo si řekl, že by na filmu s takovým námětem mohl nahrabat spoustu peněz. Ať už to bylo jakkoliv, výsledek snažení tvůrců Matrixu rozhodně není brak, na který zapomenete hned, jak jej uvidíte o půlnoci na Nově…
Po reklamní kampani, která se rozjela přibližně měsíc před uvedením filmu do kin, jsem začal být poměrně skeptický. Přeci jenom hype, které se kolem filmu nejdříve nadělá nejčastěji končí recenzemi v časopisech. Zářnou výjimkou je snad asi dva roky starý Titanic, který jak poklidnou mořskou hladinu rozčeřil vody všech kritiků a získal rekordní počet Oscarů. A tedy mé pochybnosti jsou určitě na místě… “Nejlepší akční Sci-fi, jeden z nejúspěšnějších filmů v USA (zvláště tady bych si dovolil trochu narazit na vkus a hlavně náročnost amerických diváků, kterým k tomu, aby se z filmu stal bestvisited stačí 5 litrů krve, trocha hvězdných válek, hodně střílení a hlavně zabíjení jelenů), ve 22.století skupina hackerů vyhlásí světu ovládanému počítači válku… atd.atd.”
Pan Anderson je spořádaným občanem New Yorku. Pracuje v přední světové softwareové firmě, žije nudný, ale spokojený život – myje se, chodí se najíst, platí daně… Na internetu je ale znám především jako Neo. Porušil tolik autorských zákonů, že kdyby jeho psané aktivity někdo tajně získal, byl by s ním amen. On se tím ale netrápí, ani se vlastně nemá čeho bát, policie přeci jen není, co se týče počítačů jetště tak na úrovni. Celý jeho život se ale změní poté, co jej skontaktuje jistý Morpheus. Neo nechápe, ale Morpheus ho ubezpečuje, že na vysvělení není čas, je třeba jednat. Není mu sice jasné, proč se k jeho pracovní kóji přesouvá supina polisictů v čele s agenty FBI, ale v žádném případě se mu to nelíbí. Poslouchá tedy Morpheovy rady a pouští se vstříc životu psance štvaného samotnými federály. Není ale tak odvážný, aby překonal svůj strach, a dostal se po okenním rámu ke sloupů lešení, přistrčeného k oknům budovy. Dostává se tak do rukou federálů, kteří, pokud jde o mučení, mají velice bujnou fantazii. Je jim ale jasné, že někdo tak tvrdohlavý jako Neo se nevzdá, a tak mu do břicha implantují štěnici, která, podobající se zmenšenině vtřelce, se má čile k světu a instinktivně zalézá do jeho pupku. Ještě předtím mu ale sdělují, že při nalezení jistého Morphea jim pomůže tak, jako tak…
Ráno se probudí jako každý den. Stejně jako vy, neuvědomuje si, jak reálný mohl být jeho sen, a uvolňuje se při pomyšlení na to, že by v jeho těle mohla být zabudována štěnice. Háže všechno za hlavu a chytá se na další nudný den ve své kanceláři. Ale ouha, onen Morpheus se ozývá opět a nic nenasvědčuje tomu, že události, o nichž si myslel, že jsou pouze výplodem jeho mozku jsou reálné. Poté, co je ženou jménem Trinity k němu odvezen a zároveň (velice efektně) zbaven kusu železa a krve zvaného štěnice se ocitá před životním rozhodnutím: jít cestou nepoznaného a bojovat proti zotročenému světu, nebo zůstat zde, ráno se probudit ve své posteli a na nic z předcházejícího dne se nepamatovat. Rozhodne se jít cestou první, i když příliš nechápe důsledky, které z toho pro něj mohou plynout…
Po navrácení ze simulace světa do reality v podobě milionů kójí, umístěných vedle sebe v obrovských stavbách, se ocitá (v asi jediném nevysvětlitelném momentu filmu) na mateřské (pravda, ani žádou jinou nemají) lodi rebelů vedenou již zmíněným Morpheem. Ten společně s Trinity Neovi vysvětlí jeho poslání a to, že podle toho, co Morpeus cítí, je on tím Vyvoleným, že musí společně s hrstkou ostatních (s tím slovem hacker bych byl trochu opatrný), vysvětlit lidem, že jsou otroky Matrixu, obrovské počítačové simulace, a že se musí osobodit ze světa, ve kterém pravidla určuje počítač a jeho sluhové, dbající o pořádek, tak zvaní agenti.
Agenti jsou zvláštní bytosti, nemají svoji fyzickou existenci v reálném světě, v simulaci Země jsou něco jako strážci zákona, ale hlavně strážci systému proti vniknuvším rebelům pod vedením Morphea. Jsou tak rychlí, že dokážou uhýbat kulkám a tak výkonní, že se dokážou převtělit do kohokoli z obyvatel systému, tedy Země. Jejich cílem je zabít všechny rebely a hlavně získat přístupové kódy do Sionu…
Sion je poslední osada lidí, kterou stroje nevyvraždily. Poté, co byla v 21. a 22. století vynalezena AI, tedy umělá inteligence, začaly stroje ovládané samy sebou bojovat proti svým tvůrcům, lidem. Nikdo neví, kdo zaútočil první, ale celá obloha byla pak naprosto zakryta hustými jedovatými mraky, ze kterých co chvíli udeřil blesk. V té chvíli potřebovaly stroje, poháněné na sluneční energii, z něčeho potřebnou pohonnou hmotu získat. Jako ideální zdroje elektrické energie se ukázala být lidská těla. Ta totiž dokáží produkovat obrovské množství tepla a energie. Lidé tedy začali být pěstování oněmi stroji zatímco jejich mysli spočívaly v simulaci, kterou my nazýváme reálný svět. Úkolem Nea, Trinity a Morphea je tyto mysli spojit s fyzickou schránkou a osvobodit od otroctví v počítačové simulaci.
Řekněme si to na rovinu, sci-fi v kině obyčejně nepřináší příliš věrohodný zážitek. I když vlastně nevíme, jak se bude budoucnost ubírat vpřed, zřejmě nebudou budoucí auta – vznášedla vypadat jako auta nynější, s tou výjimkou, že budou bez kol (5th Element). Tvůrci Matrixu to vyřešili ale velice lišácky, velká část filmu se totiž neodehrává ve 22. století, jak asi většina předpokládala (včetně mě), ale ve zmíněné počítačové náhražce reálného světa, ve které žijí pěstovaní humanoidi. Tím je docíleno jednak nádherných efektů, skvělé hudby a zvuků (i když ty na tom ani nejsou tak závislé), jednak nepotřebou ukazovat počítačovou tvorbu pěkných, ale neuvěřitelných animaček…
No nic, protože je skoro půlnoc a mně se chce příšerně spát, nechám závěrečné rozhodnutí na vás. Ale jestli nepůjdete na Matrix do kina, na kazetě si jej nepouštějte, přidete o polovinu zážitku, kvůli dokonalému zvuku, kterého, pokud nemáte loiální sousedy, nikde nedosáhnete,
|
hodnocení: 95 | autor: Flash
hodnocení článku: 1.90 | čtenářů: 32 |
|
|
|
