V pátek 28.7.2000 večer zemřel v klidném spánku Karel Líba, známý jako "Ostravský Foglar". V neděli ráno ho našel s rukou pod hlavou Luděk Boháč. Až po chvíli zjistil, že nespí, že usnul na věky.
V pátek 28.7.2000 večer zemřel v klidném spánku Karel Líba, známý jako "Ostravský Foglar". V neděli ráno ho našel s rukou pod hlavou Luděk Boháč. Až po chvíli zjistil, že nespí, že usnul na věky.Snídani už nepotřeboval. Karla trápila prostata, možná i její rakovina. Byl ještě v posledních červnových dnech u Vildštejna při výstavbě letošního tábora Bévéúčka, ale pro bolesti a nespavost se dal odvézt domů. Odmítal nemocnici - asi chyba. Více se dovíme od jeho nejbližších až na pohřbu...
Protože od roku 1945 Karel vedl junácký a později turistický oddíl ve velkém stylu a doslova každodenním tempu, vzrostlo jeho Bévéúčko v nejdůležitějších obdobích až v stočlenný oddíl o 6 družinách a dvanácti šestkách, pochopitelně i s početným štábem vybraných zástupců, oddílových a družinových rádců, instruktorů odborek, šestníků i dalších oddaných pomocníků. Nejsilnější z nich, Petr Mika-Akim, se stal postupně plnohodnotným Karlovým nástupcem, Karlem také plně uznávaným. Ani zdrcující rána nečekaného úmrtí oddíl nerozloží. Už Karel se přičinil o pozvolnou předávku všech svých svěřenců svým nástupcům. I v tom spatřuji jeho velikou moudrost a schopnost.
Vychoval stovky mladých turistů a doslova zástupy těch, kteří se poctivě svázali s dobrem přírody, pohybu, sportu a s mnoha specializacemi perfektního táboření tak, že i v dospělosti zůstali věrni odkazu svého učitele a ve svém zralém věku se osvědčili jako učitelé, ineženýři nejrůznějších oborů, důstojníci armády i policie, ekologové, samostatní podnikatelé i realizátoři nejrůznějších sociálních, dopravních, distribučních a jiných služeb. Od té doby má Ostrava a Ostravsko nejpočetnější oddíly skautské, tomácké, pionýrské, brontosauří a ymkařské i jiné, protože Karel Líba byl vždy demokratickým a pluralitním zastáncem myšlenek přátelství rozrůzněných,což početný zástup lidí kolem něj i ve vzdálených a také slovenských terénech ocenil v roce 1996 udělením zlatého BL=Březového lístku Galaktické souhry.
I když naše duše a oči pláčou, povolíme smutku jen nevelká srdceryvná zastavení a vzpomínky, protože kdybychom ulpěli v bolesti smutku příliš dlouho, neplnili bychom odkaz svého velkého učitele a přítele, který si vždy přál, aby každý člen Bévéúčka (což znamená"Bojovnost-Vytrvalost-Úsilí") co nejrychleji překonal drobné i životní překážky a hnal se dál - pokud jde o hru či závod, a uvážlivě kráčel výš, pokud se týká přemýšlení a konání ve věcech každodenních povinností , zdokonalování a zejména vedení mladších k vysokému životnímu standartu co se týče morálky, charakteru, ukáznění temperamentu a služby druhým. V každé Karlově minutě a v každém slovu bylo cítit foglarovské bobříky, zásady Žlutého kvítku a Modrého života i Pěti pé v předsevzetích a dosažených přednostech. Ne nadarmo získal nechtěnou ale zaslouženou přezdívku "Ostravský Foglar" aniž by až po pás poklonkoval komukoliv ve svém životě - ať to byli nadřízení nebo i literární autority. Karlův vzor vévodí našim srdcím.
|
