Nevěříte, že jste ubožáci ? Všichni jsme ubožáci. Chcete vědět proč ?
Každý stanul někdy před menšími nebo většími problémy. Každý se nějak rozhodoval. Brali jste přitom v úvahu, co svým jednáním můžete způsobit? Ať se jedná o cokoliv, vždycky vaše volba určí, že pro ostatní vzniknou nové otázky a úvahy. Napadlo vás někdy, že svou lehkomyslností ubližujete, nevědomky, druhým? Není maličkosti, na které nezáleží. Pamatujte, že všichni býváme sobci, aniž o tom víme. Přehlížíme důsledky svých činů, protože touhy, které pro nás v daných hílích jsou prioritní, jsou našimi slabinami. Máme-li v dosahu něco, po čem dlouhou dobu usilovně toužíme, něco, o čem se nám doposud jen zdálo, potom dokážeme být slepí vůči druhým a jdeme jen za svým cílem. Potom už nerozhoduje, zda raníme přátele, potom už nám je jedno, že způsobíme zlost a hněv u druhých, na kterých nám doposud záleželo.
Sebevědomí, které máme, rázem mizí. Ve chvílích, kdy stojíme před vyřčením naší volby, jakoby veškeré zásady, jež jsme hlídali a dodržovali, uprchnou stranou. Nejsou už tak jasné a neměnné. Lze změnit tím pádem vlastní vůli? Ale jistě. Protože nás popadá chuť, touha, iluze, propadáme vášním, ztrácíme se v myšlenkách, jsme bezcharakterně tvrdí a kopeme kolem sebe, aniž jsme to původně měli v úmyslu. Poznáme, kdy si říct dost? Nebuďte naivní, každý z nás zapomene, že onehdá prohlašoval, jaký bude a proč.
Nedávná osobní zkušenost mě vede k tomuto pohledu. Je snad příliš kritický, ale není úplně zcestný. Silná vůle, která hluboko v nás dříme a kterou jen těžko probouzíme k životu je důvodem pro zamyšlení. Jak se přesvědčit, že máme udělat něco, co je proti naší vůli. A proč to udělat? Protože je to proti našim zájmům? A cožpak zájmy nejdou ruku v ruce s vůli? Nejdou, rozcházejí se. Naše, ať už sebelepší, vůle podléhá zájmům. Můžeme usilovat o dobro, ale stojí-li v cestě za předmětem naší touhy, musí stranou. Účel světí prostředky, bohužel. Nepřiznáme-li si to, bude to ještě horší. Teprve později nám totiž dojde, že jsme jednali nesprávně a potom budeme litovat, co jsme způsobili svým chováním.
Jsou to jenom slova, která čtete? Jsou, ale přece jen z nich mluví něco, co stojí za uvážení. Nepochopí ten, který se nesetkal s něčím podobný. Ten, který se setkal to už ví. Jiný názor není. Tedy v případě, že máte svědomí a vaše mysl není zahalená černou rouškou. Potom vás lituji, jste ubozí. Stejně jako jsem byl já.
|
