Nejste ještě občanem ČR ? Chcetě vědět jak se vtipně stát naším právoplatným občanem ? V článku je popisován jeden kuriózní příklad funkčnosti našich státních orgánů...
Na své patnácté narozeniny jsem se těšila ( tak jako snad na každé ). Byla jsem ráda, že už s sebou nebudu muset tahat do autobusu pas, abych mohla jezdit za poloviční tarif a že budu mít občanku a budu moct chodit na filmy, které chci. Zkrátka, začala jsem se cítit jako dospělá ...
Asi tři dny po oslavě narozenin jsem se vydala na policii. Řekla jsem, že chci občanský průkaz a policista mně dal seznam věcí, které musím přinést. Dvě průkazové fotografie ( pochopitelně ), rodný list ( též logicky ), oddací list rodičů ( hmm, že by nemanželské děti neměly právo na občanství v ČR ? ) a potvrzení o trvalém bydlišti. Šla jsem domů, vyhrabala svůj rodný list i oddací list našich, vzala dvě fotky, které už mě na stole strašily týden a vydala se na Městský úřad pro poslední kousek skládačky.
Hned u vchodu mě uvítala cedule "dnes není úřední den", ale já se nedala odradit. Moc dobře totiž vím, že tam tahle cedule je 7 dní v týdnu :-). Chvilku jsem bloudila po budově, až jsem narazila na dveře "evidence obyvatel". Vyplivla jsem žvejkačku, nasadila seriózní výraz a zaklepala.
V nemoderní kanceláři seděla nějaká paní a psala cosi na psacím stroji ( vedle byl počítač s tiskárnou ).
" Dobrý den, mohla byste mně vydat potvrzení o trvalém bydlišti ? "
Paní přikývla a zeptala se mě na jméno a adresu. Pak spustila na pécéčku nějakou databázi, kterou jsem nikdy nikde neviděla a vypadalo to, že paní také ne. Bezradně lítala kurzorem po řádcích nahoru a dolů, až jsem měla chuť navrhnout, jestli by nebylo lepší najít to podle nějakého klíčového slova, ale pak jsem se rozhodla být radši zticha. Bůhví, jestli tyto databáze Byrokratic Standart znají vůbec něco jako "select".
Pak se jí podařilo mě nalézt.
" Občanku ... ", řekla.
" Ale ... já ji teprv budu mít ... právě kvůli ní potřebuju to potvrzení. "
Paní se zamyslela.
" Potvrzení o trvalém bydlišti vám vydám na základě předložení občanského průkazu ... "
Šla jsem do mdlob ... občanku jen s potvrzením, potvrzení jen s občankou ...
" Začarovaný kruh ", řekla jsem potichu, ale asi to nebylo zas tak potichu, protože paní se na mě chápavě podívala a zapla Canonku.
Potvrzení bylo moje.
Vrátila jsem se zpátky na policii, kde mě zavřeli ( do místnosti a nechali mě vyplnit prohlášení ;-). Bez jakýchkoliv obav jsem jim tam nechala fotky, listy i potvrzení s tím, že až bude moje žádost vyřízena, dají mně písemně vědět.
Tak uplynul týden, druhý, třetí ... po měsíci a půl ( tedy včera ) mně to začalo být podezřelé a zavolala jsem své kamarádce, abych se zeptala, jak dlouho čekala na občanku ona.
" Asi čtrnáct dní ... ", zněla odpověď a já věděla, že zítra začne další etapa mé snahy stát se občanem České republiky ...
Přišla jsem na policii a začala jsem se ptát po někom, kdo má na starost výdej občanských průkazů.
Policista se škodolibě zazubil: " Takový věci my tady už nevyřizujem ! "
" Aha ", polkla jsem, " a kdo je vyřizuje ? "
" Městský úřad ... "
" Ale já jsem si žádost podala tady ... "
" Jo, dřív se to vyřizovalo tady ... ale vod prvního se to vyřizuje na úřadě ... "
" Takže ta moje žádost bude asi někde na MÚ ... "
" No, jestli jste s tím byla tam ... "
" Já s tím byla tady ... "
" Ale my už to tady nevyřizujem. "
Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Panu policistovi jsem poděkovala a vydala se znovu na úřad, tahat z nich moje doklady.
Na úřadě byl zrovna úřední den, což mě sice překvapilo, ale neodradilo. Způsobně jsem se zařadila do dvacetičlenné fronty a čekala ... Po dvou hodinách, když už jsem měla přečetnou celou kapitolu o polymorfismu a jeho významu pro flexibilitu systému, jsem se konečně dočkala.
Hned jsem se pro jistotu zeptala, jestli se teď občanky vyřizují tady a bylo mi odpovězeno kladně. Řekla jsem jim své jméno a čekala další hladký průběh.
" No jo ... ", zamračila se paní nad kupou dokumentů, " .. ale ta tvoje občanka je jinde. "
Hmm ...
" Kde ? "
" Moment ... ta bude ... bude ... v Jičíně!! "
" V Jičíně ? ", ne že bych neměla naše okresní město ráda, ale ...
" Na dopravním inspektorátu ", dodala úřednice.
No, jistě, jak to, že mně to nedošlo ? Je přece jasné, že moje občanka bude na dopravním inspektorátu ... copak by mohla být někde jinde ? ;-)))
Než jsem se nadála, byla jsem venku na chodbě.
Co teď ? Skočit na autobus do Jičína ? A tam mně řeknou, že si mám jít na krajskou hygienickou stanici ...
Zavolala jsem na Dopravní inspektorát a snažila jsem se z nich dostat, že mají mou občanku. Marně, paní byla nejdřív nepříjemná a pak sprostá :-( Volala jsem pak znova na Městskou policii, že by mě zajímalo, kde teda moje doklady trčí. Nějak už mně nešlo ani o tu občanku, ale spíš o navrácení rodného listu ... hmm, proč vlastně chci být občanem takové země ???
Nakonec jsem se dovolala na polici v Jičíně, kde mně vynadali, proč jsem si ještě nepřišla pro občanku, že už jim tu leží měsíc ... Omluvně jsem slíbila, že si jí hned zítra vyzvednu.
" Zejtra ? To tady nebudem ... musíte dneska, jsme tu do pěti ... "
Mrkla jsem na hodinky, zahnala mdloby, zavěsila a běžela na autobusové nádraží. Autobus sice už odjížděl, ale já ho stopla v zatáčce ...
Za hodinu jsem už seděla na polici v Jičíně a čekala ...
Bude to tady ? Nebude ? ... moje optimistická část uzavírala s tou druhou sázky. A ta druhá měla k vítězství blíž ... jsou už čtyři a čeká tu ještě asi patnáct lidí.
Když se otevřely dveře, všichni se k nim nahrnuli a začala bitka. " Já jsem teď na řadě ! ", " Já tu čekám už vod voběda !!! ", " Paní, jděte pěkně za mě, jo ? ", " Co si dovolujete ? Jsem tu byla před váma ! " ...
Obvykle opravdu nepředbíhám, ale proč ne(zne)užít tak výhodné situace ? Nenápadně jsem se protáhla kolem řvoucího hloučku a vklouzla do kanceláře.
Paní mě posadila k malému stolku a šla si někam udělat kafe. Začala jsem si číst nějakou vyhlášku ... " první OP vydáváme na základě předání rodného listu, oddacího listu rodičů, potvrzení o trvalém bydlišti, dvou průkazových fotografií a manipulačního poplatku 100 Kč. "
A sakryš ! Já tu mám tak maximálně na zpáteční jízdenku, vzít si peníze mě vůbec nenapadlo ...
Už jsem chtěla odejít, ale pak jsem si uvědomila, že za těmi dveřmi čeká hlouček rozzuřených důchodců a zůstala jsem radši na místě.
" Tady to podepiš a je to všechno ", řekla paní.
Podepsala jsem to ( něco ), paní mně dala kartičku, vrátila doklady a ukázala na dveře.
Opravdu nechce prachy ?
No, připomínat jí to nebudu ... poděkovala jsem a vyběhla co nejrychleji ven z kanceláře a pak ještě rychleji ven z budovy ( taková rána francouzskou holí asi není nic příjemného ).
Zastavila jsem se asi dva bloky od policie.
To už je opravdu všechno ?
Vypadá to, že ano.
Tohle občanství je opravdu zasloužené :-)
|
