Jde o nové, lehce upravené vydání úspěšné knihy Začínáme v Pascalu, o které jste si mohli přečíst v Chipu 6/1999, str. 152. V této knize najdete učebnici Pascalu a základů programování pro naprosté začátečníky. Začíná tedy od naprostých základů a skončí na úrovni, kterou lze označit jako mírně pokročilou.
      Autor na počátku vysvětlí pojmy (programovací jazyk, program apod.) a dále pokračuje podle osvědčeného schématu: napíše jednoduchý program a vysvětlí, co dělá. Pak se pustí do základních jazykových konstrukcí, jako jsou proměnné, přiřazování atd. Poté přijdou na řadu pole a záznamy, naučíme se pracovat se soubory, vytvářet podprogramy apod.
      Po probrání základů Pascalu přijdou na řadu pokročilejší problémy, jako jsou principy strukturovaného programování nebo vytváření a používání seznamů, stromů a podobných dynamických datových struktur. Seznámíme se zde i s vybranými algoritmy vnitřního třídění. Dostane se i na používání modulů a na základy objektově orientovaného programování v Turbo Pascalu. Kniha je koncipována jako učebnice, a proto obsahuje i cvičení; jejich řešení najdeme v příloze. (Přesto je napsána čtivě.) Velmi podrobný výklad doprovází řada příkladů; výklad je uspořádán spíše podle obtížnosti a logické souvislosti než podle tematických okruhů. Autor vychází ze standardního Pascalu a pak ukazuje, jak jsou některé věci řešeny v Turbo Pascalu. V závěru najdeme i velice užitečné informace o "běhové chybě 200", problému působeném modulem Crt, se kterým se mohou setkat uživatelé Turbo Pascalu na rychlejších počítačích. Zdrojové texty většiny programových ukázek z této knihy lze najít na internetu.
      K této knize si dovolím mít několik výhrad, a to naprosto stejných jako k předchozímu vydání:

• Objektově orientované programování je dnes již natolik rozšířené, že by mu mělo být věnováno více pozornosti a mělo by se objevit na scéně dříve než v závěru knihy. Ostatně výklad o dynamických datových strukturách k tomu poskytuje skvělou příležitost. (Nástroje jako Delphi objektové programování prostě vyžadují.)
• Používání dílčích algoritmů, tedy podprogramů, je natolik běžné a potřebné, že se s ním podle mého názoru měli čtenáři seznámit daleko dříve.
• Také používání modulů asi mělo být zařazeno dříve; ostatně nejde o věc nijak komplikovanou, zato velice potřebnou.       Tyto výhrady ale vycházejí z mého osobního zaměření a ne každý s nimi musí souhlasit. Nicméně ani tyto výhrady nic nemění na skutečnosti, že se mi kniha Pavla Satrapy - stejně jako její předchozí vydání - velmi líbila.
  
  
  Miroslav Virius