NovinovΘ Φlßnky
Gustav Mahler hledal dokonal² zvukov² vesmφr
Ve dvacßtΘm stoletφ pro₧il jen necel²ch jedenßct let. D∞jiny modernφ hudby jsou vÜak bez jeho jmΘna nemyslitelnΘ. V Mahlerov∞ hudebnφm sv∞t∞ se toti₧ genißlnφm zp∙sobem spojila kompoziΦnφ tradice s nov²m vnφmßnφm zvuku, zm∞nami formy a mφrn∞ p°ecitliv∞lou v²pov∞dφ, jejφ₧ p°ita₧livost zaΦal sv∞t objevovat a₧ desφtky let po skladatelov∞ smrti.
Petr Fischer
Mahlerovy symfonie (dokonΦil jich dev∞t, z desßtΘ z∙stalo jen torzo) b²vajφ p°irovnßvßny k romßn∙m. Jde vÜak o romßny velmi zvlßÜtnφ. T∞₧ko bychom v nich hledali klasickΘ zßpletky Φi postavy, kterΘ by p°φb∞h rßmovaly jako zßchytnΘ orientaΦnφ body. Takov² p°φstup byl Mahlerovi cizφ. P°esto se v jeho "symfonick²ch romßnech" vyprßvφ. P°edm∞tem vyprßv∞nφ, pokud v∙bec lze o n∞Φem takovΘm mluvit, je tu ale sama zvukovost, lΘpe °eΦeno: forma, kterou t≤ny zφskßvajφ napl≥ujφce prostor auditoria. Gustav Mahler mnohem vφce ne₧ jinφ skladatelΘ s tφmto prostorem pracuje a tvaruje zvuk podle sv²ch p°edstav. Jeho "starost o zvuk" se projevuje i podrobn²mi pokyny pro provßd∞nφ skladeb, jimi₧ zasypßval svΘ partitury. Projevoval p°itom neuv∞°itelnou citlivost pro dynamiku, kterou dotahoval do extrΘmu: forte se muselo hrßt opravdu siln∞, pianissimo pak tΘm∞° neslyÜn∞. Stejn²m perfekcionistou byl Mahler p°i dirigovßnφ d∞l jin²ch skladatel∙. èel dokonce tak daleko, ₧e n∞kolikrßt v rozporu se zvyklostmi rozÜφ°il orchestr, aby skladba m∞la dokonalejÜφ zvukovΘ vyzn∞nφ. Hudba se pod Mahlerov²ma rukama m∞nφ v silnou polyfonnφ sm∞s, kterß pronikß nejen do t∞la posluchaΦe, ale ot°ßsß i zdmi koncertnφho sßlu. Snad i proto za₧ilo Mahlerovo dφlo skuteΦnou renesanci a₧ v dob∞ dokonal²ch stereofonnφch nahrßvek, v nich₧ prostor klade zvuku menÜφ p°ekß₧ky. Zdokonalenφ techniky zvukovΘho zßznamu dokßzalo splnit velk² Mahler∙v sen: vybudovat v ka₧dΘm dφle samostatn² dokonal² vesmφr zvukov² kosmos.
Sn∞nφ a klavφr
Touha vytvß°et vlastnφ sv∞ty z∙stala Mahlerovi z d∞tstvφ, kterΘ krßtce trßvil v rodn²ch KaliÜtφch u Humpolce (narodil se 7. Φervence 1860), potom v Jihlav∞. Uzavφrßnφ do vlastnφho sv∞ta bylo pro malΘho Gustava ochranou p°ed realitou a Mahler∙v otec Bernhard, ₧idovsk² obchodnφk a pozd∞ji v²robce ko°alky, se ho marn∞ sna₧il p°itßhnout k realit∞. Druhorozen² syn Gustav se navφc velmi brzy musel vyrovnßvat se smrtφ sv²ch blφzk²ch. Smrt byla u Mahlerov²ch Φastou nßvÜt∞vnicφ. Ze Φtrnßcti d∞tφ, kterΘ Mahlerova matka Marie porodila, jich v d∞tskΘm v∞ku zem°elo osm. P°ecitliv∞l² Gustav tyto smrtφcφ doteky nesl velmi t∞₧ce a cel² ₧ivot se s nimi vyrovnßval. Tφ₧ivß blφzkost smrti vÜak nebyla tφm hlavnφm, co si Mahler odnesl do ₧ivota. Rozhodujφcφ udßlostφ jeho d∞tstvφ byl nßhodn² nßlez klavφru v dom∞ d∞deΦka v LedΦi. "Bude z tebe hudebnφk," zavtipkoval otec, ani₧ tuÜil, jak p°esn² je jeho odhad. "Od Φty° let jsem nep°etr₧it∞ hrßl a komponoval. Stupnice jsem ale jeÜt∞ nezvlßdal," vzpomφnß pozd∞ji Mahler, kter² od rodiny dostßval stßle vφce prostoru pro sv∙j talent. Otec zaΦal tuÜit, ₧e prßv∞ zde jeho syn Φasem zφskß lepÜφ ₧ivobytφ. Ve Ükole Gustav sice pat°il k pr∙m∞rn²m ₧ßk∙m, vÜe si ale vynahrazoval u klavφru. Jako zßzraΦnΘ dφt∞ zvlßdnul v deseti letech samostatn² klavφrnφ recitßl v jihlavskΘm divadle. Po krßtkΘ anabßzi na gymnßziu v Praze, kde Mahler prosp∞chov∞ zcela propadl, p°eÜel na konzervato° ve Vφdni.
Umφrn∞n² wagnerißn
Hudebnφ ₧ivot Vφdn∞ byl v tΘ dob∞ ve znamenφ novΘ hv∞zdy: Richarda Wagnera. Mahlerovi spolu₧ßci byli Wagnerov²m nov²m pojetφm operytzv. gesamtkunstwerkem, celkov²m um∞leck²m dφlem p°φmo uhranuti. P°edstavenφ TanhΣusera a Lohengrina ve Dvornφ ope°e bylo p°elomovΘ i pro ÜestnßctiletΘho Mahlera, i kdy₧ byl v uctφvßnφ Mistra daleko zdr₧enliv∞jÜφ ne₧ jeho spolu₧ßci (ne tak v myÜlenφ; Mahler po vzoru Wagnera p°eÜel na vegetarißnstvφ, kterΘ pr² "Φlov∞ka oΦiÜ¥uje a vracφ do l∙na p°φrody"). Wagner odkryl Mahlerovi mo₧nosti t≤n∙, je₧ dovedou vyslovit i ta nejjemn∞jÜφ hnutφ duÜe. A prßv∞ tuto magickou moc dokß₧e Mahler pozd∞ji neuv∞°iteln∞ zesφlit, i kdy₧ p°i tom nep∙jde wagnerißnskou cestou gesamtkunstwerku, n²br₧ cestou ΦistΘ absolutnφ hudby. Pr∙vodcem mu tu byl p°edevÜφm Anton Bruckner, kter² krßtk² Φas Mahlera uΦil kontrapunktu a harmonii. Mahler se sv²m uΦitelem pozd∞ji sdφlel podobn² osud. TakΘ jeho symfonie nebyly zpoΦßtku chßpßny a publikum na n∞ reagovalo spφÜe nesouhlasn∞. Samostatnou hudebnφ kariΘru zaΦal Mahler jako kapelnφk ve slovinskΘ Lublani, kde strßvil jednu velmi ·sp∞Ünou sezonu. To u₧ m∞l za sebou prvnφ skladatelsk² opus hudebnφ pohßdku Pφse≥ ₧alobnß. Na jejφ uvedenφ vÜak musel Φekat a₧ na prvnφ rok novΘho stoletφ. Jeden z tehdejÜφch recenzent∙ ocenil hlavn∞ monumentßlnφ zßv∞r skladby: "Wagner∙v Soumrak boh∙ je ve srovnßnφ se z°φcenφm zßmku v zßv∞ru tΘto balady pouhou lokßlnφ epizodou." Z Lublan∞ zamφ°il Mahler vφce mΘn∞ z nouze do Olomouce. ZchßtralΘ divadlo, ₧alostn∞ vypadajφcφ soubor a nev²razn² orchestr Mahlera neodradily. B∞hem n∞kolika m∞sφc∙ dokßzal z pr∙m∞rnΘho divadla ud∞lat solidnφ scΘnu. Zprßvy o genißlnφm kapelnφkovi se roznesly po Evrop∞ a Mahler se p°esunul nejprve do Kasselu a poslΘze do StavovskΘho divadla v Praze. Pra₧anΘ se dφky n∞mu seznßmili s vrcholn²mi dφly Richarda Wagnera (Prsten Nibelung∙v, Lohengrin), je₧ v Mahlerov∞ intepretaci nez∙stala svΘmu autorovi nic dlu₧na. To u₧ ale skladatel poÜilhßval po ope°e ve Vφdni. P°ed tφm jeÜt∞ absolvoval sezonu v BudapeÜti, dirigoval v Lipsku, Lond²n∞ a Hamburku. Nakonec se ale doΦkal a v roce 1897 byl jmenovßn um∞leck²m ÜΘfem vφde≥skΘ Dvornφ opery, kde vydr₧el cel²ch deset let. KariΘra byla pro Mahlera d∙le₧itß ze dvou d∙vod∙. Byl to dobr² a stßl² zdroj pen∞z, kter² navφc p°inßÜel um∞leckΘ uznßnφ publika. Hlavnφ smysl ₧ivota ale Mahler hledal mimo kariΘru ve svΘ tvorb∞. Po Pφsnφch potulnΘho tovaryÜe sklßdß Mahler Prvnφ symfonii D dur, znßmou pod jmΘnem Titßn. Nßsledujφ pφsn∞ na motivy sbφrky bßsnφ Chlapc∙v kouzeln² roh, kterΘ Mahler pozd∞ji vyu₧ije v n∞kolika symfoniφch. PoprvΘ to bylo hned ve DruhΘ C moll pro alt, soprßn a smφÜen² sbor. Mahler tu pracuje s k°es¥ansk²m tΘmatem vzk°φÜenφ, kterΘ vÜak zφskßvß nadkonfesionßlnφ smysl. "Tu se zjevφ nßdhera bo₧φ! A hle: nekonß se soud, nejsou tu h°φÜnφci ani spravedlivφ, nenφ tu nikdo mal² ani velk², nenφ trestu ni odm∞ny!" pφÜe Mahler o zßv∞ru svΘ symfonie, kde mohutn² sbor vyzpφvßvß vφru v nekonΦφcφ ₧ivot. PodobnΘ tΘma se vyskytuje i ve T°etφ symfonii D moll. P∙vodn∞ Üestiv∞tß skladba v∞novanß p°φrod∞ se b∞hem komponovßnφ prom∞nila v nep°φmΘ vyrovnßnφ s filozofiφ Friedricha Nietzscheho. "Chci v∞Φnost, v∞Φnost nejhlubÜφ," zpφvß sbor v zßv∞ru Zarathustrovu bßse≥.
Mahler se od symfonickΘ prßce jeÜt∞ n∞kolikrßt vrßtil k pφsnφm. Jeho Pφsn∞ o mrtv²ch d∞tech v ╚echßch z poslednφ doby je znßme v podßnφ Dagmar PeckovΘ pat°φ v∙bec k vrchol∙m pφs≥ovΘ tvorby. Mahlerova ₧ena Alma mu vÜak koketovßnφ s tφmto tΘmatem nikdy neodpustila. Podle nφ prßv∞ toto rouhßnφ zp∙sobilo pozd∞ji smrt jednΘ z jejich dcer.
Za vrchol Mahlerova dφla je pova₧ovßna Osmß symfonie, kterß pro svou nßroΦnost na obsazenφ zφskala nßzev "Symfonie tisφc∙". Mahler ji uvedl v roce 1910 v Mnichov∞, hned po nßvratu z Ameriky. Na tomto velkolepΘm hudebnφm divadle se podφlelo vφce ne₧ osm set ·Φinkujφcφch. Pro Mahlera to byl ₧ivotnφ ·sp∞ch ("SlyÜel jste n∞kdy znφt vesmφr," napsal Mahler o OsmΘ v jednom z dopis∙). Svou Devßtou symfonii, kterou mnozφ odbornφci dφky slavnΘ interpretaci Leonarda Bernsteina oznaΦujφ za v∙bec nejlepÜφ Mahlerovu skladbu, ale u₧ provΘst nemohl. Vrozenß srdeΦnφ vada, infekce a ·nava ho brzy po uvedenφ OsmΘ udolaly. T∞sn∞ p°ed p∙lnocφ 18. kv∞tna 1911 Mahler zem°el. Krom∞ DevßtΘ a Pφsn∞ o zemi z∙stala na jeho stole jedinß v∞ta DesßtΘ symfonie Fis dur. Zvuk tßhl²ch smyΦc∙ tohoto Adagia je dokonal²m sv∞dectvφm Mahlerovy geniality. Sv∞dectvφm o tom, ₧e jeho hudba v₧dy pat°ila budoucnosti.
Skladatel a dirigent Gustav Mahler
"V Mahlerovi byly zßrove≥ dv∞ strßnky: jedna bezprost°edn∞ spojenß s koncem romantismu, druhß obrßcenß kup°edu. Prßv∞ tato strßnka jeho osobnosti odhalila nov² hudebnφ terΘn, z n∞ho₧ pozd∞ji Φerpali jinφ skladatelΘ (Sch÷nberg, Webern, Berg) skladatelΘ, k nim₧ m∞l Mahler velmi blφzk² vztah."
(Pierre Boulez, francouzsk² skladatel a dirigent)
Titul: LidovΘ noviny
Datum vydßnφ: 25.1.2000
Autor: MarkΘta Grosmanovß
Strana: 19
