NovinovΘ Φlßnky
 
FrantiÜek Kupka: spiritista, vegetarißn a malφ°


LEGENDY 20. STOLET═

Malφ° FrantiÜek Kupka
Kupka se ke spiritismu vracel cel² ₧ivot jako mΘdium si i p°ivyd∞lßval a niΦil si touto "profesφ" nervy. Ji₧ jako mal² m∞l takΘ p°ekvapiv² vztah k tomu, co z Φlov∞ka po smrti zbyde nosil si dom∙ lebky a hnßty, dokonce i kade°e dßvnΘ mrtvΘ z nßhodn∞ odkrytΘ hrobky.

Kdyby se v²znam v²tvarnΘho um∞lce m∞°il stejn²m zp∙sobem jako na poli technick²ch obor∙, stßl by FrantiÜek Kupka po boku Einsteinov∞. Roku 1912, na pa°φ₧skΘm Podzimnφm salonu, toti₧ vystavil jako v∙bec prvnφ z malφ°∙ zcela abstraktnφ obrazy. Tφmto p°elomov²m datem se zapoΦφnß novß kapitola d∞jin v²tvarnΘho myÜlenφ.

Drtivou v∞tÜinu ₧ivota strßvil ve Francii, kam odeÜel, kdy₧ mu bylo kolem 25 let n∞kdy mezi lety 1894 a 1896. V Pa°φ₧i se nejd°φve stal uznßvan²m kreslφ°em a karikaturistou, takΘ maloval. HoreΦn∞ vÜak pracoval na vzniku "novΘho um∞nφ", jeho₧ se cφtil b²t tv∙rcem, a slibnou kariΘru v mistrn∞ zvlßdnut²ch oborech proto opouÜtφ. Namφsto doposud srozumitelnΘ malφ°skΘ °eΦi zaΦal experimentovat s formami, jim₧ mohl tehdy porozum∞t jen mßlokdo.

Budoucφ spiritista nosil dom∙ lebky a hnßty
Kupka se uΦil kreslit odmaliΦkadφky svΘmu otci, opoΦenskΘmu a pozd∞ji dobruÜskΘmu notß°skΘmu pφsa°i. Ve t°ech letech pr² um∞l kreslit sv∞tce a ve Φty°ech pochopil stφnovßnφ. Krom∞ t∞chto prvnφch krok∙ mu vÜak obdobφ d∞tstvφ a dospφvßnφ dala jeÜt∞ dalÜφ d∙le₧itΘ impulsy. Neroz°eÜenou otßzkou z∙stßvß, kdo byl jeho prav²m otcem. ╪φkß se, ₧e Kupka byl synem farß°e, kter² ho k°til, a Kupka se touto mo₧nostφ nijak netajil. V deseti letech mu zem°ela matka, ve t°inßcti dokonΦuje povinnou Ükolnφ dochßzku. Stßvß se sedlß°sk²m uΦn∞m. Jeho mistr je spiritistou a v Kupkovi objevuje mΘdijnφ nadßnφ. Je to pro n∞ho prvnφ setkßnφ se sv∞tem nezachytiteln²m p∞ti smysly a snad i jeden z d∙le₧it²ch impuls∙ na cest∞ k abstraktnφ malb∞.
Kupka se ke spiritismu bude vracet cel² ₧ivot pozd∞ji si jako mΘdium bude i p°ivyd∞lßvat a niΦit si touto "profesφ" nervy. Ji₧ jako mal² mß takΘ p°ekvapiv² vztah k tomu, co z Φlov∞ka po smrti zbyde nosφ si dom∙ lebky a hnßty, dokonce i kade°e dßvnΘ mrtvΘ z nßhodn∞ odkrytΘ hrobky. P°edevÜφm ale v mlßdφ kreslφ a maluje. Jeho prvnφ inspiracφ je vÜudyp°φtomnΘ baroko architektura, plastiky, malby. Kreslφ svatΘ a vytvß°φ v²v∞snφ Ütφty obchod∙. Roku 1888, v sedmnßcti letech, dostßvß prvnφ skuteΦnou zakßzku na obraz svatΘho Josefa. Dφky n∞kolika vnφmav²m mu₧∙m, kte°φ majφ pochopenφ pro jeho sklony a kte°φ rozpoznajφ jeho nevÜednφ talent, prochßzφ Kupka postupn∞ n∞kolika v²tvarn²mi Ükolami v Jarom∞°i, Praze a ve Vφdni.

DobroÜ cviΦφ nah²
V Praze jej zajφmß folklor a stßvß se vlastencem m∞nφ si k°estnφ jmΘno na DobroÜ. Po p°φjezdu do Vφdn∞ vÜak DobroÜ Kupka p°estßvß existovat, otevφrajφ se mu novΘ obzory. Stßvß se z n∞ho knihomol, Φte vÜechno mo₧nΘ od Platona p°es Nietzscheho a₧ po v²chodnφ nßbo₧enstvφ a okultnφ v∞dy. ZaΦφnß se podepisovat jako "Farbenmensch" Φi "Farbensymphonist" Φlov∞k Φi symfonik barev. Stßvß se na Φas obdivovatelem filozofamalφ°e Karla Diefenbacha, jemu₧ se Ükodolib∞ p°ezdφvalo "kedlubnov² apoÜtol". Pod jeho teozofick²m vlivem se stßvß vegetarißnem a denn∞ cviΦφ nah², medituje tento zvyk mu z∙stane i v pozd∞jÜφch letech. Jako malφ° se stßvß p°es noc slavn²m. Maluje na zakßzku pro vφde≥skou aristokracii i pro ΦeskΘ vlastence. Nakonec vÜak Vφde≥ opouÜtφ. St∞huje se do Pa°φ₧e, je₧ mu dßvß nov² zp∙sob ₧ivota a myÜlenφ.

V Pa°φ₧i s prßzdnou kapsou
Zhruba od p∞tadvaceti ₧ije v Pa°φ₧i. Pochvaluje si tam∞jÜφ atmosfΘru, je₧ ho osvobozuje od "nekoneΦn²ch metafyzick²ch myÜlenkov²ch pochod∙". ╚lov∞k a kosmos, tedy to, co jej p°esahuje, a jejich vzßjemn² vztah mu vÜak z∙stanou jako celo₧ivotnφ um∞leckΘ tΘma. Äije bohΘmsk²m ₧ivotem. Aby se u₧ivil, d∞lß litografie a kreslφ pro Φasopisy. Kreslφ m≤du i satiru, stßvß se uznßvan²m mistrem v tomto oboru a jednφm ze zakladatel∙ modernφ karikatury. B∞hem patnßcti let si vybuduje sluÜnΘ renomΘ i jako malφ°, je zruΦn²m symbolistou i postimpresionistou. Vystavuje v Pa°φ₧i, v ╚echßch i v Americe, zφskßvß postupn∞ nejedno ocen∞nφ. TΘto kariΘry se vÜak vzdßvß. Net∞Üφ jej podle vlastnφch slov malovat stromy, kdy₧ cestou na v²stavu je mo₧nΘ vid∞t krßsn∞jÜφ. U₧ v dev∞tat°iceti letech namaloval Nocturno, sv∙j prvnφ abstraktnφ obraz. Za dva roky nato vystavuje na pa°φ₧skΘm Podzimnφm salonu sv∙j testament, svΘ malovanΘ krΘdo: Fugu a Teplou chromatiku. Publikum se abstraktnφm obraz∙m sm∞je, tisk je zd∞Üen, ·°ady v Üoku. Prvnφ kritiky jsou nelφtostnΘ. Guillaume Apollinaire, "pape₧" pa°φ₧skΘ avantgardy, vÜak u jeho obraz∙ tehdy p°ednesl svoji slavnou teorii orfismu, "ryzφho um∞nφ". Apollinaire se o Kupkovi ji₧ pozd∞ji bohu₧el nezmi≥uje, a ten, z°ejm∞ takΘ proto, postupn∞ upadß do zapomenutφ.
Hlavnφm d∙vodem p°ehlφ₧enφ je vÜak z°ejm∞ nepochopenφ v²znamu jeho snah. Kupka jde vlastnφ cestou, °eÜφ vlastnφ v²tvarnΘ problΘmy. Jeho tvorba je blφzkß prßci filozofa jen namφsto slov u₧φvß jin²ch zp∙sob∙ v²razu.

Vojensk² propagandista
Po vypuknutφ prvnφ sv∞tovΘ vßlky se dobrovoln∞ p°ihlßsil do francouzskΘ cizineckΘ legie. Bßsnφk Cendrars, Kupk∙v velitel, na n∞ho vzpomφnß jako na hrdΘho vojßka, klidnΘho a zamlklΘho Φlov∞ka, p°φliÜ starΘho pro vßlku. Od roku 1915 pomßhß v t²lu s organizacφ ΦeskΘ armßdy ve Francii, pod pseudonymem Dalny vytvß°φ propagandistickΘ plakßty, po°ßdß p°ednßÜky, navrhuje uniformy, medaile, znßmky i prapory pro vojenskΘ pluky a ilustruje ΦeskΘ Φasopisy. Kdy₧ je armßda slo₧enß z Φesk²ch dobrovolnφk∙ uznßna jako souΦßst stßlΘ francouzskΘ armßdy, bojuje v jejφch °adßch a₧ do roku 1918. Armßdu opouÜtφ nakonec jako kapitßn.

Zp∞t do Francie, tentokrßt natrvalo
Po vßlce se seznamuje s pr∙myslnφkem Waldesem, jen₧ se stane jeho p°φtelem, co₧ pom∙₧e Kupkov∞ finanΦnφ situaci. Kupka vytvß°φ pro Waldese mimo jinΘ i ochrannou znßmku jeho zßvodu, pozd∞ji p°ejmenovanΘho na KOH INOOR, dφvku s patentkou na oku, jen₧ provßzφ tuto firmu dodnes. Stßl² p°φjem mu plynul z pozd∞ji zφskanΘ profesury pra₧skΘ Akademie v²tvarn²ch um∞nφ stßvß se patronem Φesk²ch stipendist∙, adept∙ v²tvarnΘho um∞nφ v Pa°φ₧i studuje u n∞ho nap°φklad AlΘn DiviÜ. A₧ do svΘ smrti Kupka rozvφjφ problΘmy abstraktnφho malφ°skΘho v²razu, natrvalo usazen ve Francii. Vydßvß studii Tvo°enφ v um∞nφ v²tvarnΘm bohu₧el jen Φesky. Mnoho obraz∙ niΦφ. Vystavuje a mß i ·sp∞ch, je dokonce vyznamenßn K°φ₧em ΦestnΘ legie, to vÜe vÜak nenφ tolik, kolik by si on sßm p°edstavoval. Prvenstvφ na poli abstraktnφ malby mu zaΦφnß b²t nesm∞le p°iznßvßno vlastn∞ a₧ dnes. Jedin² p°eryv v jeho tvorb∞ znamenß druhß sv∞tovß vßlka, kdy je nucen odcestovat do Beaugency v Le Loiret. Vrßtil se ·dajn∞ k figurativnφ malb∞, ₧ßdn² obraz, jen₧ by o tom sv∞dΦil, se vÜak nedochoval. Po vßlce je na oslavu jeho sedmdesßt²ch pßt²ch narozenin uspo°ßdßna velkß v²stava v Praze, Φeskß vlßda kupuje asi Φty°icet d∞l. ╚eskß ve°ejnost jej vÜak p°ijφmß s rozpaky. Dokonce i pozd∞jÜφmu autorovi jeho monografie Miroslavu LamaΦovi p°ipadala v tΘ dob∞ Kupkova plßtna jako "cizφ, secesnφ a nev²tvarnß" secese byla tehdy p°φmo h°φchem. PostupnΘ vyrovnßvßnφ se s dφlem tohoto pozoruhodnΘho malφ°e od tΘ doby pokroΦilo, je vÜak mo₧nΘ, ₧e jeÜt∞ zdaleka nenφ u konce. V Φervnu 1957 Kupka umφrß na rakovinu. Je poh°ben v Pa°φ₧i na h°bitov∞ PΘre Lachaise.


LidvΘ Noviny
Datum vydßnφ: 26.5.2000
Autor: FrantiÜek èebesta

---