NovinovΘ Φlßnky
FRANTIèEK KUPKA - PR┘KOPN═K ABSTRAKCE A MAL═╪ KOSMU
Stal se do₧ivotnφm vegetarißnem a osvojil si zvyk provßd∞t ka₧dΘ rßno meditaΦnφ oΦiÜt∞nφ t∞la i duÜe. Z jeho dopis∙ a z teoretickΘho spisu Tvo°enφ v um∞nφ v²tvarnΘm je z°ejmΘ, ₧e jeho komplexnφ vzd∞lßnφ bylo na v²tvarnΘho um∞lce, kter² odeÜel ze Ükoly ve t°inßcti letech, zcela neobvyklΘ.
MILOè VOJT╠CHOVSK▌
FrantiÜek Kupka byl nejstarÜφm z p∞ti d∞tφ opoΦenskΘho notß°skΘho ·°ednφka. Narodil se roku 1871, kdy₧ mu bylo deset, zem°ela mu matka a zßhy pro hßdky s macechou odeÜel do uΦenφ.
M╔DIEM SPIRITISTICK▌CH SEANC═
Podorlicko bylo tehdy jednou z oblastφ ╚ech, kde prßv∞ kvetly praktiky spiritismu. T°inßctilet² senzitivnφ chlapec se stal u svΘho sedlß°skΘho mistra mΘdiem spiritistick²ch seancφ. Znamenalo to pro n∞j prvnφ p°iblφ₧enφ tajemnΘmu mystickΘmu "druhΘmu b°ehu", k n∞mu₧ po cel² ₧ivot sm∞°oval. Na jeho malφ°skΘ pokusy p∙sobila takΘ krßsa okolnφ p°φrody a temnΘ baroknφ obrazy z kostel∙. Hlavn∞ vÜak krajinomalby Josefa Mßnesa, s nimi₧ se seznßmil patrn∞ b∞hem soukromΘho studia u profesora Aloise StudniΦky, °editele °emeslnickΘ Ükoly v Jarom∞°i.
JE TO JAKO MODLITBA
V roce 1989 byl Kupka p°ijat na pra₧skou akademii do ateliΘru historickΘ a nßbo₧enskΘ malby, o dva roky pozd∞ji u₧ maloval v mistrovskΘ t°φd∞ plßtna v neoromantickΘm stylu a sna₧il se uniknout z pra₧sk²ch provincißlnφch pom∞r∙ do Vφdn∞. Akademick² styl, vlßdnoucφ koncem stoletφ na vφde≥skΘ akademii, sice Kupkovi pomohl zdokonalit malφ°skou techniku, ale mnohem vφc ho zde p°itahovalo bohΘmskΘ a dekadentnφ centrum mocnß°stvφ, jeho pestrß sm∞sice nßrodnostφ a kultur mezi zßpadem a v²chodem Evropy.
Malovßnφm se Kupka ve Vφdni z°ejm∞ moc nezab²val, o to vφce vÜak Φetl Platona, Kanta, Schopenhauera, Bergsona a Nietzscheho, pojednßnφ o astrologii i hudebnφ skladb∞. PokraΦoval takΘ ve studiu v²chodnφ filozofie, magie, okultismu a st°edov∞k²ch mystik∙. Podle jeho vlastnφch slov vÜak na n∞ho p∙sobila atmosfΘra zjemn∞lΘ velkom∞stskΘ Vφdn∞ "chorobn∞", a kdy₧ se setkal s malφ°em-teozofem Karlem Diefenbachem, p°est∞hoval se do r∙znorodΘ nekonformnφ spoleΦnosti v um∞leckΘ kolonii Huttelbach. Zde se stal vegetarißnem. Kupka se pokouÜel dobrat k jßdru svΘ vlastnφ malφ°skΘ tvorby nejen ₧ivelnostφ v²razu nebo formou, ale i pomocφ meditace, psychofyzickΘ zm∞ny v∞domφ a vid∞nφ. "Poznal jsem sßm na sob∞ pocity skv∞lΘ citlivosti k barv∞, vyvolanΘ v²luΦn∞ hygienickou pΘΦφ. Rßno se sprchuji a potom, v lΘt∞ v zim∞, cviΦφm ·pln∞ nah² na zahrad∞... Je to jako modlitba, s nφ₧ se obracφm k vychßzejφcφmu slunci, kdy₧ je za krßsnΘho poΦasφ jeho velk² oh≥ostroj doprovßzen zp∞vem ptßk∙ a do celΘho mΘho t∞la pronikajφ v∙n∞ a paprsky sv∞tla. Pro₧φvßm tak p°ekrßsnΘ chvφle, kterΘ tryskajφ z obrovskΘ klßvesnice barev."
V METROPOLI UM╠N═
V roce 1896 se Kupka p°est∞hoval se svou dßnskou p°φtelkynφ Mariφ Bruhnovou do meky evropskΘho um∞nφ Pa°φ₧e, kde se stal oblφben²m kreslφ°em a bravurnφm karikaturistou okruhu anarchistick²ch intelektußl∙. Nechßval na sebe p∙sobit ovzduÜφ metropole, kterß byla o tolik ₧iv∞jÜφ, smyslov∞jÜφ a liberßln∞jÜφ ne₧ metafyzikou, tradicemi a politick²m nap∞tφm nasycenß st°ednφ Evropa. Jeho ranß tvorba se p°esto siln∞ odliÜuje od soudobΘ francouzskΘ scΘny, od zß°iv²ch pastel∙ Odilona Redona, ale i od elegantnφ dekorativnosti ·sp∞ÜnΘho krajana Alfonse Muchy. Hrozivß tajemnost cyklu Cesta ticha a obrazu ╚arod∞jnice z p°elomu stoletφ nßsledovala Kupku jako stφn mysticko-romantickΘ Prahy.
Sφla jeho v²razu p°ipomene Munch∙v existencißlnφ K°ik, kter² p°edznamenßval blφ₧φcφ se p°φzrak celoevropskΘ socißlnφ a politickΘ krize. Na opaΦnΘm p≤lu Kupkova hledßnφ novΘho v²razu vznikly obrazy Radosti, Balada a Podzimnφ slunce, kde oslavil osvobozenΘ zß°φcφ barvy, rytmickΘ vln∞nφ a smyslovou krßsu ₧enskΘho t∞la. TakΘ jeho cyklus kreseb a akvarel∙ z °eckΘ mytologie - PromΘtheus - mluvφ ₧ivoΦiÜnou silou energiφ liniφ a nelomen²ch barev, kterΘ se stßvajφ nositelem v²znamu.
K PRVOTN═MU TVARU
Kolem roku 1910 se Φty°icetilet² Kupka ocitl ve st°edu horeΦnΘho um∞leckΘho d∞nφ a dosp∞l k zßsadnφmu p°elomu ve svΘ tvorb∞. O₧enil se s Nini Straubovou a odst∞hoval se z ateliΘru na Montmartru do domku se zahradou v Puteaux nedaleko Pa°φ₧e. NavÜt∞voval p°ednßÜky z fyziky, biologie a fyziologie na Sorbonn∞, studoval mikrostruktury a kosmologii, sledoval diskuse o teorii relativity. Zßrove≥ se zajφmal o manifest futurismu a experimenty novΘ hudebnφ skladby. Dokonce zavrhl a ΦßsteΦn∞ zniΦil svoje starÜφ prßce, aby se znovu propracoval p°es vrstvy vlastnφho v∞domφ a nßnosy civilizace k prvotnφmu tvaru - k symbolu jßdra, k poΦßtku stvo°enφ. Jeho vrcholnΘ abstraktnφ kompozice KosmickΘ jaro I, II (1911-20), Newtonovy kotouΦe (1911-12), Amorfa, Dvoubarevnß fuga (1912) vznikaly paraleln∞ s obrazy, kde se jeÜt∞ synteticky prolφnajφ roviny nep°edm∞tnΘ a "reßlnΘ", vizußlnφ a hudebnφ: Klßvesy piana, Jezero (1909), Panφ Kupkovß mezi vertikßlami (1910-11) nebo Nokturno (1910).
Na podzimnφm salonu v roce 1912 vystavil Kupka poprvΘ svΘ abstraktnφ obrazy - Amorfu, Teplou chromatiku a Dvoubarevnou fugu, ale reakce publika a koleg∙ byly spφÜ rozpaΦitΘ a kritiky nelφtostnΘ. "Pan Kupka nßs uvßdφ ve zmatek, proto₧e vystavuje pouze jednoduchΘ arabesky." V napjatΘm obdobφ p°ed vyhlßÜenφm vßlky pokraΦujφ v Praze, Vφdni, Berlφn∞ a Pa°φ₧i horeΦnΘ um∞leckΘ spory o kubismu, nep°edm∞tnΘm um∞nφ Φi futurismu na horizontu nar∙stajφcφho militarismu, anarchismu, komunismu a nacionalismu. Nenφ divu, ₧e Kupkovo zaujetφ pro vid∞nφ celku p°φrody a Φlov∞ka zaniklo v pr∙b∞hu vßleΦn²ch hr∙z mezi extatick²mi manifesty: a vßlka rozbila ideßly devatenßctΘho stoletφ o autonomii a spasitelnosti um∞nφ. Zatφmco futuristΘ oslavovali vßlku jako pr∙vodnφ jev novΘ strojovΘ epochy, um∞lci v Praze byli okouzleni francouzsk²m um∞nφm Picassa a Braqua a nejevili velk² zßjem o abstraktnφ um∞nφ.
CIZINECK┴ LEGIE A FRAKT┴LY
O Kupkov∞ slo₧itΘ spoleΦenskΘ pozici vypovφdß, ₧e odmφtl ·Φast na francouzsko-ΦeskΘ v²stav∞ v Praze v roce 1914, ale po mobilizaci se p°ihlßsil spolu s Otto Gutfreundem a Emilem Fillou jako dobrovolnφk do francouzskΘ cizineckΘ legie. Bßsnφk, cestovatel a spisovatel Blaise Cendrars, kter² ztratil v bojφch na front∞ ruku, vzpomφnal na Kupku, slou₧φcφho v jeho oddφle: "Byl to hrd² vojßk, klidn² a mφrn². Moc toho nenamluvil. Tvß° m∞l trochu poznamenanou neÜtovicemi a pozoruhodn∞ zß°ivΘ a pobavenΘ oΦi..." Pro Üpatn² zdravotnφ stav odeÜel Kupka z fronty, ale brzy spoluorganizoval Φeskou vojenskou jednotku ve Francii a byl patrn∞ Φinn² v kruzφch tzv. ╚eskΘ mafie, kterß cht∞la svrhnout rakouskou monarchii a prosadit samostatnou ceskoslovenskou republiku. Po vßlce vÜak Kupka z∙stal ve Francii, pokraΦoval intenzivn∞ ve sv²ch malφ°sk²ch v²zkumech a navÜt∞voval Prahu, jen pokud to vy₧adovala jeho profesura na akademii.
Ani povßleΦnß um∞leckß Praha nebyla Kupkovi p°φliÜ naklon∞na, ale setkal se zde se sv²m sb∞ratelem a mecenßÜem Jind°ichem Waldesem. P°ßtelstvφ bohatΘho pr∙myslnφka mu (spolu se skrovn²m platem z akademie) zajistilo relativn∞ nezßvislou existenci um∞lce v Pa°φ₧i, proto₧e prvnφ smlouvu s galeristou podepsal a₧ ve v∞ku osmdesßti let. V obdobφ mezi dv∞ma sv∞tov²mi vßlkami byl Kupka pon∞kud stranou hlavnφch proud∙ evropskΘ avantgardy. Po plodnΘm obdobφ dvacßt²ch let se znovu vrßtil ke geometrickΘ abstrakci, jako by zkoumal nosnost lyrickΘho obrazu, oΦiÜt∞nΘho od vÜeho, co podle n∞j do um∞nφ nepat°φ: literßrnosti, popisnosti, psychologismu.
Kupkovy vize a jeho tvary organickΘ a neorganickΘ p°φrody, zaznamenanΘ na zaΦßtku stoletφ, m∙₧eme v naÜφ dob∞ formulovat takΘ pomocφ matematick²ch rovnic fraktßl∙. P°φrodov∞dci a matematici dokßzali, ₧e i nelineßrnφ "chaotickß" geometrie je zak≤dovanß hluboko v organismu p°φrody a Φasoprostoru. Tak se dnes obloukem p°es poΦφtaΦe a p°φrodnφ v∞dy vrßtila pozornost lidφ k malφ°i proces∙ ₧ivΘ p°φrody, kter² se stal nejslavn∞jÜφm Φesk²m modernφm um∞lcem, p°esto₧e zem°el rok p°ed svou prvnφ velkou retrospektivnφ v²stavou, uspo°ßdanou v roce 1958 v Pa°φ₧i.
Foto Nßrodnφ galerie v Praze
Titul: Magazφn LN
Datum vydßnφ: 3.4.1998
