NovinovΘ Φlßnky
Helena Houdovß - Dß se ₧φt i nesobecky
Helena Houdovß, Miss ╚eskΘ republiky roku 1999, je p∙vabnß blond²na. Ale nenechte se mßst zjevem. I k°ehkΘ krasavice mohou b²t silnΘ bojovnice. Helena brßnila p°φrodu a zvφ°ata p°ed tφm, ne₧ se stala Miss, sna₧ila se "pro v∞c" vyu₧φt i svΘho "k°esla" a nepochybn∞ se za ochranu ₧ivota bude brßt i potom, a₧ za pßr dn∙ svou korunku p°edßà
"Co °φkßte nßzoru, ₧e poslßnφm krßsy v dneÜnφm sv∞t∞ je hlavn∞ kÜeft: ₧e jde o prodßvßnφ prßÜk∙ na hubnutφ, kosmetiky a Üat∙. A ₧e vy jste symbol takovΘ krßsyà"
"Definovat krßsu je velmi obtφ₧nΘ, proto₧e krßsu nem∙₧ete vid∞t. Je to pocit, n∞co, co lze jen cφtit - jak napsal Saint-ExupΘry v MalΘm princi. Krßsa je pro m∞ pocit, kdy₧ jsem s lidmi, kterΘ mßm rßda, nebo kdy₧ d∞lßm n∞co dobrΘho. Kdy₧ t°eba jdu v d∞tskΘm domov∞ na prochßzku s n∞jak²m dφt∞tem a vφm, ₧e to mß smysl.
VaÜe otßzka ale asi spφÜ sm∞°ovala na poslßnφ hezkΘho vzhledu v dneÜnφm sv∞t∞. To je samoz°ejm∞ kÜeft a pro m∞ prßce - modeling. M≤da pat°φ do zßbavnφho pr∙myslu, kter² mß pro m∞ tu hodnotu, ₧e odreagovßvß lidi. Pomßhß ve slo₧it²ch chvφlφch, nabφzφ ·t∞k od problΘm∙. Nem∙₧u ale pracovat jen v zßbavnφm pr∙myslu. M∞ napl≥uje ₧ivot, dßvß mu hodnotu a smysl to, kdy₧ d∞lßm n∞co pro svΘ blφzkΘ, pro ostatnφ lidi nebo ostatnφ tvory, kdy₧ k nim nejsem lhostejnß."
"Neza°adila jste se zφskßnφm titulu Miss do onoho k p°φrod∞ nelaskavΘho sv∞ta hamburger∙ a ko₧ich∙, proti n∞mu₧ jinak bojujete?"
"Podle m∞ je ·pln∞ jedno, jestli jste Miss, prezident nebo t°eba °eznφk. VÜechno se dß d∞lat se ctφ a urΦitou zodpov∞dnostφ nejen za sebe, ale i za v∞ci okolo. Jß jsem Üla do sout∞₧e Miss s tφm, ₧e chci n∞co zm∞nit. Jako studentka jsem i p°edtφm m∞la dost mo₧nostφ - mohla jsem d∞lat v Ekocentru, chodit do d∞tskΘho domova za d∞tmi, brßt si je na vφkendy dom∙, prost∞ d∞lat v∞ci konkrΘtnφ a sv²m zp∙sobem velkΘ. Jen₧e ono je t°eba, aby znßmφ lidΘ - politikovΘ, herci, zp∞vßci - takΘ mluvili o d∙le₧it²ch v∞cech. Kdy₧ jsem Φetla rozhovory s nimi, slyÜela jsem prßzdnß slova: jakou mß kdo vanu Φi jakou pou₧φvß postel: zrovna na tohle se m∞ ostatn∞ vΦera ptali takΘ.
Bylo mi hrozn∞ lφto, ₧e lidΘ, kte°φ majφ mo₧nost mluvit a b²t slyÜeni ve°ejnostφ, se v∞nujφ tak ned∙le₧it²m v∞cem. Proto se te∩ sna₧φm o d∙le₧it²ch v∞cech mluvit sama; jaksi ,zevnit°' zm∞nit, co m∙₧u. Cht∞la bych lidem ukßzat, ₧e je mo₧nΘ si vybrat - ₧e m∙₧ou ₧φt i nesobecky, s ohledem na okolnφ sv∞t a ostatnφ tvory."
"Mimochodem, na jakΘ spφte posteli?"
"Na ₧ßdnΘ, spßvßm na zemi na matraci."
"Dost umφte znakovou °eΦ. Jak jste se k nφ dostala?"
"JeÜt∞ na gymnßziu jsem se zaΦala zajφmat o handicapovanΘ lidi, d∞tskΘ domovy, ochranu zvφ°at Φi jadernou energii. V tΘ dob∞ mi p°ipadalo, ₧e to nejmenÜφ, co mohu ud∞lat pro neslyÜφcφ, je nauΦit se zßklady znakovΘ °eΦi. Proto₧e kdy₧ se neslyÜφcφ Φlov∞k dostane do obtφ₧nΘ situace, jako je nap°φklad dopravnφ nehoda, je nutnΘ mu trochu porozum∞t. Chodila jsem mezi neslyÜφcφ dosp∞lΘ a straÜn∞ moc mi to dalo. Tenkrßt jsem se ocitla v duÜevnφ bou°i a oni mi dali najevo, ₧e existujφ v∞ci d∙le₧itΘ a v∞ci ned∙le₧itΘ. NeslyÜφcφ majφ toti₧ sv∙j sv∞t trochu zjednoduÜen², proto₧e nedostßvajφ informace v takovΘ Üφ°i jako my ostatnφ. LΘpe tak poznßvajφ, co je podstatnΘ."
"Zaklßdßte pr² vlastnφ nadacià"
"Zaklßdßm fond - jmenuje se SluneΦnice. Nap°ed to m∞l b²t Pramφnek, ale pak jsme zvolili tohle jmΘno. SluneΦnice pot°ebuje k ₧ivotu sv∞tlo a teplo a pΘΦi, stejn∞ jako lidΘ. Chystßme v²chovnΘ programy pro handicapovanΘ a socißln∞ znev²hodn∞nΘ d∞ti, tßbory, krou₧ky p°i Ükolßch, programy t°φd∞nφ opadu a tak dßle."
"Kolik na to mßte pen∞z?"
"Zatφm jsem do fondu vlo₧ila 50 000 korun, dalÜφ p°φsp∞vky se doufßm budou schßzet. ZaΦφnßme vlastn∞ a₧ letos v lΘt∞."
"╪φkßte, ₧e byste cht∞la b²t dobr² Φlov∞k. Co to znamenß? Da°φ se vßm to?"
"Podle m∞ dobro znamenß nezradit sßm sebe, a to v jakΘkoli situaci, i v maliΦkostech. T°eba kdy₧ vystupuju proti ko₧eÜinßm, byla by velkß zrada p°edvßd∞t potom na p°ehlφdce ko₧ichy. TotΘ₧ platφ ve vztahu k sob∞ i k druh²m lidem. Cel² ₧ivot je vlastn∞ hlavn∞ o maliΦkostech, kterΘ vypovφdajφ o Φlov∞ku."
"Jste Ü¥astnß?"
"Asi ano - Üt∞stφ mi dßvß harmonie se sebou samou, to, ₧e jednßm podle svΘho sv∞domφ. TakΘ harmonie s lidmi, s nimi₧ chci ₧φt - t°eba s m²m dvacetilet²m p°φtelem Honzou, studentem medicφny. Sice jsme se zrovna vΦera trochu pohßdali, ale u₧ ani nevφm o Φem. Nebo jsem dostala krßsn² dopis od holΦiΦky z D∞tskΘho domova v Plzni, kam chodφm: p°i jeho Φtenφ jsem plakala bolestφ a Üt∞stφm."
"Jak d∙le₧itφ budou pro vßs d∞ti a man₧el? Co °φkßte feministkßm, kterΘ pova₧ujφ mu₧e za tvory na jedno pou₧itφ?"
"Jß si bez mu₧e ₧ivot p°edstavit nedovedu. StraÜn∞ moc mu₧∙ mi do ₧ivota hodn∞ dalo: tatφnek, d∞deΦek, kamarßdi i vÜichni mφ p°ßtelΘ. A pokud se t²kß rodiny, pak - i kdy₧ je mi teprve 20 let - mßm u₧ aspo≥ dva roky velkou touhu mφt vlastnφ dφt∞. NaÜt∞stφ mßm p°φtele, kter² m∞ udr₧uje nohama na zemi. T∞Üφm se, ₧e Honza a d∞ti budou pro m∞ pevnΘ zßzemφ; to pot°ebuje ka₧d²."
"Jste znßmß ochrßnkyn∞ zvφ°at - Φeskß Brigitte Bardotovß, doma mßte sedmiletou fenku podvra¥ßka Jessy. Co °φkßte na nedßvn² rozruch kolem billboardu s liÜkou sta₧enou z k∙₧e?"
"Vadilo mi, ₧e se ty billboardy nakonec musely sundat. V₧dy¥ na nich nenφ nic jinΘho ne₧ skuteΦnost. Takhle se prost∞ ko₧eÜiny na ko₧ichy zφskßvajφ. Hodn∞ mßlo lidφ to vφ a tenhle billboard jim mohl otev°φt oΦi, aby lΘpe chßpali, proΦ vlastn∞ usilujeme o zßkaz chovu ko₧eÜinov²ch zvφ°at. Je to samoz°ejm∞ velice drastick² plakßt, ale mluvila jsem o n∞m s kamarßdkou, kterß mß dv∞ d∞ti - holΦiΦce je t°inßct a klukovi p∞t - a ona °φkala, ₧e je pro n∞ daleko horÜφ reklama na cigarety, kde je parta mlad²ch lidφ, sm∞jφ se a vÜechno je d∞sn∞ fajn, proto₧e dφt∞ v pubert∞ se sna₧φ n∞kam zapadnout a hledß. Tak₧e jß si myslφm, ₧e by ten plakßt m∞l viset dßl."
"Jste vegetarißnka, sna₧φte se bojkotovat firmy, kterΘ se nechovajφ sluÜn∞ k p°φrod∞. Co je ale podle vßs lepÜφ - kdy₧ n∞kde v Asii vyko°is¥ovanΘ d∞ti Üijφ boty za pßr Üestßk∙, nebo kdy₧ umφrajφ hlady?"
"Samoz°ejm∞ je lepÜφ, kdy₧ Üijφ boty a ₧ijφ. Ale jinak je ten problΘm ÜirÜφ. Myslφm, ₧e ho m∙₧u rozd∞lit do dvou rovin: tΘ politickΘ, kde obyΦejn² Φlov∞k mß pocit, ₧e nezm∙₧e absolutn∞ nic, ₧e jsou ÜpatnΘ zßkony a podobn∞.
A pak jde o osobnφ postoj. Tady hodn∞ zale₧φ na ka₧dΘm jednotlivci, jestli se nechß pohltit a p∙jde za sv²m materißlnφm blahobytem bez ohledu na ostatnφ lidi, na ostatnφ sv∞t. Myslφm si, ₧e je hodn∞ d∙le₧itΘ zaΦφt u sebe. Jß se sna₧φm t°φdit odpad, sna₧φm se nepodporovat firmy, o nich₧ vφm, ₧e nejsou ·pln∞ ΦistΘ, ₧e jdou za profitem za ka₧dou cenu. Nekoupφm si jejich v²robek nebo pro n∞ ned∞lßm reklamu. Je hodn∞ d∙le₧itΘ nenakupovat s klapkami na oΦφch, ale sna₧it se p°em²Ület o tom, co p°edchßzelo, ne₧ jste dostali do ruky zrovna tenhle konkrΘtnφ v²robek."
"Za pßr dnφ bude zvolena novß Miss. Jak² byl vßÜ rok na tr∙n∞. Jak vypadß souΦet zisk∙ a ztrßt?"
"Byl to siln² rok, zφskala jsem obrovskΘ zkuÜenosti. Hodn∞ jsem se smßla a hodn∞ plakala, byl to rok radostn² i bolestn². Tak je to ale v po°ßdku: bolest musφ b²t, abychom si uv∞domili cenu Üt∞stφ. Jinak takΘ vy₧adovalo hodn∞ odvahy nez°φtit se z tr∙nu do slßvy a p²chy, nezradit samu sebe, neztratit svou osobnost. Snad se mi to poda°iloà"
Titul: T²denφk Kv∞ty 13/00, autor: Ivo Bartφk, foto: Eduard Karkan
Datum vydßnφ: 24.3.2000
