Sv. Konstantina Cyrila p°edzp∞v k slovanskΘmu p°ekladu Φtveroevangelia.

Jak proroci ji₧ d°φve p°edpov∞d∞li,
Kristus p°ichßzφ shromß₧dit nßrody,
nebo¥ je sv∞tlem celΘho tohoto sv∞ta.

To se stalo v tomto sedmΘm v∞ku.
Neb oni °ekli: Slepφ prohlΘdnou,
hluÜφ uslyÜφ slovo Pφsma.

Je tedy t°eba poznat Boha.
Proto slyÜte, SlovanΘ, toto:
Dar ten je v∞ru od Boha dan²,
dar Bo₧φ je to ·d∞lu na pravici,
dar duÜφm nikdy se nekazφcφ,
t∞m duÜφm, kterΘ jej p°ijmou.

MatouÜ, Marek, LukßÜ a Jan
uΦφ vÜechen lid a pravφ:
Vy vÜichni, kdo₧ sv²ch duÜφ krßsu
vidφte a milujete a rßdi byste
temnotu h°φch∙ zapudili
a hniloby tohoto sv∞ta se zbavili
a rajsk² ₧ivot nalezli
a unikli ohni horoucφmu,
slyÜte nynφ sv²m rozumem,
slyÜte vÜichni lidΘ slovanÜtφ,
slyÜte Slovo, od Boha p°iÜlo,
slovo, je₧ krmφ lidskΘ duÜe,
slovo, je₧ sφlφ srdce i rozum,
slovo to, je₧ vede k poznßnφ Boha.

Jako bez sv∞tla radost mφt nebude
oko pat°φcφ na vÜechno stvo°enφ Bo₧φ,
neb vÜe ani nenφ krßsnΘ ani viditelnΘ,
tak i ka₧dß duÜe bez knih,
neznajφcφ zßkona Bo₧φho,
zßkona Pφsem duchovnφho,
zßkona zjevujφcφho rßj Bo₧φ.

Neb kter² sluch rachot hromu
neslyÜφcφ m∙₧e se bßt Boha?

TΘ₧ ch°φp∞, neΦichajφ-li v∙n∞,
kterak pochopφ zßzrak Bo₧φ?

V₧dy¥ ·sta, je₧ necφtφ sladkost,
Φinφ, ₧e Φlov∞k je jak kßmen.

Vφc vÜak jeÜt∞ duÜe knih zbavenß
zdß se b²t v Φlov∞ku mrtvß.

To vÜe nßm, brat°i, tane na mysli,
i povφme vßm vhodnou radu,
je₧ vÜechny lidi odpoutß
od zvφ°eckΘho ₧ivota a chtφΦe:
abyste pro nerozum svΘ mysli,
poslouchßte-li slovo v cizφm jazyku,
neslyÜeli je jako hlas zvonce m∞d∞nΘho.

Neb svat² Pavel uΦil a °ekl toto:
Kdy₧ konßm svou modlitbu p°ed Bohem,
chci rad∞ji p∞t slov °φci
a sv²m rozumem vylo₧it,
aby i vÜichni brat°i rozum∞li,
ne₧ deset tisφc slov nesrozumiteln²ch.

Kter² pak Φlov∞k to nechßpe?

Kdo nepou₧ije moudrΘho podobenstvφ,
je₧ nßm dßvß sprßvn² v²klad?

V₧dy¥ jako t∞lu hrozφ zkßza,
celΘ je hubφ a vφc ne₧ hnis jit°φ,
nemß-li nßle₧itΘho pokrmu,
tak ka₧dß duÜe upadß
a ₧ivo°φ, nemajφc v sob∞ ₧ivota Bo₧φho,
kdy₧ slova Bo₧φho neslyÜφ.

JeÜt∞ jinΘ velmi moudrΘ podobenstvφ
pov∞zme: LidΘ, kte°φ se milujete
a chcete r∙sti Bo₧φm r∙stem,

kdo z vßs nevφ, ₧e tato vφra pravß,
jako sφm∞ padajφcφ na pole,
tak i ona v srdcφch lidsk²ch
mß zapot°ebφ deÜt∞ Bo₧φch pφsem,
aby vzrostla hojn∞ji ·roda Bo₧φ?
Kdo m∙₧e uvΘst vÜechny p°φklady
usv∞dΦujφcφ nßrody bez knih,
kterΘ nemluvφ hlasem srozumiteln²m?

Ani kdybys um∞l vÜechny °eΦi,
nedovedl bys vylφΦit jejich bezmoc.

Ne₧ i jß chci p°ipojit svΘ podobenstvφ
a mnoho smyslu podat v mßlo slovech.

NahΘ jsou vÜechny nßrody bez knih
a nemohou zßpolit beze zbran∞
s protivnφkem naÜich duÜφ,
uchystanΘ za ko°ist v∞Φn²ch muk.

Nu₧e, nßrodovΘ, kte°φ nemßte rßdi nep°φtele
a jste odhodlßni mocn∞ s nφm zßpolit,
otev°te doko°ßn dve°e rozumu,
kdy₧ jste p°ijali nynφ zbra≥ tvrdou,
kterou kovajφ knihy Pßn∞
hlavu ∩ßblovu mocn∞ potφrajφcφ.

Nebo¥ kdo p°ijmou knihy ty -
Moudrost Kristus v nich mluvφ
a duÜe vaÜe posiluje -
ApoÜtoly pak se vÜemi Proroky,
ti, kdo jejich slova zv∞stujφ,
schopni budou zabφt nep°φtele,
vφt∞zstvφ dobrΘ Bohu p°inesou,
t∞la hnilobnΘmu rozkladu uniknou,
t∞la, jeho₧ ₧ivot je jak ve snu,
nebudou padat, ale pevn∞ stßt,
neb se ukßzali v∙Φi Bohu chrabr²mi vojφny,
stanou na pravici Bo₧φho tr∙nu,
a₧ p°ijde ohn∞m soudit nßrody,
a v∞Φn∞ radovat se budou s and∞ly,
ustaviΦn∞ slavφce Boha milostivΘho,
pφsn∞mi ze svat²ch knih stßle
op∞vajφce Boha k lidem milosrdnΘho.

Jemu nßle₧φ vÜelikß slßva,
Φest a chvßla, Bo₧φmu Synu v₧dycky
s Otcem i Duchem svat²m
na v∞ky v∞k∙ od vÜeho tvorstva.

Amen.